Vánoční filmová hudba 2 – domácí soundtracky

  1. 1
  2. 2

Pod druhým vybraným zástupcem pohádek se ve skutečnosti skrývá dvojice filmů režiséra Jiřího Stracha. Ty v poslední době strhávají žebříčky sledovanosti a patří k těm vůbec nejoblíbenějším českým pohádkám. První díl Anděla Páně (2005) se odehrává v předvečer Štědrého dne a hlavním motivem je napravení hříšníků. Nezapomenutelné herecké výkony v čele s Jiřím Dvořákem a Ivanem Trojanem se snoubí s do detailu propracovaným scénářem a s krásnými záběry zasněžené české krajiny kolem Kašperských Hor, která ve změti jiných (převážně zahraničních) noblesně naaranžovaných scenérií působí prostě a přirozeně. To je patrně jeden z důvodů, proč je tato pohádka tak oblíbená. Na celkovém dojmu se podílí významně také hudba, jejíž autorství v případě prvního dílu náleží Miloši Bokovi.

Ústředním hudebním motivem je světoznámá koleda Adeste fideles. Bok ji zaranžoval do různých verzí, instrumentálních i zpívaných (Ó, vzhlížejme vzhůru – text Eduard Krečmar a Zdeněk Borovec), a slouží jako jeden z příznačných motivů. Včetně těchto „drobností“, tmelicích elementů typických pro skladby klasického rázu, se i celý soundtrack drží ve striktně klasických intencích, nijak nevybočujících žánrově ani kompozičně. V takto čistě zpracovaném tradičním námětu by jinak pojatá hudba ani nefungovala.

Na pokračování této veleúspěšné pohádky si museli Strachovi stoupenci počkat celých jedenáct let. Anděl Páně 2 (2016), odkazující k období příchodu sv. Mikuláše, neztratil nic ze své původní atraktivity, ať už je řeč o hereckém obsazení, scénáři nebo hudebním doprovodu. Je sice pravdou, že vizuální stránka je oproti prvnímu dílu značně modernizovaná, přesto se nejedná o pozlátko moderní produkce, protože vše ostatní funguje, jak má.

K tvorbě hudebního doprovodu byl tentokrát přizván Ondřej Gregor Brzobohatý, úspěšný zástupce nejmladší generace českých filmových skladatelů (přestože je mnohem více než jen skladatelem). Stejně jako byla píseň Adeste fideles ústředním motivem prvního Anděla, staví i jeho pokračování na staletími ověřené koledě Chtíc, aby spal barokního skladatele Adama Václava Michny z Otradovic. Bylo by ale nefér stavět celý soundtrack jen na ní. Objevuje se tu totiž i koleda Vzhůru, bratři milí, známá obveselovací píseň zpívaná samotnými hlavními aktéry, a také závěrečná titulková Modlitba s textem Lubomíra Feldeka, kterou zpívá Vojtěch Dyk.

Hudba Ondřeje Brzobohatého je nápaditá, přiléhavá, a přestože možná působí více hollywoodským dojmem, než na co jsme u českých filmů zvyklí, hezky koresponduje s již zmíněným modernizovaným vizuálem a celkovým pojetím příběhu.

Dvanáct měsíčků (zdroj FB)

Zbylé dvě pohádky spolu částečně sdílí svůj námět. Jedná se o strastiplné cesty Marušky, kterou zlá macecha posílá plnit nesplnitelné úkoly, v jejichž řešení hrají významnou roli dobrotiví měsíčkové. V pohádce Dvanáct měsíčků (2012) se tento námět logicky objevuje jako hlavní dějový motiv. Mezi herci se tu objevuje celá řada známých tváří. Nechybí tu něžné písně, komické scény ani vkusně vytvořené vizuální efekty dokreslující kouzla dvanácti mudrců. Autor hudby je i v tomto případě Ondřej Gregor Brzobohatý. Hudba přiměřeně dotváří děj a koresponduje i s povahou postav, které doprovází.

Příběh dvanácti měsíčků se dále promítá do netradiční kompilační pohádky Tři bratři (2014) režiséra Jana Svěráka, a to vedle přepracovaných příběhů o Šípkové Růžence a Červené karkulce. Celá pohádka je zpracována jako zpívaná (operetní?) trilogie se společným dějovým počátkem i vyústěním. Průvodního komentáře se zhostil autor scénáře Zdeněk Svěrák. Pro příběh dvanácti měsíčků, který se jako jediný odehrává v zimě, byl ze tří bratrů zvolen již také zmíněný Vojtěch Dyk. Písně jím zpívané jsou zároveň v celém filmu nejvtipnější. O hudební náplň příběhů se postaral Svěrákův dlouholetý spolupracovník Jaroslav Uhlíř. Písně mají opět typické svěrákovsko-uhlířovské znaky, které známe z mnoha předešlých filmů. Jsou vtipné, textově místy překotné, v celku však naprosto funkční. V instrumentálních částech soundtracku pak Uhlíře doplnil svými hudebními myšlenkami Michal Novinski.

Stejně jako u zahraničních titulů nemůžeme ani zde vyčerpat veškerou vánoční nabídku. Doplňme opět alespoň výčet několika dalších, mezi nimiž nejeden čtenář odhadne starší filmy Sněženky a machři (včetně jeho pokračování po čtvrtstoletí), Veselé Vánoce přejí chobotnice nebo Krakonoš a lyžníci. Už jsme také narazili na filmy, které nejsou námětem ani zpracováním blízké zimnímu období. Přesto je ve vánočním televizním programu nacházíme. O které jde? Samozřejmě o věhlasný český muzikál Noc na Karlštejně (1973), ve kterém je všehovšudy jeden několikasekundový snímek zasněženého hradu, a také o pohádku S čerty nejsou žerty (1984), která si sice najde své místo v promítacím čase po celý rok, ale o vánočním čase přeci jen působí tak nějak příhodněji.

Popřejme si tedy krásné svátky plné klidu a zdraví a těšme se z filmového bohatství, které tu pro nás filmaři po desetiletí zanechávají spolu se skladateli, kteří se ani v celosvětovém měřítku neztrácejí.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments