Velký český houslista a skladatel Jan Kubelík (5)

Jan Kubelík – doba slávy a rodinného štěstí

Světovým houslistou se Jan Kubelík stal na samém prahu minulého století, záhy po svém dvacátém roku. Oslnivý umělec rozvinul v dalších letech neuvěřitelně bohatou a úspěšnou kariéru, která v této intenzitě trvala až do vypuknutí první světové války. V minulém článku jsme vypočetli především zámořská mezikontinentální turné, v nichž Jan Kubelík do roku 1914 celkem sedmkrát procestoval křížem krážem celý americký kontinent, zavítal též do Tichomoří, na Nový Zéland a do Austrálie. Při představě dobového cestování parolodí a náročnosti dlouhých, někdy půlročních turné s mnoha koncerty a obtížnými přesuny mezi jednotlivými městy musíme dnes, kdy není větší problém jakýkoliv koncert na zeměkouli zvládnout příjemným a rychlým doletem, před fyzickým nasazením Jana Kubelíka hluboce smeknout.

Velká americká turné tvořila páteř Kubelíkovy koncertní činnosti v začátku století; neméně významné a pro jeho jméno v Evropě důležité byly však i jeho úspěšné koncerty v tradičních sálech „starého kontinentu“. Není prostor pro vyjmenování všech těchto vystoupení – jen stručný výčet měst a dat koncertů by vytvořil celou knihu. Pojďme tedy zmínit alespoň zlomek těch triumfů a ocenění, kterých se mladému Kubelíkovi v Evropě dostalo.

V minulém článku jsme zmínili vystoupení Jana Kubelíka v Londýně s Beethovenovým koncertem 15. května 1902, které bylo podnětem k obdržení takzvané Zlaté Beethovenovy medaile od London Philharmonic Society. Toto ocenění však nebylo jediné, které si Kubelík v Evropě získal. Tak například téhož roku v listopadu po skvělém turné v Rusku je Kubelík vyznamenán carským Řádem svaté Anny. První polovinu dalšího roku Kubelík vyplní koncerty v Rakousku a Itálii, především se však věnuje svým soukromým záležitostem, které vyvrcholily svatbou 25. srpna 1903 v Debrecíně. Ponechme však osobní události zatím stranou a věnujme se Kubelíkově koncertní činnosti v Evropě – mezikontinentální turné jsou stručně popsána již v předchozím díle seriálu o Janu Kubelíkovi.

Manželé Kubelíkovi odjíždí na podzim roku 1903 na „svatební cestu“ do Anglie; cesta je ovšem protkána mnoha koncerty, z nichž stojí za zvláštní zmínku vystoupení v londýnské Albert Hall 1. října před pěti tisíci posluchači. Téhož roku v listopadu uskutečnil Kubelík v Anglii také jedny z prvních svých nahrávek pro firmu G+T London, které měly historický význam v gramofonové produkci začátku století. Kubelík byl totiž vůbec prvním houslistou, jehož hra byla tímto způsobem zaznamenána.

Začátkem roku 1904 se věnuje novomanžel Kubelík zakoupení nového rodinného sídla, zámku v Býchorech, které se stalo pro mnoho let Kubelíkovým příjemným domovem. Jan Kubelík si však tento útulný zámeček s přilehlým prostranstvím zeleně příliš neužil, jen se do něho vracel po náročných koncertních cestách, které zaplnily celý Kubelíkův harmonogram až do vypuknutí první světové války.

Jak jsem již zmínil, nelze vyjmenovávat všechny evropské koncerty i ucelená koncertní turné, která Kubelík absolvoval v mezidobí mezi velkými zámořskými zájezdy. Vyberu tedy jen několik nejvýznamnějších událostí, jež určitě stojí za zmínku.

Tak například v dubnu 1904 uvozuje lyonský kritik nadšeným zvoláním: „Neslyšel jsem hrát Paganiniho, ale slyšel jsem hrát Kubelíka!“ mimořádně úspěšné francouzské turné, během něhož houslista vystoupil také třikrát v Paříži, v divadle Châtelet, a vzbudil nadšení interpretací koncertů Beethovena, Mendelssohna a Paganiniho. Bezprostředně poté odjíždí Kubelík na koncert do londýnské Queens Hall, Paříž si však vyžádala umělcův návrat k „opravdu zcela neodvolatelně poslednímu koncertu na rozloučenou“, tentokrát ve velké prostoře Trocadéru. Kritika opět velebí nejen Kubelíkovu techniku, ale i podání Beethovenova koncertu. Kubelík dostává Záslužný kříž Francouzské republiky. Na anglické posluchače se však ke sklonku roku 1904 také dostalo, Kubelík zde má desítky koncertů. 8. října zaznamenává Kubelík v Londýně rekordní návštěvu šest tisíc posluchačů, a to v týdnu, kdy v tomto městě vystoupili další světoznámí houslisté – Pablo de Sarasate a Bronislaw Huberman.

V roce 1905 patří mezi mimořádné události úspěšné italské turné. Manželé Kubelíkovi jsou přijati ve Vatikáně papežem Lvem X. a dostávají od něho požehnání. 30. března hraje Kubelík v Janově. Den poté je slavnostně uveden k Paganiniho houslím a obdrží Velkou čestnou medaili města Janova, takzvanou Bronzovou medaili Paganiniho. Hned po Itálii následuje opět množství koncertů ve Francii a Anglii.

Praha se v této době těšila z Kubelíkovy hry méně často, zde umělec vystoupil až za tři a půl roku s Českou filharmonií a dirigentem Oskarem Nedbalem. Na koncertě v Rudolfinu 28. září 1905 zaznělo Paganiniho Moto Perpetuo, Variace na anglickou hymnu a s doprovodem orchestru pak Mendelssohnův koncert a Bruchova Skotská fantazie op. 46. Následoval druhý pražský koncert 1. října, zde program tvořil Paganiniho Mojžíš na G struně, dále Paganiniho Campanella a za doprovodu České filharmonie Koncert D dur Wolfganga Amadea Mozarta a Wieniawského Koncert fis moll op. 22. Zaznamenáváme, že již po několika dnech Kubelík opět koncertuje v londýnské Queens Hall a v dalších anglických městech, odkud míří do Ameriky k téměř půlročnímu turné.

Po letním odpočinku v Býchorech Kubelík opět vystupuje na několika koncertech v Praze s Českou filharmonií; tentokrát navštíví také řadu českých měst, zavítá však i do Skandinávie.

Rok 1907 je ve znamení koncertů po Evropě, s níž se loučí až na sklonku tohoto roku a odjíždí opět do Ameriky. Z toho období namátkově citujme referát z Madridu: „Kubelík není King of Music jen pro Ameriku a Anglii, je také El Rey de violin pro Španělsko!“

Jiný kritik z Londýna píše v říjnu 1907 takto: „Je zbytečné přát Kubelíkovi ještě větších úspěchů, protože to není jenom magie, ale obří síla, kterou jeho smyčec vzbuzuje. Kubelík je Raffaelem houslí, zásluhou geniálnosti, která je v něm.“

Po dalších celosvětových cestách (Amerika, Austrálie a tak dále) se Kubelík vrací do vlasti a k odpočinku v Býchorech až na podzim dalšího roku, 1908. Již 10. listopadu však zaznamenává úspěch v Londýně s Paganiniho Koncertem D dur, tentokrát s nově zkomponovanou vlastní kadencí. Oficiální poděkování od Philharmonic Society zní takto: „Ředitelství orchestru Filharmonické společnosti vedle díků za účast na včerejším koncertu vyslovuje obdiv nad nevyrovnatelným výkonem Vaším, kterým jste opět podal důkaz, že jste největším houslistou nynější doby.“

V podobném duchu probíhají Kubelíkovy evropské koncerty v roce 1909, v květnu je v Paříži jmenován rytířem Čestné legie, absolvuje vedle svých běžných vystoupení, kterými bychom jen opakovali předchozí výčty, také dlouhé koncertní turné do Ruska. V dalším roce, 1910, je na programu opět dlouhé zámořské turné, tentokrát do Jižní Ameriky, které Kubelík v závěru roku doplní desítkami koncertů v Anglii.

Začátkem roku 1911 Kubelík dává po delším čase koncert v Praze, publikum slyší Bachovu Ciacconu, ale i virtuozní Vieuxtempsův Koncert d moll a Paganiniho variace I Palpiti. Od této doby hraje již na skvělé Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715, které předtím zakoupil za padesát osm tisíc tehdejších korun. V únoru 1911 zavítá Kubelík opět do Itálie, kde se setká s Paganiniho vnukem Andreou, který mu věnuje Pattenovu podobiznu Niccoly Paganiniho se stočeným pramínkem vlasů legendárního houslisty.

25. dubna 1911 Kubelík hraje v Paříži ve Velké opeře, kde předtím ještě žádný instrumentalista svůj samostatný koncert nepořádal. 11. května téhož roku pak Kubelík vystupuje opět v pařížském Trocadéru před šesti tisíci posluchači. Zde musela policie vracet davy lidí od vyprodaných pokladen a před budovou Trocadéru, obleženou nadšenými posluchači, úplně zastavit dopravu.

