Platée ve světě módy

  1. 1
  2. 2

Může se spojit svět barokní hudební zábavy se současným světem módy? Po zhlédnutí inscenace Rameauovy opery Platée ve Vídni, můžete jednoznačně odpovědět, že je to možné. V tomto případě díky vtipné koncepci jednoho z nejlepších operních režisérů dneška Roberta Carsena. Ve svém nejnovějším projektu dokázal plynule provázat satirický příběh ošklivé žabí nymfy, se kterou řečtí bohové sehrají krutý žert, s „cool“ prostředím módních přehlídek, návrhářských domů a lidí kolem nich. Pro příznivce módních časopisů a televizních magazínů inscenace navíc představuje zábavný kvíz – kolik poznáte dvojníků slavných osobností a které módní kolekce si skvělý autor výpravy vybral, aby je zparodoval. Na scéně tak potkáme Karla Lagerfelda, Donatellu Versace, Coco Chanel, Alexandra McQuenna, ale i legendární módní šéfredaktorku Amy Wintour (model pro postavu Ďábel nosí Pradu) a parodované modely a kolekce například Vivienne Westwood, Sonji Rykiel, Paco Rabanna, včetně klasického vlněného kostýmku firmy Chanel. Ostatně druhé a nejvtipnější dějství se odehrává na módní přehlídce v Maison Chanel se známým příkrým schodištěm a skládanou zrcadlovou stěnou. To, že jste mohli potkat režiséra v předsálí divadla, žertujícího s přáteli, bylo znamením toho, že inscenace je pečlivě nazkoušená a večer bude určitě uspokojující. Tohle Robert Carsen dělá již léta a tvrdí, že na premiéře již nemá v zákulisí co dělat.Rameauovo dílo, označované nikoliv jako opera-balet, ale nesoucí v podtitulu označení „ballet-bouffon“ o třech aktech a prologu, byl ostatně komponován pro módní událost roku 1745, a to pro svatební oslavy francouzského dauphina Ludvíka a španělské infantky Marie Theresie. Premiéra díla, jež ukončovala sérii zábav a představení, byla provedena v královském divadle Theatre de la Grande Ecurie ve Versailles 31. března 1745. Představení se nesetkalo s velkým ohlasem, při čemž mohla hrát určitou roli i nevhodná volba libreta. Nevěsta zrovna nevynikala krásou, a celý francouzský dvůr neočekával takový nedostatek půvabu a šarmu. Původ libreta je složitý. Výchozím bodem je krátký příběh Jak se Héra usmířila s Diem v díle řeckého antického klasika Pausania Průvodce po Řecku (kniha 9., 3.4). Američtí muzikologové připomínají i vliv francouzské hudební „tragedie lyrique“, co se týká stavby (alegorický prolog a 3. dějství) a znalost Aristofanovy komedie Žáby se zvukomalebnými básnickými efekty žabího kvákání. Libreto Adriena-Josepa Le Valoise d´Orvilleho vychází ale ze stejnojmenného baletu (Platée ou Junon jalouse), provedeného na počátku roku 1745. Podle určitých náznaků se zdá, že Rameau pracoval na díle delší dobu, možná již od roku 1740, kdy měl k dispozici původní baletní libreto Jacquese Autreaua.

Satirické libreto nepředstavuje souvislý příběh, je to spíše řada parodických scén v podstatě pravidelně prokládaných tanci, často s velmi živou rytmikou. Ty právě přivedly Carsena na nápad umístit prolog na party v retro diskotékovém ambiente, nad jehož parketem září otáčivá lesklá koule. Alkoholem notně zmožená společnost oděná do aranžovaných prostěradel jako antických oděvů, se snaží vzbudit opilého Thespida, aby je pobavil a vzkřísil komedii. Ten s jejich (a kolegyně Thálie) pomocí vymyslí „žertík“, jak vydráždit žárlivost Junony a ještě se přitom pobavit. Jejich obětí má být ošklivá a hloupá říční nymfa Platée, která nese podobu žáby. Zde se režisér ještě držel záměrů původního libreta, ale od začátku prvého dějství příběh invenčně přepracoval a přesunul do jiných prostředí, než libreto předepisuje. První dějství je umístěno do restaurace módního hotelu, ve kterém se snaží venkovská obtloustlá a nosatá nymfa Platée upoutat pozornost reprezentantů módního světa a najít pravou lásku. Módní svět, zde zastoupený modelkami, exmodelkami, módními návrháři, jejich asistenty a asistenty jejich asistentů, se jejímu snažení jen vysmívá. Platée podstupuje moderní „zkrášlovací“ kúry, aby se v následujícím dějství stala celebritou na módní přehlídce ve vyhlášeném módním salónu. Tak ji poznává Jupiter (v masce Karla Lagerfleda), který okouzlenou naivku fotografuje (parodie scény z Antonioniho filmu Zvětšenina), fotkám se pak celá společnost vysmívá. Režie inscenuje velkolepou módní přehlídku formou féerie, ve které se střídají parodie modelů současné módy (Jean Paul Gaultier, Vivienne Westwood a další) ale i odkazy na legendární módní díla minulosti jako vrchol přehlídky v podobě svatebních šatů podle Christiana Diora z padesátých let, s tanečními kreacemi a výstupy alegorické postavy La Folie (= Bláznovství), neustále měnící své kostýmy a podávající svá čísla jako písně hvězd popmusic (především Madonna, Sarah Brightmann, ale i Britney Spears). Třetí dějství je přeneseno do přepychového hotelového apartmá, kde probíhá svatební party Jupitera a Platée. Společnost rychle spěje k alkoholové a sexuální orgii, jen Platée je opuštěná. Nakonec, kdy má dojít ke spojení nejvyššího boha s pošetilou, ale zamilovanou nymfou, je přivolána Junona, která, když vidí, jaký žert byl zinscenován, manželovi odpouští. Platée sklízí jen posměch a zůstává sama. Amorovi, který se pokouší ji znovu zasáhnout šípem lásky, šíp vytrhne a probodne se. Takováto hořká koncovka, spojená s prozřením nebo naopak přijetím skutečného stavu věcí, je typickým inscenačním elementem Carsenových režií. V tomto případě působí velmi silně v kontrastu s komickým dějem.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rameau: Platée (Theater an der Wien)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Inscenaci Platee jsem videl také – 2. reprízu – a mohu potvrdit, že se jedná o vyjímečné představení – Robert Carsen zas našel užasný klíč k tomu, jak zprostředkovat tuto nadhernou barokni operu. Orchestr hrál výborně, nadhernou praci odvedl choreograf Nicolas Paul – její výsledek by měli vidět někteří tuzemští choreografové, kteří choreografii v opeře vidí jen jako nudnou vycpávku – a podle toho výsledek někdy vypadá. Výborný výkon podal Arnold Schoenberg Chor – všichni členové sboru výborně zpívají, hrají – hranice sboru a tančících solistů jsou stěží rozpoznatelné – tak spontánně a pohybově dokonalí mohou být členové sboru !… Číst vice »

V.

Posledné predstavenie 28.februára: rovnako fantastický výkon orchestra, sólistov, zboristov aj tanečníkov, v réžii, ktorá vypredané hľadisko tri hodiny udržala v bdelosti a výbornej nálade. Kuriozitou predstavenia bol “playback” Simone Kermes v druhej polovici predstavenia. Pre náhlu indispozíciu speváčky rolu La Folie od druhého dejstva odspievala v portále ukrytá Emmanuelle de Negri, zatiaľ čo Simone Kermes ostala na javisku v kostýme a zvyšok roly stvárnila len herecky. A musím priznať, že tento nesmierne pohotový záskok predstaveniu vôbec neuškodil, povedala by som skôr naopak – koloratúry “Amorka” boli nádherné, speváčka si za ne vyslúžila opakovaný potlesk na otvorenej scéne a pri záverečnej… Číst vice »