Týden s hudbou (66)

  1. 1
  2. 2

Výročí
6. srpna 1904 v Baden u Vídně zemřel před sto deseti lety rakouský hudební kritik českého původu Eduard Hanslick (11. září 1825 Praha), který měl zásadní význam pro hudební estetiku. Svým prosazováním pohledu na hudbu jako na absolutní umění, které nenese konkrétní významy a jeho krása nespočívá v ničem mimo hudbu samotnou (absolutní hudba), se postavil do přímého protikladu k názorům Richarda Wagnera.9. srpna 1854 se v Praze před sto šedesáti lety narodila Marie Červinková-Riegrová, která je mimo jiné i autorkou libret k operám Dimitrij a Jakobín (Antonín Dvořák) a Zmařená svatba (Karel Šebor). Také přeložila Čajkovského Evžena Oněgina.

Osobnost týdne:
9. srpna uplyne pětapadesát let ode dne, kdy zemřel (za dosud zcela nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu, na selhání jater) český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a režisér Emil František Burian. Narodil se 11. června 1904 v Plzni, kde byl jeho otec pěvcem. Dostal se v Praze na konzervatoř, do její mistrovské školy.Emil František Burian byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsilu. V letech 1926–1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem, odkud po rozepřích s Jindřichem Honzlem spolu s Jiřím Frejkou odešli a založili si vlastní Divadlo Dada. Poté spolupracoval s Frejkovou scénou Moderní studio.

V roce 1923, ve svých devatenácti letech, vstoupil z přesvědčení do KSČ, což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační.

Roku 1927 založil hudebně recitační soubor Voiceband. V sezoně 1930–1931 jej angažoval ředitel Antonín Drašar jako režiséra do divadla v Olomouci, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku 1931 se vrátil Burian krátce do Brna do Zemského divadla.

Koncem roku 1933 založil divadlo D 34, kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce 1935 se tedy jmenovalo D 35 a tak dále až do D 41). V předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra Mejercholda, jenž byl později Stalinem zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.

V roce 1941 byl zatčen a celý zbytek druhé světové války prožil v koncentračních táborech. Nejprve byl v Terezíně, poté v Dachau a nakonec v Neuengamme (předměstí Hamburgu), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou, ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. Dne 3. května 1945 se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi Cap Arcona po sporném útoku britského královského letectva RAF.

Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, mimo těchto divadel řídil tři brněnské scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do takzvaného Družstva divadla práce.Roku 1951 poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D 51 do svazku Československé armády, a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V roce 1955 z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D 34.

V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující nomenklatury komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné, a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník Kulturní politika, v němž působila řada později známých novinářů – Antonín Jaroslav Liehm, Stanislav Budín aj. Z jeho tvůrčího odkazu připomeňme alespoň opery Bubu z Montparnassu, Maryšu a Operu z pouti

V roce 1954 byl jmenován národním umělcem. V roce 1958 navštívil SSSR a pod vlivem Chruščovovy kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve Španělském sále Pražského hradu se zásadním sebekritickým projevem.

Byl několikrát ženatý – s první ženou Ludmilou Matějovskou, absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce 1927 a rozvedl v roce 1931. V roce 1934 se oženil s Marií Šubrtovou, se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na Filosofické fakultě Masarykovy university. Jeho poslední manželkou byla Zuzana Kočová.

Foto Pavel Němeček, Rossetti, Libor Sváček, archiv ND, archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat