Týden s tancem

Jaké budou taneční události od 13. listopadu 2018? Tento týden je především týdnem baletních premiér – v Ostravě, v Plzni, v Ústí nad Labem i v českých Budějovicích. Kam se chystáte vy? Máme také tipy, kde vidět fotoportréty českých i zahraničních tanečníků.
Vzlety a pády (foto Anna Rasmussen)

Ostravská premiéra: Vzlety a pády
15. listopadu bude mít premiéru inscenace Vzlety a pády baletního souboru Národního divadla moravskoslezského. Je jedním z klíčových počinů jubilejní sté sezóny NDM, komponovaný baletní večer je nazván podle choreografie Křídla z vosku nejvěhlasnějšího choreografa českého původu Jiřího Kyliána, která bude uvedena u nás poprvé. Stejně tak i další: Alice (chor. Denis Untila & Michelle Yamamoto) a Útěk obra / Humpback Runner (chor. Jiří Pokorný), které spojuje fantaskní svět tance. Díla jsou ovlivněna cestou za svobodou a vlastními zkušenostmi tvůrců v novém prostředí, v němž se během života ocitli – ať už dobrovolně, nebo (jako Jiří Kylián) nucenou emigrací z politických důvodů. Zároveň je spojuje inspirace světem umění, příběhů nebo obrazů, světem fantazie.

Co diváky v jednotlivých částech večera čeká? Autorem tanečního příběhu s názvem Alice je mladé manželské duo Denis Untila a Michelle Yamamoto. Z Kyliánovy holandské školy vzešel autor choreografie Útěk obra Jiří Pokorný. Všechna tři díla uvádí NDM v Divadle Jiřího Myrona. „Tři umělci – choreografové – se tak v rámci jedné inscenace potkávají v tématech, která hýbou dnešním světem. Jedná se o díla vytvořená na základě inspirace reálným životem. Proto mohou oslovit diváka, který taneční umění chápe nejen jako zábavný žánr, nýbrž jako formu, jenž dokáže postihovat skutečnost ve vší její hloubce a mohutnosti,“ přibližuje dramaturgii večera šéfka baletu NDM Lenka Dřímalová.

Vzlety a pády (foto Anna Rasmussen)

Křídla z vosku / WingsofWax uvidí diváci jako první, zároveň jsou vrcholem večera. „Název evokuje pradávný příběh Ikara a jeho otce Daidala, jejich boj a nesnáze, když se snažili uniknout svému vězení ve slavném labyrintu. Symbolizuje ale také odvěkou touhu lidí po svobodě v její fyzické, duchovní či jakékoli jiné myslitelné podobě,“ řekl už dříve o svém díle Jiří Kylián. Jeho choreografické dílo lze interpretovat jako vyjádření člověka, který byl politickými okolnostmi přinucen strávit dlouhá léta života mimo domov, ale také jako obecný obraz lidské bytosti, která se ocitá na nebezpečné cestě a v situaci, kdy musí správně odhadnout své možnosti. Použitá je hudba různých autorů z různých období: Heinrich Ignaz Franz Biber, John Cage, Philip Glass, Johann Sebastian Bach. Choreograf Jiří Kylián žije v Holandsku a výčet jeho děl už dávno překročil stovku, Wings of Wax má pořadové číslo 72, světová premiéra byla v lednu 1997.

Vzlety a pády (foto Anna Rasmussen)

Moldavan Denis Untila a Brazilka Michelle Yamamoto jsou příslušníky nejmladší generace choreografů a vytvořili příběh Alice, inspirovaný Alenkou v říši divů Lewise Carrola. Hlavní hrdinka padá do pokřiveného fantaskního světa plného groteskních situací a podivných, smutných a zároveň krásných dobrodružství. „Alice v našem představení potká postavu Houseňáka, ta má pro ni velký význam, doslova ji fascinuje. Nemůže se vymanit z jejich vzájemného vztahu, a i když se snaží, vždy se vrátí zpět,“ říká Michelle Yamamoto. Oba mladí choreografové se prosadili v Německu a i jejich dílo se nevzdaluje od tématu hledání životní cesty a svobody. Alici původně vytvořili pro večer mladých choreografů v německém Essenu.

Útěk obra / Humpback Runner Jiřího Pokorného vznikl pro soubor Nederlands Dans Theater 2 (juniorský soubor NDT) jako zakázka k pětistému výročí smrti malíře Hieronyma Bosche. Fantaskní svět jeho obrazů byl pro českého choreografa inspirací, přitom Pokorný vytvořil vlastní příběh o fenoménu doby – migraci. „Pracuje s tématem odvážné, obtížné i nebezpečné lidské cesty. Jeho obr je pojmenován po velrybě a jako mytický běžec se podobá obrazu migrantů, kteří se, jak Pokorný uvádí v jednom z poskytnutých rozhovorů – musí přemístit z jedné strany polokoule na druhou, musí absolvovat dlouhou cestu za lepším životem a prožívat vzlety a pády,“ přibližuje Lenka Dřímalová. Autorkou kompozice hudby dle výběru Jiřího Pokorného je Yukari Sawaki. Jiří Pokorný je jedním z mála českých tanečníků, kteří dosáhli úspěchu v zahraničí a v současné době pracuje i jako choreograf. Jako choreograf spolupracoval se soubory po celé Evropě a v USA.

Premiéra v Českých Budějovicích: Tramvaj do stanice touha

V pátek 16. listopadu uvede baletní soubor Jihočeského divadla svou první premiéru sezóny 2018/19 – psychologické taneční drama na motivy stejnojmenné divadelní hry Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice Touha. Inscenaci uvádí soubor ve spolupráci s německým divadle Landes Theater Niederbayern Passau. Jedná se o mimořádnou koprodukci, kdy se spojují divadla dvou partnerských měst – Pasova a Českých Budějovic.

Choreografie a režie se ujal Libor Vaculík, který si často vybírá pro taneční zpracování právě činoherní předlohy (Valmont, Slečna Julie, Petrolejové lampy). Na hudbu světoznámého skladatele Arva Pärta a v hudební režii Petra Maláska uvidí publikum inscenaci oscilující na pomezí tanečního divadla a činohry. Příběh, odehrávající se po válce ve francouzské čtvrti New Orleansu, sleduje hluboce niterný život citlivé a iluzí plné Blanche DuBoisové, přijíždějící navštívit svou vitální sestru Stellu, která se provdala za primitivního hrubce Stanleyho Kowalského. Ve chvíli, kdy si žena poznamenaná smrtí homosexuálního manžela myslí, že našla štěstí v novém vztahu, dojde ke zborcení veškerých iluzí.

Ústí nad Labem – Marná opatrnost

V pátek 16. listopadu bude mít premiéru také balet Severočeského divadla v Ústí nad Labem. Nasazuje klasický titul Marná opatrnost v tradici ruských nastudování, s hudbou ve verzi L. F. Hérolda. Autorem choreografie nového nastudování je tanečník a pedagog Jiří Horák.

Komický balet vypráví o lásce, která musí překonávat nemalé překážky a užít hodně ostrovtipu. Lízu bude tančit Frederika Kvačáková a Olivia Lenssens, Kolase Róbert Király a Salvador Sasot Sellart , oblíbenou travesti roli matky Simone Vladimir Gončarov nebo Roberts Skujenieks a nápadníka Alana Lorenzo Colella nebo Roman Soviar.

Premiéra v Plzni: Zkrocení zlé ženy

S originálním tanečním přetlumočením slavné Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy přichází do Divadla J. K. Tyla choreografka a režisérka Alena Pešková, která je zároveň libretistkou a režisérkou inscenace. Plzeňským divákům je současná šéfka libereckého baletu známá nesnadným, ale originálním ztvárněním Stravinského Svěcení jara či baletem Maryša. Zkrocení zlé ženy s původní hudbou Jana Kučery bude mít premiéru 17. listopadu 2018 ve Velkém divadle.

Zkrocení zlé ženy William Shakespeare napsal v letech 1593 až 1594. Děj se odehrává v Padově a točí se kolem hubaté a nezvladatelné Kateřiny a její sestry, milé a poslušné Bianky, která se bude moci vdát až po sňatku své sestry. Autorka libreta, choreografka a režisérka Alena Pešková ve svém Zkrocení zlé ženy zavede diváky do 50. let 20. století. „Kromě toho, že se ocitneme v jiném čase, ale na témže místě, toho neupravuji mnoho. Samozřejmě, když se jedná o tanec, je nutné upravovat – redukovat zápletky, postavy a přizpůsobovat motivaci – a naopak ukazovat to, o čem se ve hře pouze hovoří. Ale myslím, že to bude na první zhlédnutí velmi rozpoznatelné Shakespearovo Zkrocení,“ přibližuje své pojetí slavné komedie Alena Pešková.

Zkrocení zlé ženy (foto Martina Root)

Autorem původní hudby je Jan Kučera, dirigent, skladatel a klavírista, od sezóny 2015/2016 působící jako šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru. Se světem baletu se zprvu setkal jako dirigent (Igor Stravinskij – Svěcení jara v produkci Compagnie Marie Chouinard, Claude Debussy – Skříňka s hračkami v produkci japonského dětského baletu Toyama) a později i jako autor, pro Národní divadlo moravskoslezské vytvořil a nastudoval, spolu s choreografem Paulem Chalmerem, balet Tři mušketýři, pro který zvolil neobarokní či neoromantický hudební styl. Tento balet uvedlo v říjnu 2018 v nové produkci Lotyšské národní divadlo opery a baletu v Rize. „Zkrocení zlé ženy je mou druhou prací pro velký balet a bezprostředně navázalo na balet Tři mušketýři. Při práci na Zkrocení jsem se ovšem záměrně ocitnul ve zcela jiném hudebním světě,“ přibližuje svou práci na připravovaném baletu Jan Kučera. „Hned na prvních schůzkách jsme se s choreografkou Alenou Peškovou shodli na pojetí hravém, rozverném, vystihujícím různé šarvátky mezi temperamentními a výbušnými ženskými i mužskými postavami. Zvolil jsem proto hudební jazyk s výrazným rytmem, jazzovými prvky s překvapivými akcenty a synkopami, jsou zde groteskní až pitoreskní plochy. Zároveň se zde ovšem objeví několik hudebních témat, která jsou vyloženě smířlivá, přesně taková, jak by měla každá ostřejší výměna názorů mezi těmi tak odlišnými tvory, jakými jsou muž a žena, vždy končit.

Zkrocení zlé ženy (foto vizuálu Martina Root)

V hlavní roli hádavé a tvrdohlavé Kateřiny se objeví temperamentní Jarmila Hruškociová, která si tak do svého repertoáru připíše další výraznou roli. „Role Kateřiny je pro mě srdcová záležitost. Zkrocení zlé ženy jsem viděla několikrát v činoherním podání, ať už zde v plzeňském divadle s Andreou Černou a Martinem Stránským nebo v Divadle na Vinohradech s Andreou Elsnerovou a Filipem Blažkem. Když uvádělo Národní divadlo Zkrocení jako balet, bylo mi tehdy 14 let, dívala jsem se na titulní fotografii z časopisu ND, na které byla Tereza Podařilová v roli Kateřiny a Filip Veverka jako Petruccio, říkala jsem si, že Kateřina musí být krásná role. Jsme si totiž v mnohém skutečně podobné. Vyrůstala jsem s dvěma bratry, takže i já jsem si nenechala nic líbit, ale myslím si, že jsem se postupem času také nechala zkrotit,“ směje se sólistka baletu Jarmila Hruškociová při odpovědi na otázku, zda má něco s Kateřinou společného. Ve stejné roli se s Jarmilou Hruškociovou alternuje Mami Hagihara, jako Petruccio se představí Karel Audy, Gaëtan Pires a Richard Ševčík.

Vánoční koleda (foto ze zkousky Lukáš Trojan)

Liberecká Vánoční koleda

Na stejný den 16. listopadu připadá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci premiéra baletu Vánoční koleda na motivy známé povídky Charlese Dickense o lakomém obchodníkovi, který neumí být ani trochu laskavý ke svým a k napravení mu musí pomoci až strašidelná návštěva. Klasický příběh z viktoriánské Anglie přeměněný do výpravné podívané pro celou rodinu. Připravuje ho choreograf a tanečník Richard Ševčík, který působí jako sólista baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni. Je držitelem Ceny Thálie 2014 za titulní roli Spartaka (chor. J. Pokorný) a jako choreograf inscenace Obraz Doriana Graye získal Cenu města Plzně za mimořádný umělecký počin. Hudbu zkomponoval autorsky skladatel a herec Jan Matásek (člen Divadla Minor), který tvoří pro česká divadla (Komedie, Alfa, Nablízko, Drak, Reduta, Viola). S Divadlem F. X. Šaldy nespolupracuje poprvé, před 3 lety tu složil hudbu pro činoherní inscenaci Arnošta Goldflama Achich a také několikrát spolupracoval s libereckým Naivním divadlem. Kompozice hudby k baletnímu představení je pro něj novinkou. Vánoční koleda nahrazuje Louskáčka, který byl na repertoáru pět let. Koná se také veřejná generálka, a to den před premiérou.

Václav Kuneš (foto Jakub Sobotka)

Za taneční fotografií 1: Výstava Performers na Nové scéně

V kavárně NONA na Nové scéně ND bude od 13. listopadu k vidění výstava fotografií tanečníků a performerů, které zachytil svým objektivem Jakub Sobotka. Výstavu Performers zahájí autor fotografického cyklu a tanečník Václav Kuneš a ředitelka mezinárodního festivalu TANECVALMEZ Milada Borovičková. Netradiční portréty významných českých a zahraničních tanečníků od Jakuba Sobotky jsme mohli před časem vidět už v prostoru Jatka78.

Portréty zachycují tanečníky v  pohybu, v civilu a v nadživotní velikosti: „Jde mi o to, aby se člověk před objektivem otevřel, odložil masku, byl sám sebou. Proto nefotím tanečníky v kostýmech, ale v jejich oblíbeném oblečení, bez make-upu a nechávám jim volnost,“ vysvětluje fotograf. S tím souvisí také černobílá stylizace portrétů. „Povznáší běžnou fotku z denního života do abstraktního světa. Profily tanečníků získávají na síle, kráse a atmosféře,“ dodává Sobotka.

Stěny divadelní kavárny roztančí celkem 22 osobností taneční tvorby. Především tanečníci významných českých souborů současného tance – 420PEOPLE, DEKKADANCERS, Burki&Com, ale také zahraniční performeři. Jsou mezi nimi portréty členů norské Jo Strømgren Kompani nebo francouzských tanečníků kolem choreografa Kadera Attou. Všechny umělce spojuje to, že vystupovali na festivalu TANECVALMEZ, jehož dvorním fotografem je Sobotka už 11 let. Právě tam se v něm probudil zájem o portrétování tanečníků – sledoval jejich přípravy a soustředění v zákulisí, a rozhodl se zachytit jejich civilní tvář. Cyklus začal vznikat roku 2015, kdy festival TANECVALMEZ spolupracoval se soubory 420PEOPLE a Jo Strømgren Kompani na přípravě české premiéry norské choreografie Taneční pocta ping-pongu. Při té příležitosti se Jakub Sobotka dostal do intenzivnější a bližší komunikace s českými a norskými tanečníky. Od té doby portrétoval přes 40 umělců.

Výstava potrvá od 13. listopadu 2018 do 12. ledna 2019.

Martin Beck – Fotograf Eadweard Muybridge (Human Locomotion, Marek Daniel)

Za taneční fotografií 2: Nová publikace Martina Becka zachycuje inscenace Laterny magiky

Tentýž den 13. listopadu se v rámci představení Laterny magiky Human Locomotion bude křtít nová publikace fotografa Martina Becka, který dva roky fotografoval herce a tanečníky účinkující v jejích inscenacích. Kniha zahrnuje výběr z cyklů věnujících se inscenacím Malý princ, Podivuhodné cesty Julese Verna, Human Locomoiton, Cocktail 012 – The Best of a Kouzelný cirkus. Knihu, která vznikla ještě v rámci výročí 60 let Laterny magiky, pohřbí herec Marek Daniel, který v inscenaci Human Locomotion hraje hlavní roli fotografa.

Martin Beck, dipl. um. (* 1978) absolvoval operní zpěv na Pražské konzervatoři, kde byl již během studia přijat do angažmá opery Národního divadla. Profesionálním fotografem se stal v roce 2002. Od roku 2014 je uměleckým fotografem Národního divadla. Martin se snaží skrze hledáček svého fotoaparátu Hasselblad 503CW nahlédnout do duší osobností, které fotí, ale jinak, než je obvyklé. Snaží se je totiž zachytit tak, jak by se chtěli vidět oni sami. Každá fotografie je ručně nazvětšována autorem v temné komoře. Vše je zcela klasické – do procesu vůbec nevstupuje digitální technika. Každá fotografie je tak skutečný unikát. Za poslední dekádu před jeho objektivem stanuly takové osobnosti, jakými jsou například: jeho svátost Dalajlama, president Václav Havel, režisér Miloš Forman, herec Sir Ben Kingsley, tanečník Sergej Polunin, dirigent Libor Pešek, pěvci Edita Gruberová a Plácido Domingo, šansoniér Charles Aznavour, DJ Martin Garrix, busker Glen Hansard, zpěvák Ozzy Osbourne a mnoho dalších.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat