Václav Kuneš: Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Většinou je to tak, že je nějaký nápad, na kterém se dělá třeba hodinu, ať už je to sólo, duet nebo trio. Já pak tanečníkům řeknu – v tomhle pokračujte dál. Protože o tom hodně mluvíme, víme, proč je nějaký pohyb veden tak, a ne jinak, odkud a proč vychází jeho energie. Tanečníci už mohou pokračovat dál sami, což je kolikrát lepší, než když je vedu. Pak se na to třeba po další hodině podívám, něco upravím a pokračujeme. Je to pro ně dobré, víc je pak patrná jejich individualita, protože to vychází přímo od nich, je to jejich materiál, nejen pocitově, ale také pohybově.

Jak spolu pohyb a pocit souvisí?

Pro mě je to stejné: pocit a pohyb. Tanečník když udělá nějaký pohyb, dělá ho s určitým pocitem, jinak by to byly stroje. Každý člověk udělá stejný pohyb jiným způsobem, protože u toho má jiný pocit. Ale i to jde naučit. Mohu se snažit naučit pocit, poslechnout si, jaký je, co pro něj znamená. Můžu se do něj dostat, i když se s ním nemusím ztotožnit. Tím se člověk učí, je to jako s jazykem. Cítění a přizpůsobování je v tanci důležité, schopnost přizpůsobit se tanečnímu partnerovi, novému choreografovi…

Odbočujeme, ale je to zajímavé téma. Je přizpůsobivost podle tebe hodně důležitá kvalita?

Zásadní. V Nederlands Dans Theater jsme museli během roku pracovat třeba s dvanácti choreografy, to byla obrovská škola. Tu přizpůsobivost v sobě má každý, je to jenom v hlavě. Musíš si to umět přehodit a nebát se extrémů. A dá se to naučit. Troufám si říct, že nás na to připravili na škole. Alespoň já jsem měl pocit, že jsem tak vychovávaný. Ať už to byl Andrej Halász, Ivanka Kubicová, Jaroslav Slavický nebo Aneta Voleská, to byli lidé, kteří si každý dělali to svoje, ale zároveň nám uměli vštípit to, abychom měli oči otevřené.

Opravdu byli tak otevření?

Ano. Možná by se mezi sebou poprali o to, jak se má správně učit battement tendu, ale pokud jde o vzájemný vztah mezi klasikou, modernou a lidovkami, tam byl obrovský respekt. Podporovali taneční přirozenost a rozhodně si nelezli do zelí, naopak. Vzpomínám, jak byl pan Andrej Halász rád, když jsme vypadali dobře v lidovkách, a pak někdy za deset let jsem si přečetl rozhovor s Jiřím Kyliánem, ve kterém říkal, že pro tanečníka jsou základ lidovky a charakterní tance. Všechno spolu souvisí. A mimochodem, ve škole je důležité, aby člověka pedagogové uměli správně nasměrovat, upřímně říct, který styl mu třeba nikdy nepůjde. Mně se to stalo také a je to dobře. Kdybych dělal balet, tak už deset let netancuju.

Čerpáš z toho pro sebe i jako choreograf, pedagog?

Věřím, že je to něco, co lidem umím předat, myslím obecně, nejen tanečníkům v souboru, ale třeba na workshopech. Myslím, že umím v lidech najít u každého individuálně, co jsou schopni fyzicky nebo mentálně zvládnout. Pak je možné je posunout, předat jim něco, s čím mohou pracovat.

Jak často pořádáte pro 420PEOPLE konkurzy?

