Vrátit svět hudby do normálních kolejí: Ostravské dny 2017

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
S Petrem Kotíkem o létajících mouchách, instinktu a intuici, dobrodružství zvaném Ostrava New Orchestra i o americkém Buffalu na severní Moravě.
Petr Kotík (foto Martin Popelář)

 

Od prvních Ostravských dnů uplyne letos šestnáct let, nyní se chystá deváté bienále. Čím pro vás po té době Ostravské dny jsou? Co se změnilo?

Od počátku se na podstatě Ostravských dnů nic nezměnilo. O co nám šlo v roce 2001, je stejně aktuální dnes: každý druhý rok vytvořit na poslední tři týdny v srpnu tvůrčí prostředí skladatelů a interpretů – jak etablovaných, tak mladých a začínajících – a prezentovat jejich práci veřejnosti. Vytvořit prostředí se zaměřením na orchestr a spojit diskuse, prezentace, přednášky a workshopy s koncerty pro veřejnost. Prostě změnit na tři týdny „nenormální“ hudební situaci, tu, kterou jsme v každodenním životě obklopeni, na „normální“ – to znamená na hudbu dneška.

To dnešní ne-normální prostředí je výsledkem primární soustředěnosti na hudbu minulosti, je to prostředí, ve kterém se hudba přítomnosti považuje za nepříjemné rozptýlení, jako když kolem vás létají mouchy, které odháníte. Normální prostředí, a to nejen v hudbě, je takové, které se primárně zaměřuje na svoji dobu. Tak tomu vždy v minulosti bylo. Toto je tedy koncept Ostravských dnů od jejich počátků. Je také ale samozřejmé, že se ročník od ročníku věci mění. Ty změny jsou podmíněny novými potřebami a možnostmi (organizačními, časovými a finančními) a hlavně novými nápady. Realizovatelné nápady ale v sobě spojují všechny praktické aspekty, které jsem vyjmenoval. Letos například je to založení téměř stočlenného mezinárodního symfonického orchestru Ostrava New Orchestra.

Orchestr bude složen z mladých interpretů ve věku od dvaceti do pětatřiceti let prakticky z celé Evropy, a navíc přijedou hráči také z USA a Kanady. Bude to ale „normální“ orchestr, s primárním zaměřením na naši hudbu, hudbu naší doby. Tak jako tomu bylo u prvních moderních orchestrů, například u toho, který založil Jan Václav Stamic v Mannheimu v polovině osmnáctého století. Nebo Vídeňská filharmonie, kterou v polovině devatenáctého století založil Otto Nicolai. Tehdy tyto „normální“ orchestry hrály „normální“ hudbu své doby, a když šlo o hudbu z historie (ve Vídni), tak nešlo o víc než posledních šedesát let, tak jak to děláme na Ostravských dnech.

Představte si, že by Miroslav Srnka dirigoval premiéru své symfonie s Českou filharmonií. To je nemyslitelné. Před sto padesáti lety to ale byl ve Vídni „normál“. Například v roce 1877 premiéroval s Vídeňskými filharmoniky Anton Bruckner svou Symfonii č. 3 (až na dvanáct lidí a studenty na balkoně všichni z Musikvereinssaalu během koncertu odešli). Takový „normál“ prožívají Ostravské dny od roku 2001. V minulém ročníku Ostravských dnů (2015) bylo zas novinkou využití fenomenálních možností Ostravy – právě zrekonstruovaného Trojhalí Karolina a areálu Provozu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovice. Využití těchto nových prostor se prolíná s ohromným nárůstem zájmu veřejnosti, zvláště mladých lidí. To samo naznačuje mimořádný repertoár, nemyslitelný v jiných podmínkách. Vše souvisí se vším.

Nejen při návštěvě Ostravských dnů je patrné, že zájem o soudobou hudbu roste. Zajímalo by mě ale, jakou roli podle vás posluchači hrají v samotném procesu prezentace hudby?

Posluchači jsou nedílnou součástí hudby. Tak tomu je ve všech uměleckých projevech. Role publika má ale základní kontradikci. Na jednu stranu je zde jeho důležitost, a na straně druhé člověk nesmí na publikum brát velký zřetel. Nelze například tvořit, komponovat pro publikum. Nelze stavět pro publikum programy koncertů. Jakmile se začne na publikum brát tímto způsobem zřetel, vznikne vždy něco druhořadého. Co říkám, si navzájem protiřečí, což je důkazem toho, že to opravdu tak je. Jakákoliv teze, ve které není protiklad, by měla být podezřelá. Vše, od vesmíru po kulturu (ta naše je založena na křesťanství), má v sobě kontradikce. Člověk pracuje s vědomím toho, co dělá, ne s představou podbízet se (ať publiku nebo vyšší autoritě), přitom ale reakce ostatních na vlastní práci má zásadní důležitost.

Tvrdíte tedy, že ve chvíli, kdy skladatel píše pro publikum, je to začátek konce…

Každý hudebník, který se zúčastnil koncertních zájezdů, ví, že od místa k místu reaguje každé publikum na stejně zahraný program jinak. Která z těchto reakcí je ale ta, kterou lze obecně označit jako reakci „publika“? Nic takového neexistuje. Reakce je pokaždé jiná, stejně jako je publikum pokaždé jiné a reaguje jinak. Tato zkušenost mě již na počátku mé dráhy dovedla k přesvědčení, že je nejlepší nebrat na tyto věci zřetel. Prostě existuje nějaká odezva, a to samo o sobě stačí. Když ale začnete brát publikum v potaz, začnete kalkulovat, předpokládat a očekávat reakce druhých, práce se stane vypočítavou. A to je ten konec vážného úsilí. Když slyším názory, které něco ospravedlňují na základě předpokladu, jak bude reagovat publikum, mám vždy dojem, že dotyčný vůbec nemluví o publiku, ale sám o sobě.

Vnímáte přístup k publiku jako jeden z rozdílů mezi takzvanou vážnou a takzvanou populární či zábavnou hudbou?

Hudba, jako všechno, co děláme, má víc než jeden účel. Takzvaná vážná hudba se liší od takzvané hudby populární hlavně tím, že nemá přímý praktický účel. Umělecká díla totiž nemají praktický účel, a to je hlavní důvod rozdílu mezi publikem pro umění a publikem pro populární, účelové aktivity.

Umělecké dílo je velmi křehká věc. Na otázku, o co u vážné hudby jde, je možné odpovědět jen z osobního pohledu, a ten je u každého jiný. U uměleckého díla, zvláště u hudby, jde o intelektuální a duševní transcendenci. V takzvané vážné hudbě jde o určitý druh meditace, informované meditace, jak intelektuální, tak osobní a emocionální (emoce v hudbě jsou vždy osobního rázu a je trapné, když se zobecňují). Rozdíl mezi publikem pro takzvanou vážnou hudbu a hudbu populární je stejný, jako rozdíl mezi návštěvníky kroužku meditace a sportovního utkání.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Související články


Komentáře “Vrátit svět hudby do normálních kolejí: Ostravské dny 2017

Napsat komentář