Týden s tancem

V nových tanečních událostech od 7. května 2019 vás zveme na první představení ze série Dance Brno 2019, na novinku v ND Brno, nebo na současnou premiéru Temporaliter, na kterou jsou zváni zvláště taneční fotografové. Zajímavé projekty se konají v Praze i mimo ni, třeba v trutnovském Uffo.

Festival Dance Brno 2019 zahájí Klíče odnikud Petra Zusky
Letošní ročník festivalu Dance Brno 2019 navazuje na loňský projekt Dance Brno 100 a více než čtvrt století v Brně uváděný a Baletem NdB pořádaný festival Tanec Brno. Aktuální ročník představí jeden z předních souborů Pobaltí, konkrétně Litevský národní balet. Ten v programu doplní Slovinský balet národního divadla v Mariboru, italský soubor současného tance Spellbound Contemporary Ballet a jako českého zástupce uvidí diváci balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Přehlídka není souvislá, inscenace budou postupně uvedeny od 7. května do 24. června. První tedy připadá hned na dnešek – Klíče odnikud, balet v choreografii Petra Zusky na hudbu Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka.

Celovečerní taneční divadlo se opírá o ostrý kontrast dvou velice rozdílných hudebních děl. Jde o skladby dvou neporovnatelných geniálních českých skladatelů, Dvořákovo Requiem a Janáčkovu klavírní lyriku. V prvním případě jde o „vysokou“ duchovní symfonicko-vokální hudbu, v druhém o „pouhý“ a jakoby osamocený klavír. Celovečerní „choreografická variace“ Petra Zusky je inspirována nedávnou návštěvou dnes již úplně opuštěného domu jeho prarodičů. Ten byl po několik posledních desetiletí obýván jednou osamocenou ženou, která zde posléze v naprosté samotě i zemřela. Představení začíná v 19.00 v Mahenově divadle.

Další program bude následovat v odstupu až v červnu. Litevský národní balet Vilnius zatančí 20. června v Janáčkově divadle Der Prozess. Balet na motivy románu Franze Kafky je prvním celovečerním dílem mladého litevského choreografa Martynase Rimeikise. Společně s působivou původní hudbou (Mindaugas Urbaitis) a chladnou scénou představující monumentální gilotinu, vypráví autor silný příběh konfrontující individualitu člověka a oficiální systém.

Jako další vystoupí 22. června Spellbound Contemporary Ballet, soubor založený v roce 1994 choreografem Maurem Astolfim. O dva roky později se k němu připojila kulturní manažerka Valentina Marini a od té doby se začal soubor mezinárodně prosazovat. S nezaměnitelným stylem a kvalitním tanečním souborem, který je dle organizátorů v této generaci považován za nejlepší, se Spellbound řadí k nejvýraznějším moderním italským souborům s významným mezinárodním přesahem. To dokazuje účast na hlavních festivalech v Evropě, Asii a Americe. Spellbound se v inscenaci Rossini Ouvertures vydává na snovou cestu lemovanou mnoha vzpomínkami a postavami, které vyprávějí příběh o muži, osamělém, veselém, smutném i statečném. Tyto vzpomínky a postavy obývají symbolickou a tajemnou strukturu, která není ničím jiným než velkým archivem, tajným domem Rossiniho, který zachoval, katalogizoval a proměnil ve sbírku jeho kouzlo, jeho jídlo, jeho lásky. Dům, ve kterém se mísí chutě a barvy rušného života, který není prost strachů a problémů a je poznamenán dlouhou chorobou, ale vždy byl vzrušující, smyslný a tělesný. Rossiniho život byl plný života. Pro choreografa Maura Astolfiho je uvedení díla způsob, jak vzdát tomuto umělci hold.

Nakonec se představí Balet Slovinského národního divadla Maribor, který vystoupí 26. června se dvěma opusy. Prvním bude Hora v choreografii Edwarda Cluga. V díle původně vytvořeném pro dortmundský balet, se choreograf Edward Clug poprvé ve své kariéře obrací ke svým kořenům a k hudebnímu dědictví rodného Rumunska, kdy zkoumá význam osudových událostí v našich životech a sílu rituálů ve společnosti. Hudebním motivem se mu staly sofistikované a pečlivě upravené etnické prvky v tvorbě legendárního smyčcového kvarteta Balanescu. Druhou choreografií večera bude Cantata Maura Bigonzettiho (hudba: Gruppo Musicale Assurd. Vznikla pro lisabonský baletní soubor Gulbenkian (2001). Jedinečný choreografický jazyk italského choreografa Bigonzettiho, jeho vášnivá i niterná gesta odrážející středomořský temperament vyvolávají celé spektrum emocí, které v kontrastu k hořkosladkým tradičním melodiím jižní Itálie oslavují krásu života ve své všudypřítomnosti a smyslnosti. Na program zahraničních souborů v Janáčkově divadle je možné získat Festival Pass, který umožní divákům vidět všechna červnová představení za lepší cenu. Jestliže si zakoupí vstupenky na všechna tři představení, získají 25% slevu.

Nová choreografie na repertoáru brněnského baletu
Komponovaný večer Petite Mort přinesl do repertoáru brněnského baletního souboru historicky první choreografii Jiřího Kyliána. Při obnovení titulu po rekonstrukci Janáčkova divadla zařazuje NdB premiérově novou choreografii dalšího skvělého choreografa současnosti, Johana Ingera. Jeho dosud nejslavnější choreografie Walking Mad na hudbu Ravelova Bolera je jakousi symbolickou cestou, na níž se setkáváme s vlastními obavami, tužbami i lehkostí bytí. Choreografie bude důstojným doplněním večera: Nejuznávanější taneční tvůrce současnosti, Jiří Kylián, je autorem mistrovské Petite Mort, tance pro šest mužů, šest žen a šest kordů. Po boku tohoto mistra uvádí svá díla v průběhu večera i choreografové, pro které je Jiří Kylián velkým vzorem a jež spojuje společná zkušenost s působením v Nederlands Dans Theater pod jeho vedením. Kromě Johana Ingera je tu i vynikající slovenský choreograf Lukáš Timulák se svým Masculine / Feminine, kde s vtipem zkoumá některé z největších záhad našeho každodenního života, jak napovídá název, jde o rozdíly mužského a ženského světa. A představuje se i umělecký šéf Baletu NdB Mário Radačovský, který uvede celý večer choreografií Spolu, mikropříběhem o vítězstvích a prohrách, hledání a nacházení, společných prožitcích a zkušenostech, které nás spojují s druhými lidmi.

Premiéra, ve které se snoubí pohyb a fotografie: Temporaliter
Na 9. května zve soubor Dočasná Company v pražském KD Mlejn na premiérové tanečního a pohybového představení Temporaliter. „Přijďte se podívat na taneční představení očima fotografa. Vžijte se do momentů, které nemůžete ovlivnit, které nemůžete zastavit nebo vrátit a zopakovat. Které smíte jen opatrně zpovzdálí pozorovat. Zkuste si představit tok vlastních myšlenek, vířících mezi matérií dění před vámi a posláním vaší přítomnosti. Stres a úlevu, bolest a extázi z každého dalšího “teď”…které už je minulostí, a jenž se snažíme zachytit,“ popisují tvůrci svou interaktivní výstavu tanečního a fyzického divadla. Hlavními autory jsou choreografka Anna Benháková (námět, režie, choreografie, libreto) a fotograf současného tance Vojtěch Brtnický (námět, fotografie, jevištní technologie).

Ten k inscenaci doplňuje a současně láká aktivní fotografy: „Tvoříme-li představení jehož hlavním tématem je prchavost okamžiku vnímaná fotografem, při kterém jsou fotografie součástí scénografie, a během něhož se performeři snaží vystihnout ono balancování na ostří nože, jenž nazýváme slůvkem “teď”, nemůže nás napadnout nic lepšího, než sezvat diváky se zájmem o fotografii. A rovnou s prosbou, aby si sebou vzali do divadla fotoaparáty. Ať už to bude třeba nesourodá hora úplných amatérů, milovníků ateliérového svícení, sportovních reportérů, nebo fashion fotografů a šotoušů.
Není běžné jen tak smět fotit na tanečním představení. Není běžné fotit představení, při kterém se na scéně bude pohybovat tak velká skupina tanečníků. Buďte ve střehu, někteří se budou skrývat i mezi vámi. Vypněte si LCD displaye na vašich přístrojích. Zapněte empatii. A než vůbec přiložíte fotoaparáty k oku, dlouho…dlouho se jenom dívejte.“ Repríza se koná 11. května.

Taneční premiéra ve Venuši ve Švehlovce
Na 8. května se chystá premiéra tanečního projektu ve Venuši ve Švehlovce. Choreografka Jana Pocková a její uskupení POCKetART zkoumá ve dvou různých choreografiích odlišná témata. Choreografie Plné sklady citů je určena pro 4 mladé tanečnice, 1 osmiletou holčičku a 1 devětaosmdesátiletou babičku. Diváci ji už ale mohli vidět v červnu 2018, půjde však njespíš o novou verzi, když je večer prezentován jako premiérový… Taneční projekt je mezigeneračním experimentem zkoumajícím aspekty ženství inspirované autentickými životními vzpomínkami staré paní, kde holčička představuje bezstarostné dětství a mladé ženy jejich citově bohatý vnitřní svět.

„Příroda nás obdařila city, plnými sklady citů, ale někdy chybí kupec. Chceme věčně milovat, „chodit po vzduchu“. Jsme vášnivé loutky, avšak máme lstivé choutky. Nekonečný závod tužeb a snů. Naší zbraní je něha. Naivita kamenem úrazu. Potácíme se mezi chvílemi jistot, sebejistot a pochyb, úplné ztracenosti. Noříme se do svých pocitů. Chceme je pak sdílet a rozebírat v kruhu důvěrnic. Potom probrat jejich názory ještě v menším kruhu důvěrnic a nakonec zjistíme, že si stejně poradíme nejlépe samy. Mládí touží, stáří vzpomíná,“ navozuje atmosféru anotace. Tvorba a interpretace: Inga Zotova-Mikshina, Sabina Bočková, Pavla Vařáková, Barbora Rokoszová, Matilda Maio, Jaroslava Pocková; hudba: Martin Tvrdý.

Choreografie Jáma lvová bude uvedena jako work in progress verze. Inspiruje se tématem mediální manipulace. Na téma je nahlíženo jak z pohledu umělecké roviny jako střetu s masovostí popkultury, tak z roviny osobní a společenské, jako setkávání se s manipulativností a líbivostí medií, populárních osobností a vlivem politiků. Celá choreografie bude mít premiéru v září 2019 pod skupinou Tantehorse, z. s. Koncept, choreografie, interpretace: Sabina Bočková, Johana Pocková; dramaturgie: Viktor Černický; hudba: Lukáš Palán.

V Trutnově se představí choreografové Yossi Berg a Oded Graf
V pátek 10. května bude Společenské centrum Trutnov Uffo hostit izraelské choreografy. V novém projektu pro čtyři muže se choreografové Yossi Berg a Oded Graf vracejí k Svěcení jara, monumentálnímu dílu Igora Stravinského. Jde o jednu z nejvýznamnějších skladeb avantgardní hudby dvacátého století, vznikla před 1. světovou válkou. Podtitul skladby byl Obrazy z pohanského Ruska. Ty byly inspirované starým rituálem uctívání příchodu jara. Podle choreografů bylo dílo vytvořeno ke zkoumání etosu kultů, obětí a maskulinity. Nyní mu dávají současný kontext. Hrají čtyři rozmanité protichůdné obrazy z kolektivní paměti – od výrazů bouřlivé sexuality, vášně, násilí, až po soucit a něhu. Inscenace se pohybuje z minulosti do budoucna, vyvolává otázky o vztahu mezi založením mužské identity, sexualitou, uctíváním vlasti a prostřednictvím těla a pohybu se snaží nabídnout nový druh kultu.

„Prostřednictvím rituálů se zabýváme obavami, naší komplikovanou existencí, vášněmi a konečností smrti. Přesto, čím více nás násilí zasáhne, tím více se stáváme agresivnější, což nás často zneklidňuje vůči utrpení ostatních. Překvapivě jsou tyto otázky velmi vzácné. Bergovi a Grafovi se podařilo vytvořit dílo, které naznačuje některé z těchto otázek jemným, často chytrým a humorným způsobem a které stále nalézá prostor pro smyslné a soucitné scény jako důležité součásti reality.“ (Ora Brafman, The Jerusalem Post)

Loď Tajemství bude hostit baroko
Ve dnech 13. a 14. května se na Lodi Tajemství na Rašínově nábřeží uskuteční představní Kabinet barokních kuriozit, projekt souboru Chorea Historica. Čeká vás autentická scenérie a kostýmy, živá hudba, a hlavně tanec. Uvidíte tančit nejmenšího kašpárka, nohy bez těla nebo pannu ze lžiček a výpravy do světa commedie dell’arte. Jak dnes žijí Harlekýni, Pantaloni, opilí vesničané, služtičky, přejedení benátští obchodníci a zamilovaní gondoliéři? Kabinet barokních kuriozit uvádí v české premiéře Chorea Historica pod vedením choreografky Kateřiny Klementové, v režii Přemysla Bukovského a v hudebním nastudování ansámblu Musica cum gaudio pod vedením Martina Šmída, v koprodukci s Lodí Tajemství. Scéna Divadla bratří Formanů je v provozu od 1. května.

Současný český tanec hostující
České taneční produkce se opět objevily v zahraničí. Choreografka a tanečnice Tereza Hradilková hostovala v Mexiku se svým sólem Švihla, v rámci oslav Mezinárodního dne tance 28. dubna. V rumunské Bukurešti vystupovali včera 6. května Tereza Ondrová a Petr Šavel se společným duetem o genderových stereotypech Boys Who Like to Play With Dolls, který vznikl v roce 2013 a pak se úspěšně zařadil do sítě Aerowaves.

Do Berlína na taneční triptych
Dne 4. května uvedl novou taneční premiéru berlínský baletní soubor v Staatsoper Unter den Linden. Na program přibyl triptych, jehož název je dostatečně výmluvný: Balanchine / Forsythe / Siegal. Oblíbené propojení neoklasiky a moderních tanečních směrů v jednom progamu jako symbol kontinuity a propojenosti taneční historie i praxe láká na Balanchinovu slavnou Theme and Variations, pak na choreografii Williama Forsytha The Second Detail z roku 1991, na berlínské jeviště se vrací po třinácti letech. Choreograf Richard Siegal, který byl tanečníkem Forsythova souboru, pak vytvořil pro berlínský balet novou autorskou choreografii Oval. Do konce sezony se koná ještě deset repríz a do Berlína to daleko není.