V Týdnu s tancem ještě jednou na Letní Letnou a za DekkaDancers

  1. 1
  2. 2
  3. 3


S Markem Svobodníkem o chystané premiéře DekkaDancers

DekkaDancers přicházejí s novou premiérou: 16. a 17. září na Jatkách78 v Holešovicích představí baletní gangsterku Poslední večeře. Co se stane, když dva francouzští kuchaři naservírují mafiánským bossům nepříliš zdařilý pokus o pomstu? DekkaDancers nešetří sliby: „Příběh představení vás zanese do italské vesnice, oligarchovy vířivky i německé policejní cely, kde vás čekají divoké přestřelky, vášnivá romance, policejní akce – a smrtící krása ruských baletek.“ Choreografie se ujala kompletní trojice, jádro současné podoby souboru – Štěpán Pechar, Marek Svobodník a Ondřej Vinklát, a to pod dramaturgickým a režijním vedením Štepána Benyovszkého. Představení budou hudebně doprovázet sami účinkující, uvidíme prý pianistu zvednout se od svého nástroje a zatančit sólo, tajnou agentku zpívat truchlivou melodii a šéf Interpolu přednese melodram o těžkém životě primabaleríny. Abychom se této vzletně popisované směsi trochu víc vyznali, nechali jsme si povědět podrobnosti od jednoho z hlavních protagonistů souboru, Marka Svobodníka.

Marek Svobodník (foto Pavel Hejný)

Je to poprvé, kdy se tvorby nového projektu DekkaDancers účastní dramaturg? Jaká je jeho úloha, co všechno si jako choreografové musíte „nechat líbit“?

S letošní premiérou se pokoušíme udělat celovečerní představení s dějovou linií, dramaturgie a režijní dohled byly proto zcela nezbytné. Člověk jako choreograf v tomto případě musí často obhajovat, rušit anebo předělávat leccos. S volbou Štěpána Benyovszkého jsme ale spokojení. Rozumíme si, myslím, stejně, jako když v minulosti spolupracoval s Viktorem Konvalinkou nebo Tomem Rychetským. Já osobně ještě zvu na zkoušky i jiné lidi, aby se na to koukli. Pravidelně je mezi nimi například moje žena. Taky mi pak doma pěkně poví, co si myslí. Kdo ji zná, tak si jistě umí představit, o čem mluvím. (úsměv)

Jako autoři choreografie jste uvedeni všichni tři – jak to ovšem funguje v praxi? Každý svou variaci a pak spojit, nebo se střídáte v úloze hlavního choreografa pravidelně?

V představení Poslední večeře vystupuje několik postav a téměř každá z nich má svůj příběh. V tu chvíli divák postupně zjišťuje, co jsou zač a proč se na „poslední večeři“ vlastně sešli. S takovouto předlohou nebylo prakticky nic snazšího, než si epizody jednotlivých postav rozebrat a začít na jejich příběhu pracovat každý po svém pod dramaturgicko-režijním dohledem. Štěpán Benyovszký tím pádem tvoří pomyslnou osu mezi námi třemi a naše tvůrčí ega tak mohou vedle sebe v klidu existovat. (smích)

Dokážeš se třeba vzdát variace nebo pohybového nápadu, který se ti líbí, ale ostatní ho v inscenaci prostě nechtějí?

Naprosto v pohodě. Pravda, někdy to člověk „obrečí“ a cuká se, ale pokud je to ku prospěchu věci, tak rozhodně. Všechno navíc může jít do takzvaného šuplíku. Tam to pak hibernuje a čeká na své znovuvzkříšení. Někdy i roky. A pak je tedy ještě „hřbitov všech nápadů“, ale to už je jiná epizoda.

Držíte se všichni dál linie humoru na scéně – což je přitom jeden z nejtěžších úkolů vůbec. Kde berete odvahu a inspiraci? A jak si ověřujete, že vám pohybová nadsázka funguje, než s ní jdete na scénu?

S humorem na jevišti se často dostáváte na tenký led. Stačí krok vedle a propadáte se do trapnosti. Humor má také jednu specifickou vlastnost, a sice že není moc opakovatelný. Vtipu, který člověk viděl nebo slyšel, se na podruhé už tak nezasměje, jako když to bylo poprvé. Je to výzva. My jsme tentokrát vsadili na černý humor. Gangsteři, vraždy a celá ta špinavá práce kolem se dá nádherně shodit díky zažitým klišé. Jasně, není to zrovna neobjevené téma, ale myslím, že jdeme v tomhle ohledu docela vlastní cestou. Co lidé znají, posouváme ještě dál. Inspirace je mnoho. Filmografie je bohatá studnice. Kdo má nakoukáno, ten pozná a uvidí nejeden odkaz. Namátkou Tarantina zná přece každý, ne?

No a co se týče toho fungovaní pohybové nadsázky? Je to částečně o tvůrčích zkušenostech, taky o divácích, kteří na nás chodí a chodí tam právě proto, ale v zásadě se všechno pozná už na zkouškách. Pokud to funguje a sami tanečníci se baví a věří tomu, je to dobrá premisa.

Informace o inscenaci Poslední večeře se tváří tajnosnubně, ale nejsou nerozluštitelné. Pokud jde o hudbu, očekávám Ondřeje Vinkláta u kláves, tebe s elektrickou kytarou, Kristinu Kornovou zpívající – a kdo další z tanečníků ještě hraje a zpívá? Mimochodem, jak dlouho asi trvá trénovanému tanečníkovi, než se vydýchá po tanečním výkonu a může začít zpívat nebo hrát? (úsměv)

Vloni jsme si založili za účelem uměleckého ventilu kapelu. Matěj Šust ji pojmenoval Strašliví gratulanti. Je to taková narážka na všechny ty lidi, co vám chodí po představení gratulovat jen ze slušnosti, přitom o to vnitřně nestojí, a vy už vůbec ne. Během zkoušek na sále, kam si vždycky natáhneme nástroje, jsme zjistili, že tanečníků, co umí na něco hrát nebo zpívat, máme v pražském souboru mnohem víc, než jsme mysleli. K jádru, které tvoří právě Ondra, Kristina, Matěj a já, jsme přibrali i Ivanku Mikešovou, která má skvělý hlas, Tomáše Kopeckého, který hraje dobře na kytaru, nebo Terezku Kučerovou, která umí sednout na (i za) klavír a zahrát leccos. Navíc Ondra Vinklát ještě působí ve skupině Triple shot***, kde je za DJským pultem Alex Sadirov ze souboru Laterny magiky. Jsme rádi, že nabídku od Dekka přijal i on. Je s ním báječná spolupráce jak na muzice, tak na pohybových věcech. Mimo hudební vlohy jsme začali během studia využívat i jazykových dispozic jednotlivých tanečníků. Díky mezinárodnímu obsazení zazní na jevišti francouzština, ruština, ale třeba i italština. Měl jsem z toho přirozeně obavu. Tanečníci nejsou zvyklí pracovat s hlasem, a když už, tak velmi málo. Musím ale říct, že mnohdy mi z mých kolegů spadla brada. Například Mathias Deneux s Morgane Lanoue jsou ve svém francouzském monologu skvělí.

A co se týče toho dýchání? Zatím jsem si ničeho nevšiml. Buď se nám podařilo těmhle okamžikům vyhnout, nebo mají všichni dobrou kondici. (úsměv)

Poslední večeře (zdroj DekkaDancers / foto promotion)

Během roku stíháte i spolupráci s dalšími soubory, pracovali jste s tanečníky Jihočeského divadla i Divadla J. K. Tyla, kam se v této sezoně vrátíte s kafkovským tématem – Proměnou. Dostali jste zadání i s titulem nebo jste nabídli svůj projekt? Proč vás láká literatura?

Nabídku tvorby pro plzeňský soubor dostal předně Ondřej, aby uvedl celovečerní představení na komorní scéně. Vtáhl nás do toho všechny včetně Štěpána Benyovszkého, protože si je vědom toho, že sezona v Národním divadle bude náročná. S výběrem témat ke zpracování přišel Štěpán Benyovszký. My jsme si posléze asi ze dvanácti možností vybrali Kafkovu Proměnu. Ta se nám zdála v souladu s požadavky vedení plzeňského baletu fajn.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Horníček/Ligierski/Ramba: Kolaps (Losers Cirque Company 2017)

[Celkem: 2    Průměr: 4.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na