Ve světové premiéře díla Bimetal excelovali sólisté České filharmonie
Koncert byl zahájen symfonickou básní Balada blanická Leoše Janáčka z roku 1920, která byla inspirována verši ze sbírky Selské balady Jaroslava Vrchlického. Námět je známý – rytíři spí v hoře Blaník a až bude českému národu nejhůř, přijdou nás zachránit. Vrchlický se odhodlal k nápadnému významovému posunu a humanistickému poselství – u rytířů došlo k zázračné přeměně zbraní v zemědělské nástroje.
V této skladbě je slyšet vše – okouzlení přírodou, poetickou lyriku, inspiraci folklorem až po vojenský patos. Pozorný posluchač v této devítiminutové skladbě zaslechne ozvěny Lišky Bystroušky, Její pastorkyně i Glagolské mše. Leoš Janáček zde využívá širokou barevnou orchestrální škálu, která dala České filharmonii možnost se plně projevit. Pod citlivým vedením Tomáše Netopila, který projevil velikou empatii jak k tématu, tak k idejím skladatele, byla opravdu lyrika lyrikou a patos patosem.
Skladba byla komponována jako oslava vzniku Československa v roce 1918, teď jsme si ji symbolicky vyslechli v roce, kdy si připomínáme třicet let od vzniku samostatné České republiky.
Skladba Bimetal vznikla na objednávku České filharmonie v rámci projektu na podporu současné hudební tvorby renomovaných českých i zahraničních skladatelů. Miloš Orson Štědroň zaujal české publikum hudebně-divadelními projekty věnovanými českým osobnostem jako Ivan Blatný, Jaroslav Hašek, Antonín Dvořák, Josef Gočár či Johann Gregor Mendel nebo Bohumil Hrabal. V roce 2014 tato jeho řada vyústila dílem Velvet Havel, které bylo inspirováno životem českého státníka a dramatika Václava Havla. Dílo získalo v tomtéž roce cenu divadelní kritiky a dočkalo se v Divadle Na zábradlí na dvě stě repríz.
Skladba Bimetal měla být původně uvedena již v roce 2021, ale kvůli pandemii byla její premiéra o dva roky opožděna. Jak říká její autor, inspiroval ho fyzikální jev – princip bimetalového pásu, který je založen na rozdílné tepelné roztažnosti dvou různých kovů. Proto si za sólové nástroje zvolil žestě, konkrétně dva trombony. Skladba je prezentována jako dvojkoncert založený na akci a reakci – někdy spolu bojují, jindy dojde k souznění.
V roli sólistů vystoupili vynikající členové České filharmonie Lukáš Moťka a Robert Kozánek. A klobouk dolů! Předvedli opravdu skvělý výkon! Skladba je rytmicky i intonačně náročná. Byly zde použity netradiční perkuse, harfy, ve skladbě občas zaznívaly folklorní taneční a swingové rytmy, které přímo vybízely k tomu, abychom se zvedli ze sedadel a začali se vlnit. Druhá věta byla kontrastní, protkána lyrickými tématy, která přešla do závěrečné fugy.
Kompozice vyžadovala stoprocentní koncentraci všech instrumentalistů souboru. Zda vše bylo správně a dle jeho představ by nám musel sdělit autor sám. Dílo neobvyklé, na které si jako posluchači budeme muset zvyknout – anebo ne… To ukáže až čas.
Jako přídavek uvedli sólisté skladbu pro dva trombony Ivana Zelenky s názvem Trombon je snadný, když se to umí, která měla světovou premiéru v jejich podání ve stejné budově, ale v Sukově síni v roce 2018. Na obou protagonistech bylo vidět, že napětí opadlo, že toto dílo už si užívají a hraje se jim o poznání lehčeji, protože už ho za pět let mají přece jen více zažito.
Po přestávce uvedené Slovanské rapsodie stály na počátku Dvořákova takzvaného slovanského období (mezi kompozicí Rapsodie č. 1 a Rapsodie č. 2 vznikla první řada Slovanských tanců, op. 46). Přestože Slovanské rapsodie patřily ve své době k nejhranějším Dvořákovým skladbám, dnes jsou k naší škodě poněkud opomíjeny a velkému zájmu dirigentů a orchestrů se netěší. Tři vzájemně nezávislé orchestrální skladby v tóninách D dur, g moll a As dur byly publikovány pod společným titulem a opusovým číslem. První dvě měly premiéru ještě v roce svého vzniku, třetí rapsodie v následujícím roce 1879. První bývá popisována jako idylická, druhá dramatická a třetí radostná. Dílo má za úkol strhnout, zaujmout a uchvátit posluchače, což se České filharmonii u těch v Rudolfinu podařilo naplnit. Byl zde dán velký prostor i sólistům, za všechny jmenujme výkon koncertního mistra Jana Mráčka s houslovým sólem a harfistky Barbaru Pazourovou a Roxanu Hädler.
Hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil už na první pohled nezapře svůj moravský původ a jako pravý Slovan se ponořil hluboko do děl našich velkých skladatelů Janáčka a Dvořáka. Jak sám říká, u orchestrů pod svým vedením dává důraz na „artikulaci, která není přesně zapsaná v hudbě, ale musíte sdělit, jak hrát menší rytmická témata nebo struktury, které jsou spojené s lidovou hudbou.“ Toto učí již desátou sezónu Essenské filharmoniky. U České filharmonie mu tato práce odpadá, protože naši hudebníci v tom vyrostli a přirozeně to cítí. Český repertoár podaný nejlepším českým orchestrem pod taktovkou renomovaného českého dirigenta – to je souznění, které byla radost poslouchat.
Česká filharmonie • Tomáš Netopil
19. ledna 2023
Rudolfinum, Praha
Program:
Leoš Janáček: Balada blanická, symfonická báseň pro velký orchestr podle Jaroslava Vrchlického
Miloš Orson Štědroň: Bimetal, dvojkoncert pro dva trombony a orchestr (světová premiéra)
Antonín Dvořák: Tři slovanské rapsodie, op. 45
Účinkující:
Lukáš Moťka – trombon
Robert Kozánek – trombon
Tomáš Netopil – dirigent
Česká filharmonie
