A třeba umřít! aneb Carsenova mistrná Káťa Kabanová v Brně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Dva tucty volžských rusalek připravují dřevěné lávky pro cestičky lidských osudů. Snad to jsou Kátiny předchůdkyně, které také z nenaplněné lásky a nepochopení i krutosti okolí skončily svůj život v širokém korytu Volhy. Ne nadarmo také v pátém obraze staví lávky do obrazu kříže, ten, stejně jako jiná temná znamení, předznamenává tragédii titulní hrdinky. Káťa Kabanová miluje a umírá v režii Roberta Carsena v brněnském Národním divadle – a činí tak krásně.
Leoš Janáček: Káťa Kabanová - Janáček Brno 2016 (foto © NdB opera/Marek Olbrzymek)
Leoš Janáček: Káťa Kabanová – Janáček Brno 2016 (foto © NdB opera/Marek Olbrzymek)

Magie vody a světla

Pozvat Roberta Carsena k inscenaci Janáčkovy opery je velká událost české operní scény (a vlastně i české moderní operní inscenační historie). Renomovaný režisér v Brně uvedl další verzi své inscenace z roku 2004, původně určené pro Vlámskou operu, ale později převzaté dalšími předními evropskými scénami (Teatro Real v Madridu, Teatro alla Scala v Miláně, Opéra National du Rhin ve Štrasburku a další). Carsenovo pojetí vnáší na brněnské jeviště nevšední vizuální poetiku a lyrické gesto, ale činí tak střídmými inscenačními prostředky.

Skvělé scénografické řešení (dílo Patricka Kinmontha stejně jako decentní návrhy civilních nadčasových kostýmů s drobnými historickými odvolávkami a odkazy především u ženských představitelek na módu padesátých let dvacátého století) využívá vlastně jen dva materiály – vodu (a její odraz) a dřevo. Dřevěné můstky jsou stavěny tanečnicemi na vodní ploše do rozličných uskupení během úvodu a meziher a scéna je doplněna jen několika židlemi a minimem rekvizit (kufry). Instalace bazénu s vyhřívanou vodou na ploše jeviště ovšem představuje velmi náročný jevištní úkol pro techniky, ale působivost vodní hladiny a jejího odrazu je ohromující. Oba zvolené materiály tak výborně charakterizují prostředí hry – městečko na břehu Volhy, kde je dřevo základním stavebním materiálem a voda je nedílnou součástí místních životů. Voda jako tematizovaný živel ve své kráse i nebezpečí je pak hlavním symbolem Kátiných osudů.

Dalším zásadním stylotvorným prvkem inscenace je světlo (strhující světelný design Peter van Praet), které ve shodě s pocitovou rovinou textu ilustruje nikoliv vlastní děj, ale emocionální stavy protagonistů. Nádherně například vychází místo posledního setkání Káti s Borisem, již na protilehlých stranách řeky (ano, Káťa je již v jiném světě), kdy z Borise vnímáme zpočátku jen siluetu. Režisérovo pojetí se plně soustředí na Káťu jako hlavní hrdinku, oběť, která má vedle snílkovské ruské senzitivní duše také určité společné rysy s Flaubertovou Madame Bovary. Ostatní postavy jsou režijně primárně definovány vztahem k titulní hrdince, jejich ostatní vztahy vlastně jen dotvářejí obrysy jejich charakterů. Tyto vedlejší linie (například Kudrjáš a Varvara) neposouvají zápletku, ale fungují jako kontrapunkt ke vztahu Káti s Borisem, popřípadě manželem.

Režisér se nijak zvláště nezabývá původním ruským prostředím, i výtvarná charakteristika je v tomto ohledu více než střídmá. Cílem bylo vytvořit strhující univerzální tragédii lidských citů. Carsen je ale stejně jako Janáček bytostný humanista a není mu cizí tolstojovské (pro skladatele tak zcela zásadní) soucítění s hlavní hrdinkou, takže divák se velmi rychle identifikuje s Káťou.

To měl na mysli i skladatel, když se pro Ostrovského drama rozhodl jako pro námět své příští opery. Před kompozicí opery Káťa Kabanová, krátce po dokončení Zápisníku zmizelého, měl Leoš Janáček k uvážení několik slovanských látek, které mu byly nabízený jako náměty pro budoucí operu. Nevybral si ani slovenskou látku (Hviezdoslav) ani látku jihoslovanskou, ale přiklonil se plně k hlasu svého vnitřního slavjanofilství a lásky k Rusku, aby si vybral Ostrovského divadelní hru Groza (Bouře), která byla v roce 1918 přeložena a publikována v Ottově Světové knihovně Vincencem Červinkou. Ostrovského hra byla následujícího roku v Červinkově překladu provedena v Praze a pak takřka ve stejné době i v Brně, ale jak dokládá janáčkovská korespondence, skladatel ani jedno představení neviděl.

Po problémech s librety předchozích oper, se kterými nebyl skladatel spokojen ani po stránce dramaturgické ani po stránce básnické, rozhodl se přistoupit k tvorbě libreta vlastními silami. To dodává celé kompozici i autorovi zhudebnění nového sebevědomí, když nepociťoval povinnost pracovat s cizím textem. Po zkušenostech s prací na libretu k započatým operám Anna Karenina podle Lva Nikolajeviče Tolstého a Živá mrtvola podle stejnojmenného dramatu přistoupil k razantní transformaci pětiaktového dramatu (celkem v jednačtyřiceti obrazech) v libretní asymetrický tvar o třech dějstvích, kdy každé dějství obsahuje dva symetrické obrazy. Z Ostrovského dramatu ho především zaujala postava Káti, která hyne v necitlivém prostředí. Mnohem méně ho zaujalo prostředí ruského kupeckého domu, který v mnoha vedlejších epizodách líčí dramatik. Část postav zcela eliminoval, některé sloučil a přesunul i repliky k jiným mluvčím. Opera tak získala velmi přehledné libreto, ve kterém se rýsují zřetelně párové vztahy milenecké: Káťa – Boris, Varvara – Kudrjáš ve velmi rozdílném výrazovém pojetí vážného a veselého partnerského vztahu. Jsou zde ale vytvořeny i další zajímavé párové vztahy: deziluze z manželství Káti s manželem Tichonem, až freudovsky oidipovský vztah Tichona k matce Kabaniše, stejně jako některé moderní inscenace přidaly (možná zbytečný) eroticko-patologický vztah Kabanicha – Dikoj. Skladatel dlouho rozvažoval název opery, protože skladby (i operní) stejného názvu zde již existovaly a v češtině nebylo možné tlumočit dvojí význam ruského slova groza (bouřka a duševní stav). Přiklonil se pak k názvu, který vychází z oslovování hlavní hrdinky.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Káťa Kabanová (Janáček Brno 2016)

[yasr_visitor_votes postid="227838" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments