Vidina divná, přesladká. Piotr Beczała v Národním divadle

  1. 1
  2. 2
Aby se na osmdesátém osmém představení běžného repertoárového titulu sešli v hledišti Národního divadla hudební publicisté, známí pěvci a operní nadšenci z poloviny Evropy, je věc vskutku nevídaná. Natož, aby se ukázalo, že v publiku nechyběla ani tak vzácná návštěva, jakou byla paní Yvonne Kálmán – dcera nikoho menšího než samotného skladatele operet Čardášová princezna nebo Hraběnka Marica. Protože atmosféra byla ještě před tím, než se otevřela opona, opravdu velmi sváteční (což se dalo bez potíží vycítit i bez zvláštní intuice), nezbývalo, než se těšit na zážitek, který bude těmto očekáváním odpovídat.
Piotr Beczała po představení Dvořákovy Rusalky v ND 20. 2. 2018 spolu s Łukaszem Borowiczem, Jolanou Fogašovou, Mariou Kobielskou a Štefanem Kocánem (zdroj FB P. Beczały)

Už pozdně lednový debut tenoristy Yusifa Eyvazova v pražské inscenaci Giordanova Andrey Chéniera (naši recenzi najdete zde) celkem přesvědčivě dokázal, že letošní úmysl Opery Národního divadla zvát do svých starších produkcí k hostování prominentní hosty je myšlenka víc než chvályhodná. Milovníci opery dostanou možnost vidět své oblíbené umělce přímo na scéně, znovu najdou motivaci pro návštěvu představení, které většinou od časů jeho premiéry neviděli, v neposlední řadě má dobrý důvod vypnout se k maximálnímu výkonu i celý operní soubor. Nebudu tedy dlouho „napínat“ – další příležitostí být svědkem takové události byla právě repríza Dvořákovy Rusalky v pondělí 20. února, v níž se představili dva bezpochyby exkluzívní hosté ze sousedního Polska: tenorista Piotr Beczała v roli Prince a Łukasz Borowicz coby dirigent.

Zatímco článek o zmíněném Eyvazovově vystoupení v titulní úloze Giordanova díla jsem otevřel úvahou, do jaké míry je zpěvákův úspěch jeho vlastní zásluhou a do jaké má na něm podíl jeho manželství s Annou Netrebko, v Beczałově případě jsou myslím teorie podobného typu zcela bezpředmětné. Během svých angažmá v divadlech v Linci a Curychu vyrostl tento neobyčejně talentovaný a inteligentní pěvec v jednoho z nejvyhledávanějších a nejvšestrannějších tenoristů současnosti. Ze špičkového mozartovského pěvce se stal respektovaný protagonista oper italského belcanta, aby později přešel od lyrických rolí k dramatickým a aby se odvážil z divácky bezpečného přístavu děl Verdiho, Pucciniho nebo Masseneta i do vod, po nichž pluje na své labuti Wagnerův rytíř Lohengrin (naši recenzi drážďanského provedení s Beczałou v titulní roli najdete zde). Na jevišti historické budovy Národního divadla tedy rozhodně stanula operní hvězda prvořadého lesku, navíc na vrcholu kariéry – a už to samo o sobě je důvodem k radosti, že se vůbec něco takového přihodilo.

Jenže ne dosti na tom. Beczałův český jevištní debut se uskutečnil v roli, která u něj patří v posledních letech mezi ty tak podstatné, že si díky ní vysloužil – a nutno říci, že oprávněně – pověst jednoho z jejích takřka ideálních interpretů. A nás může jedině těšit, že řeč je právě o hlavní tenorové postavě ve Dvořákově Rusalce… Možná, že se nejedná o tak úzké ztotožnění protagonisty s postavou, jaké se přihodilo koncem devadesátých let kupříkladu José Curovi s Verdiho Otellem nebo Brynu Terfelovi s Falstaffem, ale přesto je to právě Piotr Beczała, který od svého prvního vystoupení v roli Prince v roce 2008 úspěšně (a s nepočetnou konkurencí) hostuje v různých světových produkcích Rusalky od Vídeňské státní opery až po newyorskou Met.

Beczałovo zmíněné premiérové setkání s Dvořákovým nešťastným hrdinou se mimochodem odehrálo na Salcburském festivalu a dodnes je možné si ho připomenout na audionahrávce firmy Orfeo, pěvcově prvním domovském labelu. Live záznam představuje výkon, který měl v té době ještě poměrně daleko k plnému pochopení skladatelova stylu a jeho nuancí, nicméně jeho živelnost a jakási představitelská opravdovost působí z nahrávky dodnes nesmírně atraktivně. U téže firmy pak o několik let později vyšlo i CD Slavic Opera Arias, kde árii Vidino divná, přesladká zpívá pod taktovkou Łukasze Borowicze o poznání zralejší pěvec, jehož pojetí je stejně kultivované, jako přesně gradované a rafinované (mimochodem, další českou árií na této převážně rusko-polské kompilaci je ještě Jak možná věřit ze Smetanovy Prodané nevěsty). A konečně nejen tuto árii, ale i celou roli Prince zosobněnou Piotrem Beczałou zachycuje i nedávný záznam Schenkovy produkce Rusalky z Metropolitní opery. V už dokonale zažité úloze je zde pěvec rovnocenným partnerem sopranistky, která si z Rusalky vytvořila referenční roli, tedy Renée Fleming. Zatímco její mateřskou nahrávací firmou a zároveň vydavatelem zmíněného DVD je prestižní label Decca, Beczała svůj hvězdný statut nadále potvrzuje exkluzívní smlouvou s neméně prestižní značkou Deutsche Grammophon.

Předchozí odstavec měl jen potvrdit, že při pondělní repríze získalo publikum možnost přímé konfrontace s operním zpěvákem, od kterého by bylo hříchem očekávat jiný výkon než prvotřídní. A na otázku, zda se ho dočkalo, je možné zodpovědně říci, že ano. Piotr Beczała je zkrátka nejen výsostný profesionál, ale je to i ten typ pěvce, jehož hlasový projev bezpečně poznáte už po prvních tónech. Rád bych konečně našel nějaký vhodný opis pro termín „hlas charakteristické barvy“, ale málo platné, zrovna k Beczałovi myslím dokonale sedí… Je to ve všech polohách plný tenor s bezpečnou technikou, která jejímu majiteli dovoluje plynule přecházet od lyrických pasáží k čistě dramatickým s lehkostí, jaká se často neslyší. Stále velmi mladistvě působící Piotr Beczała má také svému hrdinovi rozhodně co dát nejen po vokální, ale i po herecké stránce. Jeho Princ je sice ušlechtilý, ale poněkud introvertní a nerozhodný mládenec, jenž se sice všemožně snaží držet své city i priority pod kontrolou, ale který si až příliš bolestně uvědomuje, že tváří v tvář mnohem silnějším protivníkům nemá nejmenší šanci uspět… Závěrečná smrt v Rusalčině objetí je pak pro něj za těchto okolností jediným skutečným východiskem – snad už od počátku mnohem pravděpodobnějším, než jaký bylo iluzorní soužití s milovanou bytostí. Vidět a slyšet tak svrchovaný a komplexní výkon bylo zkrátka podle mne pravým potěšením, zpestřeným pro ucho českého milovníka Rusalky ještě drobným bonusem: kdo by si při poslechu Beczałovy charakteristicky polské výslovnosti českého textu nevzpomněl na slavnou nahrávku Václava Neumanna, kde vedle legendární Rusalky Gabriely Beňačkové stanul polský tenorista Wiesław Ochman?

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (ND Praha 2009)

[Total: 120    Average: 3.8/5]

Související články


Reakcí (12) “Vidina divná, přesladká. Piotr Beczała v Národním divadle

  1. Zdá se mi, že 80 % je nepřiměřeně málo, protože představení mělo skutečně mimořádnou úroveň právě proto, že pan Beczala z něj netrčel, ale minimálně paní Kobielska a pan Kocán mu byli zcela rovnocennými partnery, dokonce bych si dovolil dát poslednímu o bod víc. A mluvit o stahování do chladnějších vodních hlubin po tak strhujícím finále mi připadá skoro jako rouhání. Kdy byl u Vltavy naposled slyšet tak spontánně nadšený ohlas u publika?

  2. Casy, ked divaci si dovolili reagovat na recenzie su prec a ja si dovolim toto porusit vlastnymi poznamkami.

    1) Nie je pravda, ze by Eyvazov spieval len preto, ze je manzel Anny Netrebko.Nie som jeho advokat, ale kto ho pocul vie, ze tomu tak nie je. Bohuzial som ho nepocula ako Cheniera v Prahe, ale pocula som ho ako Manrica v Berline a pacil sa mi viac, ako Alagna nedavno vo Viedni. Aspon ja som v jeho speve nasla vacsi drive a entuziasmus, potrebny pre Manrica. Alagnovi nevysla na najexponovanejsom mieste v ‚di qualla pira‘ vyska (neprekvapilo ma to, stalo sa to uz predtym ked som ho pocula vo Viedni ako Fausta-vo Viedni ho vybucali-, a v Met, ked spieval Joseho). Napriek tomu si myslim, ze je skvely spevak a celkove vykon nie je len vyska v najznamejsej arii (tenorov niet a dalsich Kaufmannov, Monacov ba ani Johannov Bothov – nech mu je slava vecna- nemame).

    2)A teraz par poznamok k prazskej Rusalke. Vidala som predstavenie v sobotu s Danou Buresovou. Mariu Kobielsku som videla pred par rokmi a obe boli skvele. Budem uprimna, obe sa mi pacili viac ako Renee Fleming (tu som videla ako Rusalku len v prenose z Met). Piotr Beczala a Stefam Kocan boli bajecni! Oboch som videla spolu na scene uz predtym v zmienovanejj inscenacii v Met -v Rigolettovi (dokonca v oboch Met inscenaciach,v starsej, trochu staromodnej v rezii Otto Schenka a novsej inscenacie a la Las Vegas (Prva sa mi pacila viac.)

    Pozvat takych hosti ako bola spominana dvojica (Beczala-Kocan) je dobra vec pre divakov aj pre divadlo samotne, pretoze sa ukaze, ze aj nasi domaci spevaci plne obstoja v takejto konkurencii. Mozno ich domacich vyprovokuje k excelentnym vykonom, ktore bezne nepodavaju, ale potencial tam je. Ceski kritici totiz dost casto uvadzaju, akoby to, co sa hraje za zapadnymi hranicami Ceska bolo vzdy lepsie. Ale kdeze, aj Nemecku som videla slabe predstavenia, boli by slabe tu a boli slabe aj tam.

    Dufajme, ze tato prax (pozyvat spevakov k hostovaniu priamo v divadle a nielen na solovych koncertoch) bude pokracovat. Mimochodom, J. Eyvazov povedal, ze mozno bude spievat Cheniera v Prahe aj na majovom predstaveni v ND. Viete o tom nieco?

  3. Moje dojmy z pondělního představení byly přinejmenším rozporuplné. (Dopředu uvádím, že moje referenční Rusalka je právě zmiňovaná Mackerrasova s dle mého nepřekonatelnou Fleming)
    Piotr Beczala byl samozřejmě naprosto excelentní a nezklamal vysoké očekávání, které jsem od něho a od celé produkce očekával. Stejně tak Štěfan Kocán. Tři žínky byly podle mého názoru taktéž naprosto skvělé! Na problém jsem ale narazil ve dvou hlavních ženských představitelkách. Začal bych u paní Kobielské, která, se mi zdá, pěvecky part zvládla zcela vpořádku. Dokonce jsem měl dojem, že se se svou rolí ztotožňuje a snaží se ji co nejvíce procítít (i přes přehnané a lehce dřevěné lomení rukou a celkově ne příliš sofistikované vedení pohybů) Ale žel, nějak to pro mě nefungovalo, nebyla to ta Rusalka, kterou jsem chtěl slyšet a vidět. Nejspíš za tím bude Fleming!…
    Ovšem hlavní důvod, proč jsem z představení odcházel v rozčilení, byla paní Fogašová. Tohle není otázka vkusu. Paní Fogašová prostě nezvládá ZPÍVAT nižší rejstřík a kdykoliv se v partu blížíly nižší polohy, tak už jsem trnul, jak z toho vybruslí. Vybruslila obvykle tak, že přestala zpívat a začala de facto mluvit, takže její projev byl naprosto schizofrenní a posluchačsky to bylo naprosté martytium. O to znásobeno, že se k mému úděsu ve druhém aktu zjevila jako Cizí kněžna! Ve vyšších polohách naopak excelovala. A kdybych měl hodnotit jen ty, tak nešetřím ódy! Ale v momentě, kdy máte nastudovanou (byť excelentně) polovinu abecedy se nemůžete považovat za gramotného… Můj úděs se jenom znásobil, když byla Fogašová oceněna naprosto stejným potleskem jako Beczala…!!
    K hudebnímu nastudování: i přesto, že mám Mackerrasovo nastudování takříkajíc pod kůží, tak mě Borowiczovo nijak nedráždilo, poskytlo, jak je psáno výše, o něco dramatičtější a temnější podání. V některých místech přece jen trošku moc dominovaly žestě. Ale vcelku krásný výkon.
    K režii: vcelku smysluplná a výtvarně velmi podbízivá a propracovaná, ale mám dojem, že dílu vzala určitý aspekt, který nejsem uplně schopný pojmenovat, snad city a vášen? nevím. Problém jsem viděl taky v interakci postav. Každá jakoby zpívála a hrála svůj part a komunikace mezi nimi nebyla taková, jaká by mohla/měla být.
    A taktéž nerozumím, proč měl režisér potřebu neustále mít na scéně nějaký pohyb, stále se pohybující postavy, kostýmy, komparz… Chápu, že byly součástí režijní koncepce, ale podle mě to Rusalka,která má intenzity ve všech směrech na rozdávání, prostě nepotřebuje.

    Tak tedy na konec. Člověk, který má hlavu v oblacích a představuje si, že všechny složky operního nastudování budou přinejmenší tak dobré, jak je zvyklý, bude nejspíš vždy nespokojený. Jenže já se svého idealismu prostě nechci vzdát.

    1. No nevím, zřejmě ste byli na úplně jiném představení Rusalky v jiném divadle, nebo by ste si měli dát zkontrolovat naslouchací zařízení. Neberte to ve zlém ale porovnávat starou CD nahrávku z živým vystoupením je mimo, za prvé, a za druhé by ste se měli zamyslet nad tím, proč měl kdo a jaké potlesky. Když Vás to tak zarazilo zřejmě bude závada na vašem příjmači. Vaše hodnocení je zcela neobjektivní, možná dosti komerční. To že Callasová nahrála Carmen nebo Toscu neznamená že je nejlepší Tosca, i když měla role kde byla vskutku výborná. (Freni nebo Scotto byli mnohem lepší Toscy bohužel ne tolik komerční). Je proto potřeba brát v úvahu určitou míru komerce, reklamy a všeho kolem opery, co se stává slovem byznis a taky to, že svět opery se od dob Pavarottiho dosti změnil. To že nahrávka s Mackerrasem je možná nejprodávanejší a zrovna tu jste si zakoupil z Vás nedělá odborníka na Rusalku. Je potřeba číst a naslouchat tak nějak i mezi řádky a mít svúj názor ale fundovaně podložený a spravedlivý. Potom by ste třeba vědel, že zrovna Mackerrasova revize např. Jenůfy není zrovna v odborných kruzích všude oblíbená a tudíš ta správná a nejlepší. Dnes je móda zasahovat a revidovat původní rukopisy děl slavních skladatelů, jak to dělá po vzoru Mackerrase i třeba náš český dirigent Tomáš Hanus u Janáčka.Já osobně nechápu žádný důvod tohle dělat, vzhledem k tomu že to byla vůle samotného mistra který později své dílo z nějakého důvodu přepsal a upravil. Považuji to jenom za osobní prospěch a reklamu dirigentů, kteří chtějí být po X letech něčím zajimavý a zasahují neoprávněně do díla skutečných mistrů kteří vědeli proč to dělají. Tak jako malíř zasáhne do svého obrazu, skladatel to udělá docela často ve svém hotovém díle. Proto bych se neoháněl ani Rusalkou. Fleming je pro někoho možná nejlepší Rusalkou, pro mě a možná i pro řadu dalších to bude určitě Paní Beňačková která udělala taky závratnou světovou kariéru. Kromě krásného hlasu, správného přízvuku a především správné výslovnosti textu je určitě mnohem lepší Rusalkou a komplexnejší, nežli komerčně více prosazována Paní Fleming. Pro mě je třeba martýrium poslouchat její verzi. Umělec prostě musí být komplexní, a čím je společensky výš, tím by měl být umělecky komplexnejší.Takhle to ale dnes nechodí, je to o síle agentur a nahrávacích společností, které si prosazují svoje zpěváky všude a za všech okolností. Vrazili do projektu přeci ranec peněz. A proto se Vám může taky stát to, že pojedete na představení do Staatsoper Wien a uvidíte docela průměrné představení, nebo naopak v relativně malém operním domě (třeba Graz) shlédnete skutečný skvost a skvěle obsazené role. Koneckonců Paní Netrebko taky sama uvedla že jsou role které ji nesedí, a jěště je pořád zpívá, ale kritikům se nechce napsat že je to i slyšet, protože se bojí napsat jinej názor. Tolik k Vašim argumentům.Zamyslete se prosím nad tím a zkuste si poslechnout více verzí, ne jenom klikat na Youtube a podobně. To je pak potom odborníků jak maku.
      Ale teď zpátky k představení. Rusalka v Praze teď byla velká událost především pro roli Prince Piotra Beczalu. A to skutečně byla! Je to jeden z mála hlasů v top měřítku který nádherně zpívá, nepřehrává, vše má v jeho provedení tak nějak míru a jeho výkon je v skutku komplexní – v duchu mého psaní. Nemá manýry umělé hviezdy, není komerční jako třeba Kaufmann, ta pokora za dar který dostal je v jeho podání vidět i slyšet. Možná je to i tím co jsi v životě prošel, údajně začínal v sboru.(nemám ale potrzeno z více zdrojů). Ať je to jakkoliv jeho výkon dostál jeho jména a očekávaní. Nedá se mi ale nezamyslet nad tím, proč divadlo nemělo záujem ho představit v jiné větší roli, nakolik role Prince není co do obsahu velká a jeho hlas by si zasloužil zaznít déle.Je možné že to bylo ono lákadlo vedení divadla na Pana Beczalu přijet zaspívat do „Mekky“ Rusalky. Uvidíme, možná bude další spolupráce. Osobně bych se moc potěšil jeho hostování u připravovaného Lohengrina. Třeba se dočkáme.
      Je nutno říci, že původně ohlášená Rusalka – Paní Burešová měla podle ohlasů zpívat obě představení, ale na druhém byla náhle ohlášená změna na Paní Kobielskou. Nikdo nepodal vysvětlení, jestli to bylo z důvodu nemoce nebo nesplnila umělecká očekávaní vedení na prvním představení…každopádně vedení divadla mělo změnu řádně vysvětlit, nebo podat seriózní oznámení, předešlo by se různým dohadům. Každopádně Paní Burešovou jsem už v téhle inscenaci slyšel a byla tehdy krásnou důstojnou Rusalkou.
      Pani Kobielska podala solidní výkon, i vzhledem k náhlemu záskoku a stresu z očekávaní mimořádného představení, bylo to na mnoha místech ale slyšet. Někde to krásně rozbalila a na některých místech naopak tahala tóny jako z paty. Dotahovala tóny ze spodu což by někdo mohl mylně považovat za určitou formu lyriky v hlase, někde to už ale bylo příliš. Obě zmiňované představitelky Rusalky v Praze jsou důstojné zástupkině této role, ale myslím že ideální hlas pro roli Rusalky momentálně Národní divadlo nemá.Jak technicky, tak objemem hlasu i barvou. Tohle ale nebyl vůbec problém dalších dvou velkých rolí – Vodníka a jeho představitele Štefana Kocána, a především pro dvouroli Ježibaby a Cizí kněžny výtečné Jolany Fogašové.
      Štefan Kocán je dá se říci v bassovém oboru ještě v podstatě mládě, protože jak je známo tady (v bassu) hlasy dozrávají mnohem později, jak správně zvolenými odzpívanými rolemi, tak charismatem a skušenostmi všeobecně. Tohle ale není případ Pan Kocána, který má ideální hlas na roli Vodníka, který dle mého názoru zasahuje krásně až do Basso Profondo, objemný, krásně znělý a barevný hlas. Svou roli odzpíval poctivě, přesvědčivě po všech stránkách, ale nemohu se zbavit pocitu, že mi tentokrát té barvy trochu scházelo a hlas se mi zdal maličko unavený, podle toho jak jsem ho slyšel už dříve. Je možné že dvě představení relativně krátce po sobě udělali své. Komplexně to byl ale hodně vysoký standard. Radost poslouchat.
      Radost poslouchat ale bylo pro mne právě Paní Fogašovou, kterou jste pane Ščepán tak nepochopitelně nedocenil, dokonce si dovoluji říct neprávem pomluvil. Její výkony patří za poslední léta totiž k tomu nejlepšímu co se dá v Národním divadle vidět a slyšet především právě proto že je komplexní umělec, podobně jako Pan Beczala nebo Pán Kocán. Vždy sleduji s napětím jestli se objeví v nové sezoně v některém z nových titulů, a docela mě zklamalo že nebyla v obsazení nové „oné kontraverzní“ Toscy. Nebo třeba v přávě připravovaném Lohengrinovi. Její hlas je pro roli Toscy ideální, a to nemluvím o osobním šarmu což nám dokazovala v „staré“ stažené incenaci Státní opery.
      Měl jsem lístek a místo na sezení na druhém představení spíš v zadní části publika, docela zámerně proto, abych slyšel jak se hlasy nesou do prostoru i jejich barva i objem, dikce. Je to takhle mnohem lépe a objektivněji poznat a posoudit. Dokazuje to i fakt že mnoho domácích pěvců si sedá právě kvůli těmto důvodům právě tam. Nejinak tomu bylo i na tomhle představení. A tam se nádherně ukázalo jak se pěvcům jejich hlasy nesou.
      Rád bych ještě zdůraznil opomíjený nebo zaznávaný fakt dvourole Ježibaba – Cizí kněžna která jsou tahle zajímavě spojené právě v téhle inscenaci. Pokud se to takhle skutečně inscenuje, je to tím pádem nejtěžší role večera, i když se opera volá Rusalka. Musí to být nesmírně náročné to takhle odzpívat, zahrát, stihnout převlek…Princ je proti tomu brnkačka. Nevím o tom že by tohle někdo někdy zmínil a je důležité si to uvědomit, protože je na světe málo pěvců, kteří tohle se ctí zvládnou a jestě v takové kvalitě jako p.Fogašová. Kvůli tomuhle – jestli si to někdo ještě pamatuje shořela Paní Pecková, která zpívala první premiéru téhle isncenace a brzy tuhle roli položila. Paní Fogašová je de facto jediná původně obsazená dvourole – (zpívala 2.premiéru) která tohle zpívá, tančí a hraje dva charaktery za jeden večer a to stále znamenitě! (Svědčí o tom i její nominace na cenu Thálie za stejnou dvouroli na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově kde máte možnost vidět i Štefana Kocána v roli Vodníka a režii stejného režiséra večera Heřmana, ale poněkud odlišné inscenaci v živé přírodě. Doporučuji navštívit, je to lahůdka!)
      Proto určitá nepatrná ztráta barvy hlasu v spodních registrech partu Ježibaby může někomu chybět, především těm kdo jsou zvyklí na více altovo obsazené hlasy, které ovšem mají zase často problém ve vyšších polohách. Fogašová začínala jako mezzosoprán a prozpívala se až do sopránu, za co určitě vděčí ůžasné technice. Oceňuji i její dikce, kde bylo i v zadní části slišet všechny slova a text, možná s mírnou rozostřeností textu na nejvyšších tónech Kňežny, která je ale dramaticky sopránovo napsána, text jde velmi rychle za sebou v rychlém tempu…“až požár můj vás popálí“… a mnohem víc tam hlučí orchestr. Naopak Princovi a Rusalce se zpíva mnohem pohodlněji, nemají tolik dramatických míst a orchestr je tolik nedusí. Vodník to má ale také těžší. Proto pro mě výkony Beczala – Fogašová -Kocán měli světové parametry a opakuji se – byli komplexní. Klaněčka tomu zodpovídala a potlesky také. (Připomínám ještě fakt – klaněčka šla v pořadí Vodník – Princ – Ježibaba – Cizí kněžna – Rusalka, což v téhle režii správně odpovídá. Zpravidla jde Princ až před Rusalkou).

      Jěště k dirigentovi večera. Pan Borowicz se zhostil výzvy – Rusalky v našem Národním divadle vcelku úspěšně – určitě přistupoval k představením maximálně zodpovědně, a musím říct že orchestr mu hrál dost na ruku, ale myslím že jeho tempické cítení nebylo mou šálkou kávy toho večera. Některé pasáže byly neúměrně vleklé, jiné zase trochu zbrklé, ale celkové vyznění bylo dle mého názoru na mnoha místech hodně pomalé. Možná jsem víc zvyklý, nebo jsou mi pochuti tempa Pana Kyzlinka, s kterým hudba i Rusalka líp a vášnivěji „odsejpá“, prostě Rusalka má šmrnc. Podle dostupních informací v masmediích ale Pan Borowicz nemá s Rusalkou větší zkušenosti, proto se mu dá lecos odpustit.

      1. Nutno si uvědomit, že jsem svůj komentář nepsal z odborné pozice a ani jsem se o to nesnažil. Nevím, co se skrývá za označením „komerční“ názor, ale mohu Vás ujistit, že důvody, proč považuju výkon Fleming za nepřekonatelný, jsou poněkud jiné, než jen kvůli její slávě. Mimo jiné, žádný názor nemůže být zcela objektivní, Váš je asi tak stejně subjektivní jako můj a není v tom žádný problém. Považovat Kaufmanna za umělou hvězdu….ehm.

        1. Vážený Pane Štěpán, já jsem se fakt snažil hledat, ale nikde jsem v mém textu nenašel výraz Kaufmann je umělá hvězda, nebo něco v tom smyslu. V tomhle nejste stejně objektivní jako předtím. Použil jsem spojení komerční hvězda, což logicky nesnižuje hodnotu umělce jako takového, ale spíš přidává něco, co by tolik mít nemusela. Kaufmann je bezesporu vynikající umělec, ale kvůli určitým důvodům (zkuste popřemýšlet jakým), dělá věci které by vůbec nemusel, nebo mu spíš škodí. Proto jsem poukazoval na rozdíl dvou umělců – dovoluji si tvrdit přinejmenším stejného formátu jako je Beczala i Kaufmann, na čemž se snad asi shodneme.Chtěl jsem poukázat jenom na to, že navíc u Pana Beczalu jsi vážim toho, že zůstal normálním člověkem a nedělá kolem sebe tiátry a zbytečný rozruch. Dovolte mi jeden příklad. Právě v čase mé návštěvy Českého Krumlova a Rusalky Open Air v prostředí zámku v Krumlově o kterém jsem taky psal byl mimořádný koncert v rámci jiného festivalu v tomtéž samém městě, a to koncert Jonase Kaufmanna. Ta ůžasná zhoda náhod mi nedala spát a pochopitelně jsem si program upravil tak, abych mohl vidět živě i tuto hviezdu. Nechci psát recenzi na tento koncert ale dovolím jsi napsat, že to jak jse tam odprezentoval Pan Kaufmann jse dá nazvat způsobem komerčním. Zpíval krásně, to je jiná, ale ty cirkusy kolem něj a především kolem jeho hostky – korejské sopranistky byli neskutečné. To by také možná nevadilo, člověk se soustředí především na zpěv, ale výkon jeho hostky byla katastofa. Dovolím si napsat se ctí, že byl na ůrovni studentky Konzervatoře, a to zrovna ne moc talentované. Pátral jsem trochu po tom, čím to je že má tohle taková hvězda za potřebí. Nu a dopátral jsem se k informaci, že ona zmíněná korejská pěvkyně je dcerou významného ředitele ne méňe významné korejské firmy na mobilní telefony. Co k tomu dodat. Je mu tohle zapotřebí? Taky jsem se celkem pobavil při čtení recenzí na tento koncert, kde se recenzenti styděli napsat, že host Kaufmanna nedosahoval ani průměrné ůrovně, a že se takhle Pan Kaufmann prezentuje. Většinou jenom napsali že na koncertu s ním vystoupila i Paní XY. Tak pokud ste chtěli vědet a nepochopil jste o čem jsem psal ve smyslu Pan Kaufmann je komerční hvězda, tak jsem měl na mysli právě tohle. I když zpívá některé role báječně, vážím si u pěvců typu Beczala, nebo skvělá Paní Gruberová, že tohle nemají jako on zapotřebí.
          Jěště řádek k té vaší objektivitě, nebo subjektivitě. Samozřejmě se dá na tohle kdykoliv poukázat, a já nečekám že bude někdo stoprocentně objektivní, ale měli bychom si uvědomit že jsme na operním odborném portálu a očekával bych že lidi kteří tady chtějí něco napsat, se aspoň budou snažit být objektivní. Nebo se trochu budou snažit – ne jenom občasně v tématech a problematice orientovat, něco si umět porovnat, né jenom sem psát své rychlokvašené dojmy. Prostě si o díle něco přečíst, nastudovat, o postavách, rolích atd. Já Vám neberu, že se Vám líbí Fleming, ale nějak mi ušlo co na ní tak vyzdvihujete. Já jsem na rozdíl od Vás napsal konkrétně co jse mi nelíbí. Vy píšete jenom dojmy které neumíte vysvětlit. Proto jsem se snažil reagovat. Ja vám Váš názor neberu. Jenom o tom prosím přemýšlejte. Na mnoha výkonech se neshodnou ani erudovaní recenzenti, ale snaží se aspoň argumentovat. V čem je tedy Fleming nepřekonatelná jsem ani z Vaší druhé odpovědi nezjistil. Třeba je to vaše tajemství…Každopádně už jenom proto nemůžu brát ani váš názor na další pěvce a inscenace za aspoň trochu relevantní. Proto v smyslu vaší poslední věty vašeho původního přízpěvku je možná skrytá odpověď. Někdy je lepší si věci neidealizovat, ale vidět je a slyšet takové jaké skutečně jsou. Držím Vám v tom palce.

  4. V kazdom pripade Jolana Fogasova bola najkrajsia Jezibaba, aku sme kedy na javisku videli:-)
    Lenze, sila operneho hrdinu-hrdinky spociva v tom, ako spevom vyjadri svoj charakter(roky nas o tom presvedcoval nesmrtelny Lucciano v roliach Verdiho a Pucciniho ‚frajerov‘ a mnohi dalsi). A myslim, ze nejde ani o to, dokazovat co solista zvladne. Preto ako Jezibaba sa mi vzdy bude pacit viac Dolora Zajick (s cigarom v ruke ale tiez hlbokymi tonmi a spevom kontrastnym k Cizi knezne). Bude zaujimave, co ako Jezibaba predvedie Jamie Burton- jej nahravky na youtube, predovsetkym Leonora s ‚Mio Ferrando‘ zo sutaze v Cardiffu su 1st class!

    Po dlhom obdobi vsak na stranke Opera+ nachadzam naznak diskuzie, aka na tejto stranke bola bezna – diskusiu, za ktoru som vdacna a ktora ma zaujima (a snad aj ostatnych a tych, ktori boli na predstaveni.)

    1. Vážená Paní Leonora3, ja Vás úplně chápu. Konečně o to jsem i psal. Samozřejmě altové hlasy budou znít v Ježibabě vždycky jinak a mít větší razanci a jěště lepší barvu, jenom potom mě skutečně zajímá, jak zaspívají i výšky, které Ježibaba také má. Ćasto jsou to jenom vyřvané nebo rozpláclé tóny, a to taky není v pořádku. Ćasto nestíhají uzpívat ani rychlé pasáže, kde je sice barva ale jenom skrumáž tónů. Zažil jsem to víckrát. Také na nahrávce jse dá lecos vrátit, aby byl výsledek ideální, barvě pomůže i mistr zvukař. A někdy právě naopak :)
      Proto si myslím je důležité hodnotit výkony v konkrétní inscenaci i režii. Režisér taky hodně svazuje pěvcům ruce a nutí je dělat věci v smyslu filozofie jeho díla. Proto hodnotit konkrétní herecké kreace je taky hodně často neobjektivní, hlavně pokud někoho kritizuji. V tomhle bych byl dosti opatrný. Vím čeho jsou u nás někteří režiséři schopni. Mě se jenom dotklo netaktní zhodnocení pěvkině které nebylo v širším kontextu a nebylo objektivní. Dvakrát jsem slyšel v rámci tohoto večera Ježibabu na dvou místech text víc parlandovat, což beru v rámci výrazu jako v pořádku, určitě se nedá mluvit o tom že by sólistka přestala zpívat, nebylo jí rozumět, nebo jak pan Štěpán uvádí její vystoupení bylo schizofrenní. Tohle jsou opravdu tvrdá slova pro tak skvělou umělkyni. Naopak oceňuji vyrovnané registry a znělé tóny v průběhu obou rolí, i když jak jsem vyjádřil – je momentálně ideálu hlasu Fogašové part Cizý kněžny, vzhledem k jejímu ůspěšnému přechodu do sopránu. Nepatrná ztráta barevnosti (ne znělosti) v spodních registrech mohla být někdy slyšet. Spíš mě zaujala ale jiná skutečnost, a to závěr opery kdy Princ umírá. Beczala zpíval „umírám šťasten“ atd. falzetem což nebývá běžně zvykem. Je to přinejmenším zvláštní, že si toho nikdo z recenzentů nevšiml a nic o tom nenapsal. Jeho part tím ale samozřejmě neutrpěl, i vzhledem k jeho objemu a barvě hlasu, ale není to běžné.

  5. Prosím, prosím, lidi! Přečtěte si svůj příspěvek, než ho odešlete! Ty hrubky jsou příšerné a skutečně dehonestují diskuzní úroveň těchto stránek. A pokud jde o Rusalku, pro mne byla nedostižná Milada Šubrtová, dávno tomu. Renée Felming mi připadá pořád stejná, ať zpívá cokoli. Ale je vynikající a krásná.
    Doležalová

  6. Vážená paní Marye – Díky za Váš komentář! Ve stručnosti bývá moudrost. Děkuji za opomenutou Miladu Šubrtovou, opravdu nedostižnou Rusalkou, nejen na vynikajícím Chalabalově snímku s Ivo Žídkem a Eduardem Hakenem. S perfektní dikcí a vycizelovaností hudebních frází do nejmenších detailů.

  7. Paní Maryje – Čtete moje myšlenky, nahrávka s Červinkovou a Blachutem je rovněž senzační! Myslel jsem na ni také. Až za nimi bývá hudebními kruhy ceněna ona zmiňovaná Neumannova. Beňačková je svoji okouzlující přirozeností pokračovatelkou slavné tradice, vždy jsem její projev miloval. Ale co platno, Rusalka Šubrtové je extratřídou, byla to její životní role, vedena skvělým perfekcionistou Z. Chalabalou. Nahrála i film Václava Kašlíka, se Zdeňkem Švehlou, rovněž znamenitě.

Napsat komentář