Vyhrožovali mu i zabitím. Od uvaděče až po nejvlivnějšího muže operního světa

  1. 1
  2. 2

V šestnácti letech pracoval Peter Gelb v Metropolitní opeře příležitostně jako uvaděč a poté, co dokončil školu, nastoupil do kanceláře významného newyorského hudebního uměleckého manažera, kde se seznámil s podnikatelským obchodním modelem, kterému zůstal věrný dodnes. Získal studijní místo na Yalské univerzitě, ale po několika týdnech přerušil studium a začal kariéru v hudebním managementu. V roce 1979 zorganizoval průlomové turné Bostonského symfonického orchestru po Číně. Stal se manažerem slavného klavíristy Vladimira Horowitze v závěru jeho kariéry a v roce 1986 stál za jeho politicky choulostivým návratem do Sovětského svazu po čtyřiceti letech v exilu. Později jako manažer ve firmě Columbia produkoval televizní přenosy z Metropolitní opery, které mu vynesly šest cen Emmy. Před svým jmenováním do funkce generálního ředitele Met byl prezidentem firmy Sony Classical, a to v době, kdy „nahrávací průmysl zažíval propad. Byl jsem kritiky napadán za to, že usiluji o komerční úspěch, jenže Sony Classical je výdělečná firma. Sám sebe jsem vždy chápal jako dohazovače v umění. Dával jsem dohromady tvořivé lidi a v Hollywoodu jsem natáčel filmovou hudbu.“ Firma Sony Classical vyhrála cenu Academy Award za filmovou hudbu čtyři roky po sobě. Kromě jiných byla oceněna hudba ve filmech Tygr a drak a Krvavé housle.Zprostředkovával jsem dirigentům různé hudební nápady, o nichž jsem se domníval, že by mohly být užitečné pro jejich kariéru.“ Dal dohromady skladatele Tana Duna s režisérem Angem Lee, „a přičlenil jsem k nim ještě violoncellistu Yo-Yo Mu. Když jsem přišel do Metropolitní opery, pokračoval jsem ve spolupráci s režiséry, kteří v Met předtím nikdy nepracovali. Jedním z nich byl například François Girard, který režíroval naši vysoce hodnocenou produkci opery Parsifal.“

Peter Gelb byl vnímán jako komerčně orientovaný manažer, a proto byl považován za kontroverzní volbu pro funkci generálního ředitele Met. Poté, co byl zvolen, se postaral o to, aby měl ohledně umělecké stránky volné ruce, což nebylo pro jeho předchůdce vždy samozřejmostí. „Byla období, kdy to nebyl generální ředitel, kdo rozhodoval, jaké opery budou na repertoáru. Správní rada v minulosti do těchto věcí zasahovala a někdy docházelo k napětí.“ Ovšem pokud jde o finanční stránku, zodpovídá se ředitel správní radě. „Pro jakékoliv obchodní rozhodnutí potřebuji jejich schválení, takže když jsme se rozhodli, že zaujmeme tvrdý postoj při vyjednávání s odbory, což byl můj návrh vycházející z nutnosti, stála správní rada pevně za mým návrhem.“

Spory s odbory popisuje Peter Gelb jako „tahanici, při níž nikdo nechtěl, aby se zastavila práce, ale zároveň nikdo nechtěl ustoupit. Samozřejmě, že obě strany ustoupily a kompromis vyústil v podstatné snížení platů, ale také snížení výdajů napříč celým operním domem. Výdaje se tak podařilo snížit více než o 22 milionů dolarů. Když se ale ohlédnu za uplynulou sezonou, mohu říci, že se nám to podařilo bez uměleckých kompromisů.“

Krátkodobý finanční plán je podle Petera Gelba „rozumný. Nejsem si ale jistý, jestli je opera vůbec někdy rozumná.“ Teď společnost vykázala přebytkový rozpočet ve výši jednoho milionu. První za několik let. Generální ředitel ale upozorňuje, že bude muset dojít k dalším změnám. Zmiňuje změny v programovém schématu, zvláště pak představení v neděli, ale také možnost nabídnout pronájem názvu budovy sponzorům.

Nepříjemná zkušenost z vyjednávání s odbory probíhala současně s kritikou Adamsovy opery Smrt Klinghoffera z roku 1991. Děj vychází ze skutečné události, které se odehrála v roce 1985 na palubě výletní lodi Achille Lauro. Palestinský terorista zavraždil na lodi izraelského turistu na invalidním vozíčku. Peter Gelb vždy zdůrazňoval, že antisemitismus po celém světě sice narůstá, ale opera antisemitská není. Některé židovské skupiny ale proti námětu opery protestovaly. Názory oponentů se začaly radikalizovat a byly stále kontroverznější a dokonce výhružné. Peter Gelb, který sám sebe označuje za kulturního žida se silným citem pro židovské dědictví, aniž by byl nábožensky založený, a který rozhodně nesdílí antiizraelské názory, zrušil všechny přenosy HD s odůvodněním, že by nemohl kontrolovat přenosy ve dvou tisícovkách kin po celém světě. „Záležitost začala být velice obtížná. Dlouholetí sponzoři se neshodli na tom, jak by se věc měla řešit. Ale důvody, pro něž byla opera napadána, nejsou opodstatněné. Terorista říká antisemitské věci, ale to zdaleka neznamená, že dílo je antisemitské. (Ve filmu Schindlerův seznam jsou nacisté nacisty.) Závěr opery je neobyčejně silný. Klinghoffer je zavražděn proto, že se doslova postaví teroristům. Jeho žena pak zpívá neuvěřitelně dojemnou árii o hrdinství, ale také o komplexnější situaci. Z umělecké stránky nám bylo dáno za pravdu. Je to velké dílo.“

Peter Gelb byl zděšen z toho, že se „před premiérou okolí opery hemžilo policisty, psy a policisty v civilu. Ozvalo se několik výkřiků a na pár týdnů jsem dostal policejní ochranu.“ Ujišťuje ale, že je rád, že neprovedl žádné změny. „Kdybychom neudělali to, co jsme udělali, myslím, že výsledek by byl jiný, a horší. Tato záležitost mohla rozštěpit Met, což se nakonec nestalo.“

Protesty před Metropolitní operou proti uvedení Adamsovy opery Smrt Klinghoffera
Protesty před Metropolitní operou proti uvedení Adamsovy opery Smrt Klinghoffera

Během vyjednávání s odborovými organizacemi zveřejnil Peter Gelb údaje o tíživé finanční situaci. Byl proto označován za „hlasatele zkázy a zániku operního průmyslu“. Ve skutečnosti vidí mnoho důvodů pro optimismus. Zvláště pak v tom, že „velké i malé operní společnosti na celém světě vědí, že se musí o přízeň publika ucházet s větším úsilím. Mají ve větší míře podnikatelského ducha. Spolupracují s jinými kulturními institucemi a experimentují více než v minulosti.“

Finanční stránka bude sice vždy velkou výzvou, ale Peter Gelb trvá na tom, že ekonomiku a umění nelze oddělovat. „Musíte si vydělat na živobytí. Když jsem pracoval v nahrávacím průmyslu, 250.000 prodaných CD znamenalo v oblasti operního repertoáru obrovský úspěch. V dnešní době je za velmi úspěšné album považováno CD, kterého se prodá 25.000 kusů. Nahrávky se proměnily v propagační nástroj a peníze se dnes vydělávají na představeních. Je proto zajímavé, že naše přímé přenosy s běžnou sobotní návštěvností kolem 250.000 se staly největším distributorem operního produktu na světě.“

Generální ředitel Peter Gelb připomíná, že symbolem úspěchu v osmdesátých letech byla velikost nahrávací smlouvy. „Dnes odlišuje velké hvězdy to, že vystupují v nových produkcích nebo v přímých přenosech. Stále jde ale o to, získat co nejširší publikum. Opera je veřejná forma umění a je chyba si myslet, že by se umělecká rozhodnutí měla činit v jakémsi vakuu.“ V reminiscenci na svou práci manažera Vladimira Horowitze a na spolupráci s Herbertem von Karajanem říká, že je spojovala „starost o to, co si myslí veřejnost. Horowitz mě během přestávek posílal do foyeru divadla, abych si poslechl, co se o něm povídá. Chtěl přesně vědět, kolik se prodalo vstupenek, a zuřil, když nebylo vyprodáno. V podstatě chtěl potěšit publikum. Není podbízivé chtít posluchače podnítit, získat si je a přimět je k přemýšlení o věcech, o kterých předtím nikdy nepřemýšleli. Nejhorší věc je publikum ignorovat nebo jím pohrdat. A pokud je vaším cílem posluchače naštvat, tak bude stačit jen pár pokusů.“

Překlad Ondřej Lábr
Redakčně kráceno
Foto archiv

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na