Týden s tancem tentokrát hlavně ze zahraničí

  1. 1
  2. 2

Ano, takových příležitostí není mnoho, ale jsou. Určitě mě do budoucna láká vlastní tvorba. I přesto, že už mám v tomto směru něco za sebou, myslím, že zatím jsem ve fázi sbírání zkušeností, utváření si vlastního názoru a idejí, co se týče práce s lidmi, otevření mysli a propojení energií s tělem.

Patříte k nejmladší generaci tanečníků – myslíte si, že vás naše konzervatoře dobře připravily na zahraniční angažmá? Co byl největší problém v novém prostředí?

Dobrá otázka. Samozřejmě záleží škola od školy. Já mohu hovořit hlavně o Taneční konzervatoři hlavního města Prahy. Moje zkušenosti a vzpomínky nejsou nejlepší, ale pokusím se o objektivní rozbor.

Po technické stránce jsou studenti připravováni velice dobře. Když jste talentovaný jedinec, máte hodně pozornosti a velký dril. Do angažmá v Česku jsou připraveni. Fyzická kondice absolventa konzervatoře je výborná. Profesorové se přílišně zabývají disciplínou a technikou a zapomínají, že jednou ti studenti mají být umělci, mít osobnost, a hlavně musí mít rádi svoje tělo, sami sebe. To se bohužel odsouvá na „třetí kolej“. To je opravdu hodně zastaralý způsob výchovy ruské školy. Bohužel většinou v cizině nenajdeme velké fanoušky tohoto přístupu. Chtějí člověka kreativního, ne vystresovaného, jestli má perfektní pátou pozici, člověka s otevřenou myslí a srdcem. Také by prospěly občasné zahraniční workshopy na školách, aby sami studenti poznali, že jejich těla se můžou hýbat různými způsoby, a nejen těmi, které trénují osm let každý den. Rozhodně by to chtělo přinést do škol spoustu inovací. Přeji si, abych jednoho dne mohla k tomuto procesu přispět.

Největší problém pro mě byla nedůvěra sama v sebe, zastaralý způsob myšlení, jazyk a vůbec komunikace. Naštěstí i staré zlozvyky se dají překopat. (smích)

Máte dojem, že je tanec u německého publika vnímán jako prestižnější povolání než u nás?

To si nemyslím. Například v Plzni lidé divadlo a tanec mají rádi a řekla bych, že celkově v Čechách je velká návštěvnost divadel. V Čechách také prezentují osobnosti souboru mnohem více než v Německu. Tady jde čistě o vizitku souboru, ne o vizitku jednotlivého tanečníka. Řekla bych, že v Česku můžete snadněji „získat tvář“ a určitou publicitu.

Děkuji za rozhovor!

VIZITKA:
Nela Mrázová je absolventkou Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. Po studiích nastoupila krátce do Baletu Národního divadla, od roku 2009 do roku 2014 byla členkou souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Tančila v klasických a neoklasických baletech, jako je Coppélie, Kráska a Zvíře, Labutí jezero, Zvoník u Matky Boží, Louskáček, Spící krasavice, Sen noci svatojánské aj. Od sezony 2015/2016 je členkou německého souboru Ballett Chemnitz, nyní sólistkou, tančila Taťánu v Evženu Oněginovi, titulní roli ve Sněhové královně, sólové role v baletech Lampenfieber – It’s Showtime, Gesichter der Grossstadt nebo dvojroli Hippolyty a Titánie ve Snu noci svatojánské.
(Zdroj: theater-chemnitz.de)

 

Zprávy z tanečního světa
V rozhovoru padlo několikrát jméno souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Máme tu dvě aktuality. 18. září se ve městě Pécs v Maďarsku konal Mezinárodní taneční festival. Mezi mnoha tanečníky z různých evropských divadel se na baletním galakoncertu objevili i plzeňští sólisté Jarmila Hruškociová (rozená Dycková) a Karel Audy, který do Plzně letos přešel z pražského Národního divadla. Plzeňský soubor reprezentovali adagiem ze Spartaka a s pas de deux Diany a Acteona. Jarmila Hruškociová pak 20. září převzala Uměleckou cenu města Plzeň za rok 2016 pro mladého umělce do třiceti let. V minulém roce na sebe upozornila především jako Carmen v baletu Mária Radačovského, Múza ve Svěcení jara v choreografii Aleny Peškové a Odetta a Odilie v Labutím jezeru. V Divadle J. K. Tyla působí již deset let.

Jarmila Hruškociová a Karel Audy (zdroj FB DJKT Plzeň)

V pátek 22. září se před první letošní premiérou nizozemského Nederlands Dans Theater, respektive jeho skupiny Nederlands Dans Theater 1, Side A: Split into One uskutečnilo slavnostní zahájení multimediální výstavy Celebrating Kylián! v prostorách divadla, kde soubor od roku 2011 vystupuje (Zuiderstrandtheater) v Haagu. Výstava je jednou z akcí, kterou nejen Nederlands Dans Theater v tomto roce slaví jubileum Jiřího Kyliána. Ten narozeniny oslavil sice na jaře v březnu, ale umělci využívají celý rok k tomu, aby mu vyjádřili svůj obdiv. Aktuální výstava prezentuje fotografie, videomateriály, kostýmy nebo rekvizity z mnoha Kyliánových choreografií. Výstava je otevřena běžným návštěvníkům divadla a potrvá do 26. listopadu. Samotná premiéra představila tři zbrusu nové choreografie tří zavedených autorů: Sisters (Sestry) tvůrčího dua Sol León & Paul Lightfoot, jehož členové jsou od roku 2002 choreografy Nederlands Dans Theater; SOON (Brzy) choreografa Medhi Walerskiho a Proof (Důkaz) Edwarda Cluga. Jeho kreace vzbudila pozornost i mimo média zabývající se tancem a uměním, protože našel inspiraci v hudbě populární rockové skupiny Radiohead.

V oblasti současného tance se chystá další premiéra v Praze v úterý 3. října. V La Fabrice představí novou inscenaci Jana Burkiewiczová a její skupina Burki&com. Představení O medvědovi, který plul na kře je inspirované zprávou, která proběhla před devíti lety médii. 5. června 2008 zanesla kra odtržená z arktického ledu Grónska k břehům Islandu tříletého samce ledního medvěda. Místní policie se souhlasem ministryně životního prostředí Þórunn Sveinbjarnardóttir medvěda krátce po jeho přistání zastřelila. Jaký úmysl má s příběhem choreografka a režisérka? Mottem inscenace je: „Představení o dobrých lidech, kterými chceme být, nebo možná také ne.“ V novince budou účinkovat Eliška Křenková, Jakub Jeňo, Pavel Mašek, Jindřich Panský a Jakub Sedláček. S choreografkou připravíme ještě před premiérou krátký rozhovor.

O medvědovi, který plul na kře – vizuál (zdroj archiv souboru Burki&com)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat