Vážně i veseleji na začátku nového roku. Operní kukátko

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Igor Durlovski, makedonský basista a v současnosti designovaný intendant opery ve Skopje, byl na konci listopadu 2017 zatčen s dalšími více než třemi desítkami dalších představitelů politické opozice a obžalován z „teroristického ohrožení ústavního pořádku a bezpečnosti“.

Igor Durlovski se stal známou osobností, která veřejně vyjadřuje nesouhlas s některými členy vládní garnitury. Advokáti mluví o politickém pronásledování. Manželé dlouhá léta pracovali mimo vlast, především v angažmá ve Stuttgartu, Mohuči a Kasselu, a pak ve Vídni. Matka tří dětí Ana Durlovski se netají obavami o osud vězněného manžela a snaží se mediálními vystoupeními upozornit na autokratické rysy makedonských vládnoucích kruhů.

Ana Durlovski – na snímku vlevo (zdroj FB Ana & Igor Durlovski)


Kniha týdne
Cotrubaș, Ileana – Ramin, Manfred: Die manipulierte Oper. Vídeň, Verlag Der Apfel 2017. 137 stran. Když slavná rumunská sopranistka Ileana Cotrubaș (narozena 1939) po ukončení pěvecké kariéry sepsala knihu pamětí Opernwahrheiten (Operní pravdy, 1998), její nemilosrdné a často velmi osobní odsudky moderních režií vyvolaly vlnu reakcí mezi čtenáři i v odborných kruzích. Pěvkyně, proslavená opravdu nádherným hlasem, velkou pěveckou kulturou i představitelskými schopnostmi, proslula nejen výkony v lyrických nebo lyricko-koloraturních partech na předních světových scénách, ale také kontroverzemi s režiséry a intendanty.

Ileana Cotrubaș (zdroj YouTube)

Tehdy původní vzpomínky slavné pěvkyně zůstaly poněkud upozaděny a spíše se vzpomínalo na její odstoupení z inscenací nebo zkoušek (například 1973, Vídeň – Evžen Oněgin, 1980, Metropolitní opera – Don Pasquale, 1981, Metropolitní opera – La traviata) a především „památné“ vystoupení o přestávce Verdiho La traviaty v Curychu roku 1987, kdy vyjádřila politování nad inscenací režiséra Nicolase Joela a scénografa Peta Halmena, ve které musí vystupovat. Její časté výtky proti režisérskému divadlu jí vynesly u řady intendantů pověst poněkud obtížné pěvkyně.

Osobně jsem ji zažil jako reptající divačku při repríze Mayrovy opery Medea in Corinto v Bayerische Staatsoper, ve které vystupovala její znamenitá žačka Elena Tsallagova. Postarší a velmi elegantní dáma tehdy o přestávce před divadlem velmi hlasitě a ostentativně kverulovala proti režijnímu výkladu díla a na druhou polovinu večera již odešla z divadla.

Nyní Ileana Cotrubaș znovu na stránkách další knihy pozvedla svůj hlas proti moderní režii, tentokráte v autorské spolupráci s manželem, německým dirigentem Manfredem Raminem. Nešetří ani politiky, intendanty a především operní režiséry, neváhá jako odstrašující příklady (to jí slouží ke cti) jmenovat řadu známých režisérských jmen, jejichž práci charakterizuje často velmi nelichotivě. Argumentace autorů je místy velmi poučená a chytrá, ale knihou prostě zcela zásadně prosakuje úplné odmítání přenesení operních příběhů do jiných historických a společenských kontextů. Tato nová kniha – ač obsahuje i určité zajímavé postřehy – bezesporu nevykazuje větší ideovou a textovou soudržnost. Vlastně jde o soubor fejetonů, často velmi osobně zabarvených.

Kniha jistě nalezne ohlasy u konzervativnějšího operního publika na celém světě, ale nejde o zásadní vyjádření nějakého postoje, v zásadě se jedná o vyjádření vlastní nespokojenosti a nesoustavné kritiky pěvkyně, která zažila „zlatou éru“ realistických a poeticko-realistických inscenací.

Ileana Cotrubaș (zdroj FB I. Cotrubaș)

Ostatně, jak říká Pirandello „… každý má svou pravdu“. Přesto tento paperback pokládá mimoděk zajímavou otázku o procentuálním poměru konzervativního a dalšího publika v operních domech.


Nahrávka týdne

Emil Nikolaus von Reznicek: Benzin (zdroj jpc.de)

Reznicek, Emil Nikolaus von – Benzin. Chor der Oper Chemnitz, Robert-Schumann-Philharmonie, dirigent Frank Beermann. cpo 2017 (2 CD). Label cpo nabízí často zcela zapomenuté operní práce, které jsou „vzkříšeny“ na menších nebo středních německých jevištích. Tentokráte firma uvedla na trh poněkud kuriózní operní opus skladatele Emila Nikolause von Reznicka (1860–1945), Rakušana s českými kořeny. V jeho více než patnácti operách a operetách najdeme velmi rozdílné náměty, například klasické dramatické látky (Johanka z Arku, Till Eulenspiegel, Judita a Holofernes, Modrovous), ale i díla silně dobově podmíněná. Ač se zhruba od nového tisíciletí německé soubory snaží uvést jeho některá díla znovu do repertoáru, nezdá se, že by se některé z Reznickových děl stalo znovu jejich trvalejší součástí.

Ve své době měly největší úspěchy Donna Diana (s premiérou v Neues Deutsches Theater v Praze roku 1894), ze které stále žije rytmicky živá předehra na mnoha koncertních i promenádních podiích, a Ritter Blaubart, který dovedně spojuje středověkou látku s dobovým zájmem o psychopatologii. Donna Diana se ostatně vrátí do Prahy na jediné koncertní provedení 1. března 2018 ve Foru Karlín v produkci Národního divadla v Praze. Přenesení starších zápletek do současnosti je typické pro několik Reznickových oper. Především po roce 1900 je zřejmá skladatelova snaha vyhovět módním požadavkům a přiklonit se k dobovým trendům zábavy. Libretům Reznickových jevištních prací i jejich zhudebněním ale často nechybí ani ironický přístup a určité parodické zlehčení.

Emil Nikolaus von Reznicek (zdroj commons.wikimedia.org/Ilja.nieuwland)

Takovou operou s módním námětem je i jeho Benzin, komická dvojaktová opera, která ovšem vychází ze dvou mnohem starších námětů. Prvním je Homérova Odysseia a druhým pak hra Calderóna de la Barcy El mayor encanto, amor (1635), ale ze zápletek a charakterů jsou užity jen určité rysy k vytvoření zcela nových postav.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat