Vidina divná, přesladká. Piotr Beczała v Národním divadle

  1. 1
  2. 2
Aby se na osmdesátém osmém představení běžného repertoárového titulu sešli v hledišti Národního divadla hudební publicisté, známí pěvci a operní nadšenci z poloviny Evropy, je věc vskutku nevídaná. Natož, aby se ukázalo, že v publiku nechyběla ani tak vzácná návštěva, jakou byla paní Yvonne Kálmán – dcera nikoho menšího než samotného skladatele operet Čardášová princezna nebo Hraběnka Marica. Protože atmosféra byla ještě před tím, než se otevřela opona, opravdu velmi sváteční (což se dalo bez potíží vycítit i bez zvláštní intuice), nezbývalo, než se těšit na zážitek, který bude těmto očekáváním odpovídat.
Piotr Beczała po představení Dvořákovy Rusalky v ND 20. 2. 2018 spolu s Łukaszem Borowiczem, Jolanou Fogašovou, Mariou Kobielskou a Štefanem Kocánem (zdroj FB P. Beczały)

Už pozdně lednový debut tenoristy Yusifa Eyvazova v pražské inscenaci Giordanova Andrey Chéniera (naši recenzi najdete zde) celkem přesvědčivě dokázal, že letošní úmysl Opery Národního divadla zvát do svých starších produkcí k hostování prominentní hosty je myšlenka víc než chvályhodná. Milovníci opery dostanou možnost vidět své oblíbené umělce přímo na scéně, znovu najdou motivaci pro návštěvu představení, které většinou od časů jeho premiéry neviděli, v neposlední řadě má dobrý důvod vypnout se k maximálnímu výkonu i celý operní soubor. Nebudu tedy dlouho “napínat” – další příležitostí být svědkem takové události byla právě repríza Dvořákovy Rusalky v pondělí 20. února, v níž se představili dva bezpochyby exkluzívní hosté ze sousedního Polska: tenorista Piotr Beczała v roli Prince a Łukasz Borowicz coby dirigent.

Zatímco článek o zmíněném Eyvazovově vystoupení v titulní úloze Giordanova díla jsem otevřel úvahou, do jaké míry je zpěvákův úspěch jeho vlastní zásluhou a do jaké má na něm podíl jeho manželství s Annou Netrebko, v Beczałově případě jsou myslím teorie podobného typu zcela bezpředmětné. Během svých angažmá v divadlech v Linci a Curychu vyrostl tento neobyčejně talentovaný a inteligentní pěvec v jednoho z nejvyhledávanějších a nejvšestrannějších tenoristů současnosti. Ze špičkového mozartovského pěvce se stal respektovaný protagonista oper italského belcanta, aby později přešel od lyrických rolí k dramatickým a aby se odvážil z divácky bezpečného přístavu děl Verdiho, Pucciniho nebo Masseneta i do vod, po nichž pluje na své labuti Wagnerův rytíř Lohengrin (naši recenzi drážďanského provedení s Beczałou v titulní roli najdete zde). Na jevišti historické budovy Národního divadla tedy rozhodně stanula operní hvězda prvořadého lesku, navíc na vrcholu kariéry – a už to samo o sobě je důvodem k radosti, že se vůbec něco takového přihodilo.

Jenže ne dosti na tom. Beczałův český jevištní debut se uskutečnil v roli, která u něj patří v posledních letech mezi ty tak podstatné, že si díky ní vysloužil – a nutno říci, že oprávněně – pověst jednoho z jejích takřka ideálních interpretů. A nás může jedině těšit, že řeč je právě o hlavní tenorové postavě ve Dvořákově Rusalce… Možná, že se nejedná o tak úzké ztotožnění protagonisty s postavou, jaké se přihodilo koncem devadesátých let kupříkladu José Curovi s Verdiho Otellem nebo Brynu Terfelovi s Falstaffem, ale přesto je to právě Piotr Beczała, který od svého prvního vystoupení v roli Prince v roce 2008 úspěšně (a s nepočetnou konkurencí) hostuje v různých světových produkcích Rusalky od Vídeňské státní opery až po newyorskou Met.

