Týden s tancem: Brno, Praha, Drážďany, Berlín i Švédsko

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (62) – od 5. do 11. března 2018. V dnešním vydání najdete: Premiéra v Brně, nový projekt Spitfire Company, Lenka Vagnerová v Norsku, tip ze zahraničí a dramaturgické plány dua Öhman – Waltz v Berlíně.

4 Elements v Národním divadle Brno
Balet Národního divadla Brno
připravil další premiéru této sezony na pátek 9. března. Uskuteční se v prostorách Mahenova divadla a představí čtyři choreografické opusy ze současnosti. Na programu se znovu objeví Jiří Kylián, poprvé bude uvedeno dílo španělského choreografa Nacho Duata a novou choreografii přímo pro Balet Národního divadla Brno chystá Lukáš Timulák.

S tanečníkem a choreografem Lukášem Timulákem, bratislavským rodákem, který ale svou taneční i choreografickou kariéru tráví v zahraničí, ještě před premiérou přineseme profilový rozhovor. Jako tanečník prošel souborem Jeana-Christopha Maillota, a především Nederlands Dans Theater u Jiřího Kyliána, kde dostal impuls pro vlastní tvorbu. Nová choreografie Hidden Order, která vznikla pro Národní divadlo Brno, má hlavní téma abstraktní, jsou jím vzory, jak ty viditelné, tak neviditelné. Choreograf se snaží o maximální vyvážení všech jevištních složek, pohybu, scénografie, projekcí, světelného designu, hudby, snaží se dojít kontrastem k harmonii. Na této premiéře jako na mnoha předchozích spolupracuje s výtvarníkem Peterem Biľakem.

N. Duato, J. Kylián, L. Timulák: 4 Elements – Hidden Order – Emilia Vuorio, Martin Svobodník – Národní divadlo Brno 2018 (zdroj NdB / foto Ctibor Bachratý)

Mottem této i jejich předchozích prací je, že žijeme ve strukturovaném světě obklopeném viditelnými a méně viditelnými vzory a jako lidstvo se jim stále snažíme porozumět. Choreograf a jeho tým se ani tak nesnaží vytvářet vzorce nové jako se soustředit na zviditelňování těch, které jsou již přítomné, ačkoli když jim nepřikládáme velkou pozornost, podvědomě nám unikají nebo je považujeme za pouhé iluze. O nové choreografii, inspiraci a nadaci Make Move Think se podrobnosti dočtete již brzy.

Z repertoáru Jiřího Kyliána přichází na program Národního divadla Brno dvě slavné choreografie – Sarabande a Falling Angels. Sarabande (1990) na hudbu Johanna Sebastiana Bacha bude vlastně v Brně uvedena v české premiéře. Jiří Kylián o své choreografii napsal:

Na první zmínku o slově ‘Sarabande’ můžeme narazit již v roce 1539 v básni Fernanda Guzmána Mexía. Toto slovo bylo mimo jiné popsáno jako frivolní a neslušný tanec často vykonávaný muži v ženském oblečení. Ve Španělsku, za vlády krále Filipa II., byl tanec nakonec zakázán… Jeden z výchozích bodů mé choreografie vychází z ‘Genesis – knihy Jób’. ‘Smrtelník z ženy zrozený má jen pár dnů – a plných trápení. Jako květ vzejde a uvadne, jako stín prchne, nezastaví se.’ Na tento příběh jsem se podíval očima šovinisty: muže, který je agresivní, zranitelně citlivý i uctivý… Zkoumal jsem jeho sexualitu, smysl pro důležitost, zbytečnost a naprostou hloupost…

Dalším zdrojem mé inspirace byl japonský rituál ‘Chado’ – nebo ‘čajový obřad’. Jedna strana tohoto obřadu reprezentuje vnitřní nebo duchovní zkušenosti lidských životů charakterizované pokorou, zdrženlivostí, jednoduchostí a hloubkou. Druhá strana představuje vnější nebo materiální stránku života. Původně popsanou jako opotřebovaná, zvětralá nebo rozpadlá. Ale je tu i třetí element obřadu – chápání ‘prázdnoty’ – jenž byl považován za nejdůležitější. Protože nese klíč k našemu duchovnímu probuzení.

Jsem si zcela jist, že hodně z toho, co říkám o původu mé choreografie, nebude pro mnoho diváků viditelné nebo srozumitelné, ale to je ve skutečnosti velmi častý jev… Domnívám se však, že tato ‘konfrontace’ by se měla stát výzvou pro nás všechny, abychom se v choreografii pokoušeli najít i ty nejmenší detaily, s nimiž se můžeme identifikovat. Všichni bychom se měli pokoušet překonat bariéry, abychom našli, co leží za nimi. Právě tato pozitivní zvědavost nás vede k tomu, že se všichni pohybujeme vpřed a najdeme tak nečekané možnosti.

N. Duato, J. Kylián, L. Timulák: 4 Elements – Sarabande – Arthur Abram, Peter Lerant a Gregor Giselbrecht – Národní divadlo Brno 2018 (zdroj NdB / foto Ctibor Bachratý)

Falling Angels (1989) je dílo pro osm žen. Bylo pojato tak trochu jako humorná pocta ženám umělkyním:

Přestože hudba Steva Reicha vytváří striktně danou strukturu, ponechává současně dost svobody pro choreografii a emocionální vyjádření. Choreograficky tento kus pojednává o dvou nejvíce protichůdných vlastnostech jakékoliv umělecké práce, což jsou disciplína a svoboda. Připadalo mi zajímavé nechat tyto dva naprosto odlišné elementy koexistovat vedle sebe. Osm žen v této choreografii tančí od začátku do konce. Nikdy neopustí jeviště. Celou dobu je zřejmá jejich vzájemná závislost a také přání si odpočinout, dát přestávku. Světlo vytváří na jevišti různé geometrické obrazce a určuje tak, kde budou tančit skupinky a kde sólistky. Falling Angels je choreografie o umělkyních a jejich umění s veškerou jejich elegancí, úzkostmi, zranitelností, komplexem méněcennosti a humorem. Je to symbol konfliktu mezi sounáležitostí a volností, což je dilema, které nás všechny provází od kolébky až po hrob.

Choreografii v Brně živě doprovází Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA ve složení Dan Dlouhý, Ctibor Bártek, Martin Opršál a Jan Říhák.

N. Duato, J. Kylián, L. Timulák: 4 Elements – Falling Angels – Emilia Vuorio – Národní divadlo Brno 2018 (zdroj NdB / foto Ctibor Bachratý)
Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na