Vojcek v maskáčovém vzoru aneb Carsen režíruje temnou posádkovou baladu

  1. 1
  2. 2
Světově uznávaný režisér, Kanaďan Robert Carsen pokračuje ve své úspěšné spolupráci s Theater an der Wien a tentokráte zde režíroval zásadní operní dílo dvacátého století – Vojcka Albana Berga. Vytvořil velmi přesvědčivou inscenaci s osobitým vizuálním a velmi jednotným stylem psychologického herectví. Zajímavostí inscenace je i použití redukovaného orchestrálního aparátu, což je dáno i menším orchestřištěm divadla.
A. Berg: Wozzeck – Florian Boesch (Wozzeck), Aleš Briscein (Tambourmajor), Arnold Schoenberg Chor – Theater an der Wien 2017 (zdroj Theater an der Wien / foto © Werner Kmetitsch)

Současná inscenace Roberta Carsena je zajímavá také ve srovnání s pozoruhodnou inscenací Williama Kentridge z letošního Salcburského festivalu. Salcburská inscenace výrazně pracovala s groteskním pojetím postav, které ale Carsen do vídeňské inscenace vůbec nevčleňuje. Obě inscenace vynikají výraznou obrazovostí, i když každá ve zcela odlišném stylu, a také naprosto detailním vedením všech účinkujících až do posledního sboristy, byť také v zcela odlišném hereckém klíči. Kentridgeova scénografie, obsahující množství předmětů a jejich fragmentů, diváka až zahltí svou kolážovitostí, naopak Carsen scénografii abstrahuje a vytváří chmurný obraz krutého světa vojenské posádky, ve kterém však nechybí záblesky poezie, ale i naturalistické výjevy, které Carsen zařazuje do svých režií jen zcela výjimečně. Zásadním scénografickým elementem celé inscenace je maskáčový vzor a vojenská zelená barva.

Scénografie Gideona Daveye (a také autora návrhů kostýmů) se i tentokráte soustředí na „ideální“ architekturu v divadelní perspektivě (tak, jak to uplatnil například při inscenaci Händelovy Agrippiny v Theater an der Wien ve spolupráci rovněž s Robertem Carsenem). Scénu rozdělují jednoduché meziopony s maskovacím vzorem, které bleskurychle dokážou oddělit intimitu ubohého Vojckova obydlí od hospodské knajpy nebo kasárenské ložnice. Stejně tak veškeré kostýmy jsou kombinací součástí vojenských stejnokrojů nebo jsou od nich odvozeny (kostýmy Marie a Margret doplněné o „dráždivé“ síťované punčochy). Vizuální podoba inscenace neobsahuje žádné historizující odkazy na dobu původní Büchnerovy literární předlohy (William Kentridge se orientoval v Salcburku na první světovou válku). Bezvýchodný svět vojenské posádky je tak vykreslen sepranou zelení vojenských uniforem a maskovacích celt zcela současně a také potlačením většiny detailů značně nadčasově. Jak opticky jednotvárný a smutný je svět Carsenovy inscenace, tak tragické jsou jeho postavy. Pro Carsena je zásadní otázkou stav Vojckovy mysli a jeho duševní zdraví. V jednotlivých obrazech pak detailně sleduje Vojckovo propadání se do šílenství ovšem se stále se projevující snahou o normální život a s občasnými momenty uvědomění si svého lidství.

Zcela odpovídajícího představitele pro svou režijní koncepci našel Robert Carsen v rakouském basbarytonistovi Florianu Boeschovi, který často vystupuje na scéně Theater an der Wien.

A. Berg: Wozzeck – Florian Boesch (Wozzeck) – Theater an der Wien 2017 (zdroj Theater an der Wien / foto © Werner Kmetitsch)

Tento zpěvák je ostatně považován za jednoho z nejlepších zpívajících herců na současné světové scéně a jeho výkon v roli Vojcka tomuto renomé právem odpovídá. Bergův Vojcek patří k jeho parádním rolím, které v posledních letech vytvořil například v Kolíně nad Rýnem nebo na festivalech v Helsinkách a Holland Festivalu. Bez zbytečných hereckých naturalismů vytváří hlubokou studii muže ztraceného v současném světě. Zoufale se snaží pochopit a vymanit se ze sociální smyčky, ve které uvízl, ale ta je již příliš utažená, aby mohl najít cestu ven. Dojemná je jeho neumělá snaha v péči o dítě nebo snaha udržet si Marii, snad jedinou blízkou duši, kterou má. Carsen ovšem relativizuje vztah Vojcek – Marie a sám v rozhovoru programové brožury uvádí že: „Láska není v tomto díle prezentována.“ Boeschův Vojcek je navíc vokálně velmi přesvědčivý, s výborně vypracovanou koncepcí hlasového vývoje této role, stejně jako s promyšlenou prací s intenzitou hlasu. Výkon by neměl ujít alespoň nominacím rakouských kritiků při udělování cen za operní umění.

Imponující je i výkon představitelky Marie, pojaté jako posádkové prostitutky s dítětem, v podání americké sopranistky Lise Lindstrom, která je jinak specializována na postavu Pucciniho Turandot, a zpívala v posledních letech jen několik jiných rolí (Salome, Elektra a Brünnhilde, letos také Barvířka).

A. Berg: Wozzeck – Lise Lindstrom (Marie), Samuel Wegleitner (Mariens Knabe) – Theater an der Wien 2017 (zdroj Theater an der Wien / foto © Werner Kmetitsch)

Postava stejně nešťastná jako Vojcek hledá útěchu v drogách, nabízí svoje již ne zcela mladé tělo zcela bez iluzí a bez jakékoliv víry v budoucnost. Její vokální prostředky již vykazují vliv delšího působení ve vysokodramatickém oboru, střední poloha občas zní ploše a šedě, ale rázné výšky jsou působivé. Bohužel, hlas se již trochu rozpadá na jednotlivé nepříliš spojené polohy, ale v této roli to nijak zvláště neruší a mnohé překryje velmi věrohodné herectví. Z ostatních představitelů nejvíce zaujal profondním basem a posedlostí své postavy Stefan Cerny jako Doktor. Tento Fachidiot svého oboru vůbec nerozlišuje, jestli je Vojcek ještě živá bytost, nebo jen položka v kolonce jeho mrtvých pacientů. John Daszak, který v salcburské inscenaci ztělesnil Tambormajora, tentokráte zpívá Hejtmana jako ustrašeného velitele, maskujícího svou malost siláckými řečmi a chováním. Vokální výkon je v tomto případě poněkud narušen nadužíváním falsetových tónů, a to mnohem častěji, než bývá u představitelů tohoto partu zvykem.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Berg: Wozzeck (Theater an der Wien 2017)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Opět výborně napsaná recenze pana Chaloupky – mohu opravdu souhlasit se vším, co o skvělé inscenaci Bergova Wozzecka v Divadle na Vídeňce napsal. Viděl jsem jinou reprízu inscenace, herecké a pěvecké výkony představitelů byly vynikající – ovšem nejvíce mne zasáhla režie mého oblíbeného režiséra Roberta Carsena. Carsen nevymýšlí na jevišti nikdy hlouposti,vychází důsledně z prostředí a rekvizit, které se vojenskému prostředí Vojcka hodí a využívá je. Ale neopakuje je mechanicky (ke znudění diváků), rozvíjí je, předkládá v nových variacích – a to činí i tuhle jeho nejnovější režii obdivuhodnou. Doporučuju ke zhlédnutí !