Měli jsme vlastně dva, poslední byl před rokem a tři čtvrtě. Z těch tanečníků se ještě pořád vybírá a zvou se zpátky k nám, je to takový dlouhý proces. Někteří přijedou ze zahraničí, zatančí a dá se s nimi okamžitě pracovat. S některými to chvíli trvá, ale obojí je správně. Důležité je, aby sami chtěli spolupracovat dál, není to samozřejmé. Jsou lidé, kteří udělají jeden projekt a už nepokračují, chtějí dělat něco jiného. Všichni jsou na volné noze, tak je to musí hodně bavit, aby se vrátili. Původně jsem chtěl připravit Královnu víl ve dvou obsazeních, v mužském a ženském, abych přiblížil tu bezmeznou lásku, kterou zná jen dítě, které neřeší dualitu mezi mužem a ženou. Ale na to mám málo kluků. Ještě jsem si chvíli myslel, že bych v tom tancoval, ale na podzim jsem si řekl, že ne.

Na plakátu ale jsi, to trochu mate.

To by mě ani nenapadlo. Ale já jsem tam schovaný ve stínu. (smích) Ono je lepší mít odstup. A pak, když jsem si uvědomil, kolik práce bylo kolem našich Gala večerů a dalšího, a k tomu ještě tvořit a ještě tancovat, to by nemuselo dopadnout dobře.

Co bys ještě na Královně víl vyzdvihl? Na co se mají diváci těšit?

Na živou hudbu Romana Zabelova a Jana Šikla, ta tomu dodá lidskost. Ohromně nám sedne, co hrají a jak to hrají, má to sílu proniknout do duše, do těla. A jsou vnímaví, mají názor, ale spolupráce je pohodová, i když času je málo, ale to je tak vždycky. Nevím, jakou jinou muziku bych použil. Ta hudba se mění, nemáme nic nahraného, a to je přesně ono, my jestli máme někde zaznamenané tři minuty, tak je to hodně.

Jsou s vámi stále na zkouškách?

Dnes tu náhodou nebyli, ale jinak jsou tu i devět hodin denně, i když třeba ne s celou svou výbavou. Zkraje jsme zkoušeli i na jinou muziku, ale nejlepší je to s nimi – jen hrají, my víme, že to funguje dohromady s naším pohybem, dá se s tím velmi dobře pracovat. Je to luxus, mít takové dva skvělé hudebníky na sále na zkouškách. Tvoří velice rychle. Řeknu jim svou představu a do hodiny mají kostru nového materiálu, pak si řekneme, jak na tom budeme pracovat dál, oni hned přijdou s novou verzí a je to tam. Hodně jsme tentokrát používali kontrast, že když má určitá pasáž nějakou náladu z hlediska pohybu, v hudbě hledáme opačnou. A líbí se mi na nich, že používají nejen své nástroje, bicí a akordeon, ale je tam mnoho přidaných zvuků, vrstev a barev, nahraných samplů, jsou otevření všemu. Ale to už zase nechci prozradit všechno – ať se diváci nechají překvapit.

Děkuji za rozhovor a zlomte vaz!

Královna víl (Fairy Queen) – choreografie Václav Kuneš a tanečníci (vizuál inscenace) – 420PEOPLE 2017 (zdroj 420people.org)

***

Co nového na repertoáru u našich sousedů?
Už dlouho jsme se nepodívali do zahraničí, i když počet premiér ve větších i menších divadlech nepolevuje. Podívejme se, jaké novinky můžeme kupříkladu navštívit na německých scénách.

3x Alexandr Ekman
V Essenu, tedy v tanečním souboru Aalto Ballett Essen, je od 4. března na programu triptych choreografií Alexandra Ekmana, jehož dílo má na repertoáru také Balet Národního divadla (choreografie Cacti v komponovaném večeru Vertigo). Extravagantní mladý Švéd spojuje ve svých dílech různé styly do originálního tanečního divadla s vypointovanou dramaturgií, nebojí se balancovat i na hranici kýče, ale je především břitkým kritikem společnosti, který dokáže mnoho z každodenních stereotypů současného života ukázat v novém světle. Jeho choreografie překvapují barvitostí, dávkou humoru a energie, jsou nevypočitatelné jako autor sám.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat