Výjimečný, nezapomenutelný večer. Velkolepé finále Pražského jara s Krzysztofem Pendereckim

  1. 1
  2. 2
Závěrečný koncert Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro patří mezi nejvýznamnější události hudebního dění v Praze. Pro dvaasedmdesátý ročník připravil management festivalu finále skutečně s puncem velkolepé mimořádnosti. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu představil svou 7. symfonii „Sedm bran jeruzalémských“ legendární skladatel a dirigent Krzysztof Penderecki.
Závěrečný koncert – Krzysztof Penderecki, Symfonický orchestr Českého rozhlasu – Pražské jaro 2. 6. 2017 (zdroj Pražské jaro / foto © Ivan Malý)

Dramaturgii koncertu tvořily dvě stylově i obsahově odlišná díla. Úvodní skladbou večera ve Smetanově síni Obecního domu byla Serenáda pro orchestr Iši Krejčího. Iša Krejčí patří bezpochyby k nejoriginálnějším skladatelům neoklasicistního směru v české hudbě. Jeho osobitý „mozartovsky“ inspirovaný styl je možné rozeznat po pár taktech. Mozart skladatele ovlivnil mnohem více než jeho učitelé hudby na konzervatoři – Karel Boleslav Jirák a Vítězslav Novák.

Provedení orchestrální skladby, „která obletěla svět“, se ujal asistent Krzysztofa Pendereckého, dirigent a klavírista Maciej Tworek. Jeho bezprostřednost a poctivá hudební práce byla slyšet ve všech částech skladby. První věta Allegro byla díky měkkému zvuku smyčců a výrazové ostrosti dechů plná jiskřivé radosti. Je bohatá na melodicky a rytmicky kontrastující hudební myšlenky a dirigentovi se podařilo dynamicky rozlišit její jednotlivé části a zvukově je sjednotit. Střední pomalá věta Andante quasi allegretto, svěřená smyčcům, zapůsobila na posluchače příjemným dojmem především díky svému snivému lyrickému charakteru. Krejčí v této větě harmonicky rozvinul citáty lidových písní Pasačka a V našem městě Olomouci. Závěrečná věta Presto přinesla návrat komické části con brio, svým zvukově pestrobarevným temperamentem Serenáda vyvrcholila třeskutým zvukem bicích nástrojů s majestátními zvukobarevnými akordy dechů a smyčců.

Kontrastním dílem k úvodní skladbě byla monumentální 7. symfonie s původním názvem Sedm bran jeruzalémských. Jejího uvedení se ujal sám autor díla Krzysztof Penderecki. Skladatel a dirigent se jednoznačně řadí k nejvýznamnějším skladatelským osobnostem současnosti. Povahou své hudby patří spolu s Henrykem Góreckim a Witoldem Lutosławskim k nejvýraznějším představitelům takzvané polské školy. Její kompoziční styl je charakteristický novou tonalitou, prací se sílou a barvou zvuku, ale i dramatickým, expresívním až drtivým nábojem hudby. Nejlépe to však vystihuje Pendereckého výrok „vstřebat vše, co se kdy v hudbě stalo“. Klíčový představitel polské školy ve své tvorbě experimentoval se zvukem, tonalitou, netradičními vyjadřovacími prostředky a novými technickými vymoženostmi. V sedmdesátých letech se nakonec přiklonil k postromantickému symfonismu, v jehož duchu komponuje dosud.

Symfonie č. 7 byla zkomponována u příležitosti oslav třetího tisíciletí existence města Jeruzaléma jako hlavní metropole židovského státu. Penderecki byl tehdy požádán, aby napsal nové vokálně symfonické dílo. Tak vzniklo oratorium, které Penderecki záhy přejmenoval na symfonii vzhledem k tematické návaznosti všech jeho částí, odpovídající spíše symfonickému cyklu než epickému hudebnímu žánru. Symfonie byla poprvé uvedena v lednu 1997 v Jeruzalémě pod původním názvem Sedm bran Jeruzaléma. Název vychází ze židovské tradice, osmá „zlatá“ brána zůstává až do příchodu Mesiáše zavřena. Symbolika čísla sedm hraje významnou roli v pojetí vnitřní i vnější struktury skladby – od sedmi částí, sedmitónových melodických jader, až po sedm triumfálních akordů, jimiž symfonie končí. Dílo je význačné svou bohatou instrumentací a obsazením, zahrnujíc i neobvyklé nástroje, jako jsou basová trubka a tubafon, čtyři skupiny bicích nástrojů a menší orchestr dechových nástrojů. Jeho řízení se na galerii ujal Maciej Tworek, který ho dokázal dirigovat s maestrem Pendereckim zcela synchronně a naslouchat komplexnímu zvuku orchestru na pódiu.

Ještě před začátkem symfonie se skladatel obrátil k publiku, aby její provedení věnoval svému dlouholetému příteli a kolegovi, dirigentovi Jiřímu Bělohlávkovi, který ve středu večer zemřel. Přítomní jeho památku uctili chvílí ticha.

Symfonii otevřel chvalozpěv v mohutném unisonu Slovenského filharmonického sboru, jehož výkon byl po celou dobu naprosto mimořádný. Jeho kolosální zvuk dotvářel monumentální náladu celé skladby. Nastudování sborových částí se ujal maďarský sbormistr Mátyás Antal. I když je dílo plné pěvecky náročných partů, zvuk sboru zůstal ucelený a vyvážený. Jako sólisté se představili polští operní pěvci, kteří mají se 7. symfonií bohaté zkušenosti. Obdivuhodný byl výkon sopranistky Iwony Hossy, která si dokázala hravě poradit i s technicky náročnými melodickými frázemi. Po jejím boku se představila úspěšná sopranistka Karolina Sikora a uznávaná mezzosopranistka Anna Lubańska. Tenorový part zpíval Adam Zdunikowski, který se v minulosti podílel na provedení všech oratorií Krzysztofa Pendereckého pod jeho taktovkou. Pětici sólistů doplňoval sólista Polské národní opery, basista Piotr Nowacki, v jehož repertoáru zaujímají Pendereckého díla včetně 7. symfonie čestné místo. Po interpretační stránce byly výkony všech sólistů pěvecky i výrazově vyvážené.

Hloubavou duchovní atmosféru a silný emocionální účinek díla vzbuzoval vedle jeho harmonie i samotný text. Skladatel jej sestavil z úryvků žalmů a starozákonních knih proroka Daniela, Izajáše a Jeremiáše. Hebrejské recitace z knihy proroka Ezechiela se ujal rovněž polský umělec Sławomir Holland. Jeho projev se vyznačoval výraznou artikulací a promyšlenou prací s barvou a sílou hlasu. Sugestivní recitace šesté věty vyvrcholí do závěrečné věty sedmé, která v monumentální kadenci sedmi zářivých akordů uzavírá celý symfonický cyklus.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu předvedl na závěrečném koncertě Pražského jara fenomenální výkon. V rozhovoru pro Český rozhlas Penderecki sám prohlásil spolupráci s orchestrem za bezproblémovou a velmi příjemnou. Oporou orchestru byla svou přesností smyčcová sekce pod vedením koncertního mistra Vlastimila Kobrleho, technicky výbornou hrou excelovala bohatá dechová sekce, která v provedení obou děl sehrála klíčovou roli.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Závěrečný koncert: K.Penderecki & Symfonický orchestr Českého rozhlasu (Pražské jaro 2017)

[Celkem: 13    Průměr: 4.3/5]

Související články


Napsat komentář