Výročí: legendární levoruký klavírista Paul Wittgenstein

  1. 1
  2. 2

Vznik a provádění skladeb, které si Paul Wittgenstein objednával u řady skladatelů, provázely různé peripetie a ne všechny klavírista nakonec provedl. Jako první pro něj skládal dnes málo známý Josef Labor (1842–1924), který pocházel z Čech. Klavírista, varhaník a skladatel byl mimo jiné učitelem Almy Schindlerové-Mahlerové a spolu s Franzem Schmidtem byl cosi jako „dvorní skladatel“ rodiny Wittgensteinů. Jeho skladbu hrál Paul už při svém veřejném debutu v roce 1913, jak jsme zmínili výše. Labor pro Paula dále složil Koncertní skladbu pro klavír a orchestr ve formě variací D dur (1915), Koncertní kus f moll (1917), Koncertní kus Es dur (1923) a Fantazii fis moll pro klavír sólo (1923). Kromě toho vytvořil i řadu komorních děl s klavírem levou rukou.

Franz Schmidt (1874–1939), rodák z Prešpurku (Bratislavy), byl taktéž žákem Theodora Leschetizkého. Arnold Schönberg ho označil za posledního velkého mistra romantismu. Byl violoncellistou orchestru vídeňské Dvorní opery. Kromě čtyř symfonií složil například oratorium Das Buch mit sieben Siegeln(Kniha se sedmi pečetěmi; 1938) či úspěšnou operu Notre Dame( premiéra ve Vídni v roce 1914) podle románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži. Pro Wittgensteina napsal nádherné Koncertní variace na Beethovenovo téma(1924), Klavírní koncert Es dur(1935) a několik komorních děl.

Benjamin Britten (1913–1976) pro Wittgensteina složil Diversions on a Theme for the Left Hand and Orchestra(1942). Erich Wolfgang Korngold (1897–1957) pro něj zkomponoval Klavírní koncert Cis durop. 17 (1924), Klavírní kvintet in Eop. 15 (1924) a Suitu pro dvoje housle, violu, violoncello a klavír(1930). Richard Strauss (1864–1949) Paulovi věnoval Parergon k Sinfonia domesticaop. 73 (1925) a Průvod penátů, symfonickou etudu ve formě passacaglii op. 74 (1927). Další skladby pro Paula složili dnes málo známí skladatelé Sergej Bortkiewicz, Rudolf Braun, Walter Bricht, Norman Demuth, Hans Gál, Felix Rosenthal, Eduard Schütt, Alexandre Tansman, Ernest Walker či Karl Weigl. Litevský klavírní virtuos Leopold Godowsky (1870–1938) se kompozicemi pro klavír levou rukou zabýval už dávno předtím, než jej Paul oslovil; napsal pro něj Symfonické metamorfózy na témata z Cikánského barona Johanna Strausse (1928).

Skladby dvou slavných skladatelů Wittgenstein odmítl hrát, protože se mu nelíbily a nebyl s nimi spokojen. Německý skladatel Paul Hindemith (1895–1963) pro něj napsal v roce 1923 Klavírní hudbu pro levou ruku a orchestr op. 29. Skladba byla objevena teprve roku 2002 ve Wittgensteinově pozůstalosti a veřejnou premiéru měla 9. prosince 2004, kdy ji provedli Berlínští filharmonikové za řízení sira Simona Rattla; sólistou byl americký klavírista a dirigent Leon Fleisher, který se po ochrnutí pravé ruky začal orientovat na skladby pro levou ruku. Ruský skladatel Sergej Prokofjev (1891–1953) pro Paula napsal v roce 1931 Klavírní koncert č. 4 B dur op. 53. Poprvé byl ale proveden až roku 1956 jednorukým klavíristou Siegfriedem Rappem v Berlíně. Partituru získal Rapp od Prokofjevovy vdovy spolu s udělením výhradního práva na uvedení, které mu ale Paul Wittgenstein odepřel.

Nejslavnější skladbou napsanou pro Paula Wittgensteina je Koncert pro levou ruku (Concerto pour la main gauche) francouzského skladatele Maurice Ravela (1875–1937), který vznikl v letech 1929–1930 a poprvé byl proveden ve Vídni 5. ledna 1932. Zpočátku se Paulovi dílo, ovlivněné jazzovými rytmy a harmoniemi, příliš nelíbilo, ale nakonec si k němu našel cestu a slavil s ním velké úspěchy. A Ravelův koncert mají v repertoáru desítky dalších klavíristů a dočkal se i mnoha nahrávek.

O Paulu Wittgensteinovi napsal v roce 1984 román Korunní princ spisovatel John Barchilon. Paul se jako postava objevuje i ve filmu Dereka Jarmana Wittgenstein (1993), jehož hlavní postavou je jeho bratr Ludwig. V roce 2010 vyšel životopisný román o Paulovi Koncert pro levou ruku, jehož autorkou je rakouská literární a kulturní historička a spisovatelka Lea Singer. Podrobně sleduje Paulův život od mládí až po odchod z Rakouska v roce 1938 a v dovětku stručně až do smrti. Česky vyšel v roce 2017 v překladu Vlasty Reittererové. Naopak známá vzpomínková novela rakouského spisovatele a dramatika Thomase Bernharda Wittgensteinův synovec (1982; česky 1996) se týká jiného Paula z rodiny Wittgensteinů, syna jednoho z bratranců Paula a Ludwiga.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2