Víc než milé překvapení. Julian Rachlin s Jihočeskou filharmonií v Českém Krumlově

  1. 1
  2. 2
Programově atraktivní koncert z významných děl klasicismu přineslo vystoupení Jihočeské filharmonie se zajímavými zahraničními hosty v sále Zámecké jízdárny v pátek 28. července 2017. Tento festivalový večer probíhal pod taktovkou litevského dirigenta a houslisty Juliana Rachlina, žijícího od roku 1978 v Rakousku, kde vystudoval obory housle a dirigování na Vídeňské konzervatoři. Sólistkou byla rovněž erudovaná houslistka a violistka z Kanady Sarah McElravy, absolventka Clevelandského hudebního institutu, která však trochu překvapivě oproti mému očekávání účinkovala jen ve vstupní Mozartově skladbě jako violistka, zatímco Beethovena hrál a dirigoval Julian Rachlin v jedné osobě. V roli jen ryze dirigentské se představil de facto pouze v Mozartově Haffnerově symfonii D dur.
Julian Rachlin, Sarah McElravy – MHF Český Krumlov 28. 7. 2017 (zdroj MHFČK / foto Libor Sváček)

Koncert byl dramaturgicky zaměřen na období vrcholného klasicismu, reprezentovaného díly Mozarta a Beethovena, pozornost publika jistě magneticky přitahoval slavný Beethovenův Houslový koncert D dur opus 61, zkušební kámen houslistovy technické vyspělosti a interpretační zralosti. Nicméně již první polovina koncertu, naplněna dvěma skvělými díly Mozartova středního skladatelského období, působila krásným dojmem spontánního, ale zároveň precizního muzicírování a citu pro styl.

Vstupní Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr, podle seznamu Ludvíka Köchela, jenž sestavil roku 1862 spolehlivý katalog Mozartových skladeb, číslo 364. Jedná se de facto o koncert – symfonii. Koncertantní symfonii je možné dobře přirovnat k Mozartovým koncertům, s neobyčejnou mírou silné invence a šíří symfonické koncepce. Zároveň se zde Mozart staví po Haydnově vzoru k dobovému problému cyklické skladby, tedy symfonie. Je to jedno z nejosobitějších děl z celé jeho střední periody. Je vázáno na dva technicky vyspělé sólisty, pro něž ostatně byla skladba ve své době koncipována, a není uváděno tak často jako následující Haffnerova symfonie.

Oba koncertantní nástroje chtěl Mozart přiblížit k sobě co nejvíce, proto viole předepsal vyšší ladění. Hned od začátku nenechával Julian Rachlin nikoho na pochybách, že je technickým mistrem par excellence, s krásným houslovým tónem naplněným brilantní jistotou a umocněným zvukem samotných houslí Stradivari z roku 1704. Hned od počátku, kde v Allegru maestosu nastoupí oba koncertantní hlasy, po expozici hlavní myšlenky, kdy přinesou druhé i třetí energické téma v expozici, bylo zřejmé, že jsme svědky mimořádného houslového výkonu. V Andante ukázal Rachlin bezvadně natažené legato, přecházející po svém cantabile do řady variačních odstínů. Finální Presto s neobyčejně hybným, živým tématem završilo muzicírování obou sólistů, kteří si v souhře houslí a violy velmi dobře rozuměli.

Sarah McElravy, jak bylo v úvodu řečeno, vystoupila pouze ve violovém partu vstupní Mozartovy skladby, technicky a muzikálně svrchovaně, s citem pro styl. Dlužno zdůraznit, že Jihočeská filharmonie, zřetelně inspirována hosty, podávala výkon soustředěný, zainteresovaný, houslové skupiny vynikaly pružnými, plastickými frázemi plnými svrchních alikvotů a tím i čisté intonace, zkrátka bylo radostí ji poslouchat. Snad trochu více spodní harmonie by ještě více prospělo homogenitě zvuku, ale to je trochu i moje představa ze sborového souzvuku. Navíc jsem seděl hodně vzadu, takže se mohla na tomto vnímání souzvuku celku podílet i akustika, vypadající v sálu dobře, leč jsoucí v různých místech pódia odlišná.

V Mozartově Haffnerově symfonii D dur, číslo 385 podle zmíněného Köchelova seznamu, se Julian Rachlin představil v ryzí roli dirigenta s taktovkou, jedinkrát v průběhu večera bez houslí v ruce. Vyzdvihl serenádový typ symfonie, k níž se hlásí především obě střední věty, zatímco vstupní Allegro con spirito s jediným tématem, zvláštně přes dvě oktávy rozepjatým, stavěl zvukově v patřičné šíři a tónové závažnosti. Vedl dirigentsky filharmonii exaktně, s nadhledem, neselhávající pamětí, temperamentně a zároveň stylově pozorně, prost jakéhokoliv konfekčního hudebního myšlení. Ve druhé větě – Andante – se vedle rozezpívanosti serenádově vemlouvavého tématu v G dur podařilo pozoruhodně vypracovat pianovou dynamiku, která zněla harmonicky konzistentně ve střední harmonii. Dobře a bryskně vystavěl dirigent závěrečné Presto v sonátové formě. Mozartovo nápaditě rozšířené provedení vystupňoval do jiskřivě gradovaného finále symfonie.

Julian Rachlin – MHF Český Krumlov 28. 7. 2017 (zdroj MHFČK / foto Libor Sváček)

Beethovenův Houslový koncert D dur, který představuje mezi světovými koncerty ideální vyváženost formy a obsahu, opět obsáhl Julian Rachlin coby houslový virtuóz a zároveň dirigent. Zde stál před prekérním úkolem zastat zároveň dvě role, a to u díla mimořádně závažného, s tektonikou jednotlivých vět, ale i v celku obtížnější než u vstupní skladby. Předpokladem je jistě perfektně zvládnutá technika Beethovenova houslového partu, která musí být zcela v podmíněném reflexu, ale ani to by nestačilo. Houslista musí jako interpret přesvědčit svým pojetím, kdy je sám sobě dirigentem, ale zároveň přesvědčit orchestr, aby jeho pojetí sdílel a vycházel mu plně vstříc. Naznačit dirigentsky tempa a dynamiku mohl v mezihrách, ale ne v mnoha místech, kdy hraje a orchestr musí vše vycítit ryze podle slyšeného partu, flexibilně se přizpůsobovat. To se v zásadě dařilo, dokonce se velmi povedl doprovod v pianové dynamice, byť občas v harmonické konzistenci přece jen trochu rozpačitý oproti situaci s výborným dirigentem, vyvažujícím zvuk mezi nástrojovými skupinami a více akcentujícím tektonický vývoj celku kompozice. Podtrhuji, že s výborným, nikoliv průměrným dirigentem, ten by v dané situaci strhujícího podání partu sólistou mnoho nezměnil.

Beethoven začal zajímavě. Rachlin s houslemi v rukou uvedl dirigentsky exaktně vstup Allegra, ma non troppa, kdy po čtyřech úderech přinesla skupina dechů pozorně v dolce hlavní téma. Po postupné gradaci expozice druhým a třetím tématem uchopil housle a vstoupil do hry hlasem opakujícím postupně expozici, spojující první a druhé téma. Houslový part vyzníval suverénně nejen technicky, ale i výrazově! Larghetto přineslo hloubku meditace a její nádherný klid v tahu fráze. Vyústilo v Allegro závěrečné věty rondového tématu ve velmi živém až úderném tempu. V nezadržitelném rozletu hudby se realizovala reprisa i koda, která brilantně uzavřela koncert, jenž je v houslové literatuře dodnes zcela výjimečný.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Jihočeská filharmonie -J. Rachlin & S. McElravy (MHF Český Krumlov 28.7.2017)

[Celkem: 9    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na