Věčné světlo Krále Slunce. V Praze začaly Letní slavnosti staré hudby

  1. 1
  2. 2

Druhou část večera otevíralo patrně nejvděčnější číslo programu, moteto Dominus regnavit. Ke kvalitám, které nastolil už předcházející opus, přidalo toto moteto několik čerstvých a ozvláštňujících prvků jako například konec do unisona (na rozdíl od vždy plného akordu) a samostatné užití zpěvních hlasů zcela bez doprovodu. Kdyby toto velkolepé a pestré dílo nemělo vlastní závěr spíše do vytracena, skvěle by se vyjímalo na závěr koncertu. Takto bylo třeba zvolit jiné poslední číslo a tím se stalo moteto De profundis. Toto ranější dílo má pro posluchače jednodušší formu, části se střídají bez složitějšího prolínání a ani v instrumentaci nemohlo předvést nic nového. O to více se ale předvedli interpreti. Do hvězdné vokální čtveřice přizvali na malá sóla postupně tři členy sboru, mladého kontratenoristu, malého altistu a sopranistku, což se ukázalo jako vítané zpestření, a to i po stránce vizuální.

V celé této bohaté paletě pro mě zůstává jedinou zvukovou rezervou, ovšem obtížně splnitelnou, použití truhlového positivu v rámci bassa continua místo velkých varhan. Pokud vezmeme v úvahu místo původního provedení těchto skladeb – kůr Královské kaple, musí nám jejich zvuk v kontextu programu chybět. Basové party obsazené několika nástroji dávají tušit, že by velké varhany celek nejen „unesl“, ale dodaly by mu ještě jednu dimenzi. Místo toho se ve forte prosadil jen dvoustopý rejstřík, a to ještě způsobem spíše pištivým. V tomto ohledu však nejde o nic nového a nelze se odvolávat na moderní dobu, která preferuje vizuální vjem a koncertní provedení někde na kůru nedocení. Už Charles Burney si ve svém cestopisu z osmnáctého století stěžuje, že hudebníci při kostelních produkcích preferují pro své pohodlí, lepší kontakt a snazší ladění positivy, místo toho, aby použili místní varhany.

Tak tedy královské hudbě ubylo trochu hloubky. Ale lesku nikoli. Panovnické světlo Krále Slunce stále září, znovu zní skladby, které „si král začasté žádal“, a nadále svítí i věčné světlo, které zažehl ve své versailleské kapli.

Hodnocení autorky rezenze 90%

 

Letní slavnosti staré hudby 2017
Zahajovací koncert – Král nebes
Dirigent: Olivier Schneebeli
Chantal Santon-Jeffery (soprán)
Reinoud Van Mechel (tenor)
François Joron (tenor)
Lisandro Abadie (baryton)
Collegium Marianum
–Jana Semerádová (umělecká vedoucí)
–Lenka Torgersen (dessus de violon, koncertní mistr)
Les Pages & les Chantres du Centre de musique baroque de Versailles
11. července 2017 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
Michel-Richard de Lalande: Grande Pièce royale
Michel-Richard de Lalande: Grands motets
–Venite exultemus (novodobá světová premiéra)
=přestávka=
–Dominus regnavit
(novodobá světová premiéra)
–De profundis

www.letnislavnosti.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Král nebes (Letní slavnosti staré hudby 11.7.2017)

[yasr_visitor_votes postid="261125" size="small"]

Mohlo by vás zajímat