Viktor Velek: monografie a paměti Richarda Kubly

Tenorista Richard Kubla (1890–1964) je ostravský rodák. Vídeň mu říkala Český Caruso, jeho pěveckými partnerkami byla nejenom Kristýna Morfová, ale též Ema Destinnová, jejíž životopisci vzpomínají na jejich nezapomenutelné vystoupení třeba v přírodním divadle v Šárce. Živě tradovaných odkazů, kterými by se Český Caruso Richard Kubla dostal do běžného povědomí i dnešního operního publika, mnoho neexistuje.

Richard Kubla, rok 1916 (zdroj Ostravské muzeum)
Richard Kubla, rok 1916 (zdroj Ostravské muzeum)

Český Caruso Richard Kubla der tschechische Caruso

Viktor Velek ve své zevrubné monografii osvětluje příčiny pozapomnění, hlavně však zveřejňuje bohatá fakta svého pečlivého výzkumu a pestrý kumštýřský život světového tenoristy tak odhaluje naplno. Biografickou napínavost zvýrazňuje i kulisami domova, z nichž se sympatický „šlonzák“ probojoval do záře reflektorů a neutuchající přízně a lásky publika čtyř kontinentů.

Kniha je koncipována chronologicky. Zejména slezští krajané ocení národohospodářkou zdatnost a patriotickou velkorysost prarodičů a rodičů Kublových, kteří výrazně napomáhali rozvoji Ostravy. Pěvcův životní profil akčně startuje samotné dětství, množství aktivit, zájmy sportovní, hravost i soutěživost. Hraje na housle i na klavír, veřejně vystupuje, gymnaziální léta patří i ochotnickému divadlu. Po maturitě roku 1908 studoval v Praze práva, soukromě krátce také zpěv. Našel odvahu předzpívat řediteli Václavu Štechovi ve Vinohradském divadle a operní debut byl okamžitý – Pinkerton v Madame Butterfly 3. srpna 1911. Také studium vídeňské konzervatoře provázejí pozoruhodnosti: smlouva na angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku a četná vystoupení ve Štýrském Hradci.

Válka však nastolila angažmá ve Volksoper a „vojančení“. Období šesti let v Lidové opeře ve Vídni, které zformovalo miláčka publika, sám charakterizuje výstižně: „Měl jsem velké úspěchy na této, tenkrát tak slavné scéně. Dvacet sedm oper jsem nastudoval…Sto dvacet partií v německém jazyce.“ Zpíval zde i Jeníka v Prodané nevěstě, podílel se i na překladu libreta. Přispěl též k úspěchu opery Eva Josefa Bohuslava Foerstera, hostoval i ve vídeňské Dvorní opeře a na obě scény se rád vracel.

Richard Kubla jako ochotník, rok 1908 (zdroj Ostravské muzeum)
Richard Kubla jako ochotník, rok 1908 (zdroj Ostravské muzeum)

Vábnička domova jej přivedla v Praze nejdříve do Nového německého divadla, jehož šéfem byl Alexander von Zemlinsky. Odehrál zde v letech 1921–1923 třináct rolí, například Wagnerova Walthera v Mistrech pěvcích, Mozartova Belmonta v Únosu ze Serailu a Tamina v Kouzelné flétně, Hoffmanna v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Turida v Mascagniho Sedláku kavalíru, Cavaradossiho v Tosce. Jeho popularita silně působila na návštěvnost divadla i v méně známých dílech.

Nástup do Národního divadla odsunula smrt Karla Kovařovice, smluvně byl angažován až od roku 1923 jako stálý host – chránil si tak volnou možnost k hostování na dalších evropských scénách a v Egyptě. V Národním divadle ke svému italskému repertoáru (Wagnera nezpíval, neboť jej měl nastudovaného v němčině) přibral významné role české: Smetanova Dalibora, Jeníka v Prodané nevěstě, Lukáše v Hubičce, Dvořákova Prince v Rusalce, Dimitrije, Jeníka v opeře Šelma sedlák, Vojtěcha v Blodkově V studni, Zdeňka ze Zásmuk ve Fibichově Blaníku, Kozinu v Kovařovicových Psohlavcích, Mistra Jana v Dědově odkazu Vítězslava Nováka, též Alberta Gregora v pražské premiéře Janáčkovy Věci Makropulos.

Autor monografie Kublův méně vřelý vztah k operám současným decentně upřesňuje, precizně mapuje všechna jeho vystoupení na domácích operních scénách, všechny koncerty a dobročinná vystoupení, odkrývá napjatý vztah Václava Talicha k svéráznému tenoristovi, který neváhá některá představení i role odříkat.

Svou životopisnou kapitolu má slavné hostování českých umělců v Chicagu roku 1933 v Prodané nevěstě, představení bylo ozdobou II. Sletu Čs. sokolstva v Americe. Richard Kubla zpíval Jeníka, Zdeňka Ziková Mařenku, úspěch byl nepopsatelný.

Richard Kubla v představení Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha, rok 1918 (zdroj Ostravské muzeum)
Richard Kubla v představení Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha, rok 1918 (zdroj Ostravské muzeum)

Kariérních úspěchů měl Richard Kubla přehršle, všechna vystoupení autor knihy registruje, dokumentuje a komentuje dohledaným archivním materiálem, novinovými zprávami v českém i německém tisku. Sleduje životní zvraty, představuje i Kublovy životní partnerky Ludmilu Maškovou, Vlastimilu Pešánkovou a Nektar de Flondor, seznamuje nás s reáliemi dnů, které velmi pečlivě dohledal a ověřil nejenom v Kublově pozůstalosti v Českém muzeum hudby.

Popisně objevné kapitoly patří letům války, smutně trapná fakta přinášejí léta osvobození. Národní divadlo, v té době vedené Václavem Vydrou, pětapadesátiletému pěvci neobnovilo angažmá. Ostatně stejně postiženi byli i jiní slavní kolegové, například basista Vilém Zítek a barytonista Stanislav Muž.

Autor dohledal i poslední vystoupení Richarda Kubly v Národním divadle – díky iniciativě kolegy Hanuše Theina měl dvě rozlučková představení, role nejmilejší: Dona José v Carmen a Jeníka v Prodané nevěstě. To bylo Kublovo osmisté devadesáté deváté ztvárnění tohoto Smetanova vtipného hrdiny. Oslavit své devítisté vystoupení v roli už Richardu Kublovi umožněno nebylo.

Tenorista, který ovládal sto třicet operních rolí, dokonce i plnou padesátku rolí operetních, snášel svou tristní sociální situaci hrdě, noblesně, vystupoval všemožně, koncertoval se sopranistkou Marií Šponarovou v kulturních domech, v ozdravovnách, zpíval i v krematoriu.

Richard Kubla v operetě Paganini Franze Lehára, rok 1925 (zdroj Ostravské muzeum)
Richard Kubla v operetě Paganini Franze Lehára, rok 1925 (zdroj Ostravské muzeum)

Prvorepubliková hvězda, osobnost bez levicových insignií a propagace proletkultu byla v komunistickém času v hledáčku StB, sledovali jeho korespondenci, jeho každodenní pohyb, vyslýchali ho. Byl exekučně přestěhován do menšího bytu, strádal. Do Ameriky s manželkou Nektar de Flondor, úspěšnou operní pěvkyní a vyhledávanou pedagožkou, neodešel. Buď to nestihl, nebo nemínil opustit vlast.

V roce 1953 obdržel Řád práce, jeho pětašedesáté narozeniny v roce 1955 připomněl v rozhlase pořad z gramofonových nahrávek, pětasedmdesátiny se slavily i v Divadle hudby. Naposledy veřejnost zažila Richarda Kublu v pořadu, který věnoval vzpomínkám na Emu Destinnovou a Karla Buriana. Zemřel v červenci roku 1964, pohřben je na Vyšehradě. Badatelský rozhled a preciznost Viktora Velka zde předkládá čtivé a velmi záslužné, doslova objevitelské dílo.

Můj život s operou Richard Kubla Mein Leben mit Opera

Světový tenorista, gentleman Richard Kubla, začal své životopisné vzpomínky psát někdy začátkem padesátých let. Vypráví se spisovatelskou erudicí a přitažlivým humorem, zcela bez hořkosti k aktuálním událostem pozdních let svého života. Soustřeďuje se především na dětská léta v Ostravě. V čase gymnaziálních let hojně zpíval v kostelním sboru, ředitelem kůru byl známý sbormistr, jeho strýc Eduard Bartoníček, ten jej navedl na pěveckou kariéru. Studia práv v Praze uťal velmi originálním předzpíváním a nastoupením do Vinohradského divadla, se stejnou odvahou předzpíval a představil se ve Štýrském Hradci.

Richard Kubla v opeře Turandot Giacoma Pucciniho, rok 1927 (zdroj Ostravské muzeum)
Richard Kubla v opeře Turandot Giacoma Pucciniho, rok 1927 (zdroj Ostravské muzeum)

Nekompromisně určuje nekompetentnost pěveckých pedagogů v Praze i Vídni a hlasová rizika s výukou spojená. Zaujme a pobaví historkami z působení ve vídeňské Lidové opeře, kapitola Salutování, uniforma a jednoročácká škola překypuje humorem o čase vojenské služby, ukončené generálský rozkazem k uvolnění mladého pěvce k návratu do opery – tak byl populární.

Válečná léta provází i popis rolí v dílech jepičích, jak nazývá operní novinky autorů, kteří se do dějin opery trvale nezapsali: Heinrich Zöllner, Hermann Grädener, Robert Konta, Max Ast či Oskar Stalla. Vídeňská léta měla pro Roberta Kublu stěžejní význam a šarm a kapitola Kolegialita a disciplína nade vše je plně osobitá, výpovědní, včetně historek o kolegiálním štulcování v šatnách i na scéně, o vtipech zejména Lea Slezáka. Do zážitků z mnoha vídeňských rolí je vklíněna i vzpomínka na účinkování ve varieté Ronacher v opeře Mi caréme, pro něj napsané (autora nezmiňuje). S půvabným nadhledem svěřuje, jak svou popularitou zajistil po válce a konci Rakouska vídeňským divadlům „Theaterkohle“, tedy příděl ostravského uhlí.

Vzpomínky na čas po přesídlení do Prahy po roce 1919 jsou jen stručné. Krásně vykresluje pobyt v Chicagu, Americké léto roku 1933, kapitola Odcházení 1945 je v podstatě několikařádkové lakonicky strohé konstatování: „Bylo mi po velmi dlouhém protahování sděleno vedoucími opery, že se můj repertoár, skládající se povětšině z cizích oper, hrát nebude… Tenkrát byly na repertoáru Národního divadla Libuše, Prodaná nevěsta, Hubička, Dalibor a Rusalka, z nichž jsem mimo Libuši zpíval nesčíslněkrát všechny.“ Sdělení noblesní, bez kompromitujících náhledů na adresu těch, kdo takto rozhodli.

Vzpomínky srdečně a upřímně uzavírají důvěrné díky osudu za výsadu stát na jevišti po boku nezapomenutelné Emy Destinnové či Šaljapina nebo Battistiniho, to byl italský král barytonistů. Děkuje za život, který výstižně intonuje a hlásá Leoncavallův Canio: „Směj se paňáco! A na rozloučenou dává čtenáři vlastní verše: „Až jednou zazní přísný rozkaz z neznáma, že role mého života je také dohrána, pak smím směle říci posledním svých dechem, že jsem vždycky byl a zůstal dobrým Čechem.“

Richard Kubla, rok 1955 (zdroj Ostravské muzeum)
Richard Kubla, rok 1955 (zdroj Ostravské muzeum)

Memoáry Richarda Kubly výstižně a v pravé autenticitě navazují na předchozí obsáhlou Kublovu monografii a díky editorské erudici Viktora Velka se oba svazky nepřekrývají, zajímavě se doplňují. Mají i bonus navíc, dokumentují badatelské a spisovatelské vybavení Viktora Velka, jeho rozhled a detailnost. Dávají tak luxusní vizitku jeho studiu na brněnské Masarykově univerzitě, muzikologii tam v prvých letech nové republiky inicioval a založil Vladimír Helfert. Je přívětivé a zavazující, že tato škola produkuje tak perfektní mladé badatele jako je Viktor Velek, byť samozřejmě je originál a ve studiu pokračoval i dál, výstižně na universitě ve Vídni.

Viktor Velek: Český Caruso Richard Kubla der tschechische Caruso
Hudební umělci mezi Ostravou a Vídní 2/Tonkünstler zwischen Ostrau und Wien 2
Překlad do němčiny: Hana Pfalzová, Tomáš Koutník, Radan Dielmann, Ulrich Theissen
650 stran

Musica Bohemica Viennensia, Tomus VI
Vydavatel NLN, s.r.o., Praha 2021

Viktor Velek (ed.): Můj život s operou Richard Kubla Mein Leben mit der Oper
Hudební umělci mezi Ostravou a Vídní 4/Tonkünstler zwischen Ostrau und Wien 4
Překlad do němčiny Hana Pfalzová
346 stran
Musica Bohemica Viennensia, Tomus VIII
Vydavatel NLN, s.r.o., Praha 2021

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments