Týden s tancem

  1. 1
  2. 2

K čemu se tato performance vztahuje, co je jejím tématem? „Posun, pohyb, změna myšlení, objektu, těla. Nahlížíme historii z různých perspektiv. Jsme nahlíženi. Jako subjekty, jako objekty. Vyprávíme o zkušenostech posledních sta let ústy desítek žen. Jejich myšlenky, zkušenosti, životy byly zaznamenány formou orální historie v rámci projektu Paměť žen, natočeny na pásek, zarchivovány. Procházíme životy podle zvoleného klíče s potřebou vydat subjektivní svědectví o statusu ženy, vztaženo k práci. S vděčností vycházíme z mravenčí práce orální historičky Pavly Frýdlové. Pracovní linie žen mapujeme od počátků samostatného Československa v roce 1918 do dneška. Co nás spojuje, emancipuje, individualizuje, osvobozuje, svazuje, zpochybňuje, ubíjí, relativizuje? V minulosti hledáme obraz přítomnosti. Najdeme paralely ke konkrétní české zkušenosti či dokonce zkušenosti ostatních postkomunistických zemí? Ohlížíme se, jak moc je naše praxe unikátní. Sledujeme obyčejnost ženského údělu. Dáváme hlas každodennosti, heroické všednosti, kterou je nutno den co den přežít, ve které není žena symbolem krásy, přepychu,“ popisují spoluautorky (choreografie a tanec: Markéta Vacovská, Agnija Šeiko, Miřenka Čechová / Gintarė Marija Ščavinskaitė).

Umělecké uskupení Pulsar oslaví tancem 100 let výročí republiky

V divadle Ponec se v neděli 28. října uskuteční premiéra dalšího projektu choreografa a tanečníka Michala Záhory z uměleckého uskupení Pulsar. Po zářijové taneční pouti Slavnost na Klenové bude Výročí už druhý projekt, kterými vzdává hold jubilejnímu výročí České republiky. Taneční kaleidoskop oslaví a zreflektuje nejen výročí našeho státu, ale i českého současného tance. Michal Záhora se zde zhostil nelehkého úkolu, jak interpretovat 100 let našich dějin pomocí tanečně-pohybového slovníku a zaznamenat prostřednictvím tance jak individuální, tak kolektivní paměť a zachytit historii v pohybu.

Jsou témata, od kterých bychom možná nečekali taneční zpracování. Výročí republiky by k nim mohlo patřit. Přesto je to tak významná událost, že mi prostě nedalo se k ní nevyjádřit,“ vysvětluje choreograf, „Tanec je pro mne to, co v literatuře poezie. Hovoří v obrazech, s poetikou a hloubkou, s přesahem, který vytváří celistvější chápání světa. Často v symbolech, a tudíž i ve zkratce.“ V taneční inscenaci vystupují čtyři postavy, symbolizující českou, slovenskou, židovskou a sudetskou entitu a děj se odehrává v jednom dni, který je rovněž metaforou celých sto let. „Nechtěli jsme pouze citovat dějinné události. Přestože budou určité momenty historie rozpoznatelné, neustrneme v prostém výčtu dat,“ dodává Záhora.

Projekt oslavuje nejen kulaté výročí české státnosti, ale rovněž výročí českého tance. Za první republiky byly vybrané žačky Sokola poslány studovat do školy Elisabeth a Isadory Duncanových v Německu. Ostatně výměna mezi českou a německou taneční scénou byla v tomto období velmi čilá a na českém současném tanci byl a je vliv německého výrazového tance (Tanztheater) patrný, ačkoli se po druhé světové válce uplatnily silně vlivy americké moderny.

V inscenaci účinkují tanečník Josef Bartoš se třemi tanečnicemi – Annou Línovou, Zuzanou Richterovou a Michaelou Sušou. Hudbu vytvořil stejně jako k projektu Slavnost kmenový spolupracovník Pulsaru, italský hudebník Carlo Natoli, který se věnuje nejen hudbě taneční, ale rovněž filmové. Kostýmy k inscenaci vytvořila módní návrhářka Zuzana Kubíčková. Dramaturgie se chopila Marta Ljubková.

Tip ze zahraničí: Pařížská opera skládá hold Robbinsovi

S programem Tribute to Jerome Robbins (Pocta Jerome Robinsovi) přichází první francouzská taneční scéna připomenout choreografické dědictví jednoho z nejslavnějších amerických tvůrců: předpremiéra se koná 27. října, premiéra 29. října. Slavný choreograf, v jehož kariéře splynuly práce pro divadlo a showbyznys v jeden kreativní tok tanečních děl, by se byl letos v říjnu dožil sta let (11. 10. 1918 – 9. 7. 1998). Pařížskou operu považoval vedle New York City Ballet za svoji druhou domovskou scénu a ta nyní na jeho počest připravila program ze čtyř známých děl. První je Robbinsova verze Faunova odpoledne na hudbu Clauda Debussyho, následuje Suita tanců (J. S. Bach), Fancy Free (L. Bernstein), balet s nádechem světa velkých muzikálů (české publikum zná z programu Národního divadla Amerikana III) a Glass Pieces na hudbu minimalistického skladatele Philipa Glasse. Program se bude uvádět v jednom bloku do 14. listopadu 2018.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2