Velký český houslista a skladatel Jan Kubelík (3)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Převratným momentem v Kubelíkově kariéře bylo také seznámení a následná mnoholetá spolupráce s manažerem (tehdy řečeno impresáriem) Juliem Skřivanem, u kterého strávil Kubelík v tomto roce, v Běstvini, letní prázdniny. Skřivan byl již v této době úspěšným agentem mnoha umělců, spojení s Kubelíkem však bylo oboustranně mimořádně šťastné. Na podzim roku 1899 však Kubelík pokračoval „jen“ ve vystoupeních v Čechách. Zřejmě nejdůležitější byly opět koncerty v pražském Rudolfinu, 5. listopadu zde přednesl Bachovu Ciacconu a za doprovodu České filharmonie pak Paganiniho koncert D dur a Ernstovy Uherské melodie. Další, v této sezoně již třetí vystoupení Kubelíka v Rudolfinu se odehrálo 14. listopadu a z programu koncertu čteme Bachovo Preludium E dur, Bruchův koncert g moll, Nešverovu Polonézu, Paganiniho Andante a Campanellu (2. a 3. větu z Paganiniho koncertu č. 2 h moll). Bylo tehdy zvykem, že umělci doplňovali svoje vystoupení s orchestrem skladbami s doprovodem klavíru či sólovými vstupy.Koncem listopadu se Kubelík rozloučil koncertem v Kutné Hoře s českým publikem a v prosinci absolvoval první zahraniční turné, aranžované impresáriem Juliem Skřivanem. Uskutečnil ho s klavíristou Ludwigem Schwabem, se kterým hrál Kubelík po dalších dvanáct let. Turné vedlo přes Vídeň a debut v Budapešti, kde Kubelík strávil i Nový rok nového století, do jižních končin Rakouska-Uherska, například koncertem v Záhřebu. Po návratu do Čech Kubelík účinkuje s věhlasnou zpěvačkou Emou Destinnovou, opět vystoupí s Českou filharmonií, tentokrát v koncertu Mendelssohna pod taktovkou Oskara Nedbala. Ihned však Kubelík vyjíždí na Slovensko a do Uher, kde recenzent z Temešváru vzpomíná „nadpřirozeného zahrání Paganiniho Variací na anglickou hymnu způsobem tak lehoučkým a přirozeným, jako by to byla pouhá stupnice…

Následuje berlínský debut, po dalším koncertu v přeplněném vídeňském sálu píše kritik z Fremdeblattu: „Zde končí hranice umění a začíná již čarodějnictví.“ Po opětném úspěchu ve Vídni se vrací Kubelík do Berlína, kde tentokrát pod taktovkou známého Arthura Nikische provede za doprovodu Berlínské filharmonie Brahmsův koncert s vlastní kadencí. Kritika hovoří o nikdy neselhávající technice, sladkém tónu guarnerek a velké muzikalitě. Mohutný úspěch si vyžádal další koncert v Berlíně, následuje opět Budapešť, kde Kubelík dvakrát hrál v Královském divadle. Bratislava, Vídeň, Temešvár, Debrecín, Terst a desítky dalších měst tvoří itinerář Kubelíkova turné v jarních měsících roku 1900, z rukou rumunské královny Alžběty (pod básnickým pseudonymem Carmen Sylva) přejímá Kubelík v Bukurešti vysoký státní řád Bene merenti Caroli 1. I. třídy.

Kubelíkovo umění v tomto roce poprvé poznala Itálie, kde měla virtuózní hra skvělou a nedávnou tradici. Právě svým Paganinim slaví v červnu 1900 Kubelík obrovské úspěchy v Miláně, následně míří k debutu do Paříže u příležitosti světové výstavy a v červnu ještě stíhá debut v další významné baště světového umění, v Londýně. Obrovský úspěch jeho Paganiniho koncertu D dur v St. James Hall vzbudil zájem i anglické královny, která pozvala Kubelíka do Windsoru. Zde 6. července hraje umělec královně na soukromém představení za klavírního doprovodu Mendelssohnův koncert, Paganiniho Campanellu, Rej čarodějnic a Schumannovu Večerní píseň. Londýnský debut považoval sám Kubelík za největší z dosavadních svých úspěchů, získává ho totiž několik dní po londýnských koncertech slavného belgického houslisty Ysayeho. Dva koncerty absolvuje též ve slavné londýnské Queens Hall a zároveň si odváží pozvání na další koncerty v Anglii v roce 1901. Letní čas se Kubelík vždy snažil věnovat odpočinku, také v tomto roce byl doma v Michli a podnikal výlety na Neveklov, odkud jeho rodina pocházela, na Běstvini k impresáriu Skřivanovi a odpočíval před dalším koncertním náporem. Ten přišel ihned v září sérií šesti koncertů v Národním divadle v Praze a v mnoha českých městech. V listopadu absolvuje Kubelík dlouhou řadu koncertů v Budapešti. Zde bylo důležité zdánlivě méně významné matiné u knížete Vaszáryho, který doporučil udělení cenného vyznamenání z ruky papeže Lva XIII. (komturský kříž papeže Řehoře Velikého).

Kubelíkovu tehdejší popularitu, například ve Vídni, kam houslista opět zavítal na sklonku roku, vystihuje zpráva z Arbeiter-Zeitung: „Mistr Ondříček měl ve velkém sále Musikvereinu jen slabou návštěvu. Nikdo nechce v dnešní době slyšet houslistu jiného jména než Kubelík“. V prosinci zavítá Kubelík do Bukurešti s Wieniawského koncertem, zde je vyznamenán důstojnickým korunním řádem a jmenován „královským rumunským virtuosem“.

Stejně činorodý je pro Kubelíka i rok 1901. Rád se vrací do Budapešti, exceluje však také v prvním ruském turné a znovu, tentokrát delší čas koncertuje v Itálii, včetně Říma. Kubelík rovněž navštívil papeže, jemuž vzdal osobní dík za jmenování rytířem Řádu sv. Řehoře. Koncertům v Římě je přítomna i královna Margita, která zve Kubelíka, aby v Palazzo Reale potěšil svojí hrou celou královskou rodinu. Další cesty Kubelíka směřují na francouzskou Riviéru, v Monaku je opět středem nejvybranější společnosti, v níž byli i korunní princi Albert Belgický a Ferdinand Bulharský. Setkává se také s vdovou po slavném virtuosu Ernstovi, která Kubelíkovi věnuje obraz Paganiniho z Ernstovy pozůstalosti. V dalších koncertech v Paříži triumfuje Kubelík Rejem čarodějnic Paganiniho, uznávaný pedagog houslové hry Goby Eberhardt vzpomíná na úžas, který Kubelíkova hra zde vyvolala. V květnu 1901 začíná druhé anglické turné s mnoha koncerty v Londýně i dalších městech. Znamenité byly během pobytu v Londýně také Kubelíkovy společenské styky. Scházel se s nejpřednějšími členy britské šlechty, korunním princem Edvardem, který mu dal k dispozici i svůj vlak, je častým hostem korunního dvora. Mecenáš, lord Palmer, dává Kubelíkovi k jeho svátku nástroj z dílny Antonia Stradivariho z roku 1687. Přímou odezvou Kubelíkových vystoupení v Anglii je pak nabídka na první turné do Ameriky, kterou učinili přítomní koncertní agenti z Londýna a New Yorku. Kubelík podepsal smlouvu na čtyřměsíční turné za částku půlmilionu tehdejších korun, mimo podíl na zisku, úhrady všech cestovních výloh a propůjčení osobního vozu. Za onemocnělého Ludvíka Schwaba byl jako klavírní partner angažován Rudolf Friml, později známá osobnost v oblasti operetní tvorby.

Kubelík se z úspěšného anglického turné vrací v létě opět do Čech, dává opravit rodný domek v Michli a najímá byt v Praze na rohu Palackého ulice, kam po prázdninách přesídlí Kubelíkova matka Barbora. V září poskytl Jan Kubelík významný finanční dar České filharmonii a uskutečnil početnou řadu koncertů v Čechách, s nově angažovaným klavíristou Frimlem. Toto turné bylo skvělou přípravou a nadechnutím k nastávající první Kubelíkově mezikontinentální cestě, která slávu, v Evropě již plně uznávaného houslisty exportovala do celého světa. Jak si Kubelík počínal na americkém turné, od jehož uskutečnění je možné nazývat Jana Kubelíka plným právem světovým umělcem a jak tuto slávu udržel Kubelík až do vypuknutí 1. světové války? Těmito otázkami, včetně Kubelíkových rodinných osudů, se bude zabývat již další kapitola seriálu o Janu Kubelíkovi.

(pokračování)
Foto archiv autora, A. Šmíd, V. Vilímec 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat