Vladimír Roubal: Vedení hudebního kůru je nejen práce s lidmi, ale i práce na sobě samém

  1. 1
  2. 2
Vladimír Roubal slavil minulý týden třicetileté výročí svého působení na strahovském kůru. Při této příležitosti jsme s ním uskutečnili rozhovor nejenom o funkci regenschoriho Královské kanonie premonstrátů na Strahově, ale též o improvizaci, varhanní registraci či významných osobnostech v jeho osobním i uměleckém životě. Nechybí ani "veselá historka z natáčení"...
Vladimír Roubal (foto archiv umělce)

Jsi známý jako vynikající varhaník, dirigent a fenomenální improvizátor. Máš nějaké stylové preference, ať už ve varhanní literatuře nebo improvizaci? U jakých skladatelů čerpáš inspiraci?
Největší bohatství v oblasti harmonie a barev jsem vždy nacházel hlavně na domácí půdě. Hlavním zdrojem inspirace byl a stále je Antonín Dvořák, Josef Bohuslav Foerster, Zdeněk Fibich, Leoš Janáček. Ale to jsou ti nejviditelnější. Během své praxe varhanické i kapelnické jsem se seznámil i s tvorbou našich tzv. „kůrovců“, a to především z období 18. – 20. století, jejichž jména se objevují hlavně v tvorbě chrámové hudby a kteří neprávem zůstali světu neznámými (F. X. Brixi, J. V. Tomášek, V. E. Horák, K. F. Pitsch, R. Führer a další). Tím nechci vyloučit zahraniční tvorbu, ale v naší zemi jsme vždy měli dostatek hodnotné hudby církevní i světské. Rád bych vyzdvihl českou tvorbu pastorální. Myslím, že na tomto poli nemáme ve světě konkurenci. Věřím, že každý varhaník začíná s improvizací inspirován vánoční tvorbou (a nemyslím jen Jakuba Jana Rybu). Podívejte se, kolik máme vánočních mší, pastorel, motet i nepřeberné množství koled. Nebývají harmonicky náročné, jsou čitelné i pro lidové hudebníky, a navíc mají ducha laskavosti, radosti a hravosti. I zbožnosti. A zde je patrná paralela s folklórem v jednotlivých regionech. Dostáváme se k úplnému základu naší přirozené muzikality a tím je lidová píseň. V ní vnímáme jak melodiku, tak nejpevnější základy harmonie.

Dne 1. července 2020 jsi slavil třicetileté výročí svého působení jako regenschori Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Jak bys toto období zhodnotil? Je něco, co bys udělal jinak nebo chtěl změnit? Pro čtenáře Opery plus, v čem přesně spočívá Tvá práce?
Kontinuita činnosti varhaníků a chorregentů byla válkami i komunismem často narušena, a tak jsem volil cestu tradice a čerpal z vyprávění pamětníků a kronik v přímé konfrontaci s požadavky a svým vnitřním založením. Na Strahově působila celá řada velkých osobností (J. L. Oehlschlägel, J. K. Kuchař, R. Führer, aj.). Významnou událostí byla návštěva W. A. Mozarta, který si zahrál na velké strahovské varhany přestavěné P. J. L. Oehlschlägelem. Jeho improvizaci zaznamenal na papír tehdy zastupující varhaník P. Norbert Lehmann. Stačil zaznamenat 57 taktů. To pokládám za úctyhodný výkon. Mozart si velmi vážil i J. K. Kuchaře, kterému vzdal hold v opeře Don Giovanni.

Vstupní inspirací pro moji činnost v roli chorregenta byla krásná liturgie, jejíž nedílnou součástí je hudba. Mše jako forma a neměnná část (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei) se stala pilířem činnosti kapelníka a sboru. Doprovod obecného lidu, vytváření předeher, meziher a doher je praxe varhanická. Ta v sobě zahrnuje i velkou příležitost k maléru v podobě chytání odpovědí na invokace celebrantů, kteří si vůbec neuvědomují, že chudáka varhaníka „vymáchají“ ve všech existujících (i neexistujících) modech. Varhaník musí rychle reagovat a suverénně se pohybovat ve všech tóninách, což je také základním předpokladem toho, aby se naučil improvizovat. To souvisí se stupnicemi, akordy, pedálovou technikou, souhrou manuálu s pedálem atd. Tím jako varhaník musím procházet. Je to řemeslo ke zvládnutí role. Jako kapelník pracuji se smíšeným sborem, orchestrem, trubači, sólisty, studiem partitur a dirigentské „gramatiky“. U tzv. figurální mše potřebuji mít u varhan člověka, který zná liturgii, je schopen doprovodit sbor vhodnou registrací a zároveň je s to doprovodit odpovědi kněze, vytvářet předehry, mezihry a dohry. Tuto krásnou, leč někdy náročnou práci ve Strahovském klášteře dělám 30 let. Je to práce s lidmi a zároveň práce na sobě samém, a jak známo, kde člověk, tam malér… Občas to působí více jako vzájemná psychoterapeutická setkávání s duchovní hudbou. Úžasná zkušenost. A jedinečná možnost sdílení se…

Vladimír Roubal (foto archiv umělce)

Kteří pedagogové nebo osobnosti Tě v životě nejvíce ovlinili a jak? Tvůj profesor improvizace Jaroslav Vodrážka prohlásil, že jsi byl jeho nejtalentovanějším žákem. Jaký je podle Tebe jeho odkaz pro budoucí generace?
Mým prvním kantorem byl pan učitel Karel Hofman, violista Symfonického orchestru ČR v Plzni. Učitel ze „staré školy“. Vždy v obleku a s vázaným motýlkem. Dokázal výborně improvizovat a často mi předváděl různé styly s otázkou, co mě nejvíce zaujalo. Skvělý průzkum hudebnosti. Bohužel zemřel, když mi bylo 11 let, ale nikdy na jeho noblesu nezapomenu. Po jeho smrti mě rodiče přihlásili na harmoniku (akordeon) na LŠU 1 v Plzni a paní učitelka Špačková na konci 1. cyklu rozhodla, že půjdu na konzervatoř a basta. Ani nebylo možné protestovat. Učitel byl ve výchově mých rodičů autorita. Ta rozhodla, jakou cestou dál. Varhany mě přitahovaly díky vlivu varhaníka Dr. Václava Větrovce. Právě ten měl největší zásluhu na tom, že se varhany staly mým osudovým nástrojem. Na konzervatoři se mě ujala prof. Jitka Chaloupková, později v Praze prof. Jan Hora. Oba byli studenty J. Reinbergera a J. E. Köhlera, takže hovořili jedním jazykem, třebaže byli rozdílnými osobnostmi. Setkávání s prof. Jaroslavem Vodrážkou byla nezapomenutelná. Nemohu hovořit o výuce v oboru improvizace, ale o velkých exercíciích. Nejenom o hudbě, ale i o životě. Vždy se pozastavoval nad tím, jak se lidé v dnešní době bojí být normálními. Být „normální“ považoval za vstupní nutnost do světa kreativity spolu s duchovním životem. Velmi ho fascinoval J. S. Bach svým dokonalým řádem, i A. Dvořák svými harmoniemi s využitím chromaticko-terciové příbuznosti. O tom jsme vedli mnohé nezapomenutelné debaty. A vzkaz budoucím generacím? Nebojte se být normálními…

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat