V Týdnu s tancem hlavně o tom, kam v září za současným tancem nejen v Praze

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Studio ALTA kromě koncertů a pravidelných tanečních workshopů hlásí na září především jednu derniéru – 14. září končí velmi úspěšný duet SuperNaturals (2014), který se v roce 2015 dostal na seznam nejlepších tanečních inscenací v síti Aerowaves. Vytvořili jej tanečníci Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák, se kterým nyní alternuje Lukáš Homola. Ve stejném roce vytvořila Lucia Kašiarová inscenaci Imago, rovněž taneční duet, který se tento večer loučí. Další večer, 15. září, se na scénu vrací Martina Hajdyla Lacová a její manžel, herec a režisér Jiří Hajdyla. Ovšem jestli se vrací přímo na scénu, nebo snad do jiných prostor studia, to není jisté – o programu večera, který má tato dvojice v režii, totiž není známo předem nic, návštěvníky tak může přitáhnout především zvědavost.

SuperNaturals – choreografie Martina Hajdyla Lacová, Stano Dobák – ME-SA 2014 (zdroj Studio ALTA / foto Vojtěch Brtnický)

Divadlo Archa uvádí v září projekt, který se pohybového divadla také dotýká – 2. a 3. září je to Kabaret Velázquez, pod nímž je podepsaný světelný designér a divadelník Jan Komárek. Neslibuje příběh, ale prolínání obrazů a jevištních situací mírně inspirovaných dílem malíře Diega Velázqueze, s hudbou kanadského skladatele Rainera Wiense, který využívá africké nástroje. Vystoupí česká hráčka na violu da gamba Hana Fleková, která spolupracuje s mnoha soubory barokní hudby (například Collegium 1704). Tvůrčí kolektiv doplňují tři performerky: barokní tanečnice a choreografka Andrea Miltnerová, zakladatelka Těatru Novogo Fronta Irina Andrejeva a převážně v Argentině působící tanečnice tanga Patricie Poráková, která též příležitostně vystupuje se soubory Farma v jeskyni a Spitfire Company. Výtvarnou stránku vytvořila mladá slovenská designérka Lenka Kuchareková.

Kabaret Vélazquez – vizuál (zdroj Divadlo Archa)

Soubor Spitfire Company v září oslaví deset let existence a při té příležitosti uvede jednorázový projekt – adaptaci knihy Svetlany Alexijevich, oceněné Nobelovou cenou za literaturu, Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka. V pražském prostoru Jatka78 se představení uskuteční 12. a 13. září. Projekt Spitfire Company nese název Konec — člověka. Doba z druhé ruky. Kniha je kaleidoskopem dokumentů a výpovědí, z něhož se postupně skládá svědectví doby – struktura vlastně připomíná postupy, s nimiž často pracuje fyzické a pohybové divadlo, takže i její forma je lákavou ke zpracování.

„V našem pojetí se kniha Doba z druhé ruky promění v divadelní symfonii z okrajů a záhybů současnosti, blízké minulosti i ohrožené budoucnosti. Neexistuje v ní jeden určující příběh, ale nespočet intimních mikropříběhů, které tvoří dějiny naší každodennosti,“ uvedl zatím k inscenaci umělecký šéf Spitfire Company, režisér Petr Boháč, který je spolu s Miřenkou Čechovou autorem inscenace. Na jevišti se u příležitosti výročí souboru setkají současní i bývalí členové skupiny: Martin Šalanda, Ingrid Mikshina, Roman Zotov, Ekaterina Plechková, Robert Janč, Cécile da Costa, Jindřiška Křivánková, Martin Talaga, Markéta Vacovská, Markéta Jandová, Soňa Ferienčíková, Miřenka Čechová. Hudbu zkomponoval skladatel a dirigent Jan Kučera a masky navrhla sochařka Paulina Skavova. Představení navazuje na projekt „Procesy 10/48/7830“, který Spitfire Company realizovala v roce 2012. Tématem byl vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou a jevištěm se stala přímo hlavní soudní síň Vrchního soudu v Praze, kde byla Milada Horáková v padesátých letech odsouzena k trestu smrti. Za tento počin obdržel Petr Boháč cenu Osobnost roku festivalu …příští vlna/next wave… K premiéře Spitfire Company přineseme rozhovor.

Konec — člověka. Doba z druhé ruky. – vizuál (zdroj Spitfire Company)

Na Jatkách78 připravují už od léta premiéru také DekkaDancers, kteří zůstávají věrní taneční grotesce jako svému nejoblíbenějšímu formátu: 16. a 17. září to bude baletní gangsterka s názvem Poslední večeře. „Černohumorná baletní komedie vypráví, co se stane, když dva francouzští kuchaři naservírují mafiánským bossům nepříliš zdařilý pokus o pomstu. Příběh představení vás zanese do italské vesnice, oligarchovy vířivky i německé policejní cely, kde vás čekají divoké přestřelky, vášnivá romance, policejní akce – a smrtící krása ruských baletek,“ slibuje trojice choreografů Štěpán Pechar, Marek Svobodník a Ondřej Vinklát. Pracují pod dohledem dramaturga Štěpána Benyovszkého. Rozhovor s Markem Svobodníkem o současném životě souboru a chystaných projektech můžete očekávat v příštím vydání tanečního týdeníku.

Ještě nechceme zapomenout na tanec na Lodi Tajemství, kde 27. září vystoupí japonský tanečník Ken Mai. Je představitelem mladší generace tanečníků butó, studoval u zakladatelů Tatsumi Hijikaty a Kazua Ohna, ale vytváří si vlastní osobitý styl. Je tanečníkem, který si nejen na jevišti, ale i v běžném životě udržuje vizáž značně divadelní, obléká ženské šaty a používá výrazné líčení, zapojuje do něj ovšem evropské prvky jako gothic styl. Ovšem v asijském divadle je muž v ženském kostýmu zcela běžným jevem. Ken Mai již vystupoval i v Praze, je prakticky tanečním nomádem, cestuje po světě a stejnou měrou vystupuje se svými sólovými projekty, jako učí tanec a jógu. Jeho představení jsou hnána na ostří estetiky ošklivosti, zmar a krutost je jejich součástí právě jako meditativní klid.

Butó je individuální styl, který má na tanečníka především požadavek pravdivosti, nemá kodifikovanou podobu či techniku, je spíš principem, probouzí paměť těla (historicky vznikl jako odpověď na import moderních tanečních stylů ze Západu, jeho tématem tedy bylo hledat minulost a kořeny, tím se však stal tancem nejen národním, ale také zcela univerzálním). Pro evropského diváka je jeho požadavek na vcítění neobvyklý, proto se s ním těžko ztotožní, i když je jím fascinován. Loď Tajemství bratří Formanů najdete na Rašínově nábřeží, jiná vystoupení tanečního charakteru se na ní letos nekonají.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat