Týden s tancem

Současný tanec v bohoslužbě? Ano, choreograf Michal Záhora přichystal premiéru Chrámového tance přímo pro středeční bohoslužbu v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně. V Národním divadle moravskoslezském se uskuteční mezinárodní baletní gala. Co dalšího ve světě tance od 16. dubna 2019?
Aurora´s Redlines (foto Günter Krämmer)

Aurora’s Redlines v Českých Budějovicích
Choreograf a tanečník Karel Vaněk hostuje s uskupením Tanzwerke v Českých Budějovicíh. Dnes uvede v Divadle 29 svůj nejnovější projekt Aurora’s Redlines, „taneční představení pro společnost v panice“. O pražské premiéře, která se uskutečnila v Divadle Archa, jsme psali zde.

Chrámový tanec na škaredou středu
Tanec jako součást duchovního rituálu není ve své podstatě ničím neobvyklým, ale v našich kostelích se s ním hned tak nesetkáte. Může být oslavou, nebo je svatokrádeží? Předsudky se naštěstí daří bořit. Pozoruhodný počin vznikl pro velikonoční čas v choreografii a režii Michala Záhory. Spolu se smyčcovým uskupením Hans Krása Quartet, ve spolupráci s tanečnicí Klárou Mašatovou a spolu s dalšími třemi interprety připravil taneční zpracování Křížové cesty, které se odehraje jako součást bohoslužby – na škaredou středu 17. dubna od 18 hodin v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně. Bohoslužbu vede Mons. Michal Slavík.

V performanci účinkují Dagmar Chaloupková, Radim Klásek, Nikola Němcová a Michal Záhora na autorskou hudbu Petra Koronthályho, kterou předvede Hans Krása Kvartet: Šárka Petříková, Jan Palouček, Daniel Menhart, Marie Dorazilová. Kostýmy připravila Tereza Bušková a Mariana Novotná, světelné řešení Lukáš Benda.

Něco málo či více o tvůrcích:

Michal Záhora absolvoval Konzervatoř Duncan Centre (2003). Zahraniční studijní pobyt absolvoval ve Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005), tříleté angažmá v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Spolupracoval s více než osmnácti zahraničními a českými choreografy (např. Ohad Naharin, Amanau Miller, Ina Christel Johannessen, Adam Benjamin, Eva Blažíčková ad.). Své vlastní choreografické tvorbě se Michal věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří Synchronicity, Resonance, Orbis pictus, Diptych, DEVOID, Pulsar, Koncert pro NI, Slavnost (taneční pouť krajinou) a Výročí. Za svoji choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru (Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opera plus). Souběžně s choreografickou a taneční činností se Michal také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogické praxi. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place (Londýn), Rambert School of Ballet and Contemporary Dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol. V letech 2009-13 byl ředitelem Konzervatoře Duncan Centre, kde byl také několik let pedagogem. Vyučoval i na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Klára Mašatová absolvovala Konzervatoř Duncan centre (1999). Součástí studia posledního ročníku byla na šestiměsíční stáži v Laban Centre Dance Academy v Londýně. Po studiích se vedle dalších tanečních seminářů (např. v Nizozemí) několik let věnovala interpretační činnosti jako svobodná umělkyně. Spolupracovala na tanečně-multimediálním představení Vrijgekocht (2001-2002, Nizozemí). Dále to byla umělecká práce a tvorba na půdě některých českých divadel: Západočeské divadlo v Chebu (2003-2004, činohra Čarodějka režisérky K. Duškové), divadlo Na Prádle v Praze (2004, Ďáblův deník v režii P. Mancala) a divadlo Inspirace s R. Lukavským (2004-2005, Sonety). V letech 2005-2011 vedla vlastní taneční soubor. Od roku 2013 je pedagožkou tanečního oboru při ZUŠ Šimáčkova, Praha 7.

Hudební skladatel Petr Koronthály vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a současně skladbu na Pražské konzervatoři u prof. Otomara Kvěcha. Získal mj. ocenění v skladatelské soutěži Generace 2010. V soutěži Opava Cantat 2014 získal první místo v kategorii ženských sborů a třetí v kategorii smíšených sborů. V roce 2016 vyhrál skladatelskou soutěž Stonavská Barborka se skladbou Missa pro sex vocibus feminarum, která se téhož roku umístila i jako třetí v mezinárodní skladatelské soutěži v Jihlavě. Stonavskou Barborku vyhrál i roku 2018, a to se skladbou Responsoria tenebrarum a ve stejném roce se dočkala úspěchu i jeho instrumentální tvorba, když jeho Suita pro smyčcový orchestr zvítězila ve skladatelské soutěži, kterou pořádá Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram. Jeho Panychida pro sbor a symfonický orchestr na texty pravoslavné liturgie za zemřelé byla provedena 17. listopadu 2015 v katedrále sv. Víta v Praze při ekumenické bohoslužbě za oběti totality, vedené kardinálem Dominikem Dukou. Dnes uváděnou Křížovou cestu pro smyčcové kvarteto s tanečním doprovodem složil pro kostel sv. Mikuláše v Praze; samotná hudební složka již prokázala své kvality při několika uvedeních mimo Prahu, ale provedení včetně choreografického zpracování je světovou premiérou tohoto díla.

Krása Quartet vznikl na Pražské konzervatoři v roce 2012 ve třídě Tomáše Strašila. Roku 2013 kvarteto absolvovalo mistrovské kurzy v Dobřichovicích u Stephanie Baer (Steinhardt School New York). Na festivalu Pražské jaro 2013 premiérovalo operu Pavla Trojana Pastýřská pohádka. V létě 2013 také vystoupilo na mezinárodních festivalech Mladá Praha, Mladé pódium a na festivalu Jarmily Novotné, jehož koncerty přenášel Český rozhlas. Soubor se v roce 2013 zúčastnil soutěže Antonína Dvořáka. O rok později obsadil druhé místo na Soutěži Nadace Bohuslava Martinů. V roce 2015 hostovalo kvarteto na mezinárodním Bodenseefestivalu a současně se zúčastnilo kurzů Pavel Haas Quartet v rakouském Feldkirchu. Pro sezóny 2016 až 2019 získalo angažmá v Národním divadle v rámci moderního baletu Vertigo. V září 2017 se kvarteto zúčastnilo Karol Szymanowski International String Quartet Competition v Katowicích. Momentálně pokračuje ve studiu ve třídě Prof. Václava Bernáška na pražské HAMU a spolupracuje se členy Zemlinského kvarteta.

Gala NDM – Polský národní balet (foto Ewa Krasucka)

Balet Gala v Ostravě
V Ostravě se 17. dubna uskuteční mezinárodní baletní galavečer, půjde už o šestý ročník, který Národní divadlo moravskoslezské pořádá. Pro velký zájem bude galavečer poprvé uveden v Divadle Jiřího Myrona. Národní divadlo moravskoslezské tímto večerem také předznamená oslavy Mezinárodního dne tance, který připadá na 29. dubna. Je již tradicí, že se během večera představí jak tanečníci z domácích scén, tak i hosté ze zahraničí.

Ze zahraničních hostů se představí první sólisté baletu Polské národní opery Chinara Alizade a Vladimír Yaroshenko, kteří zatančí Pas de deux ze Spící Krasavice a fragment z baletu The Tempes choreografa Krzysztofa Pastora. Španělská tanečnice Luisa Maria Arias Ramiro, bývalá sólistka souboru Companía Nacional de Danza, zatančí se svým partnerem Isaacem Montllorem fragment z choreografie Herrumbre. Pro choreografa světového formátu Nacha Duata byla pro tento balet výchozím bodem fotografie amerického vězeňského tábora Guantánamo na Kubě, který je nechvalně proslulý vězněním bez řádného obvinění a soudu nebo mučením vězňů. Sólově se Luisa představí ve vlastní choreografii Autre. Sólisté Slovenského národního divadla Erina Akatsuka (semifinalistka Prix de Lausanne ve Švýcarsku) a Yuki Kaminaka (letošní finalista světové soutěže USA International Ballet Competition) zatančí pas de deux Medory a Aliho z baletu Korzár a variaci Basila z pas de deux ze 3. jednání baletu Don Quijote.

Tradičním hostem české scény je Balet Národního divadla v Praze. Milovníci klasického baletu se mohou těšit na pas de deux z baletu Slavnost květin v Genzanu v choreografii Augusta Bournonvilla. Druhou ukázkou je duet Separate Knots (Oddělená pouta) izraelského choreografa Emanuela Gata. Dílo prý zcela záměrně nesouvisí s vybranými větami Sonáty pro klavír h moll Fryderyka Chopina z roku 1844 a bylo vytvořeno přímo pro soubor Baletu Národního divadla jako součást inscenace Timeless. Tančí Federico Ievoli a Morgane Lanoue. Soubor baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni se poprvé představí v Ostravě fragmentem z poslední premiéry baletu Červený a černý podle Stendhalova románu s působivou hudbou Sira Edwarda Elgara v choreografii světově proslulého maďarského choreografa Youriho Vámose. Domácí balet Národního divadla moravskoslezského se představí ukázkami z posledních premiér. V plánu je fragment z choreografie Jiřího Kyliána Křídla z vosku a Jiřího Pokorného Útěk obra, jež je součástí inscenace Vzlety a pády, a dále ukázka z poslední premiéry baletu Krzysztofa Pastora Nebezpečné známosti. Sólisté baletu Shino Sakurado a Rei Masatomi nastudovali speciálně pro tento večer pas de deux Diany a Acteona z baletu Esmeralda na hudbu Cesare Pugniho.

Michal Štípa a Nikola Márová (foto Martin Divíšek)

Další baletní gala – Moravské divadlo Olomouc
Balet Moravského divadla Olomouc chystá galavečer prakticky vzápětí – za týden, v úterý 23. dubna. Setká se na něm několik držitelů Ceny Thálie, zatančí mimo jiné čerstvý šéf olomouckého baletu Michal Štípa se svou dlouholetou taneční partnerkou Nikolou Márovou. Domácí soubor bude reprezentovat primabalerína Yui Kyotani. Podrobný program zatím nebyl zveřejněn. Balet Gala bude reprízován ještě dvakrát v květnu, je náhradou za zrušená představení inscenace The Beatles Celebration.

Příležitost pro choreografy: Se.s.ta vyhlašuje novou rezidenci pro tvůrce
Na mezinárodní choreografickou rezidenci pod vedením zkušených a etablovaných kouček Kathy Casey (CA) a Valentiny Desideri (IT/NL), která porběhne od 21. do 30. srpna v Praze, se mohou zájemci hlásit do 15. května. Jde o dvanáctý ročník rezidence, kterou organizuje Centrum choreografického rozvoje Se.s.ta, tento rok pro šest účastníků. Cílem Rezidence s koučinkem je provázet a podporovat práci rozvíjejících se choreografů a poskytovat jim reflexi k jejich vznikajícímu dílu. Rezidence také funguje jako platforma spoluvytvářející diskurz v oblasti současného tance, umění a života, který odráží českou i mezinárodní taneční a uměleckou scénu.

Rezidence se nezaměřuje na formování profesionálních tanečníků, ani na řízení estetiky výrazu, spíše chce podpořit výzkum nebo znovuobjevení variabilních způsobů choreografické práce a neobvyklých způsobů vyjadřování uměleckého záměru. Rezidenční pobyt má formu dialogu mezi choreografy a hostujícími kouči, kteří rezidenty vedou v jejich umělecké práci. Trvá deset dní, a kromě intenzivní práce choreografa s koučem zahrnuje přednášky a každodenní zpětné vazby, společné diskuse a vzájemné prezentace uměleckých procesů v rámci otevřených zkoušek i veřejných prezentací. Jak veřejné prezentace, tak společné diskuse nabízejí umělcům možnost konfrontovat a sdílet svou práci s potenciálním publikem. V době rezidence budou probíhat také open class tréninky pro taneční veřejnost, plán bude zveřejněn v červnu. Dříve se ale mohou příznivci tance chystat na festival KoresponDance, který bude v organizaci Se.s.ty probíhat od 12. do 14. července ve Žďáru nad Sázavou, část programu bude uvedena 25. června v Praze.

Sergei Polunin (archiv OP)

Sergej Polunin za pár dní ve Fóru Karlín
Od 17. do 21. dubna vystupuje v Praze kontroverzní baletní hvězda, Sergej Polunin. S představením Satori každý večer v prostorách Fóra Karlín, kde měl původně v plánu zorganizovat představení 18. a 19., ale po vyprodání přibyly další termíny. V popisu představení jsou citována jeho slova „Má mise je přinést tanec a balet širšímu publiku a pozvednout jeho vědomí a ducha“, ovšem je otázkou, jaké „širší publikum“ se dostane na představení, na něž stojí lístky od 4 590 do 5 490 korun. Suma sice nedosahuje maxima, za jaké se prodávají koncerty největších hvězd populární hudby, ale o dostupnosti už pro středostavovského diváka lze s úspěchem pochybovat. Ale možná se Poluninovi podaří předat trochu klasické baletní estetiky lidem, kteří slyší jen na jeho zvučné jméno a zajímají je spíš jeho skandály než umění. V roce 2017 byl v Praze přímo v prostorách Národního divadla uveden dokumentární film Dancer, který byl o tomto mladém umělci natočen, a Sergej Polunin vystoupil jen s dvěma krátkými choreografiemi a jinak byl hostem diskuse a přísně střeženou hvězdou, k níž se novináři dostali jen na deset minut, což je příliš krátká doba k poznání člověka. Dojmy z jeho tehdejší návštěvy najdete v této reportáži. A měli jsme možnost i srovnání s jeho zastávkou v Bratislavě.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat