Vtipy o violistech aneb Jak se rozehrává Maxim Rysanov

Hráči na violu jsou terčem mnohých veselých vtipů. Často neprávem, někdy možná právem. Na úvod několik elegantnějších.
Concerto in Second Position for Viola and Viola Orchestra (foto archiv autora)

Co se stane, když violista vyleze do třetí polohy?
Musí ho tamodtud sundávat se žebříkem…

Jak donutit violistu, aby hrál řadové staccato?
Napsat do partu dlouhou vysokou notu v pianissimu a připsat nad ní „sólo”…

Co závidí violisté harfistům?
Že hrají pořád jenom prázdné struny a navíc jen pizzicato…

Kolik zná violista poloh?
Dvě – první a tísňovou…

Bratschen-Witze (zdroj amazon.com)

Mnoho dalších a často mnohem sarkastičtějších vtipů lze najít na webových stránkách po celém světě. Violista Maxim Rysanov patří mezi ty, jichž se tyto vtipy zajisté netýkají. Následující rady mohou být poučné i pro mnohé houslisty. Řada podobných tipů zazněla při nedávném mistrovském kurzu Anne-Sophie Mutter v Rudolfinu (informovali jsme zde).
***

Na Ukrajině narozený violista nechává podrobně nahlédnout, jaký režim má při cvičení
Moje rozehrávání je rutinou, která trvá obvykle asi 30 – 40 minut. Normálně začínám čtyřoktávovými stupnicemi a akordy a rovněž dvojhmatovými stupnicemi v rozsahu dvou oktáv. Stupnice si vybírám v identické tónině dle díla, které ten den hraji nebo studuji. Pokud čas dovolí, věnuji navíc pozornost vibratu a přehmatovým cvičením.

Nejdříve hraji celou stupnici ve velmi pomalém tempu, každou notu jedním smykem 5 – 6 vteřin v pianu, bez tlaku a koncentruji se, aby každý tón byl stejně kvalitní a aby v každé části smyčce nebylo žádné zesílení nebo zeslabení. Také sleduji, aby pravá ruka nedělala žádné zbytečné pohyby ani při tahu, ani při výměně smyku. Potom pokračuji tahy détaché uprostřed smyčce, přičemž používám pouze velmi krátké tahy. Musím být schopen provést tyto výměny velmi hladce. To mi umožňuje, abych byl schopen v jakékoliv frázi vyměnit tah smyčce nahoru nebo dolů tak, aby výměna nebyla slyšet. Následně zvyšuji tempo, ale pořád hraji jedním tahem pouze jednu notu. Potom zrychluji a zrychluji.

Snažím se poslouchat vazbu mezi jednotlivými notami s tím, že prsty levé ruky pokládám na hmatník současně s výměnou smyku. Výsledkem by mělo být, že vše zní téměř jako legato. Potom začnu cvičit delší spiccato, každou notu třikrát u žabky. Snažím se, aby každá nota byla stejně dlouhá, neboť zde bývá největší potíž v tom, že zvednutí smyčce po tahu dolů (to jest od žabky ke špičce) bývá obtížnější. Opět platí, že cvičím cvičení nejprve pomalu, pak rychleji.

Potom se opět vrátím do středu smyčce a cvičím čtyři noty détaché a následně čtyři noty spiccato. Tato sekvence se musí hrát v pomalém, středním a rychlém tempu, a pak velmi rychle pouze spiccato. Spiccato by mělo být velmi kontrolovaným smykem. Nemělo by být chápáno jako volné skákání smyčce. Ve velmi zpomaleném pohybu je spiccato ve skutečnosti détaché, při kterém se po každé notě zvedne smyčec.

Další věc, kterou dělám, jsou cvičení v tečkovaném rytmu. Zde používám celou délku smyčce a začínám ve forte, postupně měním dynamiku a tlak, ale smyčec zůstává na struně a nesmí se zvednout. Když se dostanu ke špičce, „zaseknu“ krátkou notu z tečkovaného rytmu. Totéž dělám, začínaje dynamikou forte, při tahu nahoru (to jest od špičky k žabce).

Potom cvičím portato: čtyři a osm tónů na jeden tah a soustřeďuji se na pohyb lokte – aby byl volný a hladký. Následně hraji legato – čtyři, osm, šestnáct a dvacet čtyři not na jeden tah.

Na řadu přijde nácvik akordů. Hraji čtyři noty na jeden tah se soustředěním na výměny a postavení levé ruky. Snažím se uvolnit svůj levý loket, aby se mohl volně otáčet směrem k hrudi a aby byl ve vysokých polohách volný. Palec může opustit krk a může se lehce dotknout boku hmatníku při pohybu do vysoké polohy.

Aby dosáhli volně do vyšších pozic, mohou si violisté pomoci sami otáčením lokte a pohybem palce ven tak, že levá ruka udržuje stejnou pozici, jakou má ve třetí poloze. Při výměnách poloh se snažím uvolnit tlak prstu při posuvu tak, abych dosáhl pocitu, jaký mám při hře akordů.

Akordická cvičení hraji vždy od stejné noty a měním je harmonicky (například: moll, dur, první a druhý obrat, dominantní septakord).

Cvičení končím dvojhmatovými stupnicemi ve dvou oktávách (tercie, sexty, oktávy). Zjistil jsem, že cvičení dvojhmatů je důležité pro udržení pozice levé ruky tak, aby se moje prsty nezvedaly bezdůvodně příliš daleko od struny.
***

Maxim Rysanov pochází z Ukrajiny a jeho domovem se stal Londýn. Studoval violu u Marie Sitkovské v Moskvě a Johna Glickmana v Londýně na Guildhall School of Music and Drama. Studoval současně dirigování u Alana Hazeldinea na Guildhall School of Music v Londýně a zúčastnil se několika mistrovských kurzů, včetně těch s Gennadijem Rožděstvenským a Jormou Panulou.

Maxim Rysanov (zdroj maximrysanov.com)

www.maximrysanov.com

S využitím zahraničních zdrojů

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář