V Týdnu s tancem do minulosti i budoucnosti

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V souboru Lúčnica byl uměleckým vedoucím a hlavním choreografem zodpovědným za přípravu uměleckých programů od roku 1951, určil tak jeho dlouhodobé směřování. Původní lidové tance převáděl do jevištní stylizace, dobře si vědom toho, že folklór postavený na jeviště se stává z lidového projevu divadlem. Byl však také vědcem a pracoval s autentickým materiálem. Vytvořil na sto tanečních čísel a řadu celovečerních programů (Vitaj, naša jar, Hra a práca, Pieseň a práca, To je Lúčnica, Elán a Lúčnica, Karpaty, Lúčnica a jej deti, Jubilejný program k 50. výročiu Lúčnice, Lúčnica na Křižíkovej fontáne v Prahe, Lúčnica a hostia k 80. narodeninám Prof. Štefana Nosáľa, Od Tatier k Dunaju, komorný program Z tej doliny na tú, Lúčnica – 60 rokov krásy, Štefan Nosáľ 85 – Môj život Lúčnica, Lúčnica a IMT Smile – Made in Slovakia a další).

Lúčnica pod jeho vedením hostovala nejen v zemích východního bloku, ale také v západní Evropě, Spojených státech, Severní i Jižní Americe, v Japonsku a jinde, ve více než šedesáti státech a ve velkých divadlech a koncertních domech. Kromě práce v Lúčnici spolupracoval také se Slovenským národním divadlem, kde vytvořil například choreografie k operám Krútňava, Svätopluk (režie Eugen Suchoň), Jánošík, Beg Bajazid (Ján Cikker), k baletu Ej, husári (Svetozár Stračina) či k historicky nejúspěšnější inscenaci činohry Slovenského národního divadla, zpěvohře Na skle maľované.

Pro pražské Národní divadlo vytvořil choreografii k inscenaci Radúz a Mahulena, spolupracoval i s dalšími soubory a v době počátků souboru na přelomu padesátých a šedesátých let s Laternou magikou. Ale také se zahraničními soubory, jako byla královská opera v Antverpách (Eugen Suchoň – Krútňava), a některými divadly v Amsterodamu, Petrohradě, v Pittsburghu v USA. Jako tanečník vystupoval i v televizi a ve filmu a byl filmovým choreografem a poradcem jako odborník na folklórní tanec. Mimo jiné též zpíval a hrál na fujaru. Spolupracoval s Pražskými madrigalisty pod vedením dirigenta Miroslava Venhody, s nimiž nahrál Vánoční mši slovenského barokního skladatele Juraje Zruneka. Za svou uměleckou i vědeckou činnost získal mnoho ocenění v předrevolučním i porevolučním čase.

 

Přehled premiér sezony 2017/2018 pokračuje: znovu Londýn, Paříž, Milán, Düsseldorf
English National Ballet London

Fanoušci Anglického národního baletu se mohou v nové sezoně těšit na premiéru baletu La Sylphide a několik znovunastudovaných inscenací. Sezonu zahájí soubor v září s Giselle ve verzi Akrama Khana pojaté jako moderní balet.

Hlavní avizovanou premiérou je dvoudílný večer, který spojuje devatenácté a dvacáté století: choreografii Song of the Earth Kennetha MacMillana (premiéra 1965) na hudbu Gustava Mahlera doplní La Sylphide v nastudování Evy Kloborg a Franka Andersena. Půjde o první uvedení tohoto Bournonvillova baletu v Británii, premiéra 11. října se ovšem koná v Manchesteru, protože prakticky všechny produkce Anglického národního baletu jsou pojaté jako zájezdová představení. V lednu se potom vedle La Sylphide objeví po čtyřech letech jiná slavná choreografie dvacátého století, a to Chlapec a smrt Rolanda Petita.

Anglický národní balet se také pomalu chystá na stěhování zázemí. V roce 2018 získá nové prostory ve východním Londýně v komplexu London City Island, velkém developerském projektu, kterému se přezdívá “mini-Manhattan”. Nachází se na poloostrově Leamouth na přítoku Temže (někdejší přístavní část Londýna se v uplynulých desetiletích proměnila v druhé luxusní centrum města). Společné sídlo pro baletní soubor i baletní školu, která nese jeho jméno, v nových moderních prostorách by mělo být třikrát větší než stávající kapacity, včetně zkušebních prostor pro filharmonii, která k souboru také patří. Mělo by se z něj stát umělecké středisko, z jehož existence budou těžit nejen tanečníci, ale i místní komunita.

Jinou zajímavostí v produkci Anglického národního baletu je široká nabídka doprovodných programů pro veřejnost. U nás už jsme si zvykli na workshopy pro děti i dospělé, které zavádějí diváky do světa baletu, kromě generálních zkoušek se zatím příliš neobjevují možnosti sledovat jiné zkoušky v zákulisí, ale co je pro nás ještě neobvyklejší, že soubor Anglického národního baletu zaštiťuje přímo výuku baletu v pravidelných kurzech pro veřejnost. Tím je „výchova“ vrstvy věrných diváků dovedena k dokonalosti.

Opéra National de Paris
Balet pařížské Opery zahájí sezonu 21. září galavečerem složeným z děl Hanse van Manena, Sidi Larbi Cherkaouiho (sugestivní Faun, kterého jsme viděli na Tanci Praha ve spolupráci s 420PEOPLE) a George Balanchina. Premiéry se pak ponesou v duchu moderních a současných tanečních směrů, občas s prostorem pro neoklasiku. První komponovaný večer 25. října představí různorodý repertoár: Agon George Balanchina (1957, na hudbu Igora Stravinského), zbrusu nový kus z dílny choreografa Saburô Teshigawary a slavné Svěcení jara Piny Bausch (1975).

Premiéra nového baletu Alexandra Ekmana, tanečního experimentátora a pohybového ironika, s názvem Play se bude konat 6. prosince. Další premiéra bude také z oblasti současného tance, 19. května to bude komponovaný večer z děl čtyř choreografů: tanečník a akrobat James Thiérrée a choreograf a bývalý tanečník Nederlands Dans Theater Ivan Pérez vytvoří premiérové choreografie, program doplní nová verze choreografie Hofeshe Schechtera The Art of Not Looking Back a choreografie The Seasons’ Canon od Crystal Pite, která už na repertoáru souboru byla.

Teatro alla Scala
Nejslavnější italský baletní soubor zachovává repertoár mnohem klasičtější. Také se může opřít o popularitu svých nejznámějších étoiles, Svetlany Zakharové a Roberta Bolleho, který bude v nadcházející sezoně poprvé tančit v kultovním Boleru Maurice Béjarta. Soubor láká na tento pár, který bude v sezoně tančit Dámu s kaméliemi a Manon. Nejočekávanější premiérou bude Korzár v nastudování Anny-Marie Holmes s novou výtvarnou výpravou, premiéra 20. dubna. Tady je trailer z nastudování pro English National Ballet:

Dále na repertoár přibudou Goldbergovy variace Heinze Spoerliho, populární neoklasická choreografie, kterou švýcarský choreograf vytvořil v roce 1993 pro soubor Deutsche Oper am Rhein. Od 25. ledna. Kanadský choreograf Aszure Barton vytvoří novou choreografii Mahler 10 na adagio z Mahlerovy nedokončené 10. symfonie. Bude součástí komponovaného večera, který doplňuje zmíněné Bolero a Petite Mort Jiřího Kyliána, které má soubor na repertoáru. Od 10. března. Na konci května se uskuteční tři večery baletních galapředstavení dedikovaných Rudolfu Nurejevovi, aby připomněly osmdesát let od jeho narození i dvacet pět let od jeho úmrtí.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na