Týden s tancem

Na HAMU se nově otevře kombinované studium Pedagogiky tance
Po třiceti letech se na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění opět otevírá distanční studium – v bakalářském programu bude možné již od nového akademického roku 2020/21 dálkově studovat Pedagogiku tance. Kombinovaná forma spočívá ve víkendové výuce jednou měsíčně s intenzivním soustředěním na konci každého akademického roku. Oproti prezenční formě bude navíc nabídka obohacena o nové zaměření Taneční výchova vedle stávajících specializací Klasický tanec, Lidový tanec a Moderní a současný tanec. Novinkou také bude možnost hlásit se již přímo do jedné ze čtyř specializací.

„Reagujeme na palčivou potřebu oboru skloubit profesní praxi s dalším vzděláním,“ vysvětluje vedoucí katedry prof. Václav Janeček dlouholeté snahy o zavedení dálkového studia. „V určitém ohledu bude ale toto studium náročnější než denní forma, po studentech požadujeme velkou míru samostatnosti, je určeno pouze pro profesionály s vážným zájmem o metodické vzdělání. Vyžaduje vyzrálejší jedince, kteří mají možnost vlastní praxe a zkušenosti.“

Cílem kombinované formy studia je umožnit soustavné vysokoškolské pedagogické vzdělání aktivním tanečníkům nebo tanečním lektorům. Studentům, kteří se zároveň budou moci věnovat profesi aktivního tanečníka, a tím získávat nezbytné interpretační zkušenosti, se dostane metodicky ukotveného vzdělání v oblasti taneční pedagogiky. Uzávěrka přihlášek je již 30. března 2020. Více informací a zejména podrobný popis dvoukolového přijímacího řízení najdete na webu katedry tance: https://www.hamu.cz/cs/katedry-obory/katedra-tance/kombinovane-studium/.

HAMU vyslyšela dlouholeté volání tanečníků po možnosti plnohodnotného studia, které by neznamenalo vzdát se současně aktivní kariéry, a přesto umožnilo vzdělání v pedagogickém oboru. Prezenční studium je s řádným zaměstnáním a divadelním provozem prakticky neslučitelné a neexistence dálkové nebo kombinované formy znamenala pro mnoho tanečníků zásadní překážku. Zavedení nového modelu je pokrokem a ulehčením přístupu tanečním profesionálům k vysokoškolskému vzdělání.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek udělil cenu Artis Bohemiae Amicis Ince Vostřezové
Ministr kultury Lubomír Zaorálek udělil cenu Artis Bohemiae Amicis, která putuje do taneční oblasti. Medailí, jejíž název v češtině znamená „Přátelům českého umění“, od roku 2000 ministři kultury oceňují významné osoby, které cílevědomě přispěly nebo přispívají k šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i v zahraničí. Ocenění převzala dne 12. ledna 2020 paní Inka Vostřezová v pražském Činoherním klubu u příležitosti oslavy svých 90. narozenin. Rezortní medailí ministr kultury Lubomír Zaorálek ocenil její celoživotní působení v kulturní sféře a šíření dobrého jména české kultury doma i v zahraničí. Medaili jí v zastoupení ministra předal ředitel Odboru umění, literatury a knihoven Milan Němeček.

Inka Vostřezová se narodila v Praze 4. ledna 1930 manželům Vainsteinovým, židovským emigrantům z tehdy rumunské Besarábie. Rodiče, kteří si původně Československo vybrali jako nejméně antisemitskou zemi, byli nuceni Prahu i s malou Inkou v roce 1939 opustit právě kvůli nacistické hrozbě. Její naplnění prožili ve Velké Británii, kam utekli. Dva roky strávila v Londýně v dětském domově pro emigranty. Poté pět let studovala v internátní škole vedené kvakery, jejichž moderní pojetí výuky jí vyhovovalo a ovlivnilo ji v budoucích zájmech. Po skončení války nastoupila Inka Vostřezová do septimy dívčího gymnázia v Praze. Maturitu zde už ale neskládala, protože ji uchvátil folklorní tanec nově založeného Československého státního souboru písní a tanců, do kterého v osmnácti letech nastoupila a vydržela v něm téměř po celý svůj profesní život. V roce 1951 byl na základě udání čtvrt roku vězněn její otec, rok poté se vdala za kolegu ze souboru Vladimíra Vostřeze. V roce 1967 absolvovala obor choreografie na HAMU. Během svého života se živila jako choreografka, tanečnice, profesorka speciální třídy taneční konzervatoře v Praze i konferenciérka.

Choreografii se věnovala od roku 1952, např.: Východoslovenské zemplínské tance (1954), Mak z Horehroní (1954, h. A. Košťál), Vlašiko (1955, h. J. Linha), Veselé táčky na Chodsku (1956, h. A. Košťál), Tanec z Detvy (1965, h. J. Dumek), Chodská svatba (1959, h. J. Dumek), Novopacký jarmark (1988, h. J. Dumek). Od 1968 působila v souboru jako asistentka, choreografka a konferenciérka. Podílela se na scénářích, režii a choreografii. Hostovala v Armádním uměleckém souboru Víta nejedlého, Laterně magice (asistentka choreografie např. v Kouzelném cirkuse, 1975) a Československé televizi.

Tlumočila projev českého ministra v kongresu Spojených států amerických, překládala titulky k filmům, ale také celoživotní dílo Františka Bonuše Zlatá brána, které vyšlo v jejím překladu v USA. V letech 1990–1996 působila jako první tajemnice československého a posléze českého zastupitelského úřadu ve Washingtonu. V roce 1997 pracovala na žádost prezidenta Václava Havla tři měsíce jako tajemnice jeho manželky Dagmar Havlové, ale poté se rozhodla odejít do důchodu. Navzdory svému vysokému věku je i nadále aktivní a zajímá se o kulturní dění. Devadesáti let se dožila letos 4. ledna.

Někdejší ředitel Birmingham Royal Ballet David Bintley byl na sklonku minulého roku pasován na rytíře
Její královská Výsost Alžběta II. Udělila na sklonku minulého roku rytířský titul Davidu Bintleymu, tanečníkovi, choreografovi a bývalému řediteli Birmingham Royal Ballet, a to za zásluhy v tanečním umění. Šlo o poctu nejen umělci samotnému, ale celému oboru, jemuž britská panovnice takto symbolicky přidává na prestiži.

Birmingham Royal Ballet je někdejší Sadler’s Wells Royal Ballet. David Bintley se do jeho čela postavil po Siru Peteru Wrightovi v roce 1995 a soubor vedl plných 24 let. David Bintley udržel a rozvinul pověst souboru jako jednoho z nejúspěšnějších baletních těles na světě. Birminhamský balet vyzdvihuje dnes jeho autorsku tvorbu, jako byly balety Carmina Burana (1995), jazzové The Nutcracker Sweeties (1996), The Shakespeare Suite (1999), The Orpheus Suite (2004) a Take Five (2007), Edward II (Stuttgart, 1995; Birmingham, 1997), Beauty and the Beast (2003), E=mc2 (2009) či Cinderella (2010). Soubor oceňuje i jeho společenskou angažovanost. V roce 2006 to byl projekt Ballet Hoo! – Ballet Changed my Life, tehdy se zapojilo na 200 mladých lidí z regionu West Midlands do dvouletého projektu, na jehož konci bylo speciální upravené uvedení MacMillanova Romea a Julie právě v podání tancechtivé mládeže. Představení i jeho příprava byly natočeny jako čtyřdílný dokument televizní stanicí Channel Four. V roce 2002 podpořil skupinu Freefall Dance Company, ve které dostávali příležitost nadaní tanečníci s poruchami učení a mentálními hendikepy, organizačně ji propojil se svým souborem a také vytvořil svou poslední práci jako ředitel birminghamského baletu v létě loňského roku.

David Bintley se v 16 letech dostal na Royal Ballet’s Upper School, takže mohl načerpat zkušenosti od těch největších baletních hvězd. V roce 1976 mu Sir Frederick Aston nabídl smlouvu v tehdy ještě Sadler’s Wells Royal Ballet. O dva roky později už pro soubor choreografoval, byl však také vynikajícím tanečníkem s hereckým talentem, tančil Petrušku, v Marné opatrnosti si zatančil Alaina i Matku Simone. Postupně se čím dál více věnoval choreografii, do roku 1986 byl ve svém souoru rezidentním choreografem, pak do roku 1993 působil přímo v The Royal Ballet v Covent Garden a několik let byl na volné noze. V roce 2001 získal za své zásluhy Řád Britského impéria a v roce 2016 čestný doktorát na univerzitě ve Warwicku.

Střídání dlouhodobých výstav v Tanzarchiv Köln
Německý taneční archiv ve svém muzeu od března loňského roku lákal diváky na výstavu tematicky zaměřenou na taneční kritiku, potrvá už jen do 26. ledna. V poslední den ji doprovodí přednášky dvou německých kritiček Astrid Kaminski a Gabriele Wittmann. První jmenovaná nepřichází vlastně s obyčejnou přednáškou, její vystoupení je představováno jako přednáška-performance s názvem Smrt kritičky, zabývá se „vnitřní smrtí“ kritika.

Další celoroční výstava, kterou Německý taneční archiv (respektive Tanzmuseum des Deutschen Tanzarchivs Köln) chystá, se ponese ve znamení tématu Tanec a reklama. Bude sledovat využití motivu tance a tanečníka v reklamních materiálech od počátků v polovině 19. století, začne 21. března 2020 a potrvá opět necelý rok, do 28. února 2021.