Rekapitulace a nové horizonty Davida Marečka. S Vilémem Veverkou otevřeně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

DAVID MAREČEK:
Hned na začátku musím říct, že Daniel Barenboim nemůže být mým vzorem ani z dálky. To je génius, špičkový dirigent, špičkový sólista. Mým oborem je komorní klavír, nikdy jsem neměl nakročeno k tomu, abych byl sólistou. Toto jsem pochopil hned záhy, na konzervatoři. Snažím se dělat pouze věci, které jsem dělal už dávno předtím, než jsem se stal ředitelem České filharmonie. Dříve, než jsem se stal manažerem, jsem hrál především s houslisty, a komorní hudbě se věnuji nadále. Schizofrenní stav by nastal, kdybych hrál příliš. Ale vybírám si pečlivě nejvýše jeden nový projekt za jeden až dva roky. To je danost, jinak se to prostě nedá skloubit. V manažerské pozici jsem spokojený, mohu se zde realizovat a po všech stránkách mi toto zaměstnání vyhovuje. Ale přiznávám, že potřebuji jednou za čas výlet na pódium pro zachování duševního zdraví a rovnováhy. Co do množství času je komorní hudba s klavírem de facto koníček. Co do profesionality se ji snažím dělat na nejvyšší úrovni, jaké jsem schopen.

VILÉM VEVERKA:
Sám jsi před chvílí řekl, že tvou doménou je oblast komorní hudby. Výrazným počinem bylo nedávné provedení Schubertovy Winterreise s basistou Janem Martiníkem. Pokud vím, celý cyklus jste dokonce nahráli…

DAVID MAREČEK:
Zimní cesta má výjimečné postavení v tom, co jsem doposud dělal. Vždy jsem hrál se smyčci, většinou s houslisty. Spolupráce s Honzou Martiníkem je má první zkušenost se zpěvákem. Co na tom však bylo výjimečné, je ta skutečnost, že jsme se Schubertovi věnovali od začátku prosince až do konce března velmi pravidelně a každý týden jsme jednou až dvakrát zkoušeli. V ponoru do hudební materie to byla zcela jedinečná záležitost a nahrávka jako taková pak nebyla tím nejpodstatnějším. Více šlo o poznání hudebního i poetického textu do takové hloubky, jak to jen šlo. Mojí výhodou je, že nedělám klasickou hudbu pravidelně, díky tomu se mohu soustředit jen na jednu věc, konzultovat s vynikajícími kolegy a soustředit se plně na přípravu.

VILÉM VEVERKA:
Někdy dostávám otázku typu, jak vidím sám sebe za deset let. Jak ty bys rád viděl za deset let Českou filharmonii, respektive právě sám sebe? Kam dál se dá jít z pozice generálního ředitele České filharmonie?

DAVID MAREČEK:
To je otázka…Já bych sám sebe za deset let rád viděl někde, kde to, co budu dělat, bude mít smysl, což samozřejmě zní jako klišé. Mě vždy bavilo učit, což myslím potvrdí drtivá většina mých studentů. Má ambice nebyla nikdy spojená s tím, že budu mít nějaký konkrétní pracovní titul, ale že budu dělat něco, co má cenu. V tuto chvíli se to v České filharmonii, myslím, daří. Tedy nepřemýšlím o tom, že bych šel někam pryč. Přeji si, abych rozpoznal moment, kdy budu orchestr brzdit, a zavčas odešel. Mám rád dynamický život a od začátku jsem říkal, že nejdu do České filharmonie s ambicí, že tam budu do důchodu, což nadále platí. Na druhou stranu však máme rozpracovaných tolik projektů, že nikdo z managementu ted’ nemyslí na odchod. Vždy jsem měl štěstí, že to život nakonec přinesl sám. Dokladem toho je i zkušenost z Filharmonie Brno, kde jsem byl nejprve dramaturgem, až následně ředitelem. Management mě baví, rád budu dělat na manažera třeba školy, klidně půjdu do méně slavného orchestru, když uvidím možnost něco nového a zajímavého tvořit. Stinná stránka managementu České filharmonie je v mimořádně velkém energetickém náporu.

VILÉM VEVERKA:
Politické ambice snad…?

DAVID MAREČEK:
Ne. V politice jsem se setkal s řadou lidí, kteří jsou inteligentní, pracovití a mají v ní své místo. Myslím si, že politika je řemeslo, které se dá naučit, ale není to řemeslo, které bych se chtěl učit já. Své místo vidím v kontaktu s hudbou, v němž chci nadále zůstat. Těší mě dělat manažera, těší mě učit, pracovat na hudebních projektech, které mají smysl. Politika je pro člověka, kterého trochu baví virtuální realita, který dokáže řídit různé obory a nemůže se nikdy úzce specializovat. To je pro mě moc široký svět. Chtěl bych zůstat u hudební kultury obecně, což může být orchestr, škola, opera, festival nebo něco podobného. Management je sice považován za obecnou disciplínu, ale bez znalosti konkrétní profese je podle mě k ničemu.

VILÉM VEVERKA:
Davide, děkuji za rozhovor!

David Mareček (foto © Česká filharmonie)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na