Týden s tancem

Dnešní taneční týdeník je opět plný pozvánek na blížící se události. Začne festival Malá inventura, zveme do divadla Archa a Studia ALTA na současný tanec a do Švandova divadla na debatu s Dariou Klimentovou. Do Brna vyrazte na obnovené Labutí jezero!
Balet NdB chystá Labutí jezero (foto Kuba Jíra)

Obnovená premiéra Labutího jezera v Janáčkově divadle dnes
Jak jsme již připomněli v jedné ze samostatných zpráv, jednou z velkých událostí v sezoně 2018/19 je pro Balet Národního divadla Brno obnovená premiéra Čajkovského nesmrtelného titulu a zřejmě i nejslavnějšího baletu vůbec, Labutího jezera. A koná se již dnes, 19. února, na den přesně, kdy bylo Labutí jezero v Brně před sto lety uvedeno poprvé. V roli Odetty/Odilie se dnes představí Martina Arduino, první sólistka milánské La Scaly, a v roli prince Siegfrieda Maxim Čaščegorov, bývalý první sólista Bavorského státního baletu a hostující umělec Baletu NdB.

Samotné brněnské Labutí jezero bude letos jubilantem, i když až v prosinci, kdy uplyne 20 let od jeho uvádění. Inscenace režiséra a choreografa Roberta Strajnera (dlouholetého baletního mistra milánské La Scaly) je natolik oblíbená, že zůstává na repertoáru, ale dočkala se nového výtvarného pojetí. Autorem kostýmů je Roman Šolc, který s Baletem NdB spolupracuje již dvacet let a je jedním z nejvyhledávanějších návrhářů v českém tanečním světě. Scénu vytvořil britský výtvarník Peter Horne, který se již v Brně uvedl scénickou výpravou k baletu Louskáček.

Labutí jezero je nepochybně jedno z nejhranějších novoromantických děl. Čajkovskij se inspiroval motivy původní skandinávské legendy o dívce proměněné v labuť k napsání lyrické a melodické hudby, která se stala mistrovským příkladem romantické baletní partitury. Princezna Odetta je zakleta knížetem Rotbartem v labuť a zachránit ji může pouze čistá láska. Princ Siegfried, který jí přísahá věrnost, ji však zradí. Kletba tak zůstává nezlomena, i když Odetta nakonec nešťastnému Siegfriedovi odpouští. Labutí jezero je obdivováno jak generacemi diváků, tak i interpretů, kteří se snaží ctižádostivě vyrovnat s obtížným úkolem náročné baletní techniky. Titul je v Brně uváděn v obvyklé choreografické koncepci vycházející z odkazu Maria Petipy a Lva Ivanova.

Daria Klimentová – fotografka (foto archiv D. Klimentové)

Daria Klimentová jako host talshow Švandova divadla

Dne 19. února bude hostem pravidelné talkshow Švandova divadla Scénické rozhovory primabalerína, taneční pedagožka a fotografka Daria Klimentová. Ptát se spolu s diváky bude David Hrbek. Od roku 1991 do roku 2014 působila Daria Klimentová v mnoha angažmá jako primabalerína, ať už to bylo v městském baletním souboru Kapského města, ve Skotském baletu nebo v angažmá Anglického národního baletu. V současné době vyučuje klasický balet na Royal Ballet School při Royal Opera House v Londýně. Hlavním tématem večera bude balet, ale otázky se také stočí k fotografování a dalším tématům. Taneční publikum jistě zná kariéru Darii Klimentové třeba z televizních časosběrných dokumentů Martina Kubaly. Jakékoli dokumenty, ale také takováto setkání s diváky pomáhají tanci a baletu v osvětě.

Balet v kině: Don Quijote
Třetí tip na dnešní den: od 20:15 hodin se v pražském Biu Oko a v dalších vybraných kinech koná přímý přenos z premiéry Královského baletu v Londýně – Don Quijote. Cervantesův příběh o rytíři klátivé postavy, Donu Quijotovi, inspiroval bezpočet uměleckých zpracování. Marius Petipa vytvořil k dobrodružstvím muže z La Manchy a jeho věrného sluhy Sanchi Panza jiskřivou choreografii, jejímž centrem jsou virtuozní role milenců Basilia a Kitri. Carlos Acosta, který je autorem tohoto premiérového nastudování, si pro svou první produkci v Královském baletu zvolil radostnou hudbu Ludwiga Minkuse. Příběh vypráví o podivuhodné cestě a skutcích Dona Quijota, které podniká k poctě fiktivní vznešené dámy Dulciney. Jasný, půvabný, veselý i dojemný – Don Quijote v provedení taneční techniky Frederica Ashtona bude baletem plným povznášejících emocí. Kromě Prahy nabídnou přenos ještě další města: Hodonín, Hradec Králové, Rýmařov, Řevnice, Šumperk a Turnov.

Studio ALTA představuje work in progress uměleckých rezidentů

Studio ALTA chce i letos představovat tvorbu umělců, kteří získali tvůrčí residenci právě v jeho prostorách. Diváci se mohou seznámit s umělci, zhlédnout prezentace jejich postupujícího díla a debatovat o tvůrčích procesech (vstup zdarma). Nejbližší termín je 20. února od pěti hodin odpoledne. Pro rok 2019 byly v Altě vybrány tyto projekty: Felix Baumann: The Wardrobe; Andrea Hackl: Silent Fragments; Mirka Eliášová: Co mix; Cécile Da Costa: Roselyne; Sabina Bočková, Johana Pocková: Jáma lvová; Štepánka Mancová, Klára Ešnerová: Teď je pryč. Nyní se můžete seznámit s multimediálním představením Depth of Shadouw | Silent Fragments Andrey Hackl, která propojuje taneční film a video instalaci. Tento projekt vznikl před rokem v rámci rezidence v Art Factory Malakta & TREenit!Ry (Finsko). Andrea Hackl v rámci své rezidence ve Studiu ALTA dále rozvíjí tento koncept, který bude prezentovat v rámci Prezentace rezidentů 2019

Taneční program divadla Archa nabídne na jaře tři produkce
Divadlo Archa tento týden hostí českého tanečníka a choreografa dlouhodobě působícího v Německu, Karla Vaňka. Inscenace s názvem Aurora’s Redlines, taneční představení pro společnost v panice, bude uvedena 21. února v osm hodin večer. Průkopník českého současného tance Karel Vaněk již dlouhá léta působí v německém Bonnu, kde vznikla také jeho nejnovější choreografie. Spolu s dramaturgem Guido Preussem vytvořil taneční představení, které je reakcí na vyvolávání poplašných zpráv. „Neustálý alarm, ve kterém žijeme, odvádí naši pozornost od zásadních problémů“, říká Vaněk. Bonnský list General Anzeiger o představení napsal: „Tři muži se vracejí k prvotní síle života, paměti těla … Silné představení v každém ohledu velmi mužné, velmi fyzické.“ V choreografii tančí Karel vaněk, Guido Preuss a Tobias Weikamp.

Aurora´s Redlines (foto Günter Krämmer)

Pro program divadla Archa si můžete rovnou udělat poznámku i na březen. Hned čtyřikrát během dvou dnů, 8. a 9. března, tu vystoupí vlámský soubor Ultima Vez s inscenací Invited tanečníka a choreografa Seppe Baeyense. S uskupením Ultima Vez úzce spolupracuje od roku 2011. V roce 2015 pod křídly skupiny Wima Vandekeybuse vytvořil svoje první velké taneční představení Tornar pro mnohogenerační sbor profesionálních a amatérských tanečníků. Baeyensovo nejnovější dílo stojí na intenzivním zkoumání jevištního prostoru a spoluautorství v současném tanci. V představení formuluje svoji uměleckou odpověď na otázku, jak se diváci mohou podílet na choreografii díla. V jeho pojetí je tanec společným jazykem, který umožňuje nové druhy soužití, a tím stírá hranice mezi performery a diváky.

Tak jako vystoupení Ultimy Vez bude součástí 25. narozenin divadla Archa, bude k výročnímu programu patřit také choreografie Anny Teresy De Keersmaeker Rosas danst Rosas. V roce 1983 si vysloužila mezinárodní věhlas, dnes se toto dílo řadí k přelomům v dějinách postmoderního tance. Archa jej na své scéně uvedla v květnu 1995. Rosas danst Rosas rozvíjí minimalismus, na němž stálo už představení Fase (1982). Abstraktní pohyby zde slouží jako základ vrstvené choreografie, která pracuje především s opakováním. Intenzitu tanečních pohybů vyvažují drobná, obyčejná gesta. Rosas danst Rosas je jasně ženské dílo: čtyři tanečnice tančí samy za sebe, stále dokola. S tím spojené vyčerpání a zároveň vytrvalost vytvářejí silné emoční napětí, které z precizní struktury choreografie výrazně vystupuje. Repetitivní, „maximalistická“ hudba Thierryho De Meye a Petera Vermeersche vznikla zároveň s choreografií. Nová produkce Rosas danst Rosas bude uvedena v novém obsazení v partnerském divadle Hellerau, kam se Archa s diváky vypraví v rámci projektu Moving Audience. Výlet se uskuteční 18. dubna.

Malá inventura 2019

Od 20. do 28. února proběhne v Praze festival Malá inventura. Sedmnáctý ročník divadelního festivalu, na jehož programu nechybí taneční a pohybové divadlo, nabídne sedmapadesát představení na patnácti pražských scénách. Malá inventura má letos navíc hosty z Berlína a novou programovou sekci Residents. Umělecký ředitel festivalu Petr Pola vysvětluje, že výběr byl náročný: „Šlo nám o rozmanitost. Výchozího materiálu bylo zhruba dvakrát tolik. Po důkladné selekci jsme se rozhodli pro sedmapadesát kusů.“ Scénami tohoto ročníku festivalu jsou Studio ALTA, Divadlo Archa, PONEC – divadlo pro tanec, MeetFactory, Alfred ve dvoře, Studio Hrdinů, Venuše ve Švehlovce, DOX+, La Fabrika, Cross Attic, Divadlo X10, NoD, Divadlo Komedie, Petrohradská kolektiv, Národní galerie v Praze – Veletržní palác a Kavárna U Hrdinů. Festival dále spolupracuje s Werichovou vilou, A studiem Rubín a komunitním prostorem Punctum.

Program je rozdělený do několika sekcí. V rámci Domovských scén představí tradičně to nejlepší z programu stálých scén. Tady se divák může těšit na dvacet tři kusů: Útočiště Viliama Dočolomanského, Žlutou tmu multimediálního umělce Petra Nikla, ale také nejnovější projekty Lenky Vagnerové (Než vše začalo…), Wariot Ideal, Spitfire Company (ti hlásí změnu a místo Constellation II. Bude uveden projekt Miss Amerika),Markéty Stránské (LeŤ), Petry Tejnorové, souboru Depresivní děti touží po penězích a dalších. Bude zařazen úspěšný projekt Pojďme na tanec!, který vznikl ještě pod hlavičkou VerTeDance a Nostalgiáda Karla Vaňka. V sekci Nová krev, kde jsou představováni studenti a začínající umělci, je to třeba hororová inscenace na motivy pohádky o Jeníčkovi a Mařence J+M v režii Rufiny Bázlové, nebo zpracování příběhu slavné Johanky z Arku, který pod názvem Jana režíruje Anežka Kalivodová.

Další sekce, Tažní ptáci (tedy soubory bez stálé scény) uvedou například „existenciální horor“ Rain Dance 2.0 skupiny Handa Gote research & development, dále Pustinu podle slavného modernisty T. S. Eliota v režii Jana Nebeského a choreografii Václava Kuneše, anebo taneční představení Poutníci po hvězdách režisérky Hany Strejčkové, které vzniklo ve spolupráci s dětmi uprchlíků a je primárně určeno právě dětem. První letošní novinkou je sekce Residents, která představí zahraniční umělce, žijící u nás, a české umělce, žijící v zahraničí. Za zhlédnutí stojí určitě práce Everywhen tvůrčího kolektivu Soňa Ferienčíková, Mária Júdová a Alexandra Timpau (vybraná též na festival Spectaculare), anebo osobitý remake kultovního hororu El Santo bojuje proti upířím ženám v interpretaci mexické performerky Cristiny Maldonado s názvem Telekinetic Assault Group. „Nechceme jen přiblížit nové divadlo veřejnosti,“ vysvětluje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková, „chceme taky propojit divadelní profesionály z Česka s těmi ze zahraničí. Letos máme přes sto hostů a mezi nimi zástupce divadelních scén například Řecka, Itálie, Francie, Polska, Litvy či Izraele.

Hlavní novinkou Malé inventury je letos sekce PRALIN, která nabídne v tuzemské premiéře pět představení umělců z Berlína, bude to například Claire Vivianne Sobottke a její kus Strange Songs, vyznamenaný na vídeňském ImpulsTanz cenou diváků, anebo performerka a „robotka“ Lori Baldwin, která bude pod hlavičkou Tick tock the Timeline Clock odpovídat divákům na otázky ze života; do světa mechanického divadla pro jednoho diváka zavede pak návštěvníky Theaterautomat umělecké skupiny Pragmata. „Cílem je, abychom alespoň v náznaku zachytili bohatost umělecké produkce v Berlíně: tanec, performance, objekt. Prostě pro každého něco,“ dodává umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola.

 

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat