Tón jako květenství, mračno, dým… MusicOlomouc 2016

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ta nicméně nijak zvlášť nevyčnívala, neboť tento mladý český skladatel má právě k hudbě německé a rakouské oblasti velmi blízko. Štochl se dalšího festivalového večera představil taktéž jako interpret a vedoucí svého domácího pražského souboru Konvergence, kterému se podařilo vytvořit zcela specifické prostorové vakuum s odlišným tokem času pomocí hudby Tristana Muraila, Tomáše Pálky, Michaely Pálky Plachké a Salvatore Sciarriniho. Pod setmělou oblohou Atria na závěr zazněla kompozice Pianissimo německého skladatele Jakoba Ullmanna. V sotva znatelné dynamice se mísila viola Ondřeje Štochla s elektronikou obsluhovanou Janem Trojanem. Jejich neviditelný dialog jako by zprostředkovávaly nepatrné elektrony prodírající se kabely od mixážního pultu ke zhmotňujícím reproduktorům. I přes minimální množství materiálu působilo Pianissimo bohatým dojmem s nespočtem zajímavých detailů.

Ondřej Štochl - MusicOlomouc 2016 (foto MusicOlomouc / Petra Kožušníková - Marek Otava)
Ondřej Štochl – MusicOlomouc 2016 (foto MusicOlomouc / Petra Kožušníková – Marek Otava)

Po koncertě Kühnova smíšeného sboru v prostorách olomoucké Reduty, kde zazněla vedle kompozic norských skladatelů Knuta Nysdeta a Alfreda Jansona díla českých autorů (Gurale Jana Vičara, Requiem Zdeňka Lukáše, Kouzla Miloše Orsona Štědroně a již zmíněné De monstris marinis Jana Ryanta Dřízala), se obecenstvo následujícího dne 10. října ve 22 hodin večer opět uchýlilo do prostor Divadla K3, kde na ně čekala světová premiéra Chaty v Jezerní kotlině Františka Chaloupky v neobvyklém nástrojovém uskupení Dunami Ensemble, tvořeného tentokrát čtyřmi saxofony a dvěma chlapeckými sopránovými hlasy. Důležitou roli hrála mimo hudební složku i světelná a scénická dynamika dohromady vytvářející pohyblivé obrazy, volně inspirované Foglarovým známým románem.

Dunami Ensemble - MusicOlomouc 2016 (foto MusicOlomouc / Petra Kožušníková - Marek Otava)
Dunami Ensemble – MusicOlomouc 2016 (foto MusicOlomouc / Petra Kožušníková – Marek Otava)

Předposledním koncertem se olomouckému publiku představil švýcarský soubor Mondrian. Vedle skladeb ze své domoviny, z nichž doslova uhranula nápady sršící kompozice Gehörte Form Dietera Ammanna, zazněla druhá premiéra Marka Keprta s názvem neodvábnivá solnatění modři. Kontrast s prve zmíněnou skladbou zde byl obrovský. Zamyšlená a zastřená barevnost Keprtovy skladby však vytvořila zajímavý kontrapunkt jemně vtíravé a extrovertní Gehörte Form.

Mondrian Ensemble - MusicOlomouc 2016 (foto MusicOlomouc / Petra Kožušníková - Marek Otava)
Mondrian Ensemble – MusicOlomouc 2016 (foto MusicOlomouc / Petra Kožušníková – Marek Otava)

Poměrně velikou a výraznou tečkou za letošním MusicOlomouc se stal poslední koncert slovenského Quasars Ensemble. Přes méně zajímavou první polovinu večera, tvořenou díly slovenských skladatelů, se po přestávce naopak program přehoupl ve „všesmyslovou“ masáž. Stačila k tomu jediná kompozice vystavěná na pevném, ale přesto těžko uchopitelném základě Poeova mistrovského básnického díla Havran. V roce 2012 se jeho zhudebnění chopil japonský skladatel Toshio Hosokawa. Společně se scénickým ztvárněním za hlavního přispění tanečnice Reony Sato tak vzniklo komplexní dílo, které je skutečně možné postavit na roveň Poeovy básně.

Meteorické roje a polární záře
Atmosféra během festivalu sice ještě nemá tak vstřícné složení jako se tomu děje například na Ostravských dnech, nicméně změna již visí ve vzduchu. Vše je samozřejmě o lidech. A zdá se, že osm let působení si našlo své uši i mezi olomouckými. Uvidíme v následujících letech, zda si bude moct Marek Keprt říct, podobně jako Petr Kotík v Ostravě: „Mí Ostravané mi rozumějí“.

Těžko říct, jestli tu určitou strnulost v obecenstvu způsobuje právě přítomnost barokních andílků během koncertu (a vlastně v celém městě), kdy lidé mají už z principu pocit, že na ně někdo shůry dohlíží a že je důležitější takzvaná vznešenost než originalita a aktuální sdělení. Úsměvnosti se bojí skoro jako čert kříže, přitom právě v ní, byť mnohdy skryté, můžeme nalézat povzbuzení. Co se týče sdělení, mají posluchači mnohdy pocit, že této hudbě nerozumí. Podle mne však v takovém případě nerozumí sami sobě. Hudba je sice nositelem určité skladatelovy myšlenky, to ale ještě nemůže posluchači bránit ve zcela odlišném chápání díla, které lze považovat taktéž za správné. Protože není nic horšího, než když po skončení koncertu člověk nemá z hudby žádný dojem, neprožil nic výjimečného, jak se někdy stává. Ne každá hudba nás samozřejmě osloví, ale i negativní pocity se počítají.

Nálada u posluchačů MusicOlomouc nedosahuje rozhodně takové tenkosti a nestability charakteristické pro atmosféru planety Merkur, jako je tomu u některých jiných českých „soudobohudebních“ festivalů s nízkou hmotností a tím pádem i slabým gravitačním polem (byť programově vyzařují zajímavé hodnoty). Nejlépe lze olomoucký festival přirovnat k atmosféře naší planety Země. Vyznačuje se stálostí, dobrou gravitací a poměrně slušnou odolností proti vnějšímu záření všednosti. Je to však atmosféra bez polárních září a rozpadajících se meteorických rojů. Pouhý odraz dokonalé ideje, které se však na první pohled velmi přibližuje. Právě ty meteorické roje a polární záře přeji festivalu MusicOlomouc do dalších let.

 

MusicOlomouc 2016

Lichtwang
Marek Keprt (klavír)
Jan Přibil (trubka)
Jiří Fajkus (violoncello)
Eva Balcárková (theremin)
3. října 2016 Umělecké centrum UP, Kaple Božího Těla Olomouc

program:
Toru Takemitsu:
– Litany – In Memory of Michael Vyner (1950)
– For away (1973)
– Rain Tree Sketch (1983)

– Orion (1984)
Jan Vičar: 3+1 (2016)
Tristan Murail: Les travaux et les jours – výběr (2002)
Karen Tanaka: Crystalline II (1995-96)
Marek Keprt: úMžik sypkých výšek zVnitřni (2016), premiéra
***

Leise Dröhnung
Niklas Seidl (violoncello)
Steffen Ahrens (kytary)
3. října 2016 Umělecké centrum UP, Divadlo K3 Olomouc

program:
Frédéric Pattar: tresse-ébresztés (2010)

Lucie Vítková: To Whom Do the Horses in the Yard Belong? (2016), premiéra
Helmut Oehring: Foxfire EINS (1993)
José M. Sanches-Verdu: Nada (2007)
Michael Maierhof: Splitting 27 (2008/2009)
Jagoda Szmytka: f* for music (2013)
***

Ensemble Lux
Louise Chisson (housle)
Thomas Wally (housle)
Nora Romanoff (viola)
Mara Achleitner (violoncello)
4. října 2016 Umělecké centrum UP, Kaple Božího Těla Olomouc

program:
Georg Friedrich Haas: 2. Streichquartett (1998)
Olga Neuwirth: settori (1999)
Ondřej Štochl: “Pramen z jeskyně bezmoci” pro smyčcové kvarteto (2016), premiéra
Alexander Stankowski: A House of Mirrors III (2010/2014)
Gerald Resch: al fresco (2011/2012)
Thomas Wally: la pureté de l´envie blanche (2010)
***

Konvergence
Umělecký vedoucí: Ondřej Štochl (viola)
Zuzana Bandúrová (flétna)
Jiří Mráz (klarinet)
Matěj Vlk (housle)
Sebastian Tóth (violoncello)
Lucie Tóth (klavír, celesta)
Jan Trojan (elektronika)
5. října 2016 Umělecké centrum UP, Kaple Božího Těla a Atrium Olomouc

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na