Týden s tancem festivalový: 420PEOPLE a Sidi Larbi Cherkaoui

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (23) - od 7. do 13. června 2017. V dnešním vydání najdete: 420PEOPLE a Sidi Larbi Cherkaoui. Několik otázek pro Yvonu Kreuzmannovou. Letem tanečním světem – ALTA, Alfred, PKB.
Faun – choreografie Sidi Larbi Cherkaoui – Tanec Praha 2017 (zdroj FB 420PEOPLE / foto Koen Bross)

 

Faun, Nomad a Sidi Larbi Cherkaoui
Festival Tanec Praha se rozproudil a přinesl také koprodukční premiérový počin – ze spolupráce mezi domácím souborem 420PEOPLE a choreografem Sidi Larbi Cherkaouim a jeho uskupením Eastman vzešel projekt, který je ze všeho nejvíce oslavou tance. V nové Cherkaouiho premiéře Nomad spolu tančili členové obou souborů a v jeho starší choreografii Faun z roku 2009 vystoupil Václav Kuneš.

Václav Kuneš v představení dokázal, že ani po čtyřicítce není konec skvělým interpretačním výkonům a fyzickému tanci. Cherkaouiho Faun je holdem původní Nižinského choreografii, a přitom zcela individuální interpretací námětu. Necituje originál, pokud jde o pohybový slovník, ale souzní s ním určitou atmosférou, výrazem, který dal tanečníkům. Slavnou skladbu Clauda Debussyho prokládá soudobou hudbou, jejímž autorem je indický hudebník Nitin Sawhney. Debussyho motivy patří Faunovi a současné tóny mystického nádechu patří Nymfě (Nicola Leahey), která se na scéně objevuje jako ztělesnění ženské přírody a nespoutanosti a s Faunem nakonec tančí duet.

Choreografie je ladná i živelná, je v ní mnoho práce se zemí, rychlých převalů, energie musí pulsovat a pohyb se nikde nezarazí. Je to současný tanec, jehož hudebnost a plynulost je přitom jaksi neoklasická, nezastavuje se, až na vypjaté či symbolické momenty, kdy se dotýkají ruce obou stvoření anebo jejich těla splývají v souměrné sousoší – lásku k osové souměrnosti, uměřenosti a vyváženosti Sidi Larbi Cherkaoui rozhodně nezapře, stejně jako velmi rád nechává své tanečníky propojit v jedno tělo. I zde, v duetu, který se stává velmi kontaktním, jsou záhy těla obou interpretů propletena tak, že chvílemi stěží určíme, čí končetiny jsou obtočeny kolem čího trupu…

Faun i Nymfa jsou postavy jen napůl lidské, napůl přísluší říši přírody a jejím zákonům, čisté přitažlivosti, ale nezkažené a nevyzývavé. Choreograf dávkuje živočišnost skrz dynamiku pohybu. Tanečnice udivuje gymnastickou ohebností těla, její páteř se rozpouští jako složená z hadích obratlů, ale stejně plynule se pohybuje po scéně i její partner. Faun jde k podstatě a ve své působivosti a jednoduchosti – kterou objevil a realizovat už před sto patnácti lety Nižinský – ukazuje sílu tance – v prožitku, emoci, energii, sdílení, v zatajeném dechu publika a čirém požitku z něj.

Podobným způsobem uctívá tanec a pohyb i nová choreografie Nomad. Jejími ústředními postavami je osm tanečníků, z nichž čtyři reprezentují soubor 420PEOPLE (Francesca Maria Amante, Sabine Groenendijk, Vojtěch Rak a Filip Staněk) a druhá čtveřice uskupení Eastman (Mabrouk Gouicem, Nemo Oeghoede, Antonin Rioche a Nicola Leahey). Jakékoli rozdělení je však v rámci choreografie nepodstatné, neboť tanečníci opět představují jeden společný živoucí organismus.

Jednotícím motivem je život na poušti a její tváře, vražedné horko, mrazivá noc, písečná bouře i tichý svit měsíce. Prostředí se proměňuje jen rozličnou barvou světla, které ozařuje či prozařuje zadní prospekt, na němž je pouštní krajina vyfotografována, a vše dokresluje hudba, která hladí i rytmicky burácí a mísí se v ní arabské spirituální popěvky, které někdy nabývají meditativní síly. Tanečníci zprvu stojí u horizontu, zahaleni ve volné objemné oděvy a šátky jako před skutečnou pouštní bouří. Z jejich dalšího počínání je velmi těžké vyabstrahovat jednotlivé části, protože choreografie plynule postupuje. Jsou zde náznaky duetů či trií, samostatného prostoru se dostane i dívkám, které brzy osvobodí své vlasy, a zejména dlouhovlasé blondýnky Nicola a Sabine z nich vytváří nadstavbu kostýmu či extenzi vlastního těla.

Pohyb osciluje mezi plynulostí, jako když se těla nechávají odvanout jemným větrem, k záškubům, jako by se do nich zabodávala mračna písku. Většinou ale pohybu nic nebrání, tanečníci využívají i skoky, opět rychlé převaly a práci se zemí, gesta jsou široká a energická. Postupně odhazují oděv až na tělové prádlo, aby nakonec nabrali do dlaní tekutý jíl a vytvořili ze scény jakousi šachovnici a vláhu rozprostřeli i po svých tělech. Všechno toto počínání má spíš estetickou účinnost než vysledovatelný smysl a sdělení. Jasné je spíš celkové poselství boje se živly, radosti ze života i nutné sounáležitosti. Sidi Larbi Cherkaoui nechává tanečníky splynout do jednoho tvaru, kdy stojí v zákrytu, jen jejich paže se pohybují v jediné vlně, formace se rozpojuje a zase vrací jako setrvačností zpět. Je to jeden ze základních pohybových motivů, jak naložit s tančící skupinou, který vídáme zhusta u orientálních tanců, ale nad případnou fádností vítězí Cherkaouiho schopnost rozpohybovat ruce a paže tanečníků do množství nových gest.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Faun -Cherkaoui (Tanec Praha 2017)

[yasr_visitor_votes postid="257651" size="small"]

Vaše hodnocení - Nomad -Cherkaoui (Tanec Praha 2017)

[yasr_visitor_votes postid="257650" size="small"]

Mohlo by vás zajímat