Beczałovo zmíněné premiérové setkání s Dvořákovým nešťastným hrdinou se mimochodem odehrálo na Salcburském festivalu a dodnes je možné si ho připomenout na audionahrávce firmy Orfeo, pěvcově prvním domovském labelu. Live záznam představuje výkon, který měl v té době ještě poměrně daleko k plnému pochopení skladatelova stylu a jeho nuancí, nicméně jeho živelnost a jakási představitelská opravdovost působí z nahrávky dodnes nesmírně atraktivně. U téže firmy pak o několik let později vyšlo i CD Slavic Opera Arias, kde árii Vidino divná, přesladká zpívá pod taktovkou Łukasze Borowicze o poznání zralejší pěvec, jehož pojetí je stejně kultivované, jako přesně gradované a rafinované (mimochodem, další českou árií na této převážně rusko-polské kompilaci je ještě Jak možná věřit ze Smetanovy Prodané nevěsty). A konečně nejen tuto árii, ale i celou roli Prince zosobněnou Piotrem Beczałou zachycuje i nedávný záznam Schenkovy produkce Rusalky z Metropolitní opery. V už dokonale zažité úloze je zde pěvec rovnocenným partnerem sopranistky, která si z Rusalky vytvořila referenční roli, tedy Renée Fleming. Zatímco její mateřskou nahrávací firmou a zároveň vydavatelem zmíněného DVD je prestižní label Decca, Beczała svůj hvězdný statut nadále potvrzuje exkluzívní smlouvou s neméně prestižní značkou Deutsche Grammophon.

Předchozí odstavec měl jen potvrdit, že při pondělní repríze získalo publikum možnost přímé konfrontace s operním zpěvákem, od kterého by bylo hříchem očekávat jiný výkon než prvotřídní. A na otázku, zda se ho dočkalo, je možné zodpovědně říci, že ano. Piotr Beczała je zkrátka nejen výsostný profesionál, ale je to i ten typ pěvce, jehož hlasový projev bezpečně poznáte už po prvních tónech. Rád bych konečně našel nějaký vhodný opis pro termín „hlas charakteristické barvy“, ale málo platné, zrovna k Beczałovi myslím dokonale sedí… Je to ve všech polohách plný tenor s bezpečnou technikou, která jejímu majiteli dovoluje plynule přecházet od lyrických pasáží k čistě dramatickým s lehkostí, jaká se často neslyší. Stále velmi mladistvě působící Piotr Beczała má také svému hrdinovi rozhodně co dát nejen po vokální, ale i po herecké stránce. Jeho Princ je sice ušlechtilý, ale poněkud introvertní a nerozhodný mládenec, jenž se sice všemožně snaží držet své city i priority pod kontrolou, ale který si až příliš bolestně uvědomuje, že tváří v tvář mnohem silnějším protivníkům nemá nejmenší šanci uspět… Závěrečná smrt v Rusalčině objetí je pak pro něj za těchto okolností jediným skutečným východiskem – snad už od počátku mnohem pravděpodobnějším, než jaký bylo iluzorní soužití s milovanou bytostí. Vidět a slyšet tak svrchovaný a komplexní výkon bylo zkrátka podle mne pravým potěšením, zpestřeným pro ucho českého milovníka Rusalky ještě drobným bonusem: kdo by si při poslechu Beczałovy charakteristicky polské výslovnosti českého textu nevzpomněl na slavnou nahrávku Václava Neumanna, kde vedle legendární Rusalky Gabriely Beňačkové stanul polský tenorista Wiesław Ochman?

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (ND Praha 2009)

[Celkem: 97    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


12
Komentujte

Please Login to comment
7 Comment threads
5 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
miron

Zdá se mi, že 80 % je nepřiměřeně málo, protože představení mělo skutečně mimořádnou úroveň právě proto, že pan Beczala z něj netrčel, ale minimálně paní Kobielska a pan Kocán mu byli zcela rovnocennými partnery, dokonce bych si dovolil dát poslednímu o bod víc. A mluvit o stahování do chladnějších vodních hlubin po tak strhujícím finále mi připadá skoro jako rouhání. Kdy byl u Vltavy naposled slyšet tak spontánně nadšený ohlas u publika?

leonora3

Casy, ked divaci si dovolili reagovat na recenzie su prec a ja si dovolim toto porusit vlastnymi poznamkami. 1) Nie je pravda, ze by Eyvazov spieval len preto, ze je manzel Anny Netrebko.Nie som jeho advokat, ale kto ho pocul vie, ze tomu tak nie je. Bohuzial som ho nepocula ako Cheniera v Prahe, ale pocula som ho ako Manrica v Berline a pacil sa mi viac, ako Alagna nedavno vo Viedni. Aspon ja som v jeho speve nasla vacsi drive a entuziasmus, potrebny pre Manrica. Alagnovi nevysla na najexponovanejsom mieste v ‘di qualla pira’ vyska (neprekvapilo ma to, stalo… Číst vice »

Štěpán

Moje dojmy z pondělního představení byly přinejmenším rozporuplné. (Dopředu uvádím, že moje referenční Rusalka je právě zmiňovaná Mackerrasova s dle mého nepřekonatelnou Fleming) Piotr Beczala byl samozřejmě naprosto excelentní a nezklamal vysoké očekávání, které jsem od něho a od celé produkce očekával. Stejně tak Štěfan Kocán. Tři žínky byly podle mého názoru taktéž naprosto skvělé! Na problém jsem ale narazil ve dvou hlavních ženských představitelkách. Začal bych u paní Kobielské, která, se mi zdá, pěvecky part zvládla zcela vpořádku. Dokonce jsem měl dojem, že se se svou rolí ztotožňuje a snaží se ji co nejvíce procítít (i přes přehnané a… Číst vice »

Falstaff

No nevím, zřejmě ste byli na úplně jiném představení Rusalky v jiném divadle, nebo by ste si měli dát zkontrolovat naslouchací zařízení. Neberte to ve zlém ale porovnávat starou CD nahrávku z živým vystoupením je mimo, za prvé, a za druhé by ste se měli zamyslet nad tím, proč měl kdo a jaké potlesky. Když Vás to tak zarazilo zřejmě bude závada na vašem příjmači. Vaše hodnocení je zcela neobjektivní, možná dosti komerční. To že Callasová nahrála Carmen nebo Toscu neznamená že je nejlepší Tosca, i když měla role kde byla vskutku výborná. (Freni nebo Scotto byli mnohem lepší Toscy… Číst vice »

Štěpán

Nutno si uvědomit, že jsem svůj komentář nepsal z odborné pozice a ani jsem se o to nesnažil. Nevím, co se skrývá za označením “komerční” názor, ale mohu Vás ujistit, že důvody, proč považuju výkon Fleming za nepřekonatelný, jsou poněkud jiné, než jen kvůli její slávě. Mimo jiné, žádný názor nemůže být zcela objektivní, Váš je asi tak stejně subjektivní jako můj a není v tom žádný problém. Považovat Kaufmanna za umělou hvězdu….ehm.

Falstaff

Vážený Pane Štěpán, já jsem se fakt snažil hledat, ale nikde jsem v mém textu nenašel výraz Kaufmann je umělá hvězda, nebo něco v tom smyslu. V tomhle nejste stejně objektivní jako předtím. Použil jsem spojení komerční hvězda, což logicky nesnižuje hodnotu umělce jako takového, ale spíš přidává něco, co by tolik mít nemusela. Kaufmann je bezesporu vynikající umělec, ale kvůli určitým důvodům (zkuste popřemýšlet jakým), dělá věci které by vůbec nemusel, nebo mu spíš škodí. Proto jsem poukazoval na rozdíl dvou umělců – dovoluji si tvrdit přinejmenším stejného formátu jako je Beczala i Kaufmann, na čemž se snad asi… Číst vice »

leonora3

V kazdom pripade Jolana Fogasova bola najkrajsia Jezibaba, aku sme kedy na javisku videli:-) Lenze, sila operneho hrdinu-hrdinky spociva v tom, ako spevom vyjadri svoj charakter(roky nas o tom presvedcoval nesmrtelny Lucciano v roliach Verdiho a Pucciniho ‘frajerov’ a mnohi dalsi). A myslim, ze nejde ani o to, dokazovat co solista zvladne. Preto ako Jezibaba sa mi vzdy bude pacit viac Dolora Zajick (s cigarom v ruke ale tiez hlbokymi tonmi a spevom kontrastnym k Cizi knezne). Bude zaujimave, co ako Jezibaba predvedie Jamie Burton- jej nahravky na youtube, predovsetkym Leonora s ‘Mio Ferrando’ zo sutaze v Cardiffu su 1st… Číst vice »

Falstaff

Vážená Paní Leonora3, ja Vás úplně chápu. Konečně o to jsem i psal. Samozřejmě altové hlasy budou znít v Ježibabě vždycky jinak a mít větší razanci a jěště lepší barvu, jenom potom mě skutečně zajímá, jak zaspívají i výšky, které Ježibaba také má. Ćasto jsou to jenom vyřvané nebo rozpláclé tóny, a to taky není v pořádku. Ćasto nestíhají uzpívat ani rychlé pasáže, kde je sice barva ale jenom skrumáž tónů. Zažil jsem to víckrát. Také na nahrávce jse dá lecos vrátit, aby byl výsledek ideální, barvě pomůže i mistr zvukař. A někdy právě naopak :) Proto si myslím je… Číst vice »

Maryje

Prosím, prosím, lidi! Přečtěte si svůj příspěvek, než ho odešlete! Ty hrubky jsou příšerné a skutečně dehonestují diskuzní úroveň těchto stránek. A pokud jde o Rusalku, pro mne byla nedostižná Milada Šubrtová, dávno tomu. Renée Felming mi připadá pořád stejná, ať zpívá cokoli. Ale je vynikající a krásná.
Doležalová

jiri

Vážená paní Marye – Díky za Váš komentář! Ve stručnosti bývá moudrost. Děkuji za opomenutou Miladu Šubrtovou, opravdu nedostižnou Rusalkou, nejen na vynikajícím Chalabalově snímku s Ivo Žídkem a Eduardem Hakenem. S perfektní dikcí a vycizelovaností hudebních frází do nejmenších detailů.

Maryje

Děkuji. V mém “archivu” spolu soupeří Rusalka v sestavě Šubrtová, Žídek, Haken s obsazením Červinková, Blachut, Haken. Je to nerozhodně. Kromě Ludmily Červinkové jsem je všechny mnohokrát zažila na scéně. Ach jo, co dodat.
Zdravím, Doležalová

jiri

Paní Maryje – Čtete moje myšlenky, nahrávka s Červinkovou a Blachutem je rovněž senzační! Myslel jsem na ni také. Až za nimi bývá hudebními kruhy ceněna ona zmiňovaná Neumannova. Beňačková je svoji okouzlující přirozeností pokračovatelkou slavné tradice, vždy jsem její projev miloval. Ale co platno, Rusalka Šubrtové je extratřídou, byla to její životní role, vedena skvělým perfekcionistou Z. Chalabalou. Nahrála i film Václava Kašlíka, se Zdeňkem Švehlou, rovněž znamenitě.