Do Verony s Operním kukátkem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (105). Týden od 31. července do 6. srpna 2017. V dnešním vydání najdete: Letní festivaly 2017 – Arena di Verona. Dvakrát české opery v letních produkcích ve světě. Operní detektivka podle životního dramatu Giacoma Pucciniho a s jeho hudbou.


Arena di Verona 2017
Již pětadevadesátý ročník jednoho z nejúspěšnějších operních festivalů pod širým nebem, Arena di Verona, otevřel své brány na konci června novou inscenací Verdiho Nabucca v pozitivně hodnoceném režijním výkladu Arnauda Bernarda, o kterém jsme již v Operním kukátku (najdete zde) psali. Premiéra 23. června tak odstartovala více než dvouměsíční každovečerní programy, obsahující tentokráte pětačtyřicet představení, jeden baletní večer a dva koncerty. Letos nabízí jedinečná stavba z prvního století našeho letopočtu, která nyní z bezpečnostních důvodů pojme okolo 15.000 diváků (i když původní kapacita v době starověkého Říma byla až dvojnásobná), pět operních titulů. Jak je místní dlouholetou tradicí, dramaturgové vybírají zejména z operních děl Giuseppe Verdiho (letos tři tituly) nebo Giacoma Pucciniho (dva tituly).

Vedle Nabucca (celkem dvanáct večerů) je dalším Verdiho titulem Rigoletto. Inscenace Iva Guerra se výtvarně vrací k prvému uvedení tohoto díla na veronském festivalu roku 1928 a zároveň se ve scénografii především v ohromném plastickém prospektu inspiruje architekturou Mantovy, tedy místa, kde se odehrává původní děj Piaveho libreta podle Hugova francouzského dramatu Král se baví (umisťujícího děj na dvůr francouzského krále Františka I.).

Obliba retro-inscenací, které vycházejí z historických představení dávnější nebo méně vzdálené minulosti, zasáhla tedy i Veronu, a to je letos zvláště patrné právě díky inscenacím Rigoletta a Aidy. Bohatá scénografie Rigoletta inspirovaná renesančním malířstvím je dílem Raffaeleho Del Savio (činného i jako malíře a sochaře) a historizující kostýmy jsou zhotoveny podle návrhu Carly Galleri. Tři hlavní party mají trojí, respektive čtvero obsazení. V titulní roli znetvořeného šaška vystoupili postupně po dvou reprízách Amartuvshin Enkhbat a Carlos Álvarez, v poslední repríze pak slavný italský barytonista Leo Nucci. Tři Vévody mantovské (Gianluca Terranova, Francesco Demuro a Arturo Chacón-Cruz) milují hned čtyři Gildy. Ty ztělesňují známé koloraturní pěvkyně z Evropy i zámoří (Elena Moșuc, Jessica Pratt, Ekaterina Siurina a Jessica Nuccio). Za dirigentským pultem stál Julian Kovatchev.

Velký zájem stále slaví inscenace Verdiho Aidy inspirovaná historicky prvním festivalovým představením v roce 1913. Zájem konzervativní části publika o tento nejoblíbenější titul veronské arény je enormní. Italský divadelní i filmový režisér (a též scénograf) Gianfranco De Bosio (narozen 1924 [!]) připravil inscenaci ke stému výročí provozu tohoto letního festivalu, založeného již roku 1913. Snad až na hranici výtvarného kýče nabízí vše, co si divák může od staroegyptského příběhu přát – mohutné stavby egyptské architektury, prospekt s pyramidami, sfingy, efektní řady barevného sloupoví (ač je poněkud jedno o jakou epochu starého Egypta se jedná), živá zvířata na scéně i kostýmy jako vypůjčené z italské produkce prvních let dvacátého století z fundusu němého výpravného filmu ze starého Egypta.

Ano, takový byl rok 1913, kdy se italská kinematografie chlubila výpravnými superprodukcemi, jako byla třeba Cabiria (natáčená právě roku 1913 a distribuovaná roku 1914), odehrávající se v Kartágu a Římě. Obsazení pro celkem devět představení je samozřejmě vícečetné. Etiopskou otrokyni z královského rodu na egyptském faraónském dvoře postupně zpívají Italka Monica Zanettin, Číňanka Hui He, Rumunka Cellia Costea a Maria José Siri z Uruguyae, tedy vesměs interpretky osvědčené v této roli a do inscenace se vracející. K dispozici jsou tři Radamové – Gaston Rivero z Uruguyae, Hovhannes Ayvazyan z Arménie a Ital Walter Fraccaro. Zkušené jsou i představitelky dcery egyptského vládce Amneridy – dvě mezzosopranistky pocházející z Ruska (Olesya Petrova, Anastasia Boldyreva) a dvě stálice operní scény Marianne Cornetti (přes italské jméno jde o Američanku) a legendární italská dramatická sopranistka Giovanna Casolla (narozená roku 1945). Prvých devět představení diriguje teprve třicetiletý italský dirigent a skladatel Andrea Battistoni a dvě závěrečná v srpnu Julian Kovatchev.

Šestkrát je naplánováno uvedení Pucciniho japonské tragedie Madama Butterfly, kterou zde jako řadu jiných titulů úspěšně režíroval klasik operní režie Franco Zeffirelli ve vlastní efektní scénografii, v níž velký význam nese symbolika světla a Slunce. Za zmínku určitě stojí návrhy kostýmů proslavené kostýmní výtvarnice z Japonska Emi Wada (mimo jiné Oskar za kostýmy ke Kurosawově filmu Ran), věrné dílu i prostředí s nádhernými dezény kimon. Nešťastnou japonskou náctiletou nevěstou budou postupně sopranistky Oksana Dyka z Ruska, Sae Kyung Rim z Koreje a ve Veroně často vystupující Číňanka Hui He. První tři reprízy bude roli Pinkertona zpívat Marcello Giordano a v dalších třech pak roli Vévody Mantovského vymění italský tenorista Gianluca Terranova za dalšího bezohledného antihrdinu. Produkci diriguje Jader Bignamini, rodák z Lombardie.

Druhým puccinovským titulem pak bude velkolepá inscenace Tosky, uváděná od 5. srpna. Pod režií a výtvarnou podobu (včetně návrhů scény, kostýmů a světelné režie) je podepsán renomovaný italský tvůrce Hugo De Ana. Poprvé byla tato inscenace uvedena roku 2006. Argentinský režisér a scénograf, zhusta pracující v Evropě a zejména na italských scénách, dovede dát inscenacím jakousi monumentální morbidní krásu. To dokazuje i jeho filmová inscenace Verdiho Macbetha. Veronské inscenaci Tosky dominují obrovské fragmenty pozdně renesanční sochy mstícího se archanděla Michaela s pozdviženým mečem (z výzdoby Castel Sant’Angelo v Římě) v jasné symbolice spravedlivé odplaty nebes za způsobené zlo.

Jako Toska letos vystoupí italská dramatická sopranistka Susanna Branchini a Španělka Ainhoa Arteta. K dispozici jsou dvě obsazení Cavaradossiho (mladý turecký tenorista Murat Karahan a Marcelo Álvarez) a Barona Scarpii (Ambrogio Maestri a Boris Statsenko). Z rossiniovského festivalu v Bad Wildbad se do Verony přemístí italský dirigent Antonino Fogliani, aby řídil celkem pět představení.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář