Vladislav Souček: České sbory potřebují větší materiální podporu

  1. 1
  2. 2

Pěvecký sbor Radost je pořadatelem XXXI. krajské postupové přehlídky školních dětských pěveckých sborů pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj. U této příležitosti vydáváte sborníky písní pro dětské pěvecké sbory – vloni se zaměřením na ukolébavky – co chystáte pro letošní rok?
Krajskou postupovou přehlídku pořádáme s několika pauzami společně s NIPOS téměř tři desítky let, některé ročníky organizovaly také další dětské sbory (Pražská kantiléna, Svítání, Rolnička Praha). Přehlídka je pro nás mimořádnou a krásnou příležitostí oplatit ostatním dětským sborům a sbormistrům nejen všechna přátelství, která jsme s nimi navázali, ale rovněž trochu přispět k tomu, aby se sbory mohly zlepšovat, mohly přátelsky a motivačně poměřit své síly a získat nový repertoár. Nejlepší ze sborů každoročně postupuje do celostátního kola, které je už několik posledních let tradičně v Uničově.

Na organizaci přehlídky se podílejí děti z koncertního sboru, pro které je tato akce organizační výzvou a velkou zodpovědností. Mají možnost nahlédnout do „sborové kuchyně“ dalším sborům, starají se o to, aby celá akce hladce a bez problémů proběhla. V loňském roce jsme museli jubilejní přehlídku zrušit, ale podařilo se nám vydat alespoň notový sborník s názvem Žirafa a korouhvička, který sborům přináší kvalitní a dosud nevydané či nedostupné skladby Miroslava Raichla, Emila Hradeckého, Jaroslava Ježka, část ukolébavek Pavla Jurkoviče a rovněž jednu moji skladbu.

Pro letošní rok chystáme opět výběr z méně dostupných dětských sborů, rádi bychom vydali něco z tvorby Miroslava Raichla, ale sbormistři se mohou těšit i na další autory, Zdeňka Lukáše, Eduarda Doušu ad. Připravovat přehlídku je pro nás velká čest a jsme rádi, že s každým novým ročníkem se daří pro hudbu a zpěv získávat další děti, z nichž mnozí časem zasednou nejen jako hudební profesionálové, ale především jako kultivované publikum koncertních síní. Systém sborových postupových přehlídek dětí se za posledních třicet let svého trvání dostal mezi největší organizované sborové akce u nás.  

Mnoho učitelů v dnešní době lká nad mladou generací – konkrétně si stěžují na klesající úroveň dětí a studentů – co říkáte vy po šedesáti letech praxe v dětském sboru? Jsou děti jiné než kdysi? Zdají se vám méně inteligentní či méně talentované?
Děti jsou rozhodně jiné, než byly před pár desítkami let! Myslím si, že nejsou méně inteligentní nebo méně talentované, ale mají jiný přístup k životu, jinou stupnici hodnot, preferují jiné přístupy, jiné životní zásady. Popravdě řečeno – asi bych si dnes netroufnul dětský sbor v takové formě jako v roce 1961 vůbec zakládat! To tehdy pamatuji krásné, nestrojené nadšení z práce ve sboru, tu nelíčenou radost z každého sborového úspěchu, z každého zájezdu (a nejenom do ciziny, kam se „bez sboru“ dalo obtížně dostat), z každého nového přátelství s nově poznaným „družebním“ sborem (představte si, že po desítkách let si ještě některá děvčata stále píší se zahraničními kamarádkami a dokonce se stále navštěvují!)

V současné době je, bohužel, kultura vinou neprozíravé a nezodpovědné vládní politiky značně upozaďována (to vidíme nejenom v současné koronavirové době), preferuje se především jenom sport (ne, že by nebyl důležitý), a kultura i školství skomírá na okraji zájmu. Kde je ve školství estetická výchova? Jak dlouho se už vůbec neučí Hudební výchova (ani v teorii!)?  A to všechno se přirozeně promítá do podvědomí, do myšlení dětí, do vnímání důležitosti versus zbytečnosti hudební výchovy! Odborník by na toto téma mohl asi mluvit hodiny, já to bohužel nedovedu, já jenom cítím, „kam se to řítíme“…

Vladislav Souček (foto se svolením Vladislava Součka)
Vladislav Souček (foto se svolením Vladislava Součka)

Sborová činnost je v České republice velmi rozšířený fenomén – dá se říci, že téměř každá škola a obec mají pěvecký sbor, také mnoho sborů působí při kostelech. Jaký je váš názor na podporu sborové činnosti ze strany státu? Myslíte si, stát dostatečně pečuje o toto „stříbro ve své pokladnici“?
Dle mého názoru je velmi nedostačující materiální podpora sborové činnosti, kvůli které jsou sbory nuceny se vnímáním i reálně přesunovat na komerční platformu a všechno si musejí platit, například horentní nájmy sálů – bez možnosti nějakých dříve existujících slev pro dětské sbory, nemalé poplatky pro OSA za to, že děti „smějí“ nevýdělečně zazpívat na koncertě rodičům, nezanedbatelné několikatisícové školné v ZUŠ, přesto, že sbory reprezentují obec i stát často i v mezinárodním měřítku. Jenom s velkým smutkem a obavami srovnávám coby pamětník, jaká byla podpora sborům před mnoha lety, a jaká je dnes…
Nemám nejlepší pocity…

Něco optimistického na závěr?
Řada dětských i dospělých sborů bohužel zanikla, nebo úplně pozastavila svoji činnost, ale naštěstí existuje mnoho nadšenců z řad zpěváků i sbormistrů, kteří svoji krásnou práci, svoji zálibu ve sborovém zpěvu nezahodili, a ze všech svých sil v rámci současných možností se snaží za každou cenu pokračovat! Sbormistři aplikují „online“ výuku, připravují na dálku výuku přes internet, cvičně spojují a nahrávají celé skladby z individuálně zaslaných nahrávek hlasů od jednotlivých členů, sestavují různé hudební kvízy a soutěže, organizují internetová setkání na zoomu. Takže snad nebude „tak zle“, snad většina pěveckých sborů přece jenom nakonec tuto hroznou koronavirovou dobu přežije, a česká sborová kvalita bude zase svítit daleko do světa!

Ráda bych vám pogratulovala k ceně Ministerstva kultury a přeji hodně zdraví a radosti do dalších let!

Vladislav Souček, narozený 17. dubna 1937 v Praze, zasvětil velkou část života dětskému sborovému zpěvu. Ovlivnil řadu dětí a mladých lidí v jejich profesním i osobním životě; společně se svou manželkou Zdeňkou zanechali významnou stopu v českém hudebním životě. (přečtěte si více…)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments