Válka s mloky aneb Když dva dělají totéž, není to totéž

  1. 1
  2. 2

Zjednodušíme-li si půdorys Franzovy-Křivánkovy opery, pak je komponovaná ve dvou základních stylových rovinách. Jednou z nich je jednotná seriózní textová a hudební mluva, druhou je rovina, která tuto jednotu záměrně narušuje (muzikál, pop, rock). Na jevišti je ta barevná deformovaná lidská masa krmena Lascottovými zbohatlickými boha- a duchaprázdnými frázemi o blahobytu a podporována líbivě sentimentální popovou i rockovou hudbou, zkrátka vším, co dav ukonejší. Chléb a hry. Součástí špinavé ruky trhu jsou také ti „milí“ červenoocí zotročení mloci, kteří „přece nikomu nechtějí ublížit“, jen si přejí, aby měli více prostoru, aby lidé některé oblasti u moře neobývali. A tak zařídí, že je mohutná vlna tsunami smetla do moře. Inscenační „výklad“ Franzovy opery však nemířil k podstatě díla, plul po povrchu: místo aby hierarchizoval vstupy jednotlivých hudebních stylů tak, aby bylo zřejmé, které z nich jsou určeny pro vysmívaný konzum a které jsou myšleny vážně, naopak jejich společnou prokomponovanou strukturu roztříštil. Malý příklad: Konferenciér ohlásí, že teď následuje muzikál (jehož součástí jsou mj. primitivní tanečky infantilních oranžových humrů a ostře zelených mořských koníků, kteří se z naprosto nepochopitelných důvodů později připletou mezi lidskou chasu i v průběhu ničivé tsunami!). Pak následuje další hlášení: A teď už zase budeme hrát operu pana Franze! Konferenciér těmito vstupy mate obecenstvo a zbytečně vyděluje muzikálovou vsuvku z kontextu celé opery.

Vladimír Franz je zkušený skladatel, který dovede užít takových hudebních prostředků, jimiž sdělí to, co si předsevzal. Ostatně, kdyby tuto schopnost neměl, asi by nemohl být tak veleúspěšným skladatelem scénické hudby. Franzova dlouholetá spolupráce se spisovatelem, dramatikem a libretistou Rostislavem Křivánkem přinesla už leccos zajímavého (např. oratorium a operu Ludus Danielis, Údolí suchých kostí, Zlatovlásku). Nepředstírám, že Válku s mloky znám do všech podrobností (především mi v této chvíli chybí podrobné seznámení s hudbou a s jejím propojením s libretem). Přesto mám, zdá se, oprávněný pocit, že se inscenace s Franzovou operou trestuhodně minula.

Velmi rozpačitý je závěr inscenace, v němž vůdce mloků Chief Salamander je jakási nafukovací (nafouknutá) podivná „stéla“ s „očima“ jaksi nepřesně vyznačenýma červeným světlem. Inscenace nemá konec. Není čitelné, v co celý ten příběh vyústí. Kdo vlastně je Chief Salamander? Přece to není jen ten blíže nespecifikovaný nafukovací objekt s reprodukovaným lidským hlasem? Odpověď jsem kupodivu našla v libretu: Je to ČLOVĚK! Proč jím není v inscenaci? Z jeviště zazní (málo výrazně) jen Chief Salamandrův závěrečný dialog s chlapcem Bobbym, milovníkem mloků, který jako jediný přežil. Proč nevyznívá z Křivánkova-Franzova příběhu to nejdůležitější poselství, že je to člověk, tedy my, kdo připravuje zkázu sám sobě?A tak jsme inscenovali Franzovu operu – odškrtli jsme si jednu současnou operu pro tuto sezónu. Mnozí z nás nepříliš výrazný úspěch inscenace svedli na špatné libreto, na špatnou operu. Ale co když je to jinak? Co když by pro vnímavou interpretaci Války s mloky stačily pozorné dramaturgovy nůžky a více přemýšlení o díle než snahy uplatnit co nejefektněji sám sebe? Vladimír Franz umí napsat stylově jednotnou hudbu, považuje-li to za žádoucí. V hudební oblasti se obratně pohybuje ve prospěch souhrnného divadelního díla. Ve své opeře Válce s mloky záměrně střídal různé stylově kontrastující plochy – do základu opery prostřihoval to umění, které na nás odevšad útočí. Všudypřítomný zvukový, vizuální, myšlenkový smog. Jsme jím omámeni, přiotráveni a neuvědomujeme si, že jsme jím natolik atakováni, že si za mnoho našich potíží můžeme sami. Je snadné nás nenáročně pobavit a zároveň obelhat, obelstít. Domnívám se, že Drábkova inscenace je povrchní, nezprostředkovává Franzovu operu jejím divákům, jen ji bez hierarchizace inscenačních prostředků předehraje, jako by chtěla pouze předvést, co v ní všechno je.  Rovná se prvnímu zběžnému přečtení díla – dál se, bohužel, nedostala.

Vladimír Franz:
Válka s mloky
Hudební nastudování: Marko Ivanović
Dirigent: Marko Ivanović / František Drs
Režie: David Drábek
Scéna: Šimon Caban
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Pavel Dautovský
Choreografie: Henrieta Hornáčková
Sbormistr: Tvrtko Karlović
Dramaturgie: Pavel Petráněk
Orchestr a sbor Státní opery
Balet Opery Národního divadla
Světová premiéra 10. ledna 2013 ve Státní opeře

Fred Dalton, pošťák – Václav Sibera
Minnie Lascottová, jeho dívka – Maria Kobileská / Simona Procházková
Olivier Lascott, její otec, ředitel ropných vrtů –  Ivan Kusnjer / Richard Haan
Jensen, bývalý námořník – Roman Vocel
Jackson, majitel dragsteru –  Jiří Kubík  / Jiří Brückler
Charles Brownell, dělník na ropných vrtech – Ivo Hrachovec / Adam Leftwich
James Holton, dělník na ropných vrtech – Jiří Hruška / Jan Markvart
Paní Hamiltonová / Chief Salamander – Galia Ibragimova
Bobby Hamilton, vnuk paní Hamiltonové – Petr Hais* / Jan Skramuský*
Poseidon / Billy Bingo, zpěvák populární hudby – Petr Kotvald
Konferenciér – Martin Zbrožek
Zpěvák skupiny Salamandři – Lukáš Frýda
Najáda – Markéta Panská 

* členové Pueri gaudentes

www.narodni-divadlo.cz

Foto Hana Smejkalová

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Franz: Válka s mloky (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="37243" size="small"]

Mohlo by vás zajímat