Víra je stavitelka nejzázračnější

  1. 1
  2. 2
  3. 3

„Milý Ivane,“ psal mu na podzim 1953, „umřela Vám maminka. Je to vždycky velmi těžká ztráta, zejména jedná-li se o maminku, která Vás měla tolik, tolik ráda. Vzpomínám si z dob našich prvních setkání, s jakou nezlomnou důvěrou na Vás lpěla, a třebas by tak či jinak položenou otázkou se pokoušela jakoby si ověřit svoji vlastní víru ve Vaše schopnosti a v užitečnost toho, co právě děláte, byl to ve skutečnosti jen určitý rys marnivosti její mateřské lásky; měla prostě občasnou potřebu slyšet i z jiných úst to, co vlastně sama věděla s naprostou určitostí. A jistě se nemýlila: vždyť Vy jste obdivuhodný mladý muž a ‚máte cestu před sebou‘. Její cíl Vás jistě vynahradí za svízele začátků, bez nichž byste sotva získal odolnost i překvapující zralost pro šarvátky a boje, jak už je denní život přináší. To – myslím – je dědictví po mamince a přídavkem i nepopiratelná kultura srdce, takže ačkoliv už se na Vás teď dívá z ‚oné‘ strany, je jistě spokojena se svým životním odkazem. Tím spíš, že vidí ve Vaší bezprostřední blízkosti tu milou, malou maminečku Ljubu, která má jistě všechny schopnosti, aby vytvořila tradici rodu Medkova.

Buďte všichni hodně zdrávi! Jsem Váš Václav Talich.“

Ivan Medek (zdroj YT)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář