Vasco da Gama v Berlíně. Úspěšný pokus o znovuzrození Meyerbeerovy opery

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Poselství Afričanky
Základním problémem libreta zůstává otázka Séličiny vlasti a prostředí čtvrtého a pátého dějství opery. Původní prostředí afrického vnitrozemí bylo samotným Meyerbeerem nahrazeno Madagaskarem a v pozdějších inscenacích byl děj přenesen upravovateli v čele s Françoisem-Josephem Fétisem na blíže neurčené indické ostrovy. Přesto ani jedna z těchto variant neosvětluje dostatečně Séličin původ, její společenské postavení ani domorodé tradice, které byly v souladu s akcí uvedenou v libretu. Přes dramaturgické nedostatky libreta, týkající se situování děje a motivace jednání hlavních postav v posledních dvou dějstvích, je příběh cenný svou koncepcí dvojího „divošství“ neseného dvěma zásadními postavami – Sélikou a Néluscem. Ty se ostatně oproti mdlým hlavním postavám Vasca a Inés libretistovi i skladateli podařilo živěji charakterizovat. Sélika je ve své vášni schopna se obětovat milovanému muži a dokonce zachránit svou soupeřku v lásce. Sélika Vasca zachrání jak na lodi, tak na ostrově v zajetí. Tako koncepce „ušlechtilého“ divocha není v literatuře zdaleka nová, archetypem zůstává Chateaubriandova Atala. Charakter Séliky je také v příběhu nejen podroben zkouškám, ale jako jediná postava opery prochází vnitřním vývojem a přerodem. „Smrt z lásky“ pod manzanillou je tragickým vyústěním konfliktu rozdílných civilizací, chápání tradice a povinnosti. Z hlediska operní dramaturgie se jedná o absolutně nejdelší scénu umírání v operní literatuře, která na vydané nahrávce Classic music distribution trvá cca 45 minut. Oproti tomu je Nélusco ztvárněn jako běsný divoch, plný nenávisti k civilizaci bílých. Intrikán a vzbouřenec Nélusco se nezastavuje před ničím ve své bezmezné zášti vůči dobyvatelům (Portugalcům), představovaných právě Vascem. Kontrast obou charakterů „divochů“ dává příběhu napětí a určitý filozofický rozměr, limitovaný ovšem tradičním pojetím libreta. Postavy hlavních „kladných“ hrdinů jsou slabé a jaksi bez života. Urozená Inés se zmůže na varování, modlitby a obavy. Hlavní hrdina Vasco da Gama, přestože měl být centrální postavou příběhu, je vylíčen jako váhavec, slaboch, neschopný potlačit vzpouru na vlastní lodi, vždy otálející s rozhodnutím. Proto i lisabonská opera váhala s uvedením díla, protože národní hrdina nebyl vylíčen dostatečně důstojně. A opera byla až na konci sedmdesátých let devatenáctého století uvedena s přepracovaným libretem a s pozměněnou hlavní postavou italského šlechtice jako Guido d′Arezzo. Přes všechny výtky vůči nedostatkům libreta zůstává ale Afričanka jedinečným dokumentem pozdní percepce zámořských objevů a jedné vlny exotismů, dobově zabarvené romantizující zápletkou. Opera byla také po dlouhé období jedinou dosud uváděnou operou z černého kontinentu (pokud by šlo o lokaci Madagaskaru). Hudebně ale dílo neobsahuje jedinou notu z tradiční africké (nebo indické) hudby.
(Upravená verze vybraných částí článku: Chaloupka, David – Jiroušková, Jana: „Popletená“ Afričanka. Nový Orient, ročník 55, 2000, č. 8, s. 307–313. Uveřejněno se souhlasem autorů.)

protagonisté premiéry Afričanky v roce 1865 - Emilio Naudin (Vasco da Gama), Marie Battu (Ines), Marie Sasse (Sélika) a Jean-Baptiste Faure (Nélusko)
protagonisté premiéry Afričanky v roce 1865 – Emilio Naudin (Vasco da Gama), Marie Battu (Ines), Marie Sasse (Sélika) a Jean-Baptiste Faure (Nélusco)

Vasco da Gama v Berlíně
Současná berlínská inscenace je snahou vrátit se k původnímu tvaru opery a ke skladatelovu záměru, ale přes úspěšnou inscenaci v Chemnitz (která je ještě asi o 30 minut delší) v sezoně 2012/2013 jde o velmi svízelný úkol vzhledem ke skutečnosti, že obvyklou Meyerbeerovou praxí bylo během zkoušek nejen měnit pořadí čísel a nahrazovat je jinými a stejně také dokomponovávat celá čísla nebo je upravovat na míru vybraným představitelům. Obvyklý způsob práce Giacoma Meyerbeera spočíval v tom, že vytvořil vždy k danému titulu ohromné množství hudebního materiálu, který byl redukován v průběhu zkoušek. Konečný tvar (a v tomto případě samozřejmě neexistuje kritická edice) byl vlastně v rukou skladatele a dirigenta. Inscenace v Chemnitz se pokusila přenést na jeviště takřka kompletní dochovaný hudební materiál z pera Giacoma Meyerbeera, snad s pouze s výjimkou scény umírání Séliky pod manzanillovým stromem, která je natolik dlouhá a interpretačně náročná, že ani v Chemnitz tuto scénu nerealizovali živě na jevišti v plné délce, ale zkrátili ji cca o 20 minut a scéna byla dodatečně jen nahrána na CD.

Současná berlínská inscenace zkrátila celkové dílo na 3 hodiny 42 minut čistého času hudby – jedná se rozhodně o pozoruhodný pokus o znovuzrození díla Giacoma Meyerbeera.

Giacomo Meyerbeer: Vasco da Gama - Deutsche Oper Berlin 2015 (foto Bettina Stöss)
Giacomo Meyerbeer: Vasco da Gama – Deutsche Oper Berlin 2015 (foto Bettina Stöss)

V těchto pokusech bude Deutsche Oper Berlín nadále pokračovat, v následujících sezonách uvede další Meyerbeerovy opery: 2016/2017 Hugenoty a v sezoně 2017/2018 Proroka.

Hudební nastudování opery Enriquem Mazzolou nese punc výjimečné péče věnované výjimečnému dílu operní literatury. Ve vynikající formě se představil orchestr Deutsche Oper Berlin, dokonale zpívající sbor a pěvecky a herecky vynikající představitelé hlavních rolí. Hlavním pěveckým lákadlem berlínské inscenace je Roberto Alagna, dnes již zdomácnělý v dramatickém tenorovém oboru, který jako rodilý Francouz dává postavě Vasco da Gamy pěveckou zralost, dokonalou francouzskou výslovnost včetně nádherných nasálních tónů. Vedle něj výborně obstály obě hlavní ženské představitelky, mezzosopranistka Sophie Koch (Sélika) a sopranistka Nino Machaidze (Ines). Sophie Koch zvládá nejvyšší i nejnižší tóny svého náročného partu mistrně, způsob její interpretace postavy je spíše založen na racionálnosti, vysoké inteligenci jejího projevu, méně na ohnivosti a vášni, kterou bychom snad u divošské královny očekávali.

Giacomo Meyerbeer: Vasco da Gama - Deutsche Oper Berlin 2015 (foto Bettina Stöss)
Giacomo Meyerbeer: Vasco da Gama – Deutsche Oper Berlin 2015 (foto Bettina Stöss)

Zjev Nino Machaidze byl pro diváky berlínské opery mimořádný: Nino Machaidze je nádherná žena, výborná herečka, která bez problému zvládá svůj pěvecký part. Překvapením inscenace byl rovněž vynikající výkon Markuse Brücka, stálého člena souboru Deutsche Oper Berlin, který krásným plným hlasem s vynikající francouzskou dikcí ztělesnil postavu žárlivého a obětujícího se Nelusca.

Režie náročného díla byla svěřena Veře Nemirové, uznávané bulharské režisérce, na velkých světových scénách zdomácnělé – volba na tuto režisérku padla především proto, že Nemirova má bohaté zkušenosti s režiemi rozsáhlých operních projektů (naposledy například Prsten Niebelungův ve frankfurtské opeře), a naopak se – podle jejího vlastního vyjádření – necítí zcela „doma“ při realizaci produkcí komornějších operních titulů. S výjimkou prvního aktu opery, odehrávajícího se v Lisabonu, který trpěl značnou statičností a „neakčností“ děje, režisérka nabídla zajímavou režii, která používá jednoduchou, plně funkční scénu a současné kostýmy s historizujícími prvky.

Giacomo Meyerbeer: Vasco da Gama - Deutsche Oper Berlin 2015 (foto Bettina Stöss)
Giacomo Meyerbeer: Vasco da Gama – Deutsche Oper Berlin 2015 (foto Bettina Stöss)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Meyerbeer: Vasco da Gama (Deutsche Oper Berlin)

[Celkem: 3    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Sarah

Dobrý den,
máte chybu v textu:
Premiéra opery (28. dubna 1965) přesahovala kulturní rámec. Bylo to asi o 100 let dříve…..
Operu jsem viděla v neděli osobně. Dost jsem měla obavy, že se zase prosadí nějaké moderní vize režiséra, ale příjemně mne překvapilo, že se podařilo vytvořit scénicky zajímavou operu. Herecké obsazení bylo skvělé, Roberto Alagna potěšil jako vždy.

Dobré dopoledne, překlep jsme již opravili, děkujeme za upozornění.