Týden s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Od roku 2009 festival na české scéně začal fungovat, od roku 2013 se koná na zámku ve Žďáru. KoresponDance je vůbec prvním outdoorovým festivalem tance v České republice. Formovat se začal v roce 2009 v rámci projektu Korespondance Europe, který dal příležitost k uměleckému rozvoji více než stovce choreografů z několika zemí. Od roku 2013 je na scéně festival tak, jak ho známe dnes, tedy největší site-specific festival současného tance u nás, zároveň jediný festival současného tance v regionu Vysočina a především festival, který dlouhodobě a naprosto jedinečně pracuje s publikem.

Řada představení je připravována speciálně pro festival a odehrávají se tak ve světové premiéře. KoresponDance přináší spojení genia loci barokního zámku se současným uměním, díky koncentraci celého programu do jednoho areálu vytváří opravdovou festivalovou atmosféru, a nejen že zastřešuje sérii představení, zcela stírá dělící linii mezi umělci a publikem, kteří se všichni setkávají na centrálním prvním nádvoří, v neposlední řadě uvádí site-specific díla. Na festivalu se již během jeho prvních sedmi ročníků objevili umělci ze tří kontinentů a osmnácti zemí.

KoresponDance je výjimečný i programem, který každoročně pečlivě skládá jeho zakladatelka Marie Kinsky se svými spolupracovníky. Žďár nad Sázavou už přivítal hvězdy jako jsou Dominique Boivin, Paco Decina, Béatrice Massin, Jordi Galí, Joseph Nadj, skupiny Barely Methodical Troupe či Foco alAire producciones a zapsal se do paměti řadou vystoupení.

Festivalový program zve i na prohlídky expozic a interaktivního multimediálního Muzea nové generace, zároveň často otevírá běžně nepřístupné prostory jako sklep či uzavřená křídla. Festival získal pro roky 2017 a 2018 značku EFFE (Europe for Festivals, Festivals for Europe) a záštitu hejtmana Kraje Vysočina MUDr. Jiřího Běhounka, zároveň je zařazen mezi VIP akce Kraje Vysočina a v roce 2018 získal podporu v rámci projektu Roundabout Europe z programu Kreativní Evropa. Jeden ze zakladatelů Festivalu D’Avignon Jean Vilar budoval dnes kultovní událost s vizí, že opravdu dobrá představení osloví úplně každého. Na KoresponDance se můžete přesvědčit, jestli se tak skutečně děje. V pátek začíná program v 18 hodin, v neděli začínají poslední představení ve 20:00.

 

Malé připomenutí velkých výročí

Je jich mnoho a samozřejmě není správné na ně zapomínat. Jaká výročí a památeční a pamětihodné jsme v posledních měsících měli mít na paměti. 18. května 1919 se narodila Margot Fonteyn, nejslavnější britská primabalerína přinejmenším své doby, ale i věčná legenda. Vlastním jménem se jmenovala Peggy Hookham a nejprve vyrůstala v Šanghaji. Balet vystudovala na Sadler´s Welles School a brzy začala vystupovat s jejím souborem a změnila si jméno. Mladý Frederick Ashton jí vytvořil sólovou roli v baletu Polibek víly a kariéra baletní umělkyně byla zpečetěna. Ze souboru se po zakotvení v Covent Garden stalo nové těleso Royal Ballet, Margot Fonteyn se stala jeho hvězdou. Nezapomenutelnou dvojici utvořili s Rudolfem Nurejevem, který v roce 1961 emigroval z SSSR do Británie. V roce 1966 ji měli možnost vidět i naši diváci, když Královský balet vystoupil v Československu. Tančila až do svých 61 let.

 

Negativní výročí – 30. června 2009 zemřela německá choreografka Pina Bausch, takže jsme si letos připomněli už 10. výročí jejího náhlého skonu (zemřela jen pár dní po diagnóze těžké choroby, takže to vlastně bylo i milosrdenství, jež by si možná kdekdo z nás nakonec přál). Pina Bausch patřila k nejvýraznějším choreografkám navazujícím na německý výrazový tanec v druhé polovině 20. století, z něhož vytvořila originální syrové taneční divadlo. Pro svůj soubor Tanztheater Wuppertal vytvořila za 36 let 46 choreografií, z nichž mnohé jsou milníky ve vývoji moderního, nebo spíše současného tance. U nás na ni pamatoval letos Festival Tanečních filmů.

 

Také se nám urodilo několik aktuálních výročí. 28. června roku 1959 se narodil tanečník Igor Žukov. Pochází z Kazaně v sovětském Tatarstánu, je absolventem Státní hudební akademie v rodném městě, kde začal svou kariéru jako sólista Státního divadla opery a baletu, kde působil až do roku 1992. V tomto období ztvárnil mnoho titulních rolí klasického i moderního repertoáru (Adam ve Stvoření světa, Baltyr v baletu Šurale, Princ v Louskáčkovi, v Šípkové Růžence, Labutím jezeře, James v baletu Sylfida, Básník v baletu Sylfidy, Albert v Giselle nebo Solor v baletu Bajadéra. V letech 1992–1994 pracoval na pozvání Pavla Šmoka v Pražském komorním baletu v Praze, kde tančil sóla v choreografiích Trio g moll, Z mého života a Rossiniáda. Od roku 1994 se stal sólistou Baletu Národního divadla a po třech letech přešel do Laterny magiky. Diváci ho mohli vidět v roli Casanovy ve stejnojmenném baletu a v hlavních rolích v baletech Odysseus, Hádanky a Kouzelný cirkus. Od roku 2000 se opět vrátil na prkna Národního divadla, kde tančil Prince v Popelce, Alberta v Giselle, Modrého ptáka ve Spící krasavici, Espadu v Donu Quijotovi, Kabaretiéra v Někdo to rád…, Abdérachmana v Raymondě, Alana v Marné opatrnosti a sóla v Amerikáně I a II, v choreografiích Jiřího Kyliána Polní mše a Dítě a kouzla. Posléze se se začal věnovat pedagogické činnosti i na půdě baletu Národního divadla, jako sólista i jako baletní mistr spolupracoval s řadou světových choreografů, jako např. Boris Bregvadze, Vladimír Vasiliev, Nikita Dolgušin, Rudolf Nurejev, Jurij Grigorovič, Youri Vàmos, Christopher Hampson a Jiří Kylián. Na konci sezony 2009/2010 odešel z Národního divadla, nějaký čas ještě působil jako pedagog na volné noze, ale valná část tanečního světa si uvědomuje, že pedagoga jeho kvalit byla a je velká škoda a že by mohl svou zkušeností obohatit mnoho mladých tanečníků. Osud si ale někdy divně zahrává, a tak je ve hvězdách, kdy ještě tento všestranně talentovaný umělec dostane a využije další šanci předávat své umění a zkušenosti ostatním…

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat