Tak trochu jiná Spící krasavice

  1. 1
  2. 2

Nekonečné duety
Ve druhém dějství (uvozeném kvákáním žabek) ve výjevu s příznačným názvem Vizita stojí u nemocničního lůžka s Aurorou také ošetřovatel a zároveň zdravotní poradce Dèsir (namísto prince). Zamiluje se do bezvládné krásky, ležící na lůžku jako Julie v hrobce, a ve svých představách s ní tančí tři identické, zdlouhavé duety, evokující svým pojetím něco málo z partu Odetty z Labutího jezera. Mezi trojici pas de deux jsou pak vloženy pánské sólové variace dobroděje Dèsira. Alexej Yurakov v nich dostává, na rozdíl od sól své partnerky, podstatně záživnější pohybový materiál, tančí s plným nasazením a jeho výkon patří k jedněm z mála pozitiv inscenace.

Evidentně zdařileji si Záboj vede právě ve výstavbě mužských partů – do nich vkládá více originality, dynamických proměn, a hlavně něco o svých protagonistech vypovídají. Nejlépe je na tom Car-Boss, kterého tančí Rory Ferguson. Ten své postavě dává technickou pregnanci a herecky uvěřitelný prožitek. Jeho vstupy přináší vzruch, napětí, i když některé jeho akce (ve druhém dějství neustále zajíždění do propadla pod scénu) jsou v dramaturgickém oblouku ne vždy opodstatněné, ani není jasné, proč má v jeden moment nalepený červený knír.

Jestliže Ferguson je výrazové přesvědčivý, hůře je na tom paní Fialová alias zdravotní sestra Šeříková v podání Margaux Thomas, která se nemůže zbavit křečovitého úsměvu či přehnaně zakaboněné tváře (na její obranu však musím dodat, že její variace se v průběhu inscenace stávají čím dál tím více schematičtější). Thomas se snaží dodat své dvojroli věrohodnější projev, což nelze tvrdit u Gornalové jako představitelky titulní role. Ta je sice nesmírně půvabná, křehká, fyzicky disponovaná, ale zvláště ve druhém aktu vyplouvá na povrch absence vnitřního prožitku, provázanosti s rolí a zamilovanosti, kdy tanečnice hledí kamsi do dáli a moc nevnímá svého partnera.

Záboj v ženských partech repetuje až příliš často vysoké pozice nohou à la seconde či en avant, čímž zvýrazňuje dispozice interpretek, leč opomíjí samotné emoční zabarvení jejích rolí. Choreografie je opravdu k ničemu takovému nevybízí a tanečnice mají v některých okamžicích problémy s provedením prvků, jež jsou krkolomně poskládané jeden na druhý. Stejně kostrbatě vyznívají i sborové tance, jakožto zvláštní stavebnice složená z pohybově nesourodých elementů, s nimiž tanečníci nemohou nic dělat, natož v nich ukázat své schopnosti a brát je jako výzvu.

Ve chvíli, kdy zdravotní sestra Šeříková konečně zjišťuje, že Auroru uspává stříbrný prášek, který Car-Boos chce přidat do infuze, je zlo pokořeno a čistá láska vítězí ve svatebním veselí. Vstupuje Aurora v balerině a spolu se svým vyvoleným předvádí silně zředěný odvar z klasické partneřiny a tance, v němž jaksi trčí zakomponované pokusy Aurory o kontrakce (kdeže je v programové brožurce proklamované ohromující pas de deux…). Na part Modrého ptáka se pomalu vlní tanečnice s modrou, pružnou výztuží krinolíny a mezi jejíma nohama prolézá tanečník s péřovým boa na krku coby oživlý opeřenec. Místo původního kočičího duetu (Kocoura v botách s Bílou kočičkou) je přivezena tanečnice se svým partnerem, kterému je milejší mobil nežli sbližování s druhým pohlavím. Pokus o humor však v celé produkci poněkud vázne.

Jevištní dění postrádá chuť, vůni a atmosféru čehosi jedinečného. Chybí tu výraznější napětí, které nahrazuje linutí kouře zpoza šál, křiklavé nasvícení či neustálé „dramatické“ povlávání bílé záclony ve druhém jednání. Danielovi Zábojovi se zkrátka nepodařilo svými libretistickými zásahy a pojetím choreografie vnést do Spící krasavice takové kvality, které by souzněly s hudební předlohou, jež už sama o sobě svou bohatou modulací zcela přebíjí unylou taneční kompozici.

Hodnocení autorky recenze: 25%

 

Petr Iljič Čajkovskij:
Spící krasavice
Dirigent Václav Zahradník
Úprava libreta, režie, choreografie: Daniel Záboj
Scéna: Richard Pešek jr.
Kostýmy: Monika Kletečková
Orchestr DFXŠ Liberec
Koncertní mistři: Yuriy Horbachuk, Petr Matěják
Koncertní mistři violoncell: Pavel Řezáč, Štěpán Drtina
Markéta Doubravská (harfa)
Baletní soubor DFXŠ Liberec
Děti z Tanečního a baletního studia MALEX
Dramaturgie: Helena Syrovátková
Premiéra 24. února 2017 Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Aurora – Maria Gornaleva
Ošetřovatel a zdravotní poradce Dèsir – Alexey Yurokov
Asistentka režie paní Fialová / Zdravotní setra Šeříková – Margaux Thomas
Agent Car-Boss – Rory Ferguson
Režisér King – Jan Adam
Žena režiséra / Paní Kingová – Veronika Šlapanská
Kouzelník pan Žabka – Mischa Hall
Herečka Sharon / Pár v bílém – Kristýna Petrášková
Osvětlovač Jarda / Komplic 1 / Andaluský vlk – Jaroslav Kolář
Klapka / Komplic 3 / Zdravotní bratr / Modrý pták a jeho klec Zulfrieda – Pavel Novotný
Kameramanka Marika / Ošetřovatelka – Marika Hanousková
Maskérka Eva / Chůva / Ošetřovatelka – Annabel Pierce
Herečka Clever / Ošetřovatelka – Ria Morita
Kostymér Mirek / Komplic 2 / Pár v bílém – Joseph Edy
Kostymérka paní Strong / Koza – Anya Clarke
Producentka paní Pretty / Modrý pták a jeho klec Zulfrieda – Šárka Brodaczová
Vzpomínající Aurora (projekce) – Jana Hejret Vojtková

www.saldovo-divadlo.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Spící krasavice (DFXŠ Liberec 2017)

[yasr_visitor_votes postid="243001" size="small"]

Mohlo by vás zajímat