O budoucnosti Filharmonie Brno. S Vilémem Veverkou otevřeně
Vilém Veverka: Filharmonie Brno otevřela svou sezonu velmi stylově, a sice spolu se skvělým dirigentem Jakubem Hrůšou (právě před tímto koncertem jsme se s Marií Kučerovou sešli k následujícímu rozhovoru). Bohužel však dost provizorně, protože v prostoru „Stadionu“, tedy sálu s velmi špatným (de facto žádným) zázemím, který dnes více než sál s bohatou historií připomíná diskotéku nebo tančírnu. Je to dost symbolické a pro situaci v moravské metropoli výstižné. Opravdu nebyla jiná alternativa? Orchestr realizoval, až na výjimky, veškeré své větší produkce v budově Janáčkova divadla. Ani tento prostor není optimální (co už je optimální?), nicméně ty elementární parametry, zavře-li člověk obě oči, splňuje, proč je tomu tentokrát jinak?
Marie Kučerová: Možná je to nakonec dobře, že se koncert koná v tomto sále, je to velmi vypovídající pro stávající situaci. Sál Stadionu není tak strašný, Filharmonie tam trávila své sezony v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech, pro pamětníky je to návrat do minulosti. Ale jak Filharmonie roste a má vyšší ambice, vyjevuje se zřetelněji kontrast s infrastrukturou, kde je nucena pracovat. Opravdu to byla jediná možnost, kde zahájit sezonu, jiný sál v Brně k dispozici nebyl. Je to předznamenání dvou sezon, kdy Janáčkovo divadlo bude procházet rekonstrukcí. Nebude to lehké období, budeme hrát více v Besedním domě, což je velmi stísněné. Ale o to větší bude poté kontrast, až Filharmonie Brno vstoupí za čtyři roky do nového sálu.
Vilém Veverka: To vyznívá dost depresivně, pokud si představíme Besední dům jako sídlo Filharmonie Brno, respektive jediné pódium orchestru, s ohledem na kapacitu sálu a kmenový repertoár, tento stav zkrátka vůbec neodpovídá potřebám jednoho z největších středoevropských orchestrů.
Marie Kučerová: Je to pravda, na druhé straně to vypovídá o tom, že posluchači Filharmonie Brno chtějí koncertní sál, nikoliv improvizaci typu Wannieck Gallery a podobně, kde Filharmonie v éře Altrichtera a Markoviče občas hrála. Na základě ankety mezi posluchači, kam se uchýlit na následující sezony, jednoznačně – z 90 procent – zvolili Besední dům, přes objektivní deficitity a limity, a to i co do repertoárových možností.
Vilém Veverka: S ohledem na tento fakt mám trochu pocit, že orchestr Filharmonie Brno je, alespoň co do zázemí, aktuálně takovým chudým příbuzným ostatních podobných institucí, porovnáme-li situaci například s Filharmonií Bohuslava Martinů. Tento stav je pak skutečným barometrem a „vizitkou“ města Brna, přesněji řečeno posledních dekád jeho rozvoje. Je proto logické, že vaší snahou a absolutní prioritou je zásadně stimulovat výstavbu Janáčkova kulturního centra. Dá se říci, že jste rozhodující osobností, která tento úkol přijala za dlouhodobý leitmotiv svého konání. Jaký je stav věci a jak moc je reálné, že orchestr Filharmonie Brno v roce 2020 vykročí do své nové a doufejme lepší éry?
Marie Kučerová: Ta situace je zoufalá obecně, nejen v Brně, ale v celé České republice, není ideální vlastně ani v Praze. Orchestrů, které jsou v provizoru, je více. V porovnání s okolními zeměmi žijeme v infrastruktuře z devatenáctého století. Brno je v tomto ohledu první vlaštovkou, která se snaží něco udělat, nejen gesty, ale skutečnou prací, možná to bude inspirací pro další podobné záměry. Původní vize otevření byla rok 2019, ale abychom měli jistotu, že zvládneme testovací provoz (jaro 2020) atd., je reálná první sezona 2020/21. Některé procesy zkrátka nejdou zkrátit a není dobré je ani uspěchat.
Vilém Veverka: Výstavba nového koncertního sálu představuje významnou investici, investici, která zavazuje, město jako zřizovatele Filharmonie, ale především pak orchestr (k vyšším výkonům a nárokům na sebe), respektive samozřejmě i jeho management. Filharmonie je však již druhým rokem bez šéfdirigenta (navíc se zatím nezdá, že by tomu mělo být brzy jinak). Není to svým způsobem v kontextu očekávání nové etapy určité podcenění – dost zásadní – dané situace? Jinými slovy nepostrádáte ve svém týmu osobnost evropského formátu, s níž byste společně naplňovali další, nejen umělecké vize?
Marie Kučerová: Postrádám, samozřejmě. V dané situaci, která nastala, bych určitě chtěla co nejrychleji někoho vybrat a oslovit, ale ne za každou cenu. Nemyslím si, že je dobré někoho instalovat jen formálně. Musíme si zároveň uvědomit, že podmínky nebudou v blízké budoucnosti podobné například podmínkám německých orchestrů, kterým nemůžeme finančně konkurovat. Můžeme však nabídnout skvělý sál a špičkový orchestr. Logicky potřebujeme někoho, kdo orchestr potáhne kvalitativně, tedy umělecky a projektově nahoru.
Vilém Veverka: Uvažujete tedy primárně o českém dirigentovi?
Marie Kučerová: Byla by to výhoda ale, upřímně, toto kritérium není rozhodující, pokud bude dirigent odpovídat základním parametrům co do zkušenosti, kvality, renomé a sekundárně samozřejmě i co do kontaktů. Z těchto objektivních kritérií pak logicky vyplývá určitá množina možných dirigentů.
Vilém Veverka: Odhlédněme nyní na chvíli od všudypřítomného tématu – výstavby sálu. Do Filharmonie Brno jste přišla na jaře roku 2013 – čtenářům připomeňme, že vaším předchůdcem byl skutečný inovátor na poli české orchestrální scény, David Mareček (epizodické období působení Zbyňka Matějů nezmiňuji), současný generální ředitel České filharmonie, který měl okolo sebe již v Brně velmi dynamický tým. Vy jste to měla svým způsobem právě o to „těžší“, že jste přicházela po této silné éře, kdy David započal faktickou modernizaci instituce. Po třech letech se nabízí prostor k určitému zamyšlení a reflexi. Jak vidíte Filharmonii dnes, kam se podle vás posunula, jaké úspěchy byste vyzvedla, co se naopak prozatím třeba nedaří realizovat?
Marie Kučerová: David udělal spoustu práce v několika oblastech. Výrazně posunul viditelnost Filharmonie navenek, přepracoval kompletní vizuál, rozjel některé významné zahraniční kontakty, na post šéfdirigenta angažoval Aleksandara Markoviće. Řada těchto věcí funguje nadále velmi dobře. Největší změnou po této éře je přidělení kontingentu tří mezinárodních festivalů. Festivaly zvyšují prestiž a renomé, je to zároveň obrovský vklad do budoucnosti i v kontextu zahraničních orchestrů. Žádný další český orchestr podobným portfoliem nedisponuje. Každý festival pak má samozřejmě svého specializovaného dramaturga, festivaly jsou svým zaměřením velmi rozdílné a navzájem si nekonkurují. Produkčně zajišťuje festivalové produkce management filharmonie a myslím, že je část orchestru příliš nevnímá, což je škoda. Za úspěch považuji určitě vylepšení ekonomické situace instituce i hudebníků, je to silná motivace někam se posunout. A nezapomeňme ani na nově zřízený institut orchestrální akademie, která vychovává nové kolegy. Negativní je právě momentálně absence šéfdirigenta a s tím související práce s orchestrem, pro kterou v tento moment nemám partnera. Na této bázi potřebujeme skutečně výrazné posílení.
Vilém Veverka: Logicky se nabízí i následující otázka, a sice na téma dalšího rozvoje orchestru. Právě s ohledem na nový, doufejme, že špičkový sál, který by měl mít parametry toho nejlepšího, co bylo doposud na kontinentu postaveno, jistě přemýšlíte o tom, kam směřovat orchestr dále. Bude vaší ambicí konkurovat přímo, i co do zázemí a skutečných podmínek muzikantů, třeba České filharmonii? Jinými slovy, nebude právě to nejlepší „obhajoba“ správnosti oné investice? Jaké jsou vaše další záměry, střednědobé a dlouhodobé cíle, kam budete chtít Filharmonii na středoevropské orchestrální šachovnici posunout?
Marie Kučerová: Nechci, aby to vyznělo špatně, ale myslím si, že podmínky zde budou lepší než v České filharmonii.
Vilém Veverka: Myslíte i finanční podmínky?
Marie Kučerová: Já myslela, že mluvíte o sále. Co se týká sálu a jeho zázemí, tedy stálého hlavního pracoviště orchestru, “obávám se”, že to bude skutečně to nejlepší. Lépe než zde se nebude pracovat nikde. Právě to je mou ambicí.
Vilém Veverka: Dalo by se snad říci, že orchestr bude mít objektivně všechny předpoklady k tomu, aby byl jedničkou v zemi?
Marie Kučerová: Přesně tak. A pevně doufám, že to půjde ruku v ruce s platovými podmínkami. Uvidíme, co bude za čtyři roky. Už ten fakt, že se bude hrát a zkoušet v jednom sále, bude obrovskou změnou. Nemluvě o zázemí, zkušebnách atd. Nárůst mzdových prostředků od zřizovatele, tedy města Brna, vnímám velmi pozitivně, protože nám dává více, než nařizuje vláda. Toto je téma, na kterém budu kontinuálně pracovat. Věřím, že nové podmínky budou muzikanty výrazně více motivovat. Jiná věc je ta, že cca 90 procent kultury v tomto státě je podporováno z rozpočtu měst, v několika případech krajů a státní rozpočet na ně přispívá v řádu pár procent. Dlouhodobě je tato situace neudržitelná, není například možné, aby město Brno dávalo 10 procent svého rozpočtu na kulturu, enormní číslo nejen v českých poměrech. Ono ji asi stále dávat bude, ale už tam není prostor pro další navýšení, které nutně potřebujeme ze všech shora zmíněných důvodů. Podobné problémy jsou s podílem krajů, čili téma vícezdrojového financování je čím dál aktuálnější.
Vilém Veverka: Setkal jsem se s názorem některých dirigentů, že Filharmonii Brno chybí více, řekněme „hrdosti“. Nebudeme chodit okolo horké kaše, souvisí to primárně s platovými podmínkami orchestrálních hráčů. David Mareček toto jednoznačně pochopil, pojmenoval a v České filharmonii dosáhl v českém měřítku skutečné reformy. Jak vy vidíte postavení českého orchestrálního muzikanta a jaké vidíte reálné možnosti v nárůstu mzdových prostředků v případě Filharmonie Brno, spojené i s hledáním nových zdrojů financování?
Marie Kučerová: To je právě ono předchozí téma – Česká filharmonie je příspěvkovou institucí státu a rozpočet státu je něco jiného než rozpočet města. Jedna cesta je ale samozřejmě i v našem případě jednání se zřizovatelem, to je klíčové, byť víme, jak na tom rozpočet města je. Ale až Filharmonie “vyroste”, svou prestiží a produkcí, bude chtít logicky více. To může mít reálně další konsekvence, které nechci předjímat.
Co se platových podmínek týká, zatím nemůžeme dát na určitou pozici více, než je v tabulce. Ale v tomto ohledu se již blýská na lepší časy a zvažuje se přehodnocení tabulkových platů. Nyní jsme co do platů čtvrtí mezi českými orchestry. Ale rozdíl mezi Filharmonií Brno a třetím SOČRem je minimální. Od doby mého nástupu jsme se posunuli z nějakých 21.000 Kč na současných 25.000Kč hrubého. Proaktivně se na více úrovních usiluje a vyjednává o lepších finančních podmínkách.
Další scénář možného souvisí opět s novým sálem. Bude to úžasné technologické centrum, obrovský projekt sám o sobě, vizitka města a de facto i státu, což bude atraktivní pro privátní sektor. Zde očekám další partnerství, od poskytovatelů služeb atd., pro které bude spojení s Filharmonií otázkou prestiže. Souzním jednoznačně s vyjádřením primátora, pro kterého je výstavba sálu strategický cíl číslo 1. Také proto je tento projekt zdaleka nejdál. Hodně to vypovídá o současném prokulturním klimatu města.
Vilém Veverka: Tím jste mně de facto odpověděla i na následující otázku. Domnívám se zkrátka, že podobná témata je třeba otevírat. V Brně máte mimořádně silnou pozici, dá se myslím dokonce říci, že jste populární a veřejně známou osobností. Říkáte dokonce, že si dovedete tedy představit, že přesvědčíte zřizovatele a obhájíte zcela legitimní nárůst mzdových prostředků pro orchestrální hráče.
Marie Kučerová: Ještě k té “popularitě”, to je součástí mé práce, která nemusí být vždy úplně příjemná. Ale je to dáno i tím, že momentálně chybí šéfdirigent, ona vůdčí osobnost, na kterého je, tak jako tomu bylo v případě Aleksandara Markoviće, směřována pozornost.
Vilém Veverka: Osobně podotýkám, že Davidova reforma mně přijde inspirativní a následováníhodná na jakékoliv úrovni, bez ohledu na to, že zřizovatelem České filharmonie je ministerstvo kultury. Opřít se můžete jistě i o fakt, že s výstavbou nového sálu bude pak pravděpodobně spojená vaše další ambice, a sice udělat z Filharmonie Brno skutečně celospolečensky respektovanou, první moravskou kulturní instituci napříč celou scénou. Souhlasíte se mnou v tomto ohledu?
Marie Kučerová: V takovém rozměru, zda moravská či česká, nepřemýšlím, ani se tím nelimituji. Když pominu skupinu specialistů, kteří jsou schopni posoudit interpretační kvality, tak pro to široké vnímání ve společnosti budeme nejatraktivnější, chcete-li nejvíce trendy a zejména nejprogresivnější subjekt na poli české klasické hudby. Proto mám velkou radost, že například na festivalu Pražské jaro vystoupí orchestr v roce 2017 s velmi progresivní dramaturgií, právě proto, že se takto systematicky profilujeme. Ani jeden český orchestr nemá podobně silný, dobře identifikovatelný profil. Filharmonie Brno by měla být jednou něco na způsob Staatskapelle Dresden či Gewandhausu…Silný tradiční městský orchestr, jakým je třeba Mnichovská filharmonie, orchestr, který hrdě reprezentuje město a má silnou vizáž. Takto to vnímám. Nemusíme plnit roli jako Česká filharmonie, která je garantem české hudební tradice, ošetřuje český repertoár, bazíruje na českém zvuku atd. Můžeme vyvážet Janáčka, ale nemám problém, když jedeme do Německa s Wagnerem. Nakonec do Filharmonie Brno přicházejí stále více i cizinci. Snad i to svědčí o určité atraktivitě a řekněme, že i o tom, že Česká republika je zajímavá a atraktivní země, navíc bezpečná. Právě tyto faktory mnoho lidí, i hudebníků, dnes zvažuje.
Vilém Veverka: Na úvod jsem zmínil, že tématům jako je dramaturgie se nebudeme věnovat. Ovšem v případě Filharmonie Brno by to byla přeci jen trochu škoda. Vítězslav Mikeš, jeden z nejpovolanějších dramaturgů v zemi, výrazně (také ve spolupráci s předchozím šéfdirigentem Aleksandarem Markovićem) vyprofiloval repertoár orchestru, a to směrem k současnější hudbě. Porovnáme-li to se západními orchestry podobné velikosti, pak je tento stav standardem. S jakým se setkáváte ohlasem publika, respektive daří se vám získávat publikum nové, nové abonenty?
Marie Kučerová: Vítězslav Mikeš je klíčovým člověkem, také díky němu jsme schopni překonat období bez šéfdirigenta. Toto není obvyklé a je to pro mě v dané situaci zcela zásadní. Sice si tím trochu “komplikujeme” život, posluchači si musí zvykat, je tam trochu odpor. Nicméně si vždy říkám, jak na tom byl Janáček před sto lety? A pokud se to zvládlo tenkrát, zvládneme to i dnes. Je to riziko, nepopírám, a je to zvýšené množství práce, například pro marketing, který musí být daleko kreativnější při prodeji koncertů. Ale publikum si na progresivní věci zvyká, důkazem jsou i naše festivaly. V zahraničí je toto skutečně běžné, nikdo tato témata neřeší. Vychováváme publikum a výsledek je i ten, že se publikum výrazně omladilo. Je zcela unikátní záležitostí, že při loňském průzkumu jsme zaznamenali poprvé jako největší posluchačskou skupinu mladé lidi ve věku 20-30 let, kteří předčili klasickou skupinu 60-70 let. Toto považuji za objektivní úspěch a ptám se, kde jsou jeho příčiny. Mladé publikum neprošlo hudební výchovou, je to v podstatě tabula rasa a je jim jedno, jdou-li na Mahlera nebo Schnittkeho. Nejsou zklamaní a hlavně nemají předsudky. Hodně táhnul i Aleksandar Marković. V Brně pak také není snobské publikum, na které se nemusíte ohlížet. Dalším důvodem je práce marketingu, pracujeme se sociálními sítěmi, zdá se, že i to je efektivní. Ten trend je správný a samozřejmě, že kriticky vše, co se tohoto tématu týká, pečlivě analyzujeme a vyhodnocujeme.
Vilém Veverka: Mám pocit, že Filharmonie Brno v posledních letech „rezignovala“ na produkci zvukových nosičů. Poslední relevantní nahrávku orchestr realizoval právě s Jakubem Hrůšou už před rokem 2010. Čím se bude orchestr s bohatou nahrávací historií pro futurum prezentovat?
Marie Kučerová: Souvisí to se situací v nahrávacím průmyslu obecně a samozřejmě s finančními možnostmi. Jsme malý trh, proto má smysl orientovat se mezinárodně. Ve vlastní edici vydáváme živé nahrávky orchestru, snahou bude snímky prezentovat skrze Spotify, iTunes a podobně. Půjdeme trendem západních institucí a věříme této cestě. Nicméně kde chcete dnes v Brně nahrávat symfonickou hudbu? Situace bude diametrálně odlišná, jak jinak, s novým sálem, nechme se překvapit tím, co bude v tomto ohledu následovat. Sál bude vybavený nahrávací technikou, tím se posuneme kvalitativně úplně jinam. Bude to tedy i nahrávací studio, vybavené špičkovou audiovizuální technikou, kde budou instalovány kamery, vše bude připraveno například pro streamování a vysílání. Vyjednání partnerských kontaktů v této věcí je také součástí mých aktivit. Nutně se musíme stát součástí globálního hudebního světa. I toto by mělo generovat další finanční zdroje.
Vilém Veverka: Na závěr našeho rozhovoru by se slušelo vyslovit nějaké obecné shrnutí…
Marie Kučerová: Celý ten příběh je o štěstí, kdy se sešlo v jednu dobu více faktorů: dobrá ekonomická kondice země, vstřícný přístup města, prodiskutovaný a přichystaný projekt sálu s připravenou parcelou, který “stačilo” popohnat. Před pouhými pár roky by to možné nebylo. Připravený (fakticky i mentálně) je projekt, o kterém se mluví skoro sto let. Mohlo to dopadnout i tak, že se na místě nového sálu udělají garáže a nad nimi by se postavil obchodní dům. Je důležité říci, že je zde pro koho stavět – Brno má svůj velký symfonický orchestr a erudované publikum. Ta parcela vedle Besedního domu, poslední volná v samotném centru města, na nás prostě sto let čekala… Konstelace tedy nikdy nebyla natolik příznivá jako dnes, a pokud se nevyužije, pak se zřejmě nikdy nenaplní. A ráda dodávám, že všichni lidé, kteří na projektu tvrdě pracují, jsou výjimeční a věci zcela oddaní. Pokud by ambice projektu nebyla absolutní ve smyslu těch nejlepších nových sálů v Evropě, pak snad ani raději nic nerealizujme, byla by to zmařená investice a plýtvání veřejnými prostředky.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
