Veselí a smutní klauni na Letní Letné

Smutní klauni a zeleninové hody
Francouzský soubor, tedy spíše duo, Atelier Lefeuvre & André přiváží dvě sólová vystoupení, z nichž dýchá starý čas s úsměvnou nostalgií. Diváka přinutí k soustředění, protože nezáleží na velkých gestech, ale na detailu – ostatně obě vystoupení se odehrávají jen na minimální ploše, v prostoru, který se změní jednou v miniaturní byt a podruhé ve stísněnou dodávku. Celý scénický prostor má objem jen 8 metrů krychlových – pro jednoho performera a jeho malý příběh to ale úplně stačí.

Sólo Didiera Andrého o čekání na ženu, která se nevrátí, není ve své podstatě humorným tématem. Didier André je také typ smutného klauna – ovšem „v civilu“, reprezentanta zasmušilého všednodenního mužství, kterému se vlastně ani divák nesměje, anebo alespoň ne s tou dávkou škodolibosti, s níž někdy publikum přímo netrpělivě vyhlíží, kdy se konečně komik dostane do nesnází. Spíš jej osloví jakýsi laskavý humor, trik provedený nedbalým pohybem, střípek odhaleného mistrovství pod slupkou ošuntělosti a obyčejnosti. Ve svém pokojíku, kde je místo jen na stolek, televizi a židli, rozehrává muž drobné scénky, zručně předvádí optické triky, zdánlivě obyčejné předměty se v jeho rukou mění v objekty téměř živé. Rezignovaně ztrápený výraz ho propukajícímu smíchu navzdory neopouští. A o přestávce naservíruje zmatenému publiku limonádu z poctivých skleněných lahví.

Jean-Paul Lefeuvre je svou vizáží připomínající Stana Laurela přírodou přímo vybaven k tomu, aby se stal komickým typem. A jeho vystoupení je stylizovanější, je v něm více pantomimy i více fyzicky efektních čísel, nakolik se dají v omezeném prostoru „omnibusu“ provádět – a že to s jeho výškou není v žádném případě snadné. Ať už je řidičem, cestujícím či závozníkem, dávkuje naivitu pečlivě naředěnou se zručností tak, aby se divák pobavil i docenil jeho dovednost. Hlavní rekvizitou se mu stávají dřevěné přepravky na zeleninu, s nimiž dokáže hravě žonglovat i stavět je do roztodivných útvarů, nezapomíná však na svou ústřední úlohu naivního klauna, který co chvíli skončí zaklíněn mezi předměty s bezradným výrazem v protáhlém obličeji. Trochu vychrtlý, leč pružný artista si tak vystačí také s minimem rekvizit a vytváří své sólo poetické a hravé, bez ostnu nostalgie, který do vystoupení vetkl jeho kolega.

André a Lefeuvre dokazují, že pro kvalitní podívanou není třeba nákladných prostředků, rekvizit a obrovské šapitó, ale je nutná základní dohoda s divákem – věřit iluzi, být trpělivý, zpomalit zběsilé tempo vnímání nakažené televizní klipovitostí, s níž čekáme nové triky jeden za druhým, docenit prostotu prostředků a něco tak banálního a klišovitého, jako je kouzlo jednoduchosti.

V podobném duchu se nese i vystoupení španělského dua Escarlata Circus, v němž manželský pár ve středních letech zve diváky do své malé kuchyně v drobném šapitó, které pojme jen pár desítek zájemců. Představení lehce morbidní, stejně tak naivní, stejně tak nutící přistoupit na pravidla hry, protože jinak se bude zdát absolutně nesmyslným. Je tu absurdní mimické divadlo, čarovná kuchyně Devoris Causa.

Hned na uvítanou pár své diváky pohostí čerstvě připravenou směsí pečené zeleniny a velký kuchařský rituál může začít. Každý manželský pár prochází okamžiky krizovými i opojnými, a právě tak tato dvojice. I když se nad scénou houpá nebezpečné množství nožů, k úhoně přijde jen zeleninová loutka, nikoli diváci. Performerům jsou nadosah, ale interakci se snaží vyhnout. Pravdou je, že tím, jak stoupá počet představení, ať už jde o tanec, fyzické divadlo nebo další žánry, do nichž autoři diváky víc zapojují, už není interakce tak příjemným zpestřením, trochu se nám přemnožila a to zřejmě i v globálním měřítku.

Co lze tedy zahrát s košem zeleniny, několika noži a nůžkami a trochu ošumělými kostýmy v malé temné kuchyňce? Absurdní kabaret, malé drama, hru na nervy návštěvníků. V téhle kuchyni byste se nechtěli ocitnout, kdyby byla skutečná. Sledovat práci s běžnými předměty, které se stávají rekvizitou a nástrojem iluze, je ale vždy poučné a mnohdy potěšující – i tento soubor ukazuje, jak z mála udělat mnoho, a to zcela osobitým stylem. I když by asi někteří diváci preferovali méně koření.