Týden s tancem
Manus Art Collective: Košilice a Okšila – premiéra
Plodný mladý taneční soubor Manus Art Collective uvádí další nový projekt v premiéře: ve Studiu ALTA 1. a 2. prosince. „S lehkostí absurdity se přenášíme do prostoru science fiction ala fashion,“ píší autoři.
„Ve svém světe setkání tří rozdílných charakterů hledáme vnitřní transformace díky módnímu kousku košile, která může skrývat pocit moci, síly, nadřazenosti, ale také módního kousku, která nás navenek dělá lepšími. Máme možnost se pod nános těchto textilních vrstev schovat a vystupovat v našich/vašich očích lépe? Nebo je to jen slepá lež, která nás celou dobu provází? Bude se k nám okolí chovat jinak v návaznosti na náš zevnějšek a oblečení? Bude v našem chování rozdíl, když si oblečeme džíny a tričko nebo pokud se rozhodneme nosit košili a kalhoty? A není toto smýšlení absurdní? Nabalujeme na sebe mnoho podob a verzí našich “lepší” já, ale ve své podstatě při svléknutí každý vypadáme stejně. Vliv společnosti nás ale tlačí do jistých ideálů.“
Choreografie, koncept: Štěpána Nlasa Mfuta, interpretace: Lukáš Karásek, Klára Ešnerová, Václav Kalivoda, hudba: Václav Kalivoda, dramaturgie: Šimon Klus, scénografie: Anežka Kalivodová, light design: Tomáš Morávek.
Rezervace přes systém Goout (Studio ALTA všechny své letošní akce až do konce roku stále uvádí zdarma).
FARMA ONLINE: film Efeméry / Ephemera [stream]
Farma v jeskyni odvysílá online svůj taneční film Efeméry ve čtvrtek 2. prosince a znovu ještě 12. prosince.
„Z výtahové kabiny páternosteru sledujeme prchavé okamžiky emotivních lidských příběhů, kaleidoskop situací, svět paralelních světů, v nichž jsme spolu, a přece každý sám.“ Snímek byl oceněn Cenou pro nejlepší performery a Cenou diváka na festivalu Idaho Screendance: „Ohromující. Niterné. Okouzlující. Nesmírně působivé ve tvorbě nejasné hrozby něčeho tajemného. Kamera účinně vyvolává narůstající paranoiu. Střih je natolik efektivní, že se pět odlišných světů spojilo do jednoho příběhu o podivně sužovaném prostoru. Nebezpečné a nádherně bizarní.“ (porota Idaho Screendance Festivalu).
Projekt Efeméry původně vznikal jako živé představení splňující protiepidemická opatření. Z cirkulujících kabin výtahu páternoster měli diváci sledovat paralelně probíhající děje na šesti poschodích Paláce Lucerna. Více o snímku si můžete přečíst v naší nedávné reportáži.
Pražský komorní balet zve na premiéru i k TV obrazovce
Ve středu 1. prosince večer čeká fanoušky Pražského komorního baletu nejen divadelní premiéra Kříž u potoka (podrobná zpráva zde, rozhovor s choreografkou Alenou Peškovou zde), ale také jedna premiéra televizní. Televizní stanice ČT art totiž ve 21:40 poprvé odvysílá dokument Fenomén Šmok, portrét legendárního českého choreografa a zakladatele Pražského komorního baletu, který vznikl k jeho nedožitým 90. narozeninám.
Pražská premiéra Divadla Continuo: MONSTRUM_and here I am blind
V pátek 3. prosince se v divadle Ponec představí projekt Divadla Contunuo MONSTRUM_and here I am blind, který bude v Praze uveden poprvé. Autorkou je Sara Bocchini.
