Totalita 1984 v baletu

  1. 1
  2. 2

V čem se však baletu příliš nedaří, je zachycení dvojakosti a nejednoznačnosti dalších postav, a zejména klíčového O’Briena (Javier Torres), jemuž nemáte ani na minutu důvod věřit, že patří ke stranickým odpůrcům, pročež Winston s Julií působí trochu jako nedůvtipní idioti, když mu na vábničku vstupu do Bratrstva z ničeho nic skočí, zejména vezmeme-li v úvahu, v jakém systému oba po většinu svého života existovali. O’Brien nadto do děje výrazněji vstupuje v podstatě až v polovině 2. dějství, čímž sice značně zkondenzuje děj a urychlí jeho běh do závěrečné rovinky, rozmělní tak však neúměrně téměř vše, co časově předcházelo, ve shluk opakujících se scén.

Northern Ballet – 1984 – Tobias Batley a Martha Leebolt (foto Emma Kauldhar)

Určité diskuze může poté vyvolat samotný závěr. Zatímco Orwell svého Winstona nechává zcela pokořit vykleštěním samotného jádra jeho osobnosti a svobodné vůle poté, co navíc morálně selhal a v poslední vteřině se rozhodl (vlastně pochopitelně) zachránit sebe i za cenu zpronevěření se jakýmkoli morálním hodnotám a zatracení Julie, v baletu z něj Watkins dělá všemi zrazenou, na židli poraženě zhroucenou trosku. Tento Winston není důkladně ideově vymyt a připraven milovat Velkého bratra, pročež není jiného zbytí a on i celá jeho existence musí být důsledně zničena, smazána, anulována. Neboli vaporizována. Protože možná prach jsi, ale když Strana řekne, i v páru se obrátíš.

1984
Choreografie: Jonathan Watkins
Dramaturgie: Ruth Little
Hudba: Alex Baranowski
Scéna a kostýmy: Simon Daw
Světelný design: Chris Davey
Video design: Andrzej Goulding

Winston Smith: Tobias Batley
Julie: Martha Leebolt
O’Brien: Javier Torres
Pan Charrington: Hironao Takahashi

Northern Ballet, premiéra 2015

 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat