Velký český houslista a skladatel Jan Kubelík (4)

Jan Kubelík – světový houslista 

Jana Kubelíka jsme v předchozím díle seriálu o jeho životě a umění zanechali těsně před prvním světovým turné, které směřovalo do Ameriky. Kubelík předtím absolvoval řadu koncertů po českých městech se svým pianistou Rudolfem Frimlem, pozdějším skladatelem slavné operety Rose Marie, který ho následně doprovázel při americkém turné. Uskutečnil však též, 3. listopadu 1901 koncert v Rudolfinu s Českou filharmonií, při němž mu dirigent Čelanský veřejně poděkoval za předchozí peněžní dar České filharmonii. Pak se však mladý umělec již vydává na svoji pouť světem, koncertuje ve Vídni, Budapešti, v mnoha německých městech. Zastaví se také v Londýně, kde získává čestné členství filharmonické společnosti.Anglie byla odrazovým můstkem k dobytí Ameriky, ke které Jan Kubelík vyplouval koncem listopadu 1901 z Liverpoolu. Vstupní branou, kterou prošel, byla hned americká Mekka všech umělců – slavná koncertní síň Carnegie Hall v New Yorku. Fenomenální začátek turné, daný několika úspěšnými koncerty právě v tomto sále, rozhodly o zcela přesvědčivém vítězství Kubelíka, a to v zemi, kde se na proslavených pódiích střídali nejlepší světoví houslisté. Kromě celé řady koncertů v Carnegie Hall vystoupil Kubelík v New Yorku i v Metropolitní opeře. Zde provedl mimo jiné Beethovenův koncert, v sousedství skladeb Sarasateho a Wieniawského, předchozí koncert v Carnegie Hall byl naproti tomu cele věnován Paganinimu. Kromě Koncertu D dur hrál Kubelík během turné z Paganiniho skladeb například variace Nel cor più non mi sento, Campanellu i mimořádně obtížné variace na anglickou hymnu God Save The King. Vidíme tedy, že Kubelíkův repertoár se přednostně zaměřoval na brilantní kusy, kterými houslista získal jednoznačný obdiv, zároveň však neopomíjel ani závažná díla klasické houslové literatury.

Kubelík, ve svých jednadvaceti letech oslavovaný v Americe jako hvězda první velikosti, dostává od mecenáše Palmera darem krásný nástroj Stradivariho, zároveň posílá České filharmonii další peněžní dar, odměnou se stává čestným členem České filharmonie. Jeho skvělá cesta „Novým světem“ pokračuje Philadelphií, Chicagem, Detroitem, Clevelandem, Pittsburghem a nespočetnou řadou dalších koncertů ve městech, jejichž detailní vyjmenovávání by vytvořilo mapu celé Ameriky, včetně její kanadské části (Toronto, Montreal). Teprve po více než čtyřech měsících, 30. března 1902 se umělec, již doopravdy světově proslulý, vrací do Evropy na lodi s příznačným názvem Císař Vilém Veliký.Připojme několik dobových hodnocení, které odrážejí entuziasmus, vznícený Kubelíkovými koncerty. Tak například Republican 8. prosince 1901 píše: „Kubelík vyvolal běsnění, jaké nevzbudil žádný houslista posledních let. To může být srovnáváno jen s demonstracemi Paderewskému, které však předčí.“

Chicagský The Daily Mail 4. února 1902: „Žádný houslista od dob Sarasatových neučinil tak hluboký dojem a nebyl přijat s tak velkými projevy nadšené pochvaly jako Kubelík. Je nazýván mladým Paganinim. Jeho technika je opravdu fenomenální a jeho tón je jemné, čisté a jasné kvality.“

Nadšeným obdivovatelem se stal Kubelíkovi v Chicagu také Emil Sauret, autor slavné kadence k Paganiniho koncertu. Jan Kubelík v Americe skutečně zazářil, získal si světovou slávu, kromě toho bylo jeho turné velmi zdařilé po stránce hmotné, honoráře dosáhly do závratných výšin.V dubnu roku 1902 již Kubelík hrál v Praze s Českou filharmonií, kterou zachránil v těžké finanční situaci i jejím angažováním pro nastávající anglické turné. V květnu Kubelík cestuje s tímto orchestrem pod názvem „The Kubelik’s Bohemian Orchestra from Prague“ a taktovkou Oskara Nedbala do Londýna. Je třeba říci, že Kubelík tímto chvályhodným činem a odvážnou pomocí riskoval svoji přízeň u anglického publika, úspěch houslisty i našeho orchestru byl ale jednoznačný. Kromě angažované České filharmonie hrál Kubelík i s místními orchestry, tak například s orchestrem Philharmonic Society provedl 15. května v londýnské Queen’s Hall Beethovenův koncert. Událost pod patronací anglického krále Eduarda VII. byla uměleckým i společenským triumfem Kubelíka, který byl následně vyznamenán Velkou zlatou medailí Beethovenovou od londýnské Philharmonic Society. Úspěch v Anglii tak plynule navázal na Kubelíkovy americké vavříny a dá se říci, že od této chvíle byl houslista všeobecně ve světě pokládán za jednoho z nejlepších virtuosů, ne-li vůbec nejlepšího.O samotném houslovém umění Jana Kubelíka není pochyb, ale houslista dokázal takřka hypnotizovat davy posluchačů také svým mladistvým, tajemně romantickým zjevem a zvláštní jiskrou, která přelétávala z umělcovy osobnosti na pódiu směrem k posluchačům. Umělcův tým také dobře rozeznal, že nezbytnou podmínkou úspěchu je velmi razantní reklama. Na promyšlené propagaci Kubelíkova jména měl podstatnou zásluhu umělcův impresário Julius Skřivan. Tak bylo každé místo dopodrobna zpraveno, kdo má přijet třeba jen na jediný koncert. V Americe pořadatelé neváhali přistoupit ani k tomu, aby několik stovek černochů plavalo vstříc zaoceánskému parníku s Kubelíkem na palubě, volajíce „Ať žije král!“. Na cestách po americkém kontinentu měl Jan Kubelík dokonce k dispozici celý železniční vagón s nápisem „Býchory“ (zámek u Kolína v tehdejším vlastnictví Jana Kubelíka). Podobných příkladů drahé, ale účinné reklamy bychom mohli uvést celou řadu. Na začátku dvacátého století mohl tento styl vyvolávat i počáteční nedůvěru. Kubelíkovi manažeři, počítající s lidskou zvědavostí, však v obrovské světové konkurenci vítězili. Účinně připravovali každý další houslistův koncertní krok a v tom se stali předchůdci novější doby, kdy reklama začala být neodmyslitelnou součástí špičkových uměleckých výkonů a nezbytnou podmínkou úspěchů. Tento stav, mnohdy zavdávající důvod k různým pochybnostem o serióznosti a objektivitě propagačních prostředků, trvá a platí, možná ještě ve zvětšené míře, dodnes.Osobnost Jana Kubelíka však nezůstala jen souhrnem chytré propagace, kouzelného zjevu a podivuhodné nástrojové techniky. Byl tu výjimečný umělecký styl, jimž se odlišoval od ostatních houslistů. V těchto dobách bylo ostatně zvykem, že znamenití interpreti přicházeli s výrazně osobitým způsobem hry. To se dělo někdy i na úkor citlivějšího rozlišení stylovosti hraných skladeb, zato však ve prospěch příznačného umělcova rukopisu, který vtiskne interpretovaným skladbám vlastní, výrazný a snadno rozeznatelný podpis. U Kubelíka si na první poslech uvědomíme jeho ušlechtilý, oduševnělý projev, zrcadlící celou jeho osobnost, tento tón vystupuje z jeho hry, zachycené na mnoha dobových nahrávkách, po umělecké stránce jako charakteristický.

Pokud jsem zmínil záznamy hry Jana Kubelíka, je třeba dodat, že houslista byl jedním z prvních umělců, společně s pěvcem Enrico Carusem, s nimiž byly zvukové snímky pořízeny. Tehdejší nahrávací společnosti v Anglii a Itálii velmi pružně reagovaly na Kubelíkův vzestup a hned v začátku století s ním pořídily značný počet snímků. Gramofonové nahrávky z tehdejších let neposkytují šíři zvukové kvality, která je nezbytná pro sluchový vjem dnešního posluchače. I přes zvukové nedostatky, dané možnostmi nahrávací techniky, jsou však historické snímky Jana Kubelíka unikátním a cenným svědectvím jeho umění. Na zpřístupňování Kubelíkových nahrávek má velkou zásluhu Společnost Jana Kubelíka, která v posledních letech objevila a zveřejnila i řadu dosud nevydaných snímků, tak například live záznam Kubelíkova provedení Paganiniho Campanelly z koncertu v Carnegie Hall v New Yorku.Není účelem tohoto článku vyjmenovávat konkrétně jednotlivé nahrávky Jana Kubelíka, stejně jako nemůžeme do něho vtěsnat všechny koncerty z období největší Kubelíkovy slávy, ohraničené první světovou válkou. Jen výčet ucelených koncertních cest z těchto let by zabral rozsáhlý prostor. V následujícím líčení Kubelíkovy koncertní činnosti do roku 1914 se tedy omezím jen na nejzávažnější momenty umělcovy kariéry.