„Být vzhůru v době, kdy člověk obvykle spí. Během bezesné noci je smyslové vnímání posunuto. Bolest je prudší. Samota je absolutní. Na prahu mezi vědomím a usnutím se dějí zvláštní věci: myšlenky vstupují do říše, do které se v denním světle neodváží; střípky snů rozmazávají obrysy objektů; tělo se stává terénem, ve kterém se snaží projevit skrytá napětí. Smrtelnost je skutečnost tak opravdová jako to tělo neschopné odevzdat se spánku.“
MONSTRUM_and here I am blind se zabývá spánkem, sněním, nespavostí a prolnutím všech těchto tří stavů. Stavem existence, ve kterém není už možné jasně říci, zda jste zažili něco skutečného nebo jste o tom pouze snili. „Opravdu “pouze”? Cožpak není noční sen opravdový? Jak se to, co považujeme za realitu, projeví v nejtemnější noční hodině? Co zůstává za blížícím se a postupujícím strachem, nadějí, rozčarováním, štěstím, smutkem? Jak dlouho jsme schopni snášet toto nahlédnutí do temnoty?“
Monstrum popisuje anatomii nespavosti: neklidný proud tlaků pod kůží, zhroucení, hlodání, změn. Ztělesňuje toulání a nutkání zmatených vjemů. Vyčerpání způsobené neschopností vypnout a ubírat se do snů či do nicoty. Popisuje úzkost z pokračování. Představení testuje podvědomý přístup k dramaturgii a snaží se znovu vyvolat neuchopitelnou logiku, kterou zažíváme během snění. „Zdá se, že věci se náhle vynoří z chaotického magmatu, leží jedna vedle druhé a dožadují se zviditelnění. Pohyb tímto magmatem je proud vědomí, shluk fragmentů, neviditelná bytost, která neustále přetváří svou úroveň existence v čase a prostoru.“
Balet Národního divadla moravskoslezského připravil premiéru Mahlerovy vzpomínky
Norský choreograf, režisér a filmový tvůrce Jo Strømgren se v autorské inscenaci pro NDM nechal inspirovat především písněmi Gustava Mahlera, melodickými útržky a popěvky. V neposlední řadě též tím, co Mahler v dětství slyšel kolem sebe a co bylo příznačné pro jeho domov, pestrou, mnohonárodnostní a multikulturní, pozvolna se rozpadající říši Rakousko-Uhersko.
Tvůrčí snahou Joa Strømgrena není rekonstrukce vzpomínek Gustava Mahlera či znovuvytvoření jeho právě prožívaného dětství a chlapeckého dospívání v Jihlavě, kde velmi citlivě vnímal hudební kulturu tohoto kraje, která se později zčásti odrážela i v jeho tvorbě. Jde mu spíš o to vytvořit poetický obraz světa člověka Gustava Mahlera. Nevyčerpatelným zdrojem Strømgrenovy inspirace je zvláště modernost, aktuálnost a přitažlivost hudby Gustava Mahlera, která tkví v originálním spojení velmi různorodých prvků. Premiéra proběhne 2. prosince v Divadle Jiřího Myrona.
Strømgren vybral z Mahlerovy tvorby jak nejznámější skladby symfonické, tak písně a dílem současného norského skladatele a hráče na violu Bergmunda Waala Skasliena pak hudbu doplnili. V Ostravě zazní úryvky ze symfonií a písní Gustava Mahlera v provedení dirigenta Herberta von Karajana a zřejmě nejslavnější interpretky Písní o mrtvých dětech, mezzosopranistky Christy Ludwig.
Vedle svých autorských projektů se svou taneční skupinou působí Jo Strømgren jako rezidenční choreograf v Norském národním baletu, spolupracoval také s významnými institucemi, jako jsou Dánský královský balet nebo Vídeňská státní opera. Vytvořil přes 150 choreografií ve více než 60 zemích světa a ve filmech.
Inscenace je uvedena ke 110. výročí úmrtí Gustava Mahlera.
Česká díla souboru POCKETART a Terezy Ondrové uspěla v konkurenci téměř 600 přihlášek na platformě Aerowaves!
Evropská platforma mladých choreografů Aerowaves vybrala letos mezi 20 nejzajímavějších děl hned dvě z České republiky: Treatment of Remembering souboru PocketArt tvůrkyň Sabiny Bočkové, Johany Pockové a Ingy Zotov-Mikshiny a Call Alice Terezy Ondrové z Temporary Collectivu. Česká scéna tak opět potvrzuje, že umí uspět v silné mezinárodní konkurenci.
„Poslední roky jsou pro české tvůrce mimořádně úspěšné, POCKETART uspěli již loni s Jámou lvovou, ale lockdown neumožnil plánovaná uvedení ani ostatním vybraným dílům. O to větší radost mám z úspěchu jejich nové inscenace i faktu, že ČR má dva úspěšné zástupce,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, která stála před 25 lety u zrodu platformy Aerowaves.
Twenty22, tedy výběr 20 nejzajímavějších děl pro rok 2022, zahrnuje dvě česká díla:
Treatment of Remembering z dílny PocketArt má tři spoluautorky – Sabinu Bočkovou, Johanu Pockovou a Ingu Zotov-Mikshinu. Ekologické téma vyniká souhrou kompozice, tanečních výkonů, světelného designu, hudby a scénografie. Již sbírá ocenění i doma, na České taneční platformě bylo nejvýše hodnoceno Mezinárodní jury i Cenou diváků.
Call Alice Temporary Collectivu v choreografii a interpretaci Terezy Ondrové se dotýká řady témat, jako je ženská psychika a její proměny, osamělost či zranitelnost a reflektuje „dobu covidovou“, která znemožnila její úzkou spolupráci s italskou kolegyní Francescou Foscarini. Je to výpověď dnešní doby.
Celkově bylo na Aerowaves posuzováno 574 děl z 35 zemí Evropy. Za Českou republiku bylo přihlášeno 12 děl. Platforma Aerowaves byla založena před 25 lety v londýnském divadle The Place. Každým rokem se na ní koncem října, vždy v jiném městě, schází experti z různých zemí Evropy. Zhlédnou desítky videonahrávek kratších děl (15–40 min.) z dílny tzv. „emerging artists“, tedy tvůrců či souborů stojících na začátku své mezinárodní kariéry.
Posláním platformy Aerowaves je objevování talentů v mezinárodním kontextu. Představuje pro ně šanci vstoupit na mezinárodní scénu, čemuž již 10 let napomáhá festival Spring Forward pořádaný pokaždé v jiném evropském městě (2016 Tancem Praha v Plzni). Ze stovek přihlášených videonahrávek experti Aerowaves každoročně vybírají dvacítku děl, která mají potenciál zaujmout mezinárodně. Těm je věnována mimořádná pozornost na webových stránkách aerowaves.org, jsou uváděna partnery Aerowaves s podporou programu Kreativní Evropa a mohou být uvedena živě na festivalu Spring Forward, kam se sjíždí přes 200 prezenterů a novinářů z celého světa. To však nebylo v letech 2020 a 2021 možné, proto držíme palce k uvedení na Spring Forward v Elefsině na přelomu dubna a května 2022!
Ještě tři týdny mohou zájemci přihlašovat svá taneční díla do přehlídky Česká taneční platforma
Posláním České taneční platformy je zprostředkovat českým umělcům z oboru současný tanec a pohybové divadlo kontakty na národní i mezinárodní promotéry a dramaturgy a iniciovat konkrétní spolupráci (hostování v zahraničí, účast na workshopech, možnost tvůrčích rezidencí apod.) Pokud bude dílo vybráno Dramaturgickou radou festivalu, finální termín představení v rámci festivalu bude upřesněn během března 2022.
Podáním přihlášky stvrzují zájemci rezervaci celého termínu konání platformy (24.–26. 4. 2022) a také účast na doprovodných programech festivalu.
Festival hradí honoráře souborům vybraných děl v minimální jednotné výši (s ohledem na velikost produkce/počet účinkujících). Dále hradí nájem a technické zabezpečení hracích prostor, veškerou propagaci, produkci a guest service pro desítky zahraničních hostů.
Základní kritéria k nahlédnutí ZDE.
Svá díla přihlašujte prostřednictvím formuláře ZDE nejpozději do 22. 12. 2021.
(U premiér, které proběhnou v druhé půli prosince 2021 lze videozáznam dodat až po premiéře představení, nejpozději do 10. 1. 2022.) Doporučujeme díla přihlásit co nejdříve, aby Dramaturgická rada měla možnost zhlédnout co nejvíce představení naživo.
Další tipy v regionech – hostující současný tanec a pohybové divadlo
- Brněnský Buranteatr uvádí 2. prosince projekt LO.VE Terezy Lepold Vejsadové a Lukáše Lepolda, taneční divadlo se zapojením multimédií o vztahu a soužití dvou lidí.
- Jihlavský DIOD hostí 1. prosince tanečnici a choreografku Johanu Pockovou s jejím sólovým projektem K Madoně se rzí, 8. prosince pak soubor tYhle s inscenací Lukáše Karáska Obývací pokoj.
Ivanka Kubicová byla v listopadu vyznamenána Cenou Ministerstva kultury ČR
Cenu Ministerstva kultury za rok 2021 v oborech zájmových uměleckých aktivit za celoživotní přínos v oblasti scénického tance převzala z rukou ministra Lubomíra Zaorálka 10. listopadu 2021.
„Chtěl bych poděkovat paní Kubicové za její neúnavnou práci na poli neprofesionálního umění. Po dlouhou řadu let podporovala intenzivní rozvoj prostředí neprofesionálního tanečního umění nejen jako pedagog vyhraněné taneční techniky a umělec s vytříbeným choreografickým vkusem, ale také jako metodik, který stále hledal možnosti, jak podpořit systematické umělecké vzdělávání. Její pedagogický přínos pro české taneční prostředí je nezaměnitelný. Oslovila a vychovala několik generací pedagogů a choreografů, kteří dnes v hnutí scénického tance aktivně působí,“ ocenil ministr Zaorálek.
Tanečnice, pedagožka a choreografka Ivanka Kubicová se narodila 21. května 1946 v Praze. Své taneční vzdělání zahájila na tanečním oddělení Konzervatoře Praha v letech 1960–1965, kde si uvědomila, že více než klasický balet ji lákají jiné taneční techniky. Zajímala ji pantomima, angažmá v Pantomimě v divadle Na zábradlí však nezískala, nebylo volné místo. Využila nabídky z Československého státního souboru písní a tanců (ČSSPT), kde jako tanečnice zůstala tři sezony. V rámci informačních seminářů na konzervatoři, které pořádala profesorka novodobého tance Věra Urbánková, se seznámila i se základními principy techniky Marthy Graham – „contraction“ a „release“. Zaujalo ji to natolik, že o pár let později projevila zájem o studium na London School of Contemporary Dance, kde strávila čtyři roky. Po svém návratu se v sedmdesátých letech začala významně podílet na uvedení technik amerického modern dance do českého prostředí. Konkrétně se zaměřila na techniku jazzového tance a techniku Marthy Graham, která se pod jejím vedením donedávna vyučovala na katedře pražské HAMU.
Velmi významná a přínosná byla v období normalizace i její pedagogická činnost v rámci aktivit skupiny Vysokoškolského uměleckého souboru UK v Praze. V letech 1993–2011 působila v pozici vedoucí katedry tance HAMU v Praze. Během své dlouhé pedagogické praxe vychovala řadu významných pedagogických osobností a tanečních interpretů. Neméně důležitá byla i její choreografická tvorba. Spolupracovala s tanečními soubory: s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého, s baletem Československé televize, s Národním divadle v Praze. V 90. letech se podílela na několika muzikálových inscenacích.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
