Václav Hudeček a jeho přátelé a kamarádi

S Janem Mráčkem, který je hlavním úspěšným a slibným reprezentantem nejnovější generace našich instrumentalistů a je stejně starý jako Svátky hudby, si Václav Hudeček v Rudolfinu nejprve zahrál v příjemném nenáročném tempu a v přátelské pohodě Mozartovo Concertone C dur a potom v mnohem virtuóznějším a ohnivějším duchu Španělský tanec, skladbu známou jako Navarra od Pabla de Sarasate. Rovnocenné partnerství. I když – Mráčkův nástroj se zdál být při detailním zaposlouchání, zvláště při porovnání v místech, kde si oba sólisté vyměňovali motivy, v souzvuku přece jen znělejší. Doprovázel Symfonický orchestr Českého rozhlasu s Janem Kučerou. Předehry k operám Figarova svatba a Don Giovanni symfonici zahráli standardně – zvuku zde možná mohlo být o něco méně, jako i v některých číslech po přestávce, jiskřivosti zde naopak mohlo být o něco více.

Druhá polovina slavnostního, příjemně a nenáročně koncipovaného večera patřila opeře a v závěru i operetě. Bez jakékoli okázalosti zde posloužili dobré věci dva výborní sólisté. Tenorista Luciano Mastro, Ital působící v souboru Národního divadla moravskoslezského, nasadil ve známých áriích z Rigoletta a Turandot vysokou laťku, vyšly mu dobře. Výborně také sekundoval ve scéně ze Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila a v duetech z Bizetovy Carmen a z Lehárovy Veselé vdovy i v přídavku z Traviaty. Skutečnou hvězdou večera se nicméně stala slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová, od roku 2009 sólistka Deutsche Oper v Berlíně. Nabídla temný rejstřík, na potřebných místech velký hlas, hudební i dramatické emoce a v každé árii o dost víc než jen náznak scénické herecké akce. Byla smyslnou Dalilou, vášnivě rozrušenou Carmen, s nadhledem koketující Lehárovou Giudittou a nakonec i zamilovanou vdovou Hannou. Třicátnice Kurucová na koncertech spojených s Hudečkovým jménem neúčinkuje zdaleka poprvé, je zralou pěvkyní mezinárodního formátu, je na vrcholu, jako host galakoncert ozdobila.