Od návratu z Anglie v roce 1902 do vypuknutí první světové války absolvuje světově proslavený houslista mnoho zámořských turné, které jsou ve svém mezidobí vyplněny intenzivní koncertní činností v Evropě. Druhé americké turné proběhlo od konce listopadu roku 1905 do května roku 1906. Kubelík tam odjel s pianistou Ludwigem Schwabem a nově angažovaným „kustodem“, Charlesem Dawsonem, mužem indického původu, který byl po dlouhou dobu umělcovy kariéry viditelným a pečlivým houslistovým pomocníkem. Kubelík měl smlouvu na sto patnáct koncertů a opět měl velkolepý úspěch. Turné bylo skvěle zajištěno, k cestování používal houslista již zmíněný soukromý železniční vůz Privat Hotel Car, označený daleko viditelným bílým nápisem „Býchory“. Tento vagón se sestával ze salónu, ložnice, jídelny a kuchyně. Kubelík těžil již ze svého slavného jména, které si zaslouženě získal svým uměním. Jako umělec dozrál do hloubky, přitom stále udivoval odzbrojující houslovou technikou. Kubelíkovo druhé americké turné, které kromě USA a Kanady obsáhlo i Mexiko a bylo plné úspěšných recitálů i vystoupení s americkými orchestry, zhodnotil The Evenings News v New Yorku jako „The crowning musical Triumph  of the year“.Ke třetí zámořské mezikontinentální cestě došlo v říjnu roku 1907, kdy se předtím Kubelík loučil s Evropou opětným triumfem v Anglii. Ze záznamu životopisce Čeledy čteme, že: „Ovace, které Kubelíkovi před odjezdem parolodě s názvem Kronprinzessin Cecilie připravil mohutný zástup jeho ctitelů, trvaly ještě, když paroloď definitivně zaměřila směr k břehům Nového světa.“ Slavný cestující parolodě měl smlouvu na devadesát koncertů, turné tentokrát zahrnuje i Austrálii a Nový Zéland, kam směřuje Kubelík po amerických koncertech. Mezitím parolodí přistane také na Havajských ostrovech, kde vynikající pověst dovoluje v Honolulu uspořádat v jediném týdnu pět koncertů. Kubelík pak pokračuje parolodí přes Fidži do Sydney, kde je již na břehu slavnostně uvítán a následně přijat na radnici v Sydney. Velké úspěchy má též v Melbourne, kde tisk píše: „Nesrovnatelná a nenapodobitelně jemná technika, spojená se zdravě poetickým hudebním temperamentem vtiskne každé přednášené skladbě ráz, vybavený všemi známkami absolutní umělecké dokonalosti. Nelze jemněji hrát Mendelssohnův koncert, nelze dokonaleji slyšet variace Paganiniho a Bachovo Preludium úžasněji, tak mužně, svěže i vítězně.“

Skvělé recenze měl však Kubelík i na předchozích koncertech v Americe, citujme například slova kritika ze San Franciska: „Kubelíkova vystoupení jsou takového dojmu, jako vystoupení Paderewského a Carusa, kteří vesměs zrovna tak hypnoticky působí na své posluchače. Již pouhý zjev umělcův hypnotizuje a působí neobyčejně, jeho hra se dotkne duše i srdce člověka. Jeho úžasné prsty magicky provádí senzační dílo. Je něco nadlidského v jeho bezstarostnosti technických divů hry.“

K pobytu Kubelíka v San Francisku zmiňme zajímavost. Kubelík měl zde několik koncertů, dalšímu z nich zabránila předtucha Kubelíkovy manželky. Po koncertě 18. ledna 1908 a před plánovaným koncertem příštího dne měla náhlou vidinu blížící se tragické události a naléhala na okamžitý odjezd z města. Kubelík toto přání vyslyšel a celá jeho početná družina ještě v noci opustila San Francisko. Hned příští den zvěstují noviny, že San Francisko leží v sutinách, postiženo zatím největším zemětřesením v Kalifornii za poslední dobu. Kubelík, který sice porušil smlouvu, ale vyvázl z možného neštěstí, pokračuje koncerty v Los Angeles a dále po celém území USA a Kanady, zcela mimořádný úspěch měl 12. dubna 1908 v obrovském Hippodromu v New Yorku, kde zaznamenává rekordní návštěvu celé dosavadní kariéry, čítající šest tisíc posluchačů. Program tohoto koncertu končil Rejem čarodějnic Paganiniho, po čemž následoval ohromující aplaus a davový entusiasmus, z něhož se Kubelík musel vykoupit nesčetnými přídavky. Houslistovu cestu z koncertního domu do hotelu, lemovanou davy lidí, musela prý klestit i policie.

Čtvrté americké turné je tentokrát věnováno Jižní Americe a obsáhne od května do září 1910 Argentinu (kde jen v Buenos Aires Kubelík dává jedenáct koncertů), Uruguay, Chile a Brazílii s deseti koncerty v Riu de Janeiru.

Jihoamerické koncerty jsou provázeny takovými úspěchy, že hned vyprovokují novou nabídku dalšího turné v těchto končinách, mezitím však Kubelík opět slaví úspěchy v Severní Americe, na svém již pátém americkém turné. To se uskuteční hned v následujícím roce a trvá od října roku 1911 do března roku 1912. Během toho turné Kubelík premiéroval v Chicagu houslový koncert českého skladatele Josefa Bohuslava Foerstera, což bylo obdivuhodně odvážným, ale určitě velmi záslužným činem. Foersterův koncert uvede Kubelík během turné také v New Yorku. Kubelík se též bohatě odvděčí San Francisku za náhlý útěk před zemětřesením v lednu roku 1908. 24. prosince totiž připraví Kubelík posluchačům v tomto městě i sobě nezapomenutelný zážitek. Hraje venku před stotisícihlavým davem na Markétině náměstí před mrakodrapem listu Examiner Schubertovu Ave Marii. Jeden z nadšených posluchačů tohoto svatovečera píše: „Božská melodie Schubertova, vyzpívaná Kubelíkovým navýsost cudným tónem nese se ke hvězdám. Tak něžně třpytí vším se té noci, jako v oné, v níž se v Palestině zrodil Kristus.“ Úmyslně cituji všechny novinové zmínky a recenze v dobové dikci, jsem toho názoru, že právě tímto způsobem nejvíce a věrně zobrazují entuziasmus, který Kubelík vyvolal všude, kde hrál.Do vypuknutí první světové války stihne Kubelík ještě další dvě americká turné. V pořadí šesté míří opět do Jižní Ameriky jako výsledek senzačních úspěchů předchozího a probíhá od června do srpna roku 1913. Ještě v témž roce je však Kubelík v Americe znovu, na svém sedmém turné, tentokrát po Severní Americe. První koncert je 5. října v Chicagu, Vánoce slaví Kubelík opět v San Francisku a do českých Býchor odjíždí po mnoha koncertech až v květnu v roce 1914, doprovázen svojí chotí Mariannou Czáky-Széllovou, nyní Kubelíkovou.Jen příležitostným uvedením jména Kubelíkovy manželky a zmíněním železničního vagónu „Býchory“, se kterým procestoval Kubelík jedno ze svých amerických turné (Býchory jsou zámek u Kolína, kde Kubelík trávil svoje šťastné životní období) jsem si uvědomil, že není možné do jednoho článku o světových úspěších Jana Kubelíka v začátku dvacátého století zkratkovitě vměstnat všechnu jeho koncertní činnost a životní osudy. Dosud jsem se chronologicky zaměřil na dlouhé mezikontinentální cesty Kubelíka, které měly pro jeho světovou slávu podstatný význam. Neméně důležitá byla však umělcova stálá koncertní přítomnost v Evropě, která doplňovala jeho koncerty po celém světě. Právě na tradičních evropských pódiích dosáhl Kubelík triumfálních úspěchů a z nich plynoucích ocenění, které v našem povědomí mají nezastupitelný historický význam. Evropské vavříny světového houslisty si tak ponechme jako samostatnou kapitolu, ke které je třeba připojit nedílně související životní události. Kubelíkova láska k Marianně ze šlechtického rodu Széllů, dlouhé odloučení a sňatek, šťastné chvíle v prostředí útulného zámečku Býchory nedaleko Kolína, založení početné rodiny, to vše dotvářelo okouzlující obraz světově proslaveného umělce, kterému se budeme věnovat i v dalším pokračování.

(pokračování)
Foto archiv autora, A. Šmída a V. Vilímce