Vykročení mimo starou hudbu? Mohl by to být muzikál. Ptali jste se Tomáše Krále

  1. 1
  2. 2
Tomáš Král (zdroj archiv T. Krále / foto © Barbara Dietl)

Barytonista Tomáš Král odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

Dobrý den, pane Králi, mám vás spojeného snad výhradně s interpretací takzvané staré hudby. Co vás k ní přivedlo a proč se nevěnujete také „mladším“ skladatelům? Nechystáte v dohledné době nějaký sólový projekt? (Pavel Š.)

Dobrý den, pane Pavle, moc děkuji za vaše otázky. Ano, je pravdou, že hlavním těžištěm mé práce je takzvaná stará hudba, ke které mě přivedl nejspíše právě Václav Luks. Na podzim roku 2004 prováděl v Brně na JAMU, kde jsem v té době studoval, interpretační kurzy a po prvním setkání jsme si padli do oka i ucha a on mě přizval ke spolupráci s jeho nově se formujícím tělesem Collegium Vocale 1704. Naším prvním projektem byla Mše h moll od Johanna Sebastiana Bacha na Pražském jaru, což bylo mé první účinkování na pódiu pražského Rudolfina a já nikdy na tento moment nezapomenu. Po tomto projektu se v mém malém pražském staro-hudebním světě objevily další soubory jako například Ensemble Inégal, Collegium Marianum, Musica Florea, nebo i Robert Hugo, Petr Wagner, kteří mě postupně přizvali na různé projekty a formulovali tak moji plavbu ve vodách staré hudby v Praze.

Nicméně není to jen stará hudba, která mě obklopuje. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl natočit písně Leoše Janáčka spolu s Martinou Jankovou a Ivo Kahánkem pro Supraphon v roce 2015, stejně tak jsme ve stejném týmu před pár týdny dotočili písně Bohuslava Martinů. Je to tedy písňová tvorba anebo také hudba soudobá, které vyvažují tak časově monumentální staro-hudební období, jemuž se věnuji především, ať už koncertně nebo na jevišti. A ano, sólový projekt chystám, v nejbližší době to bude hudba z Vratislavského hudebního archivu, kde leží velké množství netknuté a ještě nehrané italské hudby z období raného baroka. Letos slavíme 450. výročí narození Claudia Monteverdiho a právě ve Vratislavi je uložen originální výtisk z roku 1615 jeho opery Orfeo, ze které jsem tedy vzhledem k výročí vybral několik pasáží právě z role Orfea. Dále jsem zformuloval program tak, aby se vytvořil dialog s hudebním nástrojem cornett, na který bude hrát výborná Judith Pacquier z Francie, dále nás doprovodí Massimiliano Toni z Itálie na varhanní pozitiv a cembalo, Maximilian Ehrhardt z Německa na barokní harfu a můj dobrý kamarád Jan Krejča na theorbu. Mezi další skladatele z Vratislavského archivu, kteří se objeví krom Claudia Monteverdiho v programu, patří Giovanni Felice Sances, Giovanni Antonio Rigatti, Maurizio Cazzati a Domenico Obizzi. Tento program vznikl na objednávku mezinárodního hudebního festivalu Wratislavia Cantans a pro jeho dvaapadesátý ročník v letošním září. Mám ale obrovskou radost, že se s tímto programem objevíme i v Čechách, respektive na Moravě, na Svatováclavském hudebním festivalu 13. září v Ostravě.

Dobrý den, před časem jsem vás slyšela v titulní roli v Purcellově Didovi a Aeneasovi v Rudolfinu, kde jste se mně moc líbil. Jak se vám zpívalo se švýcarskou sopranistkou Chappuis, která byla stejně výborná? Nepřipravujete zase nějaké koncertní provedení opery? Přimlouvala bych se, aby byla zařazována častěji:-) Pozdravuji vás. (Anna V.)

Dobrý den, Anno, moc vám děkuji za otázky, kompliment a také vás pozdravuji. Ano, souhlasím s vámi, také bych si přál, aby se Purcellova hudba zařazovala na program častěji. Bohužel ale nevím, že by se teď nějaká jeho opera v Čechách připravovala. Co se týká koncertního provedení opery Dido a Aeneas, které jsme prováděli s Václavem Luksem a jeho Collegiem 1704 v Rudolfinu, mám na tento večer velmi dobré vzpomínky, a to i díky paní sopranistce Marie-Claude Chappuis, která byla pro nás všechny velkou inspirací a velmi dobře se s ní spolupracovalo.

Ve které opeře se vám zpívalo nejlépe? (Vojtěch Bartoš)

Dobrý den, pane Bartoši, děkuji za váš dotaz, nejlépe se mi vzpomíná hned na několik operních produkcí, kterých jsem se zúčastnil. Ale pokud bych měl jmenovat pouze a jen jednu, tak tou první operou, která mi přijde na mysl, by byl Händelův Riccardo I., respektive adaptace této Händelovy opery od Telemanna, který svěřil náročný koloraturní part hlavní role do rukou barytonu namísto původního kastrátu. Této produkce jsem se zúčastnil v německém městě Giessen v roce 2015 spolu s dirigentem Michaelem Hofstetterem.

Dobrý den, stále vzpomínáme na vaše vystoupení v Moravském divadle, kde jste zpíval Boccaccia. Bylo to vaše jediné setkání s operetou a neměl byste chuť na něco dalšího podobného? (Valentovi, Olomouc)

Dobrý den, Valentovi, moc vás zdravím a děkuji za dotaz. Ano, produkce Boccaccio v Olomouci bylo mé jediné hudební setkání s operetní tvorbou. Nemohu říct, že bych neměl chuť si něco podobného zopakovat, ale pokud bych už měl vykročit mimo mé hudební působiště, kterým je převážně stará hudba, mohla by to být klidně i muzikálová hudební tvorba. Občas narazím na ukázky z muzikálových produkcí v New Yorku a je to neuvěřitelná podívaná.

Dobrý den, zajímalo by mě, u koho jste se učil zpívat a zda i v současnosti navštěvujete nějakého hlasového pedagoga. Přeji vám hodně úspěchů v uměleckém i osobním životě. (KŽ)

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář