Týden s tancem

Taneční film Když jemnost rozvine sílu uvede A studio Rubín, představujeme novou taneční roadshow „Choreograf v ringu“, zveme do Studia ALTA nebo na blížící se festival Malá inventura.

A studio Rubín: Mezinárodní taneční film Když jemnost rozvine sílu otevírá otázku postavení mužů a žen v zábavním průmyslu
Neexistence ženy jako aktivní hybatelky anebo její perzekuce, pokud se k aktivitě odváží, to je jedno z témat tanečního filmu Když jemnost rozvine sílu. Německá autorka a sólistka Mareike Jung v něm zkoumá, proč jsou to převážně muži, kteří vystupují v zábavním průmyslu v aktivních rolích a proč jsou to převážně ženy, které jim sekundují coby asistentky. Na vzniku tohoto mezinárodního tanečního filmu se podílela dramaturgyně Jindřiška Křivánkováz divadla Kolonie. Světová premiéra se uskuteční v pražském divadle A studio Rubín 7. února 2022 ve 21.00 hodin za účastni hlavní protagonistky Mareike Jung po představení Smrtholka.

Performerka Mareike Jung se pro film inspirovala knihou Rétorická bohyně: feministický pohled na ženy v magii od Josepha Zompattiho, který poukazuje na to, že ženy v magii téměř neexistují: podle něj je na celém světě asi 4 000 kouzelníků a pouze 40 profesionálních kouzelnic. Většinou jsou však ženy v kouzelnickém světě přítomny jako silně sexualizované, štíhlé, mladé asistentky, které odrážejí ideál krásy naší společnosti a mikrokosmos patriarchátu. Pod kouzelníkovou kontrolou jsou buď řezány, zneviditelňovány, nebo úplně mizí. V historii je pak kouzelník chápán převážně pozitivně, kdežto čarodějnice má skoro vždy negativní konotace, a ženy takto označené jsou po staletí stíhány a upalovány.

Autorský taneční film vznikal v době protipandemických opatření a zrodil se z původního záměru vytvořit divadelní inscenaci. Tomu nasvědčuje též scénické uchopení prostoru, které Jung označuje za „rituální“ – diváci měli sedět kolem kruhu vytvořeného z 12 ventilátorů. Sama sólistka se ve filmu pohybuje uvnitř a svůj záměr popisuje: „Chtěla jsem zprostředkovat jiný druh magie: prvotní, ženskou magii. Nic neobvyklého. Měla být jednoduchá a zemitá. Chtěla jsem se naučit porozumět svým předkům, již jsou v naší DNA, v našich snech a tělech, a poznat své kořeny. Chtěla jsem vytvořit očistný rituál od všeho špatného, co se ženám v historii stalo, a oslavit velkou moudrost, která nám byla předána. Některým lidem pomáhá jóga, jiným čarodějnický rituál. Není to od sebe tak daleko. Zapomněli jsme jen proto, že jsme museli zapomenout. Abychom mohli znovu oživit tuto starou moudrost, abychom znovu pozitivně vnímali nejen mágy, ale i čarodějnice, je nutné, aby VŠICHNI – nejen ženy – tuto magii znovu připustili a oslavovali. Nazývám to „síla jemnosti“.“

Jindřiška Křivánková z Kolonie, z. s. působila při tvorbě jako dramaturg a supervizor. K výběru prostoru, způsobu a překvapivým momentům spolupráce říká: „Sama jsem performerka a mimo jiné pracuju na svých autorských představeních, snažila jsem se Mareike předat to, co vnímám sama jako důležité při vlastní tvorbě. Kromě kontextu a zpětné konstruktivní vazby je to i psychická podpora, intuice a určitá svoboda rozhodnutí. Pro mě byl zcela zásadní moment, když na zkoušku dorazily ventilátory. Nesmírně mě fascinovalo, jak se Mareike proměnila na základě této nové situace. Bavilo nás zkoumat, jak vítr a zvuk, který ventilátory produkují, ovlivňuje samotné bytí performera. Kromě těchto vnějších okolností jsme začaly rozpracovávat téma křehkosti, vztahu k minulosti (například k rodinným vazbám) a snaze nějakým způsobem působit navenek. Objevil se niterný a velmi osobní zápas.“

Jak a kam se mizí při kouzelnických číslech, to se chce naučit také protagonistka divadelní inscenace Smrtholka A studia Rubín. Zatímco v inscenaci je mizení symbolem nebytí a smrti, ve filmu téma symbolizuje sexismus a nepoměr mužských a ženských rolí v zábavním průmyslu. Členky divadla Kolonie Anita Krausová a Jindřiška Křivánková se podílely na Smrtholce i tanečním filmu, a proto se premiéra filmu uskuteční v pražském A studio Rubín právě po představení Smrtholky.

Niterný a osobní zápas je další, co spojuje oba pořady večera v A studiu Rubín. Ve Smrtholce podle románu Lucie Faulerové hlavní hrdinka v podání Anity Krausové (též členky Kolonie z.s.) hledá návod na život a vypořádává se se sebevraždou blízké osoby. Jako malá se chtěla stát kouzelnicí, aby zjistila a prozkoumala, kam se mizí. V této metafoře „mizení“ se v dospělosti skrývá celá škála touhy nebýt, která má podobu depresivních stavů, sebepoškozujících aktů, ale i filosofických úvah a encyklopedických znalostí o různých druzích sebevražd. Obě díla pak propojují úvahy o rituálním myšlení současného člověka, kdy ve Smrtholce jsou to především úvahy o předurčenosti a nemožnosti vystoupit z vlastního osudu. Obě díla pak spojuje též východisko ve svobodě rozhodnutí, které má každý z nás – stejně jako existuje svoboda vzít si život, existuje i svoboda rozhodnout se život žít.

Repríza inscenace Smrtholka se uskuteční 7. 2. 2022 v A studiu Rubín v 19.30 a premiéra tanečního filmu Když jemnost rozvine sílu pak proběhne od 21.00 za účasti autorky Mareike Jung a s dramaturgickým úvodem Jindřišky Křivánkové. Premiéry filmu se mohou zúčastnit jak návštěvníci divadelního představení, tak široká veřejnost.

 

„Choreograf v ringu“ – nová taneční roadshow
Pulsar, z. s. a plzeňské centrum současné kultury Moving Station uvádí LIVESTREAM sérii Choreograf v ringu, která bude vysílána na FB Live a webových portálech obou subjektů každé poslední pondělí v měsíci. Pilotní program měl proběhnout už tento týden, ale muselo být přesunuto na 28. února, tedy za měsíc.

Choreograf v ringu je nový celoroční projekt, který v původním plánu zahrnuje 12 setkání tanečního kurátora, producenta, pedagoga a v tomto případě moderátora Honzy Malíka s dvěma choreografy. Cílem je jednak představit taneční scénu jako takovou, jednak otevřít univerzální otázky týkající se umělecké tvorby a osobnosti umělce. V prvním díle bude představena choreografka a pedagožka Konzervatoře Duncan centre Petra Hauerová a choreograf a spoluzakladatel souboru 420PEOPLE Václav Kuneš. Mezi dalšími hosty se mohou diváci těšit třeba na Lucii Kašiarovou a Lenku Vagnerovou.

Akčně rozehraná on.line road.talk moderátora s 2 choreografy volně navazuje na zkušenost při on.line minisérii Tanec okem kamery (2021, Pulsar a divadlo Ponec). Tentokrát však záměrně mimo Prahu ve spolupráci se silným regionálním hráčem a koproducentem v Plzni. Benefit diskuse spočívá v tom, že moderátor Honza Malík zná perfektně taneční scénu, spolupodílel se na jejím vývoji založením dvou uskupení (NANOHACH a Pulsar), realizací mnoha projektů domácích choreografů na poli současného tance i mimo něj vč. teoretických oborových setkávání. Pozvané choreografy zná osobně, s mnohými se potkal v různých tvůrčích projektech a tanečních představeních. Zná tedy všechna úskalí i překážky, se kterými se v českém kontextu jednotliví umělci potýkali. Pořad se jmenuje Choreograf v ringu právě proto, že chce představit taneční tvůrce jako umělce, kteří si různým způsobem klestili cestu k tomu, aby mohli nechat zaznít svůj umělecký pohled, rozvíjet svou uměleckou zkušenost. Díky mnohaleté znalosti taneční scény je tedy tento pořad ohlédnutím do doby, kdy mnozí tvůrci začínali, a zároveň je tato první zkušenost konfrontována s tím, jaká je situace teď, jak se proměnila doba a jak se v návaznosti proměnily i postoje tvůrců.

Pořad bude mít netradiční formu: část debaty bude nahrávána ve vlaku, z ní vznikne sestřih, který bude představen po úvodní znělce. Záměrem je ukázat tvůrce v jejich spontaneitě, upřímnosti, opravdovosti. Poté bude následovat živě streamovaná debata z pomyslného ringu v plzeňské Moving Station. Přítomno bude i 10 diváků, pro zachování autentičnost diskuze. Pořad bude streamovat agentura Studio zamlklých mužů.

„Pořad je určen jak divákovi, který tanec sleduje, tak i tomu, který tanec nevyhledává. Pořad ho může zaujmout nejen skrze tanec, ale díky univerzální situaci výzvy, která je před člověkem postavena a on se s ní musí nějak vyrovnat. Záměrem pořadu je zpřítomnit tento efekt výzvy a nechat hosty jednat tak, jako kdyby právě stáli před zásadním rozhodnutím, které si musí obhájit,“ doplňuje ke koncepci pořadu jeho scénáristka a dramaturgyně Tereza Krčálová.

LIVESTREAM probíhá ZDARMA na FB LIVE: Choreograf v ringu 1st round | Facebook a na: www.praguepulsar.cz . a www.johancentrum.cz 

 

Tip Studia ALTA: Komponovaný večer dvou představení pohybového divadla
Na středu 2. února si Studio ALTA připravilo v Invalidovně dvě inscenace z oblasti pohybového divadla a tance. This is not about me! je sólová performance Michaely Daškové, která vznikla ve spolupráci se Cécile da Costa a Marikou Smrekovou. Je to fyzické vyprávění jednoho dziada, vypravěče, šaška, trickstera – který si půjčuje soudobé projevy různých mocných politických figur a hlasem, gestem a tělem komentuje svět. Premiéra se konala v červnu 2021.

„Inscenace se pohybuje po tenké linii mezi parodií a kritikou, jemně zvýrazňuje a odhaluje to, co nemá být viditelné. Vychází z konkrétních a mediálně známých politických kauz, které ale mají univerzální poselství a ve své obecnosti reflektují hodnoty a jednání, jež se v různých společenských prostředích a systémech prosazují. Tělo vypravěče se proměňuje pod vlivem různých politických narativů, žongluje se slovy, křičí, koktá, burácí a hlas teče prostorem, utíká, plazí se či napíná…“ dozvíme se z anotace.

Michaela Dašková se letech 2008–2016 věnovala výtvarnému umění a vlastní výstavní činnosti. Studovala výtvarné umění na UJEP v Ústí nad Labem, FaVU v Brně a taneční improvizaci a fyzické divadlo v německém Freiburgu. Pracovala jako herečka a produkční v divadelním spolku Teď nádech a leť, spolupracovala s Verity Standen v site specific hlasovém projektu HUG. Absolvovala tříměsíční uměleckou rezidenci v ruské Kolomně. Vede pohybové, hlasové a výtvarné dílny v Čechách i v zahraničí.

Kateřina Szymanski uvádí své představení HEREAFTER, ve kterém pracuje s tělem, objekty, materiálem a prostorem. Skrz optiku „vzdálenost, čas a rytmus“ se, na základě osobních zkušeností, dívá na některá společenská a politická témata současnosti, jejichž výběr ponechává oku, vnímání a interpretaci diváka. Premiéra rovněž proběhla v červnu:

„Pohled klouzající po ohraničeném prostoru. Jsem to já, kdo určuje místo – bod – moment na mapě. „TADY” – říkám, ukazuji a vím, že jsem daleko. Chci se přiblížit.
Dotýkám se prstem třeba desky stolu, třeba papíru se zakreslenou strukturou, která patří minulosti. Rozumím. Vrstvy, v nichž se ocitám, kterým věnuji svoji pozornost, tvoří krajinu a já novou mapu. Jsem s tebou. Tluče mi srdce, s tebou.“

 

Blíží se festival Malá inventura
Jubilejní 20. ročník mezinárodního festivalu nového divadla Malá inventura, jenž je retrospektivní přehlídkou těch nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku, proběhne od 18. do 26. února 2022. Festival nabídne na tři desítky divadelních událostí na osmnácti scénách po Praze, obsáhlý doprovodný program, networkingová setkání, diskusní večery a také akce pro děti.

Festivalový program představí tvorbu divadelních souborů a umělců v oblasti nového divadla. Diváci se mohou například těšit třeba na známou performerku Miřenku Čechovou a její inscenaci Baletky , která bude mít čerstvě po premiéře, nebo Adama Pavlovčina, vítěze letošní pěvecké soutěže SuperStar, který se v rámci Malé inventury představí v inscenaci choreografky Jany Burkiewiczové Ostrov! K inscenacím z oblasti tanečního a pohybového divadla dále patří třeba Voyerky (Cirkus TeTy), Mu—Tation (Marie Gourdain s skupina tYhle), Fish Eye (Eliška Brtnická), As Long as We Dance (Studio Hrdinů), Call Alice (Temporary Collective) a další, zajímavé je zastoupení několika děl z oblasti nového cirkusu.

Festival zahájí slavnostní předávání cen Česká divadelní DNA (La Fabrika, 18. února 2022). Udílení cen probíhá každé dva roky a je projevem úcty osobnostem, jež mimořádným způsobem přispívají k rozvoji nového divadla. Iniciátorem cen je neziskovka Nová síť, která ve spolupráci s členy Českého kulturního networku Nová síť vybírá nominované i laureáty a předává celkem pět cen: tři ceny za výjimečný počin na poli nového divadla, jednu za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla a jednu za mimořádnou podporu a prezentaci české kultury v zahraničí.

„Festival letos slaví. Nebudeme se ale příliš ohlížet do minulosti. Tímto ročníkem chceme více než kdy dříve utvářet vhodné podmínky pro změnu divadelní praxe v České republice. Festival se tak doufejme přiblíží k malé inventuře nejen výsledků, ale i jednotlivých praxí a přenese pozornost na některé obtížněji viditelné problémy,“ říkají organizátoři, v čele s ředitelkou Adrianou Světlíkovou a uměleckým ředitelem Petrem Polou. „Připravili jsme si pro vás SHOWCASE 33 divadelních událostí na 18 festivalových scénách. Uvedeme novou programovou sekci ZMĚNA PRAXE, která reflektuje perspektivy změny v rozmanitých oblastech divadelní praxe. Ani letos nezapomínáme na to, že Malá inventura je především centrem živého networkingu divadelních organizací a profesionálů, uměleckých skupin, performerů i širší odborné veřejnosti. V rámci programové sekce ARTS SERVICE & NETWORKING uvedeme osvědčené i inovované formáty, které podporují setkávání a přináší sdílení nápadů a ověřování idejí, nové spolupráce spolupráce i hostování umělců na dalších festivalech v ČR i zahraničí.“

Další informace najdete na webu www.malainventura.cz.

 

 

Lukáš Timulák pro Opéra de Lyon
Úspěšný slovenský choreograf působícípředevším v zahraničí, Lukáš Timulák, uvedl v těchto dnech svou novou choreografii ve společném programu s díly Jiřího Kyliána pro taneční soubor francouzské Opéra de Lyon. Jeho premiérový kus nese název Darkness – Light – Darkness a jde o závěrečnou část trilogie, která zkoumá vztahy mezi viditelnými a neviditelnými světy. Choreografie s podtitulem Organisation fo nature, což může značit strukturu, organismus či uspořádání, se zabývá různými druhy cyklů, které v přírodě probíhají, jejich pravidelností a příčinnosti. Zabývá se i otázkou, jak vytvořit stabilitu ve stále se proměňujícím prostředí našeho ekosystému. Program, který má premiéru dne, pak dále tvoří choreografie Jiřího Kyliána 14´20´´ (část choreografie 27´52´´) a Dogs and Gods.