8. června absolvuje Kubelík další památný koncert, v londýnské Royal Albert Hall, kde počtem osm tisíc posluchačů překonává předchozí návštěvnické rekordy z Hippodromu v New Yorku z roku 1908 i z nedávného pařížského Trocadéru. Zmíněné koncerty jsou však jen drobným zastavením v Kubelíkově naplněném kalendáři, který si až v létě odpočine v oblíbených Býchorech, aby se na podzim vydal opět na další, v pořadí již páté americké turné. Téměř po roce, v červnu 1912, je již Kubelík doma, na podzim má opět mnoho koncertů, včetně pražské premiéry houslového koncertu Josefa Bohuslava Foerstera.

V roce 1913 uslyší Kubelíkovo umění opět Rusko, Kubelík hraje znovu v Paříži, v právě postaveném Theatre de Champs Elysées. V červnu však vyráží znovu do Ameriky, nejprve Jižní; na toto šesté americké turné pak bezprostředně navazuje sedmé, po Americe Severní. Zde Kubelík vystupuje také společně se slavnou pěvkyní Nellie Melbou. Umělecká bilance těchto turné je vyjádřena v sugestivní otázce amerického kritika: „Má mimo Kubelíka ještě svět houslistu takových kvalit?“

V červnu je Kubelík již v Býchorech u Kolína, s uzavřenou smlouvou na další americké turné, které se mělo uskutečnit v dalším roce.

V tomto měsíci však zazněly výstřely v Sarajevu, a vše bylo jinak. Svět se otřásl ve svých základech, vypukla do té doby nevídaná, světová válka, a koncertní pódia, včetně těch Kubelíkových, na dlouhou dobu osiřela.

Vraťme se však znovu ke dvacetiletému Janu Kubelíkovi, ponechme stranou jeho závratnou uměleckou kariéru a přibližme ve zkratce jeho osobní život.

Vyjmenovali jsme mnoho životně významných koncertů, které fascinovaly publikum a trhaly návštěvnické rekordy. Pro Kubelíka však měl určitě neméně obrovský význam i koncert v Debrecíně 4. března v roce 1900. Při této příležitosti se totiž seznámil s Mariannou ze šlechtického rodu Széllů. Mezi mladým umělcem a půvabnou dívkou vzplanula velká láska, která působila velmi romanticky, již z důvodu časté a dlouhé odloučenosti v následujících letech, kdy Kubelíkův koncertní kalendář byl neuvěřitelně zaplněný. Vztah mladých zamilovaných lidí ale vydržel. Prvního března roku 1903 se Jan s Mariannou zasnoubili, 25. srpna v Debrecíně pak uzavřeli manželství – nejprve ovšem Kubelík musel vyřešit svoje státní občanství, aby událost mohla být umožněna podle tehdejších zákonů.

Je zajímavé seznámit se se vzpomínkami samotného Jana Kubelíka, který se vyjádřil pro Chicago Record Herald ve svém interview takto: „Při svém vstupu před obecenstvo jsem zahlédl v jedné z předních lóží krásnou ženskou tvář jemného a prozíravého pohledu, s bohatými zlatoplavými vlasy, mimo niž po celou dobu trvání koncertu nebylo možno ničemu jinému věnovat pozornost. Následujícího večera jsem měl naději, že krásná neznámá navštíví také druhý ohlášený koncert, a očekávání mne nezklamalo. Přítomný houslový pedagog profesor Füredy podal vysvětlení, že společnost v lóži je rodina předsedy nejvyššího soudu, uherského šlechtice Szélla z Debrecínu, a plavovlasá kráska je komtesa Marianna Czáky-Széllová, houslová žákyně Füredyho. Onoho večera mezi osobnostmi, které mne přišly po koncertě pozdravit, byl i zmíněný prezident uherského soudu Széll s rodinou a pozval mne k soukromé návštěvě. Odmítl jsem. Poznal jsem, že musím ustati, pokud by nebylo pozdě. Srdcem hárala láska a můj původ mohl být na závadu mému pobytu v této společnosti, pokud bych se byl prozradil jako nápadník. Představoval jsem si, že jsem zván spíše jako zvláštnost než jako přítel. Lidé v Evropě shlížejí na stav a původ člověka z jiného pohledu než Američané – zvlášť pokud se manželství týče. Byla to tehdy bláhová hrdost, která mne zmátla a způsobila mé neporozumění pohnutkám rodiny, jejíž vznešenost sídlila v duši jejich členů právě tak hluboce, jak se jevila v jejich rodě.“

Jak píše životopisec Jaroslav Čeleda, Jan Kubelík však neodmítl vyslechnout hru krásné bývalé žákyně Füredyho, u níž se velice rád přesvědčil o hudební vloze i ušlechtilých zábavách. Pak se mladá dvojice na tři roky rozchází. Kubelík odjíždí do světa, odkud se po třech letech vrací jako král houslí, vyznamenaný vladaři států, uměleckými společnostmi, referenty i jednotlivci. Teď již bez ostychu a bez námitek se může ucházet o spolužití se ženou, do které se zamiloval hned při prvním setkání. Marianna, která pocházela ze vznešené a vážené šlechtické rodiny, jejíž kořeny po babičce z matčiny strany sahaly až k známé francouzské markýze de Sévigné z doby Ludvíka XVI., byla již přítomna Kubelíkově koncertu ve Vídni 27. února 1903 a o svých jednadvacátých narozeninách v neděli 4. března slaví ve Vídni zasnoubení s Janem. Pokud si chtěl Kubelík Mariannu vzít, bylo to na podkladě stávajících rakousko-uherských zákonů možné pouze prostřednictvím sňatku, jenž by byl uzavřen v Uhrách. Tomu muselo ovšem nezbytně předcházet získání uherského státního občanství. Jan Kubelík jej formálně získal tím, že jistý advokát ho 14. května 1903 ve Varadu adoptoval. O deset let později toto občanství vypršelo a Kubelík ho již neobnovil. 22. srpna 1903 požehnal nastávajícím novomanželům debrecínský biskup a 25. srpna oddal snoubence debrecínský občanský matrikář. Papež dal tomuto sňatku osobní požehnání 24. března 1905.

Tento kouzelný příběh byl umocněn Kubelíkovou koupí rozkošného zámečku Býchory u Kolína od knížete Hohenlohe v únoru 1904. Objekt sloužil Kubelíkovi i jeho rodině až do února 1916 jako privátní intimní sídlo, pravý domov. Kubelík zde většinou v létě nejen odpočíval po únavných koncertních cestách, ale zároveň se zde v klidu připravoval na další koncerty. Jaroslav Čeleda popisuje jeden Kubelíkův příjezd v květnu roku 1904 takto: „Jan Kubelík přijíždí s chotí do Býchor, ke Kolínu mu naproti jelo vstříc banderium obcí Býchor, Ovčár a Němčic s hudbou. U býchorského kostela Svatého Bartoloměje byla svatobrána a tam novou býchorskou „vrchnost“ uvítal za obec starosta Hruška a za školu řídící učitel Patrný.“

V Býchorech se také Kubelíkova rodina rozrůstala.

Hned v červnu 1904, kdy Kubelík přejel z Paříže do Londýna, aby zde absolvoval další koncertní turné, obdržel světový houslista od kolínského lékaře depeši o šťastném narození dvojčat Marie a Anny. Turné Kubelík okamžitě odřekl, slíbil přijet na podzim v jiném termínu a odcestoval domů. Kubelíkovo umělecké štěstí bylo tak v této době korunováno i štěstím rodinným. Dosavadní život Kubelíkův působil jako neuvěřitelná pohádka Orientu a zaplavoval nejrůznější světové listy.

V roce 1906 v Saint Louis, během amerického turné, došla Kubelíkovi kabelogramem další radostná zpráva, že jeho choť v Debrecíně dala právě život tmavovlásce Johance. Brzy po Mariannině zotavení byl z Ameriky do Evropy vyslán manažer Junkermann, aby přivezl „nejkrásnější ženu Evropy“ – jak paní Mariannu svorně nazývaly všechny americké listy.

Řada radostných událostí však pokračovala dále. 1. března v roce 1907, když Kubelíkovi pobývali v italské Abbazzii, kde Jan koncertoval, se ve Volosce narodilo čtvrté dítě, Klárka; 20. května roku 1909 pak, během Kubelíkova koncertního turné ve Francii, dcerka Taťána v Býchorech. Zde následně tráví Kubelík šťastný letní čas s celou rodinou.

29. června roku 1914, pouhý den po atentátu v Sarajevě, se Janu Kubelíkovi narodil syn Rafael, dědic jména a pokračovatel slávy svého otce. Kmotrem mu byl slavný profesor Otakar Ševčík. Válka rozdmýchaná sarajevským atentátem přerušila přirozeně veškeré úmluvy a koncertní závazky, včetně již získané smlouvy na další americké turné. Přerušila také dosavadní stálý styk celého světa s Kubelíkem, který zůstává dlouho bez možnosti dalšího fascinujícího vlivu na světovou koncertní scénu. Celé tyto čtyři roky Jan Kubelík zasvětil, vedle několika občasných vystoupení, své kompoziční práci, která byla zřejmým výsledkem uměleckého i životního vyzrání v posledních letech. O Kubelíkovi-skladateli a jeho koncertním návratu na světová pódia bude pojednávat příští kapitola tohoto seriálu.

(pokračování)
Foto archiv autora, V. Vilímce, A. Šmída