Věc Makropulos poprvé v Plzni

  1. 1
  2. 2

Do hlavní role byla bez alternace obsazena opora plzeňské opery Ivana Veberová. Že pro hudbu Leoše Janáčka má cit, prokázala již jako Jenůfa v Její pastorkyni. Před premiérou hovořila sopranistka o tom, že má sice výhodu velkého počtu zkoušek, ale naopak nemůže získat od inscenace odstup a podívat se na ni a svou případnou alternantku jako divák. O to větší ocenění si její výkon zaslouží. Zpívala s obdivuhodným nasazením a hlasem vyrovnaným v celém rozsahu, ovšem patrně vlivem žádané exaltovanosti projevu se zbytečně ostrými výškami. Byla přesvědčivá i po výrazové stránce – elegantní žena zdařile manipulující svým okolím, uvnitř však sžíraná prázdnotou a strachem z nevyhnutelného konce. Vlivem přehnaného vyjadřování emocí byl výkon kanadského tenoristy Philippa Castagnera v roli Alberta Gregora pěvecky nevyrovnaný, navíc mu nebylo rozumět téměř nic. Hrál i zpíval sice jako o život, ale přesto mu chyběla potřebná rozhodnost a vnitřní uchopení role odmítaného nápadníka Emilie. Jaroslava Pruse, druhého aktéra sporu a jednu z tragických postav tohoto příběhu, ztvárnil rozvážně zkušený Jiří Kubík. František Zahradníček byl jako doktor Kolenatý přesvědčivý herecky, jeho sonorní hlas však zněl málo plasticky. Tomáš Kořínek svým lahodným tenorem vytvořil přesvědčivě mladistvého solicitátora Vítka. Jeho dceru Kristinu, mladičkou adeptku operního zpěvu, ztvárnila talentovaná Zuzana Kopřivová, k adekvátní interpretaci Janáčka jistě ještě získá časem zkušenosti. Prusovu synu Jankovi propůjčil svůj znělý hlas a mladickou přemrštěnou horlivost Amir Khan. Hauk-Šendorf – věkem sešlý, soucit budící muž, který poznává v Emilii svou někdejší lásku, však v Plzni staře a pomateně vůbec nepůsobí. Jan Ježek je na scéně rozhodným elegánem plným elánu, což nekoresponduje s charakterem postavy ani s pointou jeho role v závěru hry. U Ivany Šakové jako Poklízečky nebylo možné neslyšet intonační nejistotu. Jan Hnyk byl hlasově i výrazově plně přesvědčivým Strojníkem a i v této drobné roli vytvořil na jevišti žádoucí figuru. Podobně jako Jana Piorecká v roli Komorné. Lékaře ztvárnil
Viktor Bezkorovaninyi
. Pánský sbor zněl kvalitně ze zdařilé nahrávky (sbormistr Jakub Zicha).

Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Věc Makropulos (foto Martina Root)
Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Věc Makropulos (foto Martina Root)

Inscenačně režisér Martin Otava respektuje Janáčkovu operu i dobu jejího vzniku. Pěvce vede podobně jako hudební nastudování k dramatičnosti celkového projevu a velkým, silným gestům. Herecké akce jsou přesvědčivě vypracovány a korespondují s hudbou. Inscenace je ovšem od Janáčkovy reálné civilnosti posunuta blíže k velkoopernosti a způsobem inscenování k oblasti symbolismu a surrealismu. Při předehře je na jeviště v několika plánech promítána za přítomnosti Emilie Marty sugestivní futuristická projekce točícího se pražského orloje i míst, jimiž ve svém životě hrdinka opery prošla. Je však působivá natolik, že odvádí pozornost od hudby a dostává se do prvního plánu. Scéně Daniela Dvořáka dominuje v prvním dějství mohutné schodiště v advokátní kanceláři, atmosféru dotvářejí náročné projekce Petra Hlouška a světelný design Antonína Pflegera. V druhém a třetím dějství měnících se projekcí přibývá až nad míru a přistupuje i v současnosti hojně využívaný efekt kamery snímající detaily tváře pěvců, jež jsou promítány na plochy na jevišti. Je už toho všeho ale příliš mnoho – jako bychom se náhle ocitli před televizní obrazovkou, kouzlo imaginace a živého divadla mizí.

Stylizované kostýmy Dany Haklové působí rušivě. Každá z postav je oblečena pouze v jedné barvě – syté a křiklavé od hlavy až k patě. Včetně obuvi. Albert Gregor má tyrkysový oblek, Vítek růžovočervený, Jaroslav Prus švestkově modrý, Janek hráškově zelený, Doktor Kolenatý tmavě fialový, Hauk-Šendorf bílo šedý, Kristýna je celá žlutá. Na temně šedé scéně tyto pouťově zářivé kostýmy vynikají, ale ubírají na důvěryhodnosti celku. Emilia Marty je naopak překvapivě oděná ve střízlivě šedém, až pro závěrečný výstup se převlékne do bílé řízy. Na setmělém jevišti tak hlavní postava, o níž se celý večer hraje, opticky zaniká.

V každém případě je uvedení Věci Makropulos v Plzni událostí a významným dramaturgickým počinem. Dosud se tato Janáčkova opera hrála v tuzemsku zprvu jen na našich třech největších scénách – po Brně v pražském Národním divadle a v Ostravě. Z dalších scén ji později uvedlo pouze divadlo v Olomouci. A nyní má svoji Věc Makropulos i Plzeň. Hrála se před plným hledištěm, které odměnilo účinkující i tvůrce dlouhým aplausem.

Věc Makropulos
Premiéra 16. října 2021, 19:00 hodin
Divadlo J. K. Tyla v Plzni

Obsazení:
Emilia Marty: Ivana Veberová
Albert Gregor: Philippe Castagner
Vítek, solicitátor: Tomáš Kořínek
Krista, jeho dcera: Zuzana Koś Kopřivová
Jaroslav Prus: Jiří Kubík
Janek, jeho syn: Amir Khan
Doktor Kolenatý, advokát: František Zahradníček
Strojník: Jan Hnyk
Poklízečka: Ivana Šaková
Hauk – Šendorf: Jan Ježek
Komorná: Jana Piorecká
Lékař: Viktor Bezkorovaninyi

Hudební nastudování: Norbert Baxa
Dirigent: Norbert Baxa, Jiří Štrunc
Režie: Martin Otava
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Antonín Pfleger
Videoprojekce: Petr Hloušek
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Sbormistr: Jakub Zicha
Asistent režie: Michal Lieberzeit
Hudební příprava: Maxim Averkiev, Martin Marek
Nápověda: Matěj Vaňkát
Inspice: Petra Tolašová

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1